Po přijetí kontroverzního zákona Evropské unie o renaturalizaci se bouří kritici. Odbornice Frauke Fischerová to chápe: ochrana přírody je nepříjemné téma. Ale v konečném důsledku, píše Fischerová, nám ušetří spoustu peněz.
Minulý týden přijala Rada EU pro životní prostředí v Bruselu zákon o obnově krajiny. Zemědělci a konzervativní politici se bouří a v Rakousku hlasování dokonce vedlo k vládní krizi – ale proč?
Proč se bráníme racionální ochraně naší životní podstaty? Na vině je kognitivní disonance.
Podívejme se na fakta: biodiverzita a výkon ekosystému, pro zjednodušení označované jako příroda, jsou celosvětově největším hospodářským odvětvím. Poskytují zdarma pitnou vodu, dýchatelný vzduch, úrodnou půdu, léky a potraviny, stabilizují globální klima a chrání nás před vlnami veder, povodněmi a sesuvy půdy.
Příroda: náš nejlepší poskytovatel služeb
Více než polovina hrubého národního produktu je přímo či nepřímo závislá na službách poskytovaných přírodou. Hrubý národní produkt EU v roce 2022 dosáhne téměř 16 bilionů eur, z čehož nejméně osm bilionů eur připadne na přírodu. Čistě matematicky se jedná o částku, kterou příroda odvádí do rozpočtu EU.
Z čistě ekonomického hlediska bychom měli být všichni pro zachování přírody, protože je to náš nejlepší – a především nenahraditelný – poskytovatel služeb. To platí zejména pro stavebnictví, zemědělství a potravinářství, jejichž obchodní modely jsou na nenarušené přírodě obzvláště závislé.
Členské země Evropské unie pochopily, že je třeba do přírody investovat – a již v roce 2022 zadaly studii, která odhadla potřebné investice. Tato studie došla k závěru, že na realizaci celoevropské strategie v oblasti biologické rozmanitosti by mělo být ročně vynaloženo 48 miliard eur, což je více než dvojnásobek částky, s níž EU ve strategii počítá.
Škody jsou stále dražší
I kdyby se tyto investice uskutečnily, stále by to bylo výrazně méně než 53,6 miliardy eur, které byly v roce 2023 skutečně vyčleněny na společnou zemědělskou politiku EU (SZP). Mimochodem, prostřednictvím dotací v zemědělském sektoru a ve spojení s dalšími podporami vynakládají členské státy EU ročně 34 až 48 miliard na praktiky a obchodní modely, které přírodu prokazatelně poškozují.
V EU se tedy investuje více peněz do ničení přírody než do její ochrany. Z ekonomického hlediska to nedává smysl, protože služby přírody můžeme nahradit buď draze, neadekvátně, nebo vůbec. Pokud budeme podkopávat bezplatný ekonomický výkon přírody, bude to pro nás velmi drahé. Jörg Asmussen, výkonný ředitel Německého svazu pojišťoven (GDV), odhaduje, že pojištění budov by se v příštích několika letech mohlo dvojnásobně zdražit. Důvodem je nárůst škod způsobených extrémními povětrnostními jevy, které by naopak bylo možné omezit a často jim zcela zabránit větší ochranou a obnovou přírody.
Hlavní klimatolog pojišťovny Munich RE: „Škody budou ve své intenzitě i četnosti přibývat“
Stanovisko GDV
Německý svaz pojištěn ve svém stanovisku upozorňuje na nedostatky kompromisního znění zákona Evropské unie o ochraně přírody. „Zákon je jen stínem původně mnohem ambicióznějšího návrhu zákona a zdaleka nesplňuje naše očekávání,“ říká generální ředitel GDV Jörg Asmussen. „Je otázkou, zda lze popsanými metodami a opatřeními skutečně dosáhnout požadovaných cílů pro zvládnutí klimatické krize.“ GDV kritizuje zejména to, že ze zákona vypadl tzv. zákaz zhoršení stávajícího stavu. Ten stanovil, že orgány veřejné správy by se měly při plánování a rozhodování obecně vyvarovat všeho, co by zvyšovalo zranitelnost budov, pozemků a oblastí vůči negativním důsledkům změny klimatu. (Pozn. PQ.)
Ochrana přírody by tedy neměla být na obtíž, ale starostí a záležitostí nás všech.
Plýtvání penězi? Zcela jistě ne
Zpět k Aktu o obnově přírody přijatému v Bruselu 17. června 2024, prvnímu komplexnímu zákonu svého druhu v celé EU. Zákon je klíčovým prvkem evropské strategie pro biologickou rozmanitost, která vyzývá k závazným cílům pro obnovu degradovaných ekosystémů, zejména těch, které mají největší potenciál vázat a ukládat CO2 a předcházet přírodním katastrofám nebo snižovat jejich dopad. Tato opatření by se měla do roku 2030 týkat alespoň 20 % suchozemských a mořských oblastí EU a do roku 2050 nakonec všech ekosystémů, které potřebují obnovu. Vzhledem k tomu, že přibližně 81 % biotopů v EU je ve špatném stavu, je před námi mnoho práce.
Je to nesmysl?
Renaturalizací mokřadů, řek, lesů, pastvin a moří chtějí státy EU omezit globální oteplování na 1,5 stupně Celsia, posílit odolnost a strategickou autonomii Evropy, předcházet přírodním katastrofám a snížit rizika pro potravinovou bezpečnost. Jinými slovy, cílem je učinit život občanů EU bezpečnějším, nezávislejším a pohodlnějším, a tedy investovat do opatření, která mimo jiné zajistí dostupnější pojistné smlouvy.
Je to plýtvání penězi? Určitě ne – vždyť každé euro investované do obnovy přírody přináší užitek ve výši 4 až 38 eur.
Lákavý a dobrý obchodní model
Skutečnost, že nové předpisy pro větší ochranu přírody a udržitelnější zemědělství mají stále tolik odpůrců, má zjevně svůj základ v ignorování vědeckých faktů. Protože hněv a rozhořčení směřují proti rozumným opatřením, která mají zajistit budoucnost nás všech, je třeba najít způsob, jak získat více Evropanů na svou stranu, tj. lépe vysvětlovat ochranu přírody a odměňovat ty, kteří chrání biodiverzitu a služby ekosystému.
Provádění nezbytných opatření by se mělo vyvinout v dobrý obchodní model pro zemědělce a stavební průmysl. Koneckonců renaturalizaci přírody mohou obzvláště dobře realizovat ti, kteří mají k dispozici půdu a stroje k její odpovídající přeměně.
Frauke Fischerová vystudovala v roce 1989 zoologii na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem. Po dokončení doktorátu se stala vedoucí Mezinárodní výzkumné stanice Würzburské univerzity v Národním parku Comoé. Po vypuknutí občanské války v Pobřeží slonoviny na podzim roku 2002 se vrátila na univerzitu ve Würzburgu a zavedla výuku v oblasti mezinárodní ochrany přírody. Frauke Fischerová je spoluzakladatelkou PERÚ PURO. a agentury Auf! Zde si můžete poslechnou její podcast Tierisch!: Spotify, Apple.
