„Na dosažení cíle 1,5 stupně je už pozdě“, říká zcela jasně profesor Mojib Latif, předseda Akademie věd v Hamburku. Zároveň v rozhovoru zdůrazňuje, že pro klimatickou krizi máme dobrá řešení. „Svět se jen musí dohodnout, že je použije.“
Mojib Latif je významný oceánograf, meteorolog a propagátor důsledné ochrany klimatu. Nyní vyšla jeho nová kniha s alarmujícím názvem: „Odpočítávání“ (Countdown).
ÖKO-TEST: Pane profesore Latife, ve svých knihách varujete svět před klimatickou katastrofou. Co vy sám děláte v každodenním životě, abyste minimalizoval svou stopu CO2?
Mojib Latif: Dělám to, co by mohli dělat mnozí jiní: v Hamburku jezdím na kole, a to i na úřední schůzky, a auto nechávám doma. Šetřím elektřinou, vypínám světla. Při jídle dbám na udržitelné produkty, vyhýbám se plýtvání. Mimochodem, to všechno neznamená vzdát se něčeho, ale naopak zisk pro kvalitu života.
Taková řešení však nelze zobecnit. Vždy závisí na osobní životní situaci. Například biopotraviny jsou v porovnání s konvenčními potravinami příliš drahé. Máme tu chybu v systému.
Ö-T: Jste vynikající vědec, který nezůstává sedět ve své věži ze slonoviny, ale dělí se o své znalosti v knihách a rozhovorech. Co vás k tomu vede?
Latif: To je můj způsob, jak se s těmito otázkami vypořádat, jak je zpracovat. Již velmi dlouho provádíme znepokojivé výpočty, například ohledně zvyšování hladiny moří a ohrožení pobřeží. To mě nemůže nechat klidným!
„Náš čas se krátí a nikdo to nechápe.“
Mojib Latif, oceánograf, klimatolog a meteorolog
Vnímám to také jako svou odpovědnost vědce a snažím se popisovat věci tak, jak jsou, a zasazovat je do ekonomických a sociálních souvislostí. To není vždy příjemné, ale je to nutné. Příliš dlouho jsme totiž uvízli v dilematu, že své znalosti neposouváme k činům.
Ö-T: Proč se to nedaří?
Latif: Jedním z důvodů je, že vždy převažují ekonomické zájmy. Ty blokují rozumná a udržitelná řešení, protože jsou často krátkodobě dražší. Ekonomické zájmy jsou obvykle zájmy několika málo lidí, ale ne zájmy většiny obyvatelstva.
Kapitalismus se musí stát sociálním a ekologickým
Ö-T: Je tedy liberální, kapitalistický ekonomický systém založený na růstu nevhodný k tomu, aby vůbec zvládl boj se změnou klimatu?
Latif: Takto bych to neřekl. Žijeme ale v systému, který odměňuje ničení životního prostředí. Ceny neudržitelných výrobků jsou výrazně nižší než ceny udržitelných výrobků. Vyplatí se přesunout výrobu do oblastí světa s nižšími ekologickými a sociálními standardy. V posledních 30 letech byla dokonce zrušena pravidla, která dosud existovala. Zdá se, že trh je hloupý, přinejmenším není udržitelný. Neuvědomuje si, že se s planetou řítíme proti zdi. Proto se kapitalismus musí stát sociálním a ekologickým.
Ö-T: Vy a vaši kolegové jste na změnu klimatu upozorňovali už před desítkami let, a přesto jste nebyli vyslyšeni. Proč se toho děje tak málo?
Latif: Moje angažmá v této oblasti začalo v 80. letech. V té době jsem dělal doktorát pod vedením klimatologa Klause Hasselmanna, který nyní získal Nobelovu cenu za fyziku. Brzy jsem se však musel naučit, že lidé nejsou dobří v myšlení s dlouhodobým výhledem.
Toto jsou nejnebezpečnější body zvratu klimatu
Krátkodobě zvládáme velké krize, ale vždy ztrácíme ze zřetele kontext pro velké problémy. Politika se dívá na příští volby a nechce nikomu ublížit, hospodářství se dívá na další kvartální čísla. Vždy tu jsou důležitější věci než zastavení klimatických změn nebo vymírání druhů. Na pozadí války na Ukrajině je najednou frakování lékem – ve skutečnosti jím ale není!
Ö-T: Vždyť v posledních letech se rozproudilo mnoho debat, v neposlední řadě od dob Grety Thunbergové a Fridays for Future.
Latif: Znovu jsme se však setkali i s lidským krátkodobým jednáním. S koronakrizí byl problém jednoduše odložen. Témata udržitelnosti a klimatu jsou dnes sice v hledáčku všech. Ale bohužel je s tím spojeno mnoho greenwashingu. Lobbisté mají na politiku příliš velký vliv.
Krizí přibývá
Ö-T: Máte ještě vůbec nějakou naději ve schopnost a ochotu politiků najít řešení?
Latif: To je citlivé místo. Náš čas se krátí a nechceme to pochopit. Proto se moje nová kniha jmenuje Odpočítávání. O tom, že rozsah problému není pochopen, svědčí i to, že mnoho politiků stále ještě mluví o cíli 1,5 stupně. Na to už je ale příliš pozdě. To bychom museli během několika let snížit celosvětově emise CO2 na nulu.
Klimatická krize: kopeme si vlastní hrob
Ve skutečnosti emise celosvětově stále rostou. Mám dojem, že politici udržují obyvatelstvo v klidu a předstírají, že mají problém pod kontrolou. To je ale iluze.
Ö-T: Nejsme již uprostřed globálního oteplování a neprojevuje se nárůst teploty mnoha extrémy počasí? Co nás ještě čeká?
Latif: Vlastně už je dávno po dvanácté! Každým rokem vidíme jasněji, co se blíží. Úmrtí v důsledku veder, zdravotní rizika z příliš vysokých teplot, extrémní sucho, které vysušuje zemědělství, obrovské lesní požáry – dokonce i v Německu – ničivé povodně v údolí řeky Ahr. Krize se hromadí a jsou tu hranice, které je třeba brát v úvahu…
Ö-T: Jaké?
Latif: Především jde o limity předvídatelnosti prognóz počasí a klimatu, i když se mnohá tvrzení z doby před 30 lety vyplnila poměrně přesně. Za druhé, limity přizpůsobivosti: neumíme se libovolně přizpůsobovat extrémním povětrnostním situacím, jako je rostoucí sucho.
A jsou tu i limity finanční: daňoví poplatníci nemohou každoročně financovat katastrofy jako ta v údolí řeky Ahr dalšími fondy na obnovu ve výši 30 miliard eur. Čím více bude krizí, tím více bude poražených. V tom je skryta velká sociální výbušnost!
Vidět a přijmout problémy
Ö-T: To zní jako konec světa, jako apokalypsa a varování, abychom nepřiváděli na svět další děti…
Latif: Tak to nemyslím. Naše děti by měly mít děti i nadále. Ale jsem zastáncem toho, abychom viděli a přijali problémy takové, jaké jsou, a z toho přijali správné závěry pro budoucnost. Například: vydáváme obrovské částky za fosilní paliva, zatímco energii ze slunce, větru a geotermální energie můžeme získat téměř zadarmo. To není o čarodějnictví. Všechna řešení existují. Jen je třeba je nasadit.
Ö-T: Jaká řešení kromě energetické transformace ještě vidíte?
Latif: Globální ekonomika se musí reorganizovat. Nemůže jít jen o maximalizaci zisku. Přechodem na udržitelnou výrobu a obnovitelné zdroje energie můžete dokonce vyvolat hospodářský rozmach. Toho lze dosáhnout zavedením daní a dovozních cel na neudržitelně vyráběné produkty ze zahraničí. To by mimo jiné zasáhlo Čínu, která je dnes největším znečišťovatelem ovzduší CO2.
Proč toho o klimatu hodně víme, ale málo děláme?
Změnit se musí i justice. Stejně jako Spolkový ústavní soud dal jasně najevo, že musíme brát ohled na zájmy budoucích generací a neukládat na ně veškerá břemena. Emise CO2 a znečišťování životního prostředí musí být v budoucnu sankcionovány. Musíme snížit spotřebu zdrojů, zastavit plýtvání a rozjet cirkulární ekonomiku.
Ö-T: Mluvíte také o „kulturní revoluci“ pro řešení klimatické krize. Co tím myslíte?
Latif: Týká se to všech úrovní: občanů, ekonomiky, politiky i vlád. Problém klimatu mohou vyřešit pouze všechny země společně. Zajímavé je, že i kdyby se Německo nyní stalo klimaticky neutrálním, nemělo by to na změnu klimatu téměř žádný vliv. Proto musí všechny státy v rámci aliance ochotných spolupracovat. Bohužel se však setkáváme se stále menší mezinárodní spoluprací.
Máme dobrá řešení klimatické krize
Ö-T: Německo je často považováno za světového šampiona v oblasti ekologie. Nejsou však jiné země dále než naše automobilová země? Jaké pozitivní příklady vidíte?
Latif: Především: Německo od roku 1990 snížilo své emise o téměř 40 %, i když částečně díky šťastným okolnostem, jako je sjednocení. Celosvětové emise mezitím vzrostly o 60 %. Takže jsme na tom docela dobře. Na druhou stranu Švédsko má daň z CO2 od roku 1991 a Švýcarsko od roku 2008. Tamní odvody jsou výrazně vyšší než v Německu.
Konec civilizace, jak ji známe: Na toto se musí naše děti připravit
Současně byly sníženy nebo zrušeny jiné daně, ulevilo se lidem, podpořily se sociální projekty a začaly se realizovat inovativní nápady. Proto je v těchto zemích akceptance mnohem vyšší. Mám velkou obavu, že Německu unikají perspektivní technologie a že hazarduje se svou vedoucí hospodářskou silou.
Ö-T: Jste navzdory chmurným předpovědím stále optimistou a věříte, že se nám podaří zvrátit vývoj?
Latif: Samozřejmě. Bez naděje se nedá žít. Nechodím každý den do sklepa, abych si poplakal. Dobrá řešení existují. Svět se jen musí dohodnout, že je bude používat. Pravdou ale také je, že Země nás lidi nepotřebuje.
Mojib Latif je německý meteorolog, oceánograf, klimatolog a vysokoškolský učitel. Latif studoval v letech 1974-1976 obchodní administrativu na univerzitě v Hamburku. V roce 1976 začal studovat meteorologii. Po několika pobytech na zahraničních institutech získal doktorát z oceánografie, mimo jiné na téma meteorologického jevu El Niño, a v roce 1989 se habilitoval pro obor oceánografie. V letech 1983-2002 pracoval nejprve jako vědecký asistent a poté jako soukromý docent v Meteorologickém ústavu Maxe Plancka v Hamburku. Od roku 2003 působí jako profesor na bývalém Institutu oceánografie, nyní GEOMAR Helmholtz Centre for Ocean Research Kiel, na Univerzitě Christiana Albrechta (CAU) v Kielu. Od roku 2007 je také členem vědecké sítě „Oceán budoucnosti“ na CAU Kiel. Od roku 2012 je členem představenstva Německého klimatického konsorcia e.V. (DKK), od roku 2015 jeho předsedou a prezidentem Německé společnosti Římského klubu. Mojib Latif se specializuje na výzkum proměnlivosti klimatu, antropogenní vlivy na klima a vývoj klimatických modelů. Jako odborník na téma globálního oteplování je také častým hostem německých televizních a rozhlasových stanic. V roce 2015 obdržel za svou výzkumnou práci a schopnost zprostředkovat vědu veřejnosti Německou cenu za životní prostředí. Je vědcem, „který vytváří znalosti, ale také tyto znalosti široce komunikuje“.
