Ocitne se Německo brzy v technologickém pravěku? Odstavení jaderné energetiky odstřihne zemi od výzkumu nových zajímavých technologií, jako je jaderná fúze, obává se mimo jiné šéf bavorské vlády Markus Söder. Chce proto pokračovat ve výzkumu minireaktorů a jaderné fúze. Podle odborníků to má smysl, ale upozorňují, že mnohem důležitější je něco úplně jiného.
Tuto sobotu skončila v Německu jedna energetická éra. Odstavením posledních tří jaderných elektráren Isar 2, Emsland a Neckarwestheim 2 se Německo rozloučí s jadernou energií. Názory politiků na smysluplnost tohoto kroku se liší. Energetická bezpečnost Spolkové republiky Německo je zajištěna i bez jaderných elektráren, zdůrazňuje ministr hospodářství Robert Habeck (Zelení). Místopředseda parlamentní frakce SPD Matthias Miersch v rozhovoru pro zpravodajský portál web.de tento krok přivítal: jaderná energetika je „vysoce riziková a drahá technologie, která produkuje vysoce toxický odpad pro 30 000 generací“.
Proč toho o klimatu hodně víme, ale málo děláme?
Kritika však přichází od koaličního partnera FDP i od opozice. „Pro mě je to jasné: pokud CDU/CSU vyhraje příští spolkové volby, mělo by dojít k prodloužení jaderné energetiky“, dokonce prohlásil šéf bavorské vlády Markus Söder (CSU) v rozhovoru pro magazín Focus Online. Protože: „Z pragmatických důvodů nemá odstavení jaderné energetiky v tuto chvíli smysl.“
Zaspalo snad Německo?
Söder zmiňuje i další bod kritiky ukončení jaderné energetiky: s ukončením jaderné energetiky se v Německu výrazně snížila motivace k výzkumu nových jaderných technologií. Zatímco celá řada západních průmyslových zemí pracuje na malých modulárních reaktorech a jaderné fúzi, Německu hrozí, že se z této oblasti budoucnosti stáhne.
Jaderná fúze žádné rychlé řešení nepřinese
Bavorsko se proto „zapojí do výzkumu nové jaderné fúze“, uvedl Söder pro Focus Online. Nedávný technologický průlom je „pozoruhodný“, řekl ministerský předseda: „Nesmíme tuto příležitost promarnit a opět ji přenechat jen jiným.“ Jak velká je však tato příležitost? Opravdu Německo technologie budoucnosti zaspí?
Hledání „svatého grálu“
Abychom to mohli udělat, musíme si nejprve ujasnit, o jakých technologiích vlastně mluvíme. Za nejzajímavější oblasti výzkumu v oblasti jaderné energetiky se v současnosti považuje jaderná fúze na jedné straně a takzvané „malé modulární reaktory“ (SMR) na straně druhé. V zásadě se jedná o reaktory, které jsou menší než konvenční modely a lze je, obrazně řečeno, vyrábět v továrně na pásu. Modulární reaktory mají být flexibilnější, snadněji udržovatelné a bezpečnější než běžné reaktory.
Jaderná energie je fatou morgánou
Princip jaderné fúze je o něco těžší vysvětlit. Při něm se jádra vodíku místo štěpení spojují (tj. fúzují) a vytvářejí jedno jádro hélia. Protože jedno jádro helia je lehčí než dvě jádra vodíku, uvolňuje se při tomto procesu energie. Naše Slunce není v podstatě nic jiného než gigantický fúzní reaktor – i v jeho středu se jádra vodíku slučují na jádra helia – výsledkem je, že Slunce svítí.
Velká výhoda jaderné fúze je, že na rozdíl od jaderného štěpení je fúze naprosto bezpečná a nezanechává žádný odpad. Pokud by se tedy lidstvu podařilo vyvinout ekonomicky životaschopný proces jaderné fúze, získalo by v podstatě nekonečný a čistý zdroj energie. Jaderná fúze je „svatým grálem světových energetických problémů“, prohlásil loni profesor fyziky Gianluca Gregori z britské Oxfordské univerzity.
Rychle ještě u státu žebrat o peníze
Problémem však je, že jak minireaktory, tak jaderná fúze ještě zdaleka nejsou připraveny k uvedení na trh. Na celém světě jsou v současné době v provozu dva takzvané SMR jako prototypy, jeden v Číně, druhý v Rusku. USA v současné době financují vývoj malých reaktorů stovkami milionů dolarů z peněz daňových poplatníků z obřího programu prezidenta Joe Bidena na podporu klimatu, tzv. „Inflation Reduction Act„. V současné době tam probíhá schvalovací proces několika prototypů. Na vlastních malé reaktorech pracuje také Jižní Korea a britská společnost Rolls-Royce.
Přechod na obnovitelné zdroje energie nevyžaduje zázrak
Neúspěchy jsou však v případě SMR na denním pořádku. Společnost Rolls-Royce původně stanovila jako datum zahájení provozu rok 2029, ale v současných tiskových zprávách již hovoří o první polovině 30. let. Kromě toho bojuje divize reaktorů skupiny o finanční přežití. „Jsme na okraji útesu, do konce roku 2024 nám dojdou peníze“, sdělil začátkem března hlavní lobbista Alastair Evans tiskové agentuře Reuters. Britská vláda nyní musí co nejrychleji finančně zabezpečit další provoz a závazně informovat o tom, kolik malých modulárních reaktorů chce koupit.
Obecně lze říci, že minireaktory musí ještě překonat některé problémy, než budou připraveny k uvedení na trh. Stále ještě neexistuje škálovatelný model výroby, licenční řízení jsou velmi komplikovaná a jejich umístění není o mnoho jednodušší než u klasických jaderných elektráren. Podle studie Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj budou první malé modulární reaktory připojeny k síti nejdříve v roce 2030. „Pokud debatu zahájíme až nyní, nebude v Německu z těchto jaderných elektráren proudit téměř žádná elektřina před rokem 2040“, prohlásil Matthias Huber, profesor pro energetické systémy a distribuci energie na Technické univerzitě v Ingolstadtu, magazínu Focus Online Earth. „To je podle mého názoru časový horizont, s kterým bychom měli počítat.“
Výroba energie pomocí superlaseru
Ještě složitější je situace u jaderné fúze. Američtí vědci sice v prosince dosáhli vědecké senzace, když vědecký tým z Lawrence Livermore National Laboratory v Kalifornii poprvé provedl jadernou fúzi, při níž nakonec vyrobil více energie, než spotřeboval. Ministryně pro výzkum Bettina Stark-Watzingerová (FDP) pak v „Heute Journal“ euforicky prohlásila, že do komerčního využití neuplyne ani deset let: „Může to trvat i o něco déle, ale musíme si přece klást ambice.“ Podle amerického ministerstva energetiky stanovil desetiletý cíl i americký prezident Joe Biden.
Kdo je pro jádro a plyn, měl by si přečíst zprávu IPCC
Sám výzkumný tým však tento časový rámec považuje za utopický. Nyní jsme našli „cestu k cíli“, uvedla ředitelka laboratoře Kimberly Budilová při prezentaci výsledků v polovině prosince. „Ale v tuto chvíli jsme od něj ještě velmi daleko.“ Vědci totiž stále čelí obrovským překážkám: celková energetická bilance procesu je navzdory průlomovému výzkumu stále záporná. Fúze by vyžadovala superlaser, který nemá ve světě obdoby. A získaná energie by se musela nejprve pro použití přeměnit na elektřinu, přičemž by docházelo k velkým ztrátám účinnosti. Od roku 2010 financuje EU a německá vláda takzvaný fúzní reaktor Iter na jihu Francie – ten zatím vygeneroval pouze miliardové náklady, ale žádnou využitelnou energii.
„Nelze předpokládat, že budou konkurenceschopné“
Má tedy ještě smysl trvat na výzkumu těchto relativně neověřených technologií? „V zásadě je správné, zejména ve výzkumu, být otevřen prosazování různých technologických řešení“, prohlásil Andreas Fischer, ekonom pro energetickou a klimatickou politiku z kolínského Institutu pro ekonomický výzkum (IW), v rozhovoru pro Focus Online Earth. „Je však obtížné předpovědět, kdy budou tyto technologie dostupné ve významném měřítku a jaký podíl dodávek energie budou schopny skutečně zajistit. Stejně tak nelze prozatím předpokládat, že by ve srovnání se zavedenými technologiemi mohly být konkurenceschopné.“
Neomezený růst na planetě s omezenými zdroji
Protože přechod na novou energetiku musí být rychlejší – na průlom v jaderné fúzi prostě nemáme čas čekat třeba dalších 30 let. „Myslím, že jaderná fúze má smysl, ale neměli bychom předpokládat, že nám pomůže se současným klimatickým problémem v první polovině 21. století“, myslí si rovněž Huber. Fischer proto vyzývá k „větší výstavbě technologií, které jsou již k dispozici a které mají jasné výhody i z ekonomického hlediska – tedy obnovitelných zdrojů energie, včetně budování sítí a vodíkové infrastruktury“.
Technologický přelud
A skutečně: SMR a jaderná fúze nejsou pro čistou a levnou energetiku budoucnosti nezbytné. Všechny potřebné technologie máme už nyní, a to díky větrné a solární energii, skladování, inteligentním sítím a vodíku. Zvláště když i tam se stále dějí vzrušující technické zázraky, upozorňuje Fischer. „Například výkon generátorů nově schválených větrných turbín v Německu se v letech 2015 až 2022 zvýšil v průměru o zhruba 80 procent.“
Klimatická krize: kopeme si vlastní hrob
To neznamená, že peníze na výzkum nových jaderných technologií nelze investovat i rozumně. Každé euro investované do budoucích technologií s nejasnou perspektivou je však eurem, které mohlo být investováno do technologií budoucnosti, které již existují. Důležitá je správná rovnováha – a realistická očekávání.
