V závěrečném prohlášení summitu G20 většina zemí ostře odsoudila ruskou agresi na Ukrajině. Renomovaný německý politolog Herfried Münkler to považuje za překvapení – zejména pokud jde o Čínu.
Odsouzení ruské agresivní války spolu s autoritářskými státy bylo ve své jednoznačnosti překvapivé. Některé z nich, kteří se dosud držely na Valném shromáždění OSN zpátky, se na Bali přiznaly barvu. Dokonce i Čína, která je v posledních měsících nejbližším ruským partnerem, se postavila na stranu kritiků Ruska. Až dosud se čínské vedení omezovalo na odsouzení jaderné války a hrozby jaderné eskalace – ale i to bylo formulováno natolik obecně, že to nemuselo být chápáno jako kritika Ruska. To je zlom z Bali.
Nouriel Roubini: „Zažíváme první dny třetí světové války“
Polohování Číny po bok Západu je třeba chápat jako snahu Si Ťin-pchinga dát ruskému vedení jasně najevo, kdo má v alianci obou autoritářských režimů rozhodující slovo a kdo je na kom závislý. Možná by bylo přehnané nazývat Rusko „surovinovou kolonií“ Číny, ale posun v rovnováze sil mezi oběma mocnostmi v důsledku ukrajinské války a reakce Západu na ni by se mohla ukázat jako nejvýznamnější geopolitická změna tohoto desetiletí.
Diplomatická izolace ale není ekonomická izolace
Rusko je závislé na Číně – a ne naopak. Pokud si toho Rusové ještě nevšimli, na Bali narazili hlavou do zdi. Zároveň si museli uvědomit, že v Indii, Indonésii a Jihoafrické republice nemají spolehlivé přisluhovače. Prohlášení z Bali jasně ukázalo, že Putinův režim je na diplomatické scéně izolován. Lavrovův předčasný odjezd byl reakcí na tuto skutečnost.
Politický význam této události bychom však neměli přeceňovat. Diplomatická izolace není ekonomická izolace. Země, které se nyní distancují od Ruska, se nepřipojily k západním sankcím a nezačaly oddělovat své ekonomiky od ruské. To by ale bylo předpokladem pro ukončení války na Ukrajině ze strany Ruska.
Heinrich Winkler: „Úkolem Německa není předkládat návrhy o příměří“
Bez Číny, Indie a dalších odběratelů ruských surovin by Rusko ekonomicky skončilo. Tak daleko ještě nejsme. Zda je deklarace z Bali prvním krokem tímto směrem, se teprve ukáže.
Kromě toho, Indie, Indonésie a Jihoafrická republika jsou rozbité demokracie, které se nyní postavily na stranu Západu. Jinými slovy, demokracie, které přesně neodpovídají našim představám o liberálně demokratickém ústavním státě. Přesto se nejedná o autokracie – tamní vládci musí pravidelně čelit hlasování občanů. Dosud se spoléhaly na to, že válka v Evropě se jich jako zemí globálního jihu netýká, a že se tedy nemusí stavět na žádnou stranu. Dramatický nárůst cen potravin však nyní způsobuje problémy zejména jižním zemím. Tamní demokraticky legitimizované vlády se musí obávat, že je občané ve volbách potrestají za to, že nereagovaly odpovídajícím způsobem.
Ratifikační proces ve společném zájmu
Na Bali jsme tedy nutně neviděli solidaritu demokracií, ale spíše mechanismus politické reakce, který spojil demokracie Jihu a Západu – byl to výsledek koordinačního procesu založeného na společném zájmu. Západní vlády by to měly mít na paměti.
Herfried Münkler: Zda tato událost povede k eskalaci, závisí na reakci Ruska
Neměly by také zapomínat, že solidarita mezi autoritářskými státy, mezi Čínou a Ruskem, není daleko a že zde velkou roli hrají také ekonomické otázky: Si Ťin-pching si také nemůže dovolit, aby čínská ekonomika v důsledku války upadla do recese. „It’s economy, stupid“, řekl kdysi Bill Clinton. Tato věta stále platí.
Herfried Münkler (narozen 15. srpna 1951 v hesenském Friedbergu) je německý politolog, zabývající se především politickou teorií a dějinami idejí. Pracuje na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Stal se známý především díky svému výzkumu o Machiavellim (jeho disertační práce na toto téma je v dnes v oboru považována za standardní dílo) a patří mezi nejvýznamnější německé politology (Wiki). Je také autorem mnoha knih, jeho kniha Němci a jejich mýty vyšla i v češtině.
