Pod tíhou důkazů, že změny životního prostředí nejsou podvod, se nadnárodní společnosti zaštiťují vědeckými studiemi, aby tak podpořily svou zdržovací taktiku – a zároveň udržely v oběhu fosilní paliva.
Dne 8. dubna 2021 vystoupil na zasedání parlamentního výboru pro ekologickou transformaci a demografické výzvy José Francisco Contreras Peláez, člen dolní komory španělského parlamentu. Contreras, poslanec zastupující tvrdou pravicovou stranu Vox, tam vysvětloval, proč jeho politická skupina jako jediná předložila pozměňovací návrh k návrhu zákona o klimatické změně a energetické transformaci, který byl krátce nato schválen.
Hlubokým a pomalým tónem Contreras tvrdil, že „myšlenka klimatické nouze“ je „paranoidní teorie, kterou velká část západní společnosti přijala bez jakéhokoli vědeckého základu“. Nevyvracel existenci globálního oteplování, ale popřel, že by se jednalo o naléhavou záležitost. Poté přednesl projev, v němž syntetizoval hlavní argumentační strategie těch, kteří se snaží bránit přechodu na obnovitelnou energetiku. Jeho výroky byly ozvěnou „klimatického zdrženlivosti“, která v globálních veřejných fórech nahrazuje otevřené popírání.
Pohádka o asociální ochraně klimatu
„Stát není vševědoucí; neví, které technologie budou na konci 21. století schopny lépe sladit ekonomickou udržitelnost s ekologickou udržitelností“, řekl Contreras a připomněl jeden z hlavních argumentů taktiky zdržování klimatických opatření: že nás budoucí vědecké inovace, které ještě nebyly objeveny, zachrání před současnou degradací planety, a proto do té doby můžeme pokračovat ve spalování fosilních paliv a vypouštění skleníkových plynů.
Contreras vyjmenoval řadu negativních ekonomických ukazatelů (snížení růstu, zvýšení veřejného dluhu), které by se podle něj projevily, kdyby Evropská unie snížila emise. Neuvedl však miliardové celosvětové ztráty způsobené požáry, vlnami veder, povodněmi a suchem, mimo jiné extrémními projevy počasí, jejichž intenzitu a četnost podle vědců globální oteplování ještě zvyšuje.
Poslední věta jeho tehdejšího projevu („V žádném případě to není konec světa. Vy se však chováte, jako by to byl asteroid, který se řítí na Zemi, aby ji zničil“) mohla být inspirována filmem Nedívej se vzhůru, nebýt toho, že Contreras tato slova pronesl sedm měsíců před uvedením filmu, v němž se dva vědci v podání Leonarda DiCapria a Jennifer Lawrenceové snaží přesvědčit skeptické americké úřady o blížícím se dopadu obřího meteoritu.
Zdržování místo popírání
Klimatický delayismus je „systematická a koordinovaná strategie, jejímž cílem je vyvolat neopodstatněné obavy ohledně široké škály opatření v oblasti klimatu s cílem tato opatření zpomalit nebo odložit na neurčito“, píše John E. Fernandez, ředitel Iniciativy pro environmentální řešení na Massachusettském technologickém institutu, který se v únoru zúčastnil kulatého stolu Bílého domu na toto téma. Cílem této zdržovací taktiky je „udržet nás co nejdéle závislé na fosilních palivech a umožnit společnostem a s nimi spojeným osobám, aby měly i nadále obrovské ekonomické zisky, i když na to doplatí lidská civilizace“, vysvětluje Michael E. Mann, renomovaný klimatolog, který se rovněž zúčastnil jednání v Bílém domě a je autorem knihy The New Climate War. The Fight to Take Back our Planet (Nová válka o klima. Boj za znovuzískání naší planety).
V Evropě byl klimatický skepticismus nebo popírání klimatu, předchůdce delayismu, vždy okrajovým pojmem ve srovnání s jeho širokým vlivem ve Spojených státech, kde měl podporu několika větví Republikánské strany. Mnohem průchodnější zdržovací rétorika však nyní pronikla do socioekonomických tříd postižených ekologickou tranzicí. Klíčovou roli zde hrají krajně pravicové strany jako španělský Vox nebo Fratelli d’Italia Giorgie Meloniové. Studie publikovaná v roce 2021 vědci z Oxfordské univerzity zjistila, že „existuje souvislost mezi populistickou krajní pravicí a klimatickým skepticismem“.
Proč zavírají byznysmeni oči před „klimatickými alarmisty“?
K tomuto trendu přispívá i současný globální kontext vyvolaný inflací a energetickou krizí, což jsou dva naléhavé problémy, které mají velký potenciál odsunout boj proti změně klimatu do pozadí.
Akademik William F. Lamb z Mercator Research Institute on Global Commons and Climate Change v Berlíně analyzoval základy mechanismu klimatické zdrženlivosti na základě desítek projevů politiků a firem. Ve studii provedené společně s dalšími výzkumníky z Velké Británie, Německa a Spojených států nazvané Discourses of Climate Delay (Diskursy klimatického odkladu) vědci rozdělili narativní strategie používané k obstrukcím nebo zdržování boje proti změně klimatu do čtyř velkých bloků: 1) argumenty, které odklánějí odpovědnost na jiné („Čína znečišťuje více než my“, „jsou to občané, kdo musí snížit spotřebu benzínu, nikoliv společnosti, které by měly přestat vypouštět skleníkové plyny“); 2) argumenty, které prosazují netransformační řešení (technologie bez dostatečných důkazů o jejich účinnosti nebo ekonomické životaschopnosti, jako je zachycování uhlíku, které je velmi v módě); 3) argumenty, které zdůrazňují nevýhody energetické transformace (ekonomické náklady, ztráta pracovních míst); 4) argumenty, které vyvolávají pocit zkázy a deprese („je příliš pozdě, teď už se nedá nic dělat“). Tento poslední bod je nepravdivý, jak vyplývá z poslední hodnotící zprávy IPCC, panelu odborníků OSN pro změnu klimatu, který trvá na tom, že stále ještě existuje prostor pro dlouhodobou stabilizaci nárůstu teploty pod 1,5 stupně Celsia ve srovnání s předindustriální úrovní, což je jeden z hlavních cílů Pařížské dohody o klimatu.
Jaký typ výroby elektrické energie je nejlevnější?
Jak Lamb po telefonu vysvětlil, tyto strategie „nejsou nové, ale nyní získaly více prostoru v médiích, protože je popírání klimatických změn na ústupu“. Stejně jako další akademici, s nimiž byl tento článek konzultován, se domnívá, že delayismus je mutací popíračského narativu, jehož rozkvět se datuje do 80. a 90. let 20. století, kdy vzkvétalo globální environmentální hnutí a byly uzavřeny první mezinárodní dohody o snižování emisí, například Kjótský protokol. Tyto projevy byly upraveny, aby nezněly tak radikálně a nevědecky, ale základy, cíle a strategie zůstávají stejné: zachovat zájmy sektoru fosilních paliv.
Financování alternativních teorií
Úniky firemních dokumentů a akademické studie o původu popírání odhalily, že nadnárodní ropné společnosti realizovaly podrobný plán popírání existence klimatických změn, když se domnívaly, že nutnost snížit emise ovlivní jejich zájmy.
Investigační pátrání, které se v roce 2016 dostalo do finále Pulitzerovy ceny, zveřejnilo dokumenty společnosti Exxon, z nichž vyplývá, že americká ropná společnost již od konce 70. let věděla, že spalování fosilních paliv způsobuje změnu klimatu a že to bude mít pro planetu neblahé důsledky. Koncern to však prostřednictvím reklamních kampaní dlouhá léta popíral.
Jaká jsou nebezpečí neustále se zahřívající planety?
Pilířem, který podporoval popíračskou strategii, však nebyla propaganda šířená ropnými společnostmi. Byla to produkce zdánlivě nezávislých a kvalifikovaných údajů a teorií, které však ve skutečnosti byly zaujaté a postrádaly vědecký základ, což tato zjištění zpochybňovalo. Za tímto účelem Exxon a další společnosti fosilního průmyslu vytvořily nebo financovaly organizace, které šířily dezinformace, což byla taktika, která napodobovala strategie, jež dříve používal tabákový průmysl k potírání lékařských studií, které dokazovaly, že kouření způsobuje rakovinu plic, uvádí vědecká analýza z roku 2020.
„Hojným zdrojem dezinformací o klimatu jsou konzervativní think-tanky a organizace zaměřené na deregulaci trhu. Ty dostaly mnoho milionů od společností vyrábějících fosilní paliva“, vysvětluje v e-mailu John Cook, jeden z předních odborníků na analýzu a boj proti klimatické propagandě. Tyto subjekty sloužily ropným bossům, říká Cook, k „rozsáhlým útokům na klimatickou vědu, ať už šlo o vědecký konsensus, klimatické modely či klimatická data, nebo dokonce o samotné vědce“.
Ze všech těchto cílů bylo nejdůležitější neutralizovat konsensus světové vědecké komunity, že dochází ke globálnímu oteplování a že jeho původcem je lidská činnost (tyto dvě premisy dnes sdílí 97 až 99 % akademických studií). V tomto ohledu bylo nutné zasít pochybnosti a zmást veřejné mínění, aby vědecké poznatky o kořenech problému, jeho naléhavosti a možných řešeních byly znehodnoceny nebo přinejmenším zpochybněny. Vědecké závěry zbavené faktické hodnoty mohly být následně přeneseny do politické a ideologické arény.
Přechod na obnovitelné zdroje energie nevyžaduje zázrak
Ve Spojených státech, kde byly tyto techniky nejúspěšnější, propagovaly popírací diskurz organizace jako Americans for Prosperity (Američané za prosperitu) miliardářů bratří Kochů a lobbistická skupina Global Climate Coalition. Konzervativní média, jako je Fox News, tuto strategii podpořila tím, že se s poselstvím obrátila na voliče s podobnou ideologií. K této kampani přispěl, pravděpodobně neúmyslně, také progresivní tisk: novinářská norma „vyváženého zpravodajství“ nepřiměřeně reprezentovala popírače, uvádí Riley Dunlap a Robert Brulle, dva akademici, kteří zkoumali zesilující prvky teorií proti změně klimatu. Dunlap a Brulle tak poznamenávají, že „byl vytvořen falešný obraz, že klimatická věda je sužována ‚kontroverzí‘, a proto je nespolehlivá“.
Vědci z Univerzity George Masona a Cambridge, kteří v roce 2018 zkoumali fungování dezinformačních kampaní, ukázali, že uvedení pouhé hrstky nepravdivých údajů účinně snižuje souhlas publika se změnou klimatu nebo jejími řešeními. V dnešní době je díky masivní konzumaci obsahu vytvářeného blogery a komentátory na sociálních sítích obtížnější bojovat proti greenwashingovým kampaním, které jsou zamořeny hoaxy a polopravdami. „Stoupajícím trendem jsou nyní dezinformace o řešeních klimatické změny“, vysvětluje Cook.
Sponzorovaní vědci
Na těchto dezinformačních kampaních se podílejí také poradci, ekonomové a dokonce i univerzitní profesoři, kteří za peníze přispívají k údajně vědeckému vyznění stanovisek hájených ropnými společnostmi. V knize vydané v roce 2010 vědecká historičká Naomi Oreskesová a Erik Conway tyto akademiky ve službách soukromých zájmů označily za „obchodníky s pochybnostmi“.
Benjamin Franta, vedoucí výzkumný pracovník v oblasti soudních sporů týkajících se klimatu na Oxfordské univerzitě, je k úloze univerzit velmi kritický. „Fosilní průmysl se nadále snaží formovat vědeckou diskusi směrem k postojům, které jsou pro toto odvětví výhodné, například s argumenty typu ‚musíme více zkoumat, než se vzdáme CO2 nebo ‚potřebujeme biopaliva a vodík‘. Tato řešení se průmyslu líbí, protože zachovávají fosilní paliva“, sdělil po telefonu z Kalifornie.
Jen jedna výzva je větší než změna klimatu
Franta, který se zabývá historií klimatických dezinformací, připomíná, že studentské organizace na Harvardu nebo Yale, abychom jmenovali aspoň dvě, tlačily na představitele těchto univerzit, aby přestali přijímat dary nebo financování kateder od ropných společností a jejich lobby. Ne vždy se to podařilo.
„Tyto univerzity se bojí, že by mohly fosilní průmysl naštvat, částečně proto, že od něj dostávají hodně peněz“, vysvětluje Franta. Podle něj jsou tyto peníze způsobem, jak „kooptovat vědce“, aby prostřednictvím univerzitních studií podpořili jejich argumenty.
