Dánsko a Singapur, dvě ukázkové země v boji s pandemií, prohlásily koronu za endemickou. Nyní v obou zemích počet případů opět rychle roste, přestože proočkovanost je přibližně 80 %. Co je třeba udělat, abychom nad koronavirem zvítězili? Příspěvek švýcarského magazínu Watson.ch.
V Dánsku si člověk připadá jako v paralelním světě. Kodaňské kluby jsou plné, stejně jako restaurace a koncerty. Vše bez roušky nebo certifikátu. Dokonce ve veřejné dopravě už nemusíte nosit roušku.
10. září měla vlajková loď v boji s koronavirem svůj „Freedom Day“. Od té doby už COVID-19 není oficiálně považován za „samfundskritisk sygdom“ – tedy nemoc ohrožující společnost – ale za endemický virus. K tomuto kroku bylo přistoupeno proto, že míra proočkovanosti je v Dánsku velmi vysoká. Více než 75 % celkové populace je očkováno a mezi osobami staršími 65 let je tento podíl dokonce 97 %.
Podobná situace je i v Singapuru. Až dosud byl tento městský stát známý tím, že prosazoval „Zero Covid“ strategii. Přísná opatření, uzavřené hranice. V posledních několika měsících se to však změnilo, Singapur zahájil přechod do postpandemické doby. V neposlední řadě proto, že více než 80 % populace je očkováno. A při 80% imunizaci by mělo být dosaženo kolektivní imunity, nebo?
Skutečnost je však poněkud jiná. V Dánsku i Singapuru se počet případů v posledních dnech a týdnech prudce zvýšil. Obě země v současnosti v reálném čase ukazují, jak obtížný bude přechod k normalitě. Přitom nám poskytují tři poučení, která je třeba pochopit.
1. Endemie neznamená, že koronavir zmizí
COVID-19 již není v Dánsku epidemický, ale endemický. Alespoň tak rozhodli politici. Co přesně ale znamená endemický výskyt? A v jakém okamžiku se virus stává endemickým?
„Neexistuje žádný pevný bod, kdy by se dalo říci, že se virus stal endemickým,“ říká Jan Fehr, infektolog z Curyšské univerzity. „Endemická situace nastává, když se SARS-CoV-2, stejně jako jiné patogeny, integruje do naší společnosti takovým způsobem, že již nevede k přetížení našeho systému. Počet infekcí se ustálí na únosné hranici a virus se tak de facto stává naším domácím mazlíčkem.“
Jinými slovy, vždy bude existovat určité množství šumu v pozadí, vždy budou existovat nákazy. Rozdíl je však v tom, že COVID-19 již nebude ohrožovat celé skupiny obyvatel, jako tomu bylo v loňském roce v případě osob starších 80 let.
„Cílem tedy není virus eliminovat. Cílem je vytvořit takovou situaci, abychom s ním mohli žít,“ říká Jan Fehr.
Bohužel tento cíl se nenachází na konci krásné nově vyasfaltované silnice, cesta vede spíše po škarpě a rigolech. Dánsko si je toho dobře vědomo, expertní skupina pro matematické modelování zveřejnila očekávaný scénář do poloviny listopadu s 600 až 3200 nově nakaženými lidmi denně a 25 až 110 novými hospitalizacemi během 24 hodin. Pokud výskyt překročí 500 nových infekcí na 100 000 obyvatel, může vláda opět zasáhnout.
2. Kolektivní imunita je jen koncept
To nás vede k otázce kolektivní imunity. Dosud se totiž předpokládalo, že i u delta varianty koronaviru by měla kolektivní imunita vzniknout při 80 % imunizovaných. Proč tedy počet případů v Singapuru a Dánsku tak roste?
„Oněch 80 % je pouze vodítko,“ říká Jan Fehr. Kolektivní imunita jako taková je také jen koncept, „a každý koncept má své silné a slabé stránky“. I když máme 80 % očkovaných osob, stále zůstává 20 % lidí bez ochrany. „A jak jsem už uvedl, nejde o vymycení viru. Jde o to, jak s ním žít a nezatěžovat přitom zdravotnický systém.“
Podobný názor zastává i Lone Simonsenová, epidemioložka z dánské univerzity Roskilde. Časopisu Science řekla, že ji rostoucí počet případů neznepokojuje. Pokračující šíření povede k posílení přirozené imunity u neočkovaných dětí a dospělých a proočkovanost se bude dále zvyšovat, říká: „To vše dohromady mě přesvědčuje, že Dánsko na jaře dosáhne kolektivní imunity.“
3. Existují jen dvě možnosti
Simonsenová si toto prohlášení může dovolit jen proto, že proočkovanost v Dánsku je již tak vysoká a starší generace jsou téměř stoprocentně chráněny. To ale automaticky neznamená, že se Dánsko vydalo správnou cestou. To lze posoudit až zpětně. Vzhledem k relativně nízkému riziku díky vysoké míře proočkovanosti je však Dánsko jistě jedním z nejlepších kandidátů na roli průkopníka.
Po dvou letech koronakrize se už mnoho lidí ptá: „Jak končí pandemie?“
Ve Švýcarsku, Německu, České republice a dalších zemích se srovnatelně „nízkou“ proočkovaností je situace jiná. V přechodné fázi musíme přijmout vyšší míru omezení, abychom udrželi virus pod kontrolou. Není reálné očekávat, že bez opatření a s průměrnou proočkovaností půjde vše jako po másle.
Koneckonců máme jen dvě možnosti, jak se posunout směrem ke společnosti s lepší imunitní ochranou. Buď dosáhneme endemické fáze prostřednictvím nákazy. Ale cenu za to známe už z minulé zimy: mnoho závažných onemocnění, včetně long covid syndromu, a také neúměrný počet úmrtí. Nebo si člověk zvolí cestu očkování. „Otázkou je, co chce společnost. V současné době to ve Švýcarsku vypadá, že se volí možnost nákazy,“ říká Jan Fehr. „Ale ještě jsem se úplně nevzdal naděje, že se nám podaří zvýšit proočkovanost na dánskou úroveň.“
