Zdá se, že nacionalisté a autoritáři zažívají po celém světě konjunkturu; liberální demokracie ustrnuly v letargickém rozhořčení. Přitom by tu byla mocná aliance, která by to byla schopná zastavit. Komentář Stefana Ulricha pro Süddeutsche Zeitung.
Dějiny pokroku lze popsat jako dějiny krocení moci a násilí. Napřed koncentrovaly státy moc u sebe, aby ukončily stav anarchie, ve kterém byl často člověk člověku vlkem. Potom se absolutisticky řízené země přeměnily v ústavní státy, ve kterých byla moc řízená a rozdělená na několik úrovní. Ani státní moc se už vůči svým občanům nesměla chovat svévolně. A konečně byla moc utlumena v mezinárodních vztazích. Spojené národy nebo Evropská unie, mezinárodní práva a mezinárodní soudy slouží k delegitimaci násilí a k prosazení rovnoprávných a pokojných řešení problémů. To se nazývá multilateralismus. Do jisté míry odpovídá vnitrostátnímu konceptu pluralistické demokracie.
Nyní je však vlna úspěchu pluralismu a multilateralismu nalomena. Na vnitrostátní úrovni sílí neliberální „ještě“demokracie (Maďarsko a Polsko) a pseudodemokratické autokracie (Turecko). Italský místopředseda vlády dehonestuje kritiky heslem fašistického diktátora Benita Mussoliniho. Americký prezident Donald Trump zrazuje staré spojence a laškuje s brutálními vládci, jako by byl raději Putinův pudlík než leader svobodného světa. A Čína, prosazující absolutní kontrolu všech občanů a ofenzivně velebící svůj model vládnutí, je na nejlepší cestě se stát největší světovou mocností.
Prohráli už pluralisté a multilateralisté? Vstupuje svět do nové éry totalitního vládnutí? A bude možné tuto éru vzhledem k „pokrokům“ na poli bezpečnostních a zbrojních technologií někdy ukončit? Zástupci starých pořádků reagují na tyto otázky bezradně a malomyslně. OSN je blokováno autoritativnímu státy. Transatlantické elity v USA se bojí nutné konfrontace s Trumpem. A EU, která by měla hájit principy kontroly moci, pluralismu a multilateralismu, se nedokáže shodnout ani na tom, zda má zachraňovat tonoucí a jak cenné je udržení eura.
V tomto bezútěšném stavu vzbudil naději návrh německého ministra zahraničí Heiko Maase. Spolu se svým japonským kolegou právě oznámil založení „aliance multilateralistů“, aby bránila světový pořádek proti nacionalistům a autoritářům. Srovnatelné plány tu už byly dříve. V USA se od dob prezidenta Woodrowa Wilsona před 100 lety diskutuje o lize demokracií. V r. 2000 dokonce Spojené státy navrhly založení demokratické aliance. Mocenským faktorem ale zatím není.
Nyní ale hrozí selhání konceptu svobodného západu. Pluralisté a multilateralisté jsou v defenzivě. Další volební vítězství Trumpa v USA a neúspěch Emmanuela Macrona ve Francii by je mohl strhnout do propasti. Proto je nezbytné, aby se stejně smýšlející země jako Francie, Kanada, Japonsko a Německo spojily, aby zachránily, co se ještě zachránit dá. To může začít intenzivním hlasováním a později vyústit v organizaci států, ve které se spojí upevněné demokracie, aby se globálně zasazovaly o mezinárodní a lidská práva, ochranu klimatu a mírová řešení sporů.
Je to příliš idealistické? Naivní? Možná. Ale možná bychom to měli upřednostnit před letargickým rozhořčením, se kterým dnes mnoho lidí pozoruje nástup nacionalistů a autoritářů.
Francie, Kanada, Japonsko a Německo patří k hospodářsky nejsilnějším národům světa. Proč by se společně neměly prosadit také na mezinárodním poli? Společně s celou řadou stejně smýšlejících zemí dosáhnou kritické většiny, aby například proti čínskému diktátorskému modelu blahobytu postavily model svobodného blahobytu; aby znovu nabyly kontrolu nad internetovými giganty jako Amazon a Facebook; aby se chopily globálních úloh, jako jsou ochrana životního prostředí nebo jaderná dohoda s Íránem i bez přítomnosti USA.
Kvůli takovému klubu stejně smýšlejících se nestanou Spojené národy, nebo NATO a už vůbec ne Evropská unie přebytečné. Také mu chybí vojenská síla, aby na násilí reagoval násilím. Ale může usměrnit hodnoty, zájmy a síly a tak pozitivně ovlivňovat světovou politiku. Především ale z takového spojenectví vyjde povzbuzující poselství: pluralisté, multilateralisté a všichni, kdo chcete ochočit moc ve prospěch lidí – nejste sami! Mnoho důležitých zemí stojí na vaší straně, aby hájilo ideu svobodného světa.
