Can Dündar, kritik tureckého prezidenta Erdogana a bývalý šéfredaktor novin Cumhuriyet žije od doby, kdy ho pronásleduje turecká justice, v Německu. I když v referendu o rozšíření prezidentských pravomocí zvítězilo „ano“, vidí jeho výsledek optimisticky. Rozhovor s Canem Dündarem vedl pro Die Welt Daniel-Dylan Böhmer.
Levicově liberální deník Cumhuriyet patří k nejstarším v Turecku. Poté, co v listopadu 2015 referoval o údajných dodávkách zbraní tureckými tajnými službami islamistickým bojovníkům v Sýrii, začala turecká justice s intenzivním pronásledováním šéfredaktora Cana Dündara – mimo jiné kvůli špionáži a vyzrazení tajemství. V červenci 2016 vycestoval do Německa. V Berlíně Dündar založil vůči turecké vládě kritický zpravodajský portál Özgürüz.
Die Welt: Pane Dündare, turecký prezident Recep Tayyip Erdogan prosadil svou změnu ústavy. Ale jeho vítězství v referendu je těsné. Nachází se nyní v silnější pozici?
Can Dündar: Vůbec ne. Je to Pyrrhovo vítězství. Po všem tom tlaku, dalo by se říct útlaku, po tomto neférovém předvolebním boji proti odpůrcům rozšíření pravomocí – tedy těch co hlasovali „Ne“ – po uvěznění tolika k režimu kritických novinářů a v mediální krajině, která skoro výlučně propagovala „Ano“, je většina stále ještě příliš malá. Pro mě je to začátek konce Erdoganovy éry.
Die Welt: Nedostane ale Erdogan pravomoci, s kterými teď teprve jakoukoliv opozici potlačí?
Dündar: Ano, obdrží více moci. Ale teď také víme, že je polovina národa proti němu. A viděli jsme, že se Turci jsou schopni bránit. Uvědomte si jedno: od doby, kdy se v r. 1994 stal Erdogan starostou Istanbulu, žádné volby už v tomto městě neprohrál. Až nyní. Istanbul hlasoval „Ne“. I Ankara, která předtím jasně volila Erdoganovu AKP. Izmir hlasoval stejně proti němu. Výsledky ve velkoměstech jsou v Turecku velmi důležité.
Die Welt: Jak to ale může být Erdoganovi nebezpečné?
Dündar: Opozice svou „Ne“ kampaní ukázala, že může i za ztížených podmínek svorně bojovat a vzít Erdoganovi hlasy. Pokud tak bude pokračovat, může v r. 2019 vyhrát prezidentské volby.
Die Welt: Myslíte si tedy, že Erdogan ztratil přívržence?
Dündar: Jistě. Mnoha lidem, kteří pro něj kdysi hlasovali, je líto omezování, úpadek hospodářství, věčné sváry se Západem. A jeho spojenectví s nacionalistickou opoziční stranou MHP, která také propagovala „Ano“, se nevyplatilo. V parlamentních volbách získaly obě strany dohromady daleko více procent, než nyní v referendu. I u Kurdů, mezi nimiž Erdogan nikdy neměl mnoho přívrženců, ještě více ztratil.
Die Welt: Opozice požaduje přepočet mnoha hlasů, zatímco se ve vládním táboře považují za jasného vítěze. Hrozí nyní chaos?
Dündar: Tomu nevěřím. Je správné, že opozice požaduje přepočet hlasů. Ale to mnoho nezmění. Koneckonců je justice už dávno přivedena na vládní kolej. Daleko důležitější je, aby opozice i nadále zůstala jednotná. Aby využila podpory, která se nyní zviditelnila.
Die Welt: Jak by mělo Německo a EU na výsledek referenda reagovat? Někteří politikové už požadují, aby se evropská politika vůči Turecku od základů přehodnotila.
Dündar: Evropa by měla výsledek respektovat, ale mít na zřeteli i to, jak roztříštěná země je. Turecko není zdaleka jen Erdogan. Němci i Evropané by nadále měli mluvit s tureckou opozicí. V žádném případě by naši zemi neměli izolovat. To by bylo nejhorší řešení. Právě teď potřebujeme úzkou vazbu k našim evropským přátelům. Potřebujeme ještě více solidarity.
Die Welt: Ale Erdogan teď také oznámil, že urychlí přípravu referenda o zavedení trestu smrti. Nemusí z toho někdy Evropa vyvodit důsledky?
Dündar: S trestem smrti Erdogan jen blafuje. Už dříve přece oznámil, že se tím bude zabývat, až to po něm bude parlament požadovat – ačkoliv tam většina stejně slyší na jeho povely. Mohl to tedy už dávno udělat, pokud by opravdu chtěl. Svým večerním nedělním prohlášením se pouze chtěl zalíbit svým přívržencům. Po referendu ale ví, jak velký je odpor obyvatelstva. Nevěřím, že se k uspořádání tohoto referenda odváží. Evropa by Erdogana neměla brát pokaždé tak vážně.
Die Welt: Erdogan svému lidu slíbil stabilitu, pokud bude hlasovat „Ano“. Může to teď splnit?
Dündar: Určitě ne. Jak může vzniknout v zemi, která je tak zásadně rozdělaná na dva skoro stejně velké tábory? Evropské firmy si někdy myslí, že je stabilní Turecko důležitější, než demokratické. Ale nejpozději od nedělního večera musí vědět: jedno není možné bez druhého.
