Jde o víc než o potyčky ohledně financování, cenzury a „alternativních faktů“ – je to boj o elementární slušnost, o lidi, které máme rádi a o budoucnost naší planety. Esej přírodovědce Jonathana Foleyho z Kalifornské akademie věd vydal Scientific American.
Nenechme se mýlit: je to válka o pozici vědy v Americe.
Bílý dům popírá nejen zjevná, empirická a základní fakta, ale navíc ještě zavádí orwellowský koncept „alternativních faktů“. V minulosti jsme je jednoduše nazývali „lžemi“, dnes jsou však používána nejmocnějším úřadem světa. To by mělo děsit každého z nás.
Ještě horší je, že Bílý dům a mnoho členů Kongresu vystupuje proti samotnému objevování faktů a pokouší se drakonicky omezovat, co smí státní vědci zkoumat, publikovat, nebo dokonce o čem smí diskutovat. Jen Bůh ví, co se stane s dlouhodobými americkými investicemi do výzkumu a vědeckého vzdělávání.
Jonathan Foley na TEDu: "Další nepříjemná pravda"
Tento útok vedený proti vědě a vědění samotnému jde daleko za vše, co jsme kdy v Americe viděli. A není to jen nebezpečné pro vědu, je to nebezpečné pro náš národ i celý svět.
Válka vedená proti vědě ale vzbudila obrovský odpor. Vědci se postavili politikům. Vzniklo mnoho nespokojených twitterových profilů, stovky solidárních článků, mnoho vědců se začalo ucházet o funkce. 22. března se bude konat Pochod za vědu. Je to lidové povstání, doplněné o hrdiny v bílých pláštích a v uniformách rangerů z národních parků.
Ale když sleduji tyto známky protestu, cítím obavy. Je to správná cesta? Oslovíme tak skutečně širokou masu Američanů?
Jistě, lidé se postaví proti „alternativním faktům“, škrtům v oblasti vědy a výzkumu a proti umlčování vědců. Za co ale bojujeme?
Myslím si, že abychom lidi opravdu oslovili, musí vědci a jejich podporovatelé navrhnout pozitivní vizi budoucnosti, ve které věda potvrzuje svou morální autoritu, formuluje svůj přínos a obhájí své ušlechtilé poslání.
Jinými slovy: jaký je vyšší cíl americké vědy? A za co vědci svou prací a životy bojují?
Nemohu odpovídat za jiné vědce, ale shrnu, za co bojuji já.
Udržujme Ameriku velkou, tak jak tomu bylo vždy
Donedávna se věda těšila hluboké podpoře volených zástupců. Uvážliví představitelé z obou stran politického spektra – od Teddyho Roosevelta po Trumana, od Kennedyho po Nixona, George H. W. Bushe po Obamu – používali vědu, aby svou zem posunuli kupředu.
Tito vůdcové věděli, o čem jsem přesvědčen také: Amerika je nejlepší, když je věda přijímána a pomáhá realizovat velké úkoly. Věda nám pomohla porazit fašizmus, vyhrát studenou válku, pokořit dětskou obrnu, nasytit svět, přistát na Měsíci a rozluštit kód života. Co to bude příště?
Velikost Ameriky je upevněna vědou – pomáhá nám zlepšit životy lidí i jejich podmínky a vybudovat lepší svět.
Naše budoucnost závisí na vědě. Budeme vědu nadále užívat jako nástroj k dalšímu rozkvětu a k řešení problémů naší doby? Nebo se k ní obrátíme zády a zničíme tak naši budoucnost?
Lidé, které milujeme
Pokud budeme žít dost dlouho, mnoho z těch, které máme rádi, onemocní a někteří zemřou. Věda nedokáže pokaždé nabídnout léčbu, ale přináší šanci. Nebo cestu, jak zvládnout bolest. A také naději, že jednoho dne nebudou muset jiní čelit takovému osudu.
Osobně to je pro mě hodně důležité a předpokládám, že pro vás také.
Když jsem byl ještě teenager, moje matka zemřela na amyotrofní laterální sklerózu (ALS), což je opravdu hrozná nemoc. Věda jí nenabídla lék nebo dokonce vyléčení, ale doufám, že jednoho dne pomůže jiné rodině.
Všichni známe lidi, kteří bojují s rakovinou. Můj blízký přítel, jeden vážený spolupracovník i moje mladá neteř čelí této zákeřné nemoci a hledí do nejisté budoucnosti. Věda jim však dává nástroje k boji – včetně nejmodernějších laserových zákroků, radioterapie a chemoterapie. Věda přináší lidem, které miluji šanci a já budu navždy vděčný vědcům, kteří jim tento dar dali.
Aby bylo jasno: ti kteří vedou proti vědě válku, ji zároveň vyhlásili i našim blízkým. Pokud prosadí svou, budou umírat lidé. Budu bojovat za to, aby se tak nestalo. Měli byste také.
Budoucnost naší planety
Věda nám ukazuje velkolepost světa. Nádheru životem oplývajících korálových útesů, zářících v azurových vodách našich oceánů. Tropické deštné pralesy plné nejrozmanitějších tvorů a zvuků. V Kalifornii máme národní parky plné gigantických sekvojí, tyčících se do nebe a mizejících v mlze. A před našimi břehy plují bohatými vodami kolosální velryby, zpívající po boku se svými mláďaty své éterické písně.
Z pohledu vědy nás tyto zázraky udivují, inspirují a vzbuzují úctu. Probouzí naše srdce a duše. Instinktivně je chceme sdílet s lidmi, které milujeme. Jejich zachování je největším darem, který můžeme dát našim dětem.
Ale věda nám také říká, že jsou tyto zázraky ohroženy ztrátou životního prostoru, znečištěním a klimatickými změnami. Věda nám ukazuje planetu v nesnázích, i když mnozí politici tyto důkazy ignorují.
Vše ale není ztraceno. Věda nám také ukazuje cesty, jak zajistit udržitelnou budoucnost – znovuobjevením našeho energetického systému, zemědělství i měst. Věda umí vytvořit budoucnost, ve které lidé a příroda vzkvétají pro budoucí generace vedle sebe. Ignorace vědy nás uvrhne do zbídačeného, znehodnoceného světa. Naše děti si zaslouží něco lepšího a pouze věda nám může ukázat cestu vpřed.
Lidská rodina
Věda nás také učí, že jsme všichni příslušníky stejného druhu, jedné rodiny lidstva. Zatímco se nás mnozí pokouší podle národností, pohlaví, rasy či etnické příslušnosti rozdělit, věda odhaluje, že to je hloupost.
Věda nás učí, že národní hranice nic neznamenají. Jsou to čáry v mapách, svévolně vyryté mocnými. Země nepotřebuje opatrovníky. Vzduch, oceány a živočišné druhy sdílí tuto planetu bez potřeby cestovních pasů. Jen lidé si s nimi dělají starosti. Frank Borman, astronaut Apolla, to vyjádřil trefně: „Když se ohlédnete zpátky na Zemi, uvědomíte si, že je to opravdu jedna zem, proč se tedy k čertu nemůžeme naučit žít pospolu jako slušní lidé?“
“Our story began long before borders were drawn, and will continue long after this poem ends.” – JESS X SNOW
Zveřejnil(a) Project 1324 dne Pátek 24. února 2017
Video "Migrace je přirozená"
Věda nás učí, že staré ideje týkající se pohlaví, sexuality a rasy jsou mylné. Můžeme milovat, koho chceme a jak chceme. To je normální. Co není normální, je homofobie a rasizmus. Věda nám ukazuje, že to jsou malomyslné předsudky, nedůstojné pro náš druh.
Učí nás, že rozmanitost dělá živé systémy silnější a odolnější vůči změnám. Výzvy, kterým dnes čelí naše planeta, jsou obrovské. Chceme-li doufat v jejich vyřešení, bylo by moudré v souladu s přírodou napříč globální vědeckou komunitou co nejvíce podporovat rozmanitost a spolupráci.
Je snadné se domnívat, že válka vedená proti vědě je pouze sekundárním problémem v rozvíjející se politické krizi. Koneckonců, samotná struktura americké demokracie se rozpadá, a tak by se mohlo zdát, že nemáme čas se starat o vědu.
Válka v oblasti vědy se dotýká nás všech osobně, ale i věcí, které máme nejradši – včetně Ameriky a jejího významu, budoucnosti naší planety, slušnosti v naší společnosti a lidí, které milujeme. Bez objektivních fakt, informovaných občanů a svobodného a volného hledání pravdy nemůže být Amerika taková, jakou ji chceme mít.
Vědecké bádání nám dává naději – naději že budeme velkým národem, žijícím v prosperujícím světě se slušnými a milými lidmi, s lidmi, které milujeme.
To je důvodem, proč chci pracovat, za co chci žít, bojovat a ano, dokonce i zemřít. A vím, že nejsem sám.
Jonathan Foley, PhD, je výkonným ředitelem Kalifornské akademie věd. Ze své funkce vede jednu z nejvíce do budoucnosti zaměřených institucí vůbec. Foley je uznávaným vědcem, jehož výzkum je zaměřen na udržitelnost naší planety, ekosystémů a přírodních zdrojů. Je poradcem mnoha vlád, ekologických skupin, nadací, nevládních organizací a firemních lídrů. Jonathan Foley publikoval přes 130 vědeckých článků, mezi nimi i hojně citované příspěvky v magazínech Science nebo Nature. V r. 2014 ho Thomas Reuters uvedl jako nejcitovanější vědce v oblasti ekologie a životního prostředí a zařadil ho mezi 1 % nejcitovanějších vědců vůbec. Kromě toho publikuje i populárně vědecké články v časopisech National Geographic, The New York Times, Scientific American, The Guardian a mnoha dalších. Foley rovněž obdržel mnohá vyznamenání, včetně Presidential Early Career Award for Scientists and Engineers z rukou Billa Clintona.
