[stock_market_widget type=“spark“ symbol=“PAH3.F“ template=“line“ color=“blue“]
Překlad části rozhovoru, který vyšel 4. září v Süddeutsche Zeitung, v němž se šéf automobilky Porsche vyjadřuje k tématu uprchlíků.
Rozhovor připravili Thomas Fromm a Max Hägler.
Předseda představenstva automobilky Porsche Matthias Müller nechce v této době mluvit jen o automobilech. Jako jeden z prvních top manažerů se vyjádřil k tématu uprchlíků.
SZ: Pane Müllere, když jste byl ještě dítě, museli vaši rodiče utéct z Východního Německa. Myslíte na to i dnes, když vidíte obrázky tisíce uprchlíků směřujících do Německa?
Matthias Müller: Byly mi tenkrát tři roky a útěk byl strašný, ale přece jen jsme se octli ve stejné kultuře. Lidé, kteří k nám nyní přicházejí, jsou často z úplně jiného prostředí, to považuji za hodně těžké. Zde musíme opravdu pomoct.
Mnoho lidí u nás rádo rozlišuje mezi politickými uprchlíky a mezi tzv. ekonomickými migranty.
Přeji každému člověku na světě, aby jednou denně měl teplé jídlo a mohl v klidu spát. Žádný člověk se přece dobrovolně a s lehkým srdcem nevzdá svého domova! Já se uprchlickou otázkou zabývám jako šéf Porsche a jako člověk. Víte, byl jsem zrovna ve Schwarzenbergu v Krušných horách v jedné nástrojářské firmě, kterou jsme převzali. Tam jsem se také nahlas vyjádřil k tomu, co se právě v Sasku děje. Že mi vůbec nepřipadá v pořádku, když jsou lidé napadáni a uráženi a když se politici ani neozvou.
„U Porsche pracují lidé z 56 různých zemí
– tím je snad řečeno vše.“
Od šéfa Porsche to jsou asi nečekaná slova.
Myslíte? Mám dojem, že je na čase, aby se kapitáni průmyslu k určitým věcem vyjádřili. Musíme zaujmout postoj a postavit se extremizmu. U Porsche pracují lidé z 56 různých zemí – tím je snad řečeno vše.
Od vašich kolegů manažerů to však často neslyšíme…
Považoval bych to ale za správné a důležité. U dohody o volném obchodu TTIP jsme se také všichni spojili a prosazovali ji. Toto téma je teď stejně důležité.
Mlčící kolegové se možná bojí o kurzy akcií, nebo mají strach z osobních útoků. A pokud chtějí mluvit, poradci jim říkají: společenské debaty nejsou úlohou manažerů.
„Kurzy akcií sem nebo tam, máme zodpovědnost!“
Když vyslovíte názor, vždy podstupujete riziko. Po tomto rozhovoru asi opět obdržím maily od nějakých poblouzněnců, co mi budou nadávat a vyhrožovat. Vzpomínáte si, jak před pár dny několik bláznů málem strhlo centrálu SPD ministru průmyslu Sigmaru Gabrielovi? Mám se tedy ze strachu držet zpátky? To zástupci hospodářství a průmyslu udělat nesmí, jsme přece také součástí společnosti – a ne zrovna bezvýznamnou. Kurzy akcií sem nebo tam, máme zodpovědnost!
Jak může hospodářství pomoct prakticky?
Novými pracovními místy! I proto spolu musí průmysl a politika více mluvit. Děje se to zřídka, při tématech týkajících se automobilové br
anže, jako třeba přísnější emisní předpisy, ale i při celospolečenských výzvách, jako je současná uprchlická krize.
Tato krize přece nepřišla z čista jasna. Během desetiletí dosáhly západní společnosti blahobytu i na úkor arabských a afrických zemí.
Musíme se pokusit, aby se chudší regiony – Blízký Východ a Afrika – více podílely na blahobytu. Ale to se lehce řekne. Otázka přece zní: ale jak? Zde nevidím žádné politické iniciativy.
Na šéfa průmyslu jste dost otevřený. Vedete takto i Porsche?
Víte, takhle o tom vůbec nepřemýšlím. Jsem přívětivý týmový hráč, který se do určité míry vždy snaží svá rozhodnutí prosazovat kolegiálně a harmonicky. Umím být ale i důsledný: nemám rád, pokud se o věcech jen mluví.
Rozhovor pokračuje jinými tématy…
„Jsou mladí, vzdělaní a motivovaní“ – o tom, že chce Daimler Benz nabírat nové zaměstnance v uprchlických táborech, pojednává článek na Focus.de.
Aktualizace v 18:27
Že pomalu začínají tát ledy i u nás, ukazuje pozitivní příklad z Hamé. Jen tak dál!
