Německý politolog a odborník na nerovnost Christoph Butterwegge ve své nové knize „Přerozdělování bohatství“ (Umverteilung des Reichtums, nakl. PapyRossa, 223 stran) kritizuje neoliberalismus. V rozhovoru pro magazín Watson hovoří o nebezpečí, které nerovnost představuje pro naši demokracii.
Watson: Jdou demokracie a kapitalismus dohromady, pane Butterwegge?
Christoph Butterwegge: Mezi demokracií a kapitalismem existuje napětí. Zvláště pokud demokracii vnímáme jako něco víc než jen to, že jednou za čtyři nebo pět let jdeme k volebním urnám.
Watson: Co tím myslíte?
Butterwegge: V zastupitelské demokracii musí být do politického rozhodovacího procesu rovnoměrně zapojeny všechny skupiny obyvatelstva. V kapitalismu je však tato účast omezená, protože chudí mají menší šanci se voleb zúčastnit, zatímco bohatí a majetní se jich účastní. To je patrné ze srovnání v Kolíně nad Rýnem: tam byla volební účast v obytné čtvrti Hahnwald až 88,5 %, zatímco v panelákové čtvrti Meschenich jen 24,5 %.
Robeynsová: „Nikdo si nezaslouží být superbohatý“
Watson: Proč chudí volí méně často než bohatí?
Butterwegge: Mnoho chudých lidí má pocit – a ne zcela bezdůvodně – že jejich zájmy nejsou reprezentovány zavedenými stranami. Navíc mají úplně jiné starosti než volby. Mnozí z nich nevědí, jak od poloviny měsíce naplní ledničku. Bohatí nemají žádné materiální starosti a jsou si vědomi i důležitosti hlasování. Mají navíc také daleko více možností ovlivňovat politiku.
Tématem nerovnosti se po letech ticha začíná zabývat i česká společnost. Ať už média jako Český rozhlas, Alarm krátkou zmínkou dokonce Forbes, nebo politická strana Zelených ve své Studii o dani ze superbohatství. Z ní vyplývá, že pro spravedlivější zdanění je 63 % všech respondentů a souhlasila by s ním většina příznivců politických stran napříč politickým spektrem. Jedinou výjimku tvoří sympatizanti Svobodných.
Watson: V jakém slova smyslu?
Butterwegge: Mám na mysli stranické dary a lobbistické aktivity. Chudí lidé tyto možnosti nemají. V tomto ohledu nemají chudí v kapitalismu skutečně rovná práva.
Watson: Ve své knize píšete, že nerovnost je nyní tak velká, jako nebyla od druhé světové války. Jak k tomu došlo?
Butterwegge: Sociální stát byl v posledních desetiletích výrazně demontován. Klíčovými slovy jsou zde Agenda 2010 a Hartzovy zákony. Kromě toho došlo k deregulaci trhu práce, například k uvolnění ochrany proti propouštění a k liberalizaci námezdné práce. Byly zavedeny nejisté pracovní poměry v podobě minipracovních míst a smluv na dobu určitou. K tomu přistupuje daňová politika založená na principu Matoušově principu.
Klimatický zabiják číslo jedna: bohatství a finance
Watson: O čem to vypovídá?
Butterwegge: Matoušovo evangelium říká: „Každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“ Všechny daně, které platily pouze pro bohaté, byly v minulosti buď zrušeny – jako např. daň z obchodního kapitálu a daň z obratu na burze – nebo se prostě již nevybírají, jako např. daň z majetku od roku 1997.
Watson: Takže bohatí mají z daňového systému prospěch?
Butterwegge: Za bývalého kancléře Helmuta Kohla (CDU) činila nejvyšší sazba daně 53 %, dnes je to 42 %. Takzvaná daň z bohatství ve výši 45 % se vztahuje jen na velmi málo nejlépe vydělávajících osob. Daň z kapitálových výnosů z úroků a dividend byla rovněž snížena z 53 % na jednotnou sazbu 25 % pro nejlépe vydělávající osoby. Přesto jsou to právě výplaty dividend, které činí boháče ještě bohatšími.
Watson: Můžete uvést nějaký příklad?
Butterwegge: Klaus-Michael Kühne, druhý nejbohatší Němec, obdržel jen v loňském roce na dividendách z akcií společnosti Hapag-Lloyd 3,3 miliardy eur. Vzhledem k tomu, že je rezidentem ve Švýcarsku, nemusí z toho pravděpodobně platit daň, ale i v opačném případě by byl tento podíl na zisku zdaněn pouze 25 %. Technici, inženýři a kvalifikovaní pracovníci, kteří pracují hodně přesčasů, mohou být naopak zdaněni nejvyšší 42% sazbou. To ukazuje, jak nespravedlivou se v důsledku špatné vládní politiky naše země stala.
Watson: Požadujete vyšší zdanění superbohatých a snížení zátěže pracujících.
Butterwegge: Díky platebním kartám pro uprchlíky a přísnějším pravidlům pro příjemce sociálních dávek je na marginalizované skupiny vyvíjen ohromný tlak. O vyšších daních pro bohaté a velké korporace se však nediskutuje. Naopak: FDP chce dokonce snížit daň z příjmu kapitálových společností, tedy daň z příjmu právnických osob, z 15 na 10 %.
Watson: Jakmile se řekne „zvýšení daní“, většina obyvatel republiky nastraží uši. Proč mají daně tak špatnou pověst?
Butterwegge: Nikdo neplatí daně rád, přestože jsou zdrojem života naší společnosti. Vždyť bez nich by nebyly silnice, školy ani nemocnice. Měli bychom rozlišovat, o jaké daně se jedná a kdo je musí platit. Například dědictví velkých majetků se téměř nezdaňuje, zejména když jde o firmy a nemovitosti.
Watson: Ve své knize popisujete neoliberalismus jako náhradní náboženství. Proč je tato politická ideologie problematická?
Butterwegge: Neoliberálové zbožšťují trh, místo aby do středu pozornosti stavěli člověka. Jde jim o úspěch v konkurenci o umístění firem a o ekonomickou efektivitu ve všech oblastech života, zatímco solidarita a společné dobro nehrají žádnou roli. Údajně je každý strůjcem svého štěstí.
Svět si už miliardáře nemůže dovolit
Watson: Rozděluje neoliberalismus společnost?
Butterwegge: Neoliberální politika prohlubuje rozdíly mezi bohatými a chudými. V důsledku toho se snižuje sociální soudržnost a ve společnosti vzniká propast.
Watson: Řekl jste, že za situaci může špatná vládní politika. Co mají demokratické strany z toho, že zabetonovávají nerovnost?
Butterwegge: Tlak zdola téměř nepociťují, protože odbory jsou oslabené a na rozdíl například od Francie, kde lidé kvůli důchodové reformě vycházejí do ulic na celé měsíce, je zde jen malý mimoparlamentní odpor. Ti, kdo mají ekonomickou moc, mohou vyvíjet tlak na politické činitele. Ten sahá od hrozby přemístění sídla společnosti až po ovlivňování veřejného mínění.
Watson: Francouzské právo na stávku však není srovnatelné s německým právem na stávku.
Butterwegge: To má mnoho společného s nacionálním socialismem – a se skutečností, že někteří právníci z oblasti pracovního práva po roce 1945 byli stejní lidé, kteří ovlivňovali zákony předtím. Proto jsou v Německu dodnes zakázány politické stávky.
Watson: Mnoho jmění také pochází z nejtemnějších kapitol Německa. Jak demokratická může být země, když tento majetek zůstane nedotčen?
Butterwegge: Většina velkých rodinných majetků ve Spolkové republice vznikla v době Německého císařství nebo za národního socialismu. Za ještě větší problém demokracie však považuji něco jiného.
Superbohatství je nebezpečné: ekonomové požadují jeho omezení
Watson: A to?
Butterwegge: Chudí místo vzpoury rezignují. Střední třída se dostává pod ekonomický tlak, což způsobuje, že se někteří její příslušníci směrem dolů vyhraňují a politicky se obracejí ke krajní pravici. A bohatství se nabaluje v několika málo podnikatelských dynastiích. Nerovnost je pro demokracii jedem. Politici zavedených stran se však zabývají pouze symptomy, nikoliv kořeny problému.
Watson: Jak to?
Butterwegge: Jejich odpovědí na větší počet majetkových a násilných trestných činů – a to i mezi dětmi a mladými lidmi – je posílení policie a justičního systému. Každý, kdo věří, že se tímto způsobem vypořádá se sociálními problémy, neuspěje.
Watson: Jak by musela být republika reorganizována, aby byla skutečně demokratická?
Butterwegge: Základním předpokladem je inkluzivní sociální stát. Všichni by museli přispívat na solidární občanské pojištění: včetně osob samostatně výdělečně činných, osob na volné noze, státních zaměstnanců, poslanců a ministrů. Odvody by měly být vybírány také z úroků a dividend a z příjmů z pronájmu a leasingu. Potřebujeme vyšší minimální mzdu, více kolektivních smluv a spravedlivější daňový systém.
Watson: Musíme překonat kapitalismus?
Butterwegge: Významných změn lze dosáhnout i v kapitalismu. Pokud však chcete úspěšně bojovat proti chudobě, musíte sáhnout na bohatství. A chcete-li dosáhnout sociální rovnosti, musíte kapitalismus zpochybnit.
Christoph Butterwegge je německý politolog a výzkumník chudoby. V letech 1998-2016 působil jako profesor politologie na Institutu pro srovnávací vzdělávání a sociální vědy na Fakultě humanitních věd Univerzity v Kolíně nad Rýnem a je členem Výzkumného centra pro interkulturní studia (FiSt). Butterwegge se dlouho pohyboval v politických kruzích, v letech 1970-1975 a 1987-2005 byl členem Sociálnědemokratické strany (SPD). Po odchodu z SPD otevřeně chválil Die Linke, ale nikdy do této strany nevstoupil. Dne 21. listopadu 2016 ho Die Linke nominovala jako kandidáta do spolkových prezidentských voleb v roce 2017. Butterwegge získal 12. února 2017 128 hlasů a umístil se na druhém místě za bývalým vicekancléřem Frankem-Walterem Steinmeierem z SPD.
