James Hansen, který v 80. letech informoval svět o skleníkovém efektu, dospěl ve své nové studii k závěru, že lidstvo nebude schopno omezit globální oteplování na 2 stupně.
Byl to právě on, kdo v roce 1988 upozornil svět na skleníkový efekt. V historickém projevu v americkém Kongresu známý klimatolog James Hansen ve zkratce varoval:
- Země je teplejší než kdykoli předtím.
- Toto globální oteplování lze s 99% jistotou přičíst zvýšení skleníkového efektu způsobeného člověkem.
- To povede k tomu, že extrémní povětrnostní jevy budou častější a intenzivnější.
Nyní, o 37 let později, jsou bouře, vlny veder a záplavy téměř každodenním jevem. A zatímco mezinárodní společenství stále ještě diskutuje o tom, zda a jak můžeme zastavit globální oteplování na 1,5 °C, Hansen prohlašuje: Ani to už nezvládneme. A co hůř:
Cíl 2 stupňů je mrtvý.
James Hansen, klimatolog
Ambiciózní klimatický scénář Rady OSN pro klima, který dává planetě 50% šanci udržet do roku 2100 oteplení pod 2°C, je „nepravděpodobný scénář“. Věda výrazně podcenila rychlost, jakou se naše planeta ohřívá.
Kolaps atlantické cirkulace: „Riziko je nepřijatelně vysoké“
Hansen to uvedl na webináři ke své nejnovější studii. V něm tým autorů představuje nová zjištění, podle nichž například extrémní klimatické jevy rostou stále rychleji. Do 20 až 30 let se také pravděpodobně zhroutí kritická Atlantická meridionální cirkulace (AMOC). Vědci proto vydávají naléhavé varování:
„Pokud dovolíme, aby se AMOC zhroutila, hladina moře stoupne o několik metrů. To je bod, odkud již není návratu.“
Jak vědci zdůvodňují svůj scénář?
Ve své studii vědci identifikovali dva faktory, které způsobují nečekaně rychlé oteplování Země. Na jedné straně vede snížení emisí z lodní dopravy k čistšímu ovzduší, které následně umožňuje, aby na Zemi dopadalo více slunečního světla, a tím ji otepluje. (Zde je potřeba si uvědomit, že prachové částice ochlazují planetu okamžitě a krátkodobě, skleníkové plyny však v atmosféře působí dlouhodobě, stovky až tisíce let; pozn. PQ).
Změna klimatu ohrožuje globální ekonomiku
Na druhou stranu byla podceněna citlivost planety na další skleníkové plyny. Takzvaná klimatická citlivost popisuje, o kolik se zvýší teplota Země, pokud se množství CO2 v atmosféře zdvojnásobí.
Dříve Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) předpokládal, že se oteplení bude pohybovat mezi 2,5 °C a 4 °C. Výzkumný tým vedený Jamesem Hansenem však ve své nové studii dospěl k vyššímu odhadu: 4,5 °C. To by znamenalo, že naše klima reaguje na CO2 silněji, než se dosud předpokládalo.
Jaká existují řešení?
Navzdory alarmujícím zjištěním předkládají vědci i řešení. „Bod, z něhož není návratu“ (neboli „bod zvratu„; pozn. PQ), by mohl být odvrácen, pokud by politikové začali konečně jednat. Pomohla by například uhlíková daň, která by zdanila všechna fosilní paliva a jejíž výnos by se vrátil zpět k obyvatelstvu.
Toto jsou nejnebezpečnější body zvratu klimatu
„Základní problém spočívá v tom, že odpadní produkty fosilních paliv jsou stále zdarma vypouštěny do ovzduší,“ říká Hansen.
Hansen považuje za další možné řešení ochlazování Země pomocí geoinženýrských technik, které raději nazývá „cílené globální ochlazování“, ačkoli jsou taková řešení velmi kontroverzní.
Obrací se na veřejnost s jasnou výzvou:
K realizaci všech těchto opatření je zapotřebí politických změn. Zájmové skupiny získaly v našich politických systémech příliš velkou moc. V demokratických zemích by měli mít moc voliči, a ne ti, kteří mají peníze. To vyžaduje reformu v některých našich demokraciích, včetně USA.
James Hansen, klimatolog
Jak reagují ostatní vědci?
Přestože se závěry vědecké skupiny pohybují na horní hranici běžných klimatologických odhadů, podle nezávislých odborníků je rozhodně nelze vyloučit.
Na toto se musí naše děti připravit
Klimatolog Zeke Hausfather, který se na studii nepodílel, ji označil za užitečný příspěvek. „Je důležité zdůraznit, že obě otázky – snižování znečištění i citlivost klimatu – jsou oblastí velké vědecké nejistoty,“ řekl. A dodal dále:
I když se Hansen a jeho tým pohybují na horní hranici dostupných odhadů, nemůžeme s jistotou říci, že se mýlí – jejich výsledky spíše představují možný nejhorší možný scénář.
Zeke Hausfathera
Gavin Schmidt, další klimatolog, který se stal ředitelem Goddardova institutu pro vesmírná studia NASA hned po Jamesi Hansenovi, je kritičtější. Jak Hansenův přístup založený na historickém oteplování a pohlcování tepla Zemí, tak podrobnější klimatické modely IPCC jsou užitečné, ale často se vzájemně doplňují.
Myslím si však, že v tomto případě je Hansenův přístup příliš zjednodušený a nebere v úvahu změny emisí v Číně ani přirozenou proměnlivost klimatu.
Gavin Schmidt
