V letadle, vysoko nad mraky, se najednou svět smršťuje. Letecká doprava je ale škodlivá pro klima a tudíž pro nás pro všechny. Čtyři nápady pro sociálně spravedlivější a ke klimatu šetrnější létání.
Letadlo spojuje lidi po celém světě, zároveň ale významně přispívá ke globálnímu oteplování. I když debata o studu z létání zeslábla, kontroverze kolem cestování letadlem neutichají. Přesto je však létání stále ještě luxusem: podle studie zveřejněné v časopise Global Environmental Change cestovalo v roce 2018 letadlem pouze 11 % světové populace a téměř dvě třetiny všech letů byly vnitrostátní. Letecká doprava se v současnosti podílí na celosvětových emisích CO2 přibližně 2,5 %. To na první pohled zní jako relativně malý podíl. Údaje Světové banky však ukazují, že letadlem cestují především lidé ze zemí se středními a vysokými příjmy, kteří způsobují většinu emisí. S rostoucím blahobytem ve světě by se proto mohl zvyšovat i počet cestujících v letecké dopravě.
Jak tomu čelit?
1. Zákaz vnitrostátních letů
V rámci Německa cestuje letadlem stále méně lidí. Počet cestujících klesá zejména od začátku pandemie koronaviru v roce 2020: Zatímco v roce 2019 měla více než čtvrtina (26,7 %) všech letů s odletem z Německa vnitrostátní destinaci, v roce 2023 to bylo jen něco málo přes pětinu (20,6 %).
Odborník na energetiku: „Neznalost politiků je děsivá“
Dceřiná společnost Lufthansy Eurowings již zrušila téměř třetinu svých letů na vnitrostátních německých linkách kvůli poklesu poptávky. “Ve prospěch železnice” a proto, že to dává “ekologický a ekonomický smysl”, vysvětlil v lednu pro ZDF generální ředitel Eurowings Jens Bischof.
Kdyby bylo po vůli dopravního výzkumníka Andrease Knieho, vnitrostátní lety by měly být zcela zrušeny. Stejně dobře by se na těchto trasách dalo cestovat vlakem. V současné době by to ani nevyžadovalo rozšíření železniční dopravy: „To, co Lufthansa nalétá v rámci Německa za rok, zvládne železnice za den“, říká Knie. Kapacita pro dodatečné cestující z vnitrostátních letů je tedy již nyní k dispozici.
Z hlediska celkových emisí z německé letecké dopravy by však byl dopad zákazu vnitrostátních letů zanedbatelný. Podle Evropské organizace pro bezpečnost letového provozu tvořily v roce 2020 přibližně třetinu všech evropských letů lety na krátké vzdálenosti do 500 km. Ty se však na celkových emisích CO2 ze všech letů podílely pouze 4,3 %. Většina emisí je způsobena dálkovými lety. Pro Knieho to však není argument: „Každá ušetřená tuna CO2 je dobrá tuna“, říká.
Francie je v omezování vnitrostátních letů průkopnickou zemí: od loňského roku jsou zakázány lety na trasách, na které se lze dostat i vlakem za dvě a půl hodiny. Týká se to například spojů mezi Paříží-Orly a Nantes nebo Bordeaux a Lyonem.
2. Letový budget
Pro skutečné snížení emisí z letecké dopravy je třeba řešit dlouhé lety. Podle Eurocontrolu je pouhých 6,2 % všech letů startujících v Evropě zodpovědných za 51,9 % emisí z celé evropské letecké dopravy, konkrétně za lety na vzdálenost delší než 4 000 km.
Aby i zde došlo ke snížení letecké dopravy, navrhuje dopravní výzkumník Knie zavedení letových kvót a jejich postupné snižování. Podle této myšlenky by měl každý obyvatel Německa nárok na určitý počet letů ročně. V prvním roce by to byly zhruba tři páry letů (tj. cesty tam a zpět), ve druhém roce dva a od třetího roku pouze jeden. Pro Knieho není rozdíl, zda cestující poletí letí do Amsterdamu nebo na Nový Zéland. Celkově by se počet dálkových letů přesto snížil.
Lidé, kteří chtějí nebo potřebují létat častěji, by si pak mohli „koupit“ let od lidí, kteří létají méně. Vznikl by tak „opční obchod“ – podobně jako to funguje na burzách. To by mohlo přispět k tomu, že snížení počtu letů bude sociálně spravedlivé. Stále se však jedná pouze o myšlenkový experiment.
V Německu stejně cestuje letadlem jen velmi málo lidí. V průzkumu stanice ARD Deutschlandtrend uvedlo v roce 2019 63 % respondentů, že nikdy nebo jen velmi zřídka létají. Pouze 8 % uvedlo, že letadlem cestují třikrát nebo vícekrát ročně.
3. Zdanění leteckých paliv
Energetická daň se vztahuje na benzín nebo naftu, například v silniční a železniční dopravě. Oproti tomu letecká paliva, konvenční fosilní paliva používaná v letectví, je od daně osvobozena. Letecké společnosti proto mohou tankovat relativně levně. Ekologické organizace, jako je ekologický dopravní klub VCD, tvrdí, že pokud by existovala daň z leteckého paliva, to by zdražilo a aerolinky by byly více motivovány palivem šetřit. Dalším efektem by bylo, že by se letecký průmysl ještě více snažil vyvíjet úsporná letadla a motory.
„Německo dělá průmyslovou politiku poloviny 20. století“
Podle propočtů fóra Ökologisch-Soziale Marktwirtschaft by jen celostátní daň z leteckých paliv vedla k úspoře 26 milionů tun CO2 ročně, což je více než čtvrtina oxidu uhličitého, který ročně vypustí všechna auta v Německu dohromady. Ve zprávě německé vlády o dotacích se uvádí, že by stát mohl v roce 2023 vybrat dani z leteckých paliv více než 500 milionů eur.
Jeden problém tu však je: letecké palivo je při přeshraniční letecké dopravě osvobozeno od daně. Podle práva Evropské unie mají země možnost zdanit letecké pohonné hmoty na vnitrostátní úrovni od roku 2003. Nizozemsko a Norsko tuto cestu zvolily – ale většina zemí se stále ještě zdráhá tak učinit, protože se obává znevýhodnění v globální konkurenci. Jejich argument: letecké společnosti pak budou jednoduše tankovat jinde. EU ve svém klimatickém plánu pro letectví „Fit for 55“ plánuje alespoň celoevropskou daň pro vnitroevropské lety.
4. Poplatky za časté létání
Lety se společností Lufthansa budou od ledna 2025 výrazně dražší. Letecká společnost tvrdí, že musí investovat stále více peněz do ochrany klimatu. Tyto peníze chce dostat zpátky od cestujících a vybírat tzv. „ekologický příplatek“ za evropské lety. Je to k něčemu dobré, příplatek k letenkám jen kvůli klimatu? A může jít také do kapes státu, a ne jen leteckým společnostem? V roce 2019 zavedla Francie ekologický příspěvek, který musel zaplatit každý cestující aerolinek při koupi letenky. Stejně jako u Lufthansy se výše příspěvku odvíjí od ceny letenky a trasy letu.
Katja Diehlová: „Privilegia pro automobily musí zmizet“
Čím se Francie odlišuje je, že stát tyto příjmy investuje do rozšíření železničního systému, tedy do alternativy šetrnější ke klimatu. V závislosti na trase však jde jen o několik eur, takže cestující od létání téměř neodradí. Také ve Francii po propadu leteckého průmyslu v roce 2020 způsobeného pandemií koronaviru opět vzlétlo více letadel.
Jedním z návrhů je, že by se příplatek na osobu zvyšoval podle toho, jak daná osoba leteckou dopravu využívá. To by mohlo omezit časté létání, které nejvíce škodí klimatu. Na konci roku 2023 navrhl Výbor pro audit životního prostředí britského parlamentu zavedení „poplatku za časté létání“, zatímco Mezinárodní rada pro čistou dopravu (ICCT) vypracovala podobný návrh již v roce 2022. Podle ICCT by se příplatky za časté létání téměř výhradně týkaly 20 % nejbohatších lidí na světě. Jednou z překážek by byla ochrana údajů: informace o letovém chování osob by musely být uchovávány centrálně a bylo by je možné získat při každém nákupu letenky. Bylo by také nutné určit, o kolik se cena zvýší a na základě čeho: Počítá se počet nákupů letenek? Nebo počet nalétaných mil?
