Velká Británie má v čele opět silného vůdce – a to již bylo naléhavě zapotřebí.
Když britský konzervativní premiér Rishi Sunak před šesti týdny nečekaně vyhlásil předčasné volby, stál – a to doslova – v lijáku. Nyní je promočený ještě více: toryové se stali obětí politické bouře historických rozměrů. Strana ztratila stovky křesel ve prospěch labouristů. Významní představitelé, jako je bývalá premiérka Liz Trussová nebo zastánce tvrdé linie brexitu Jacob Rees-Mogg, už v parlamentu nejsou.
Vzhledem k tomuto debaklu již Sunak oznámil svou rezignaci na post předsedy strany.
Politika může být velmi nespravedlivá a neférová. Nicméně výprask, který toryové dostali, byl ve všech ohledech více než zasloužený. Byli u moci dlouhých 14 let. Úřad premiéra a pohodlná většina v parlamentu jim dávaly šanci přetvořit Spojené království podle svých představ. Říci, že ji promarnili, by bylo slabé slovo. Konzervativci rozvrátili Velkou Británii všemi dostupnými prostředky.
Brexit stojí Velkou Británii přes 162 miliard eur ročně
Na postu předsedy vlády se vystřídalo pět předsedů vlád – David Cameron, Theresa Mayová, Boris Johnson, Liz Trussová a Rishi Sunak – a všichni za sebou zanechali mizerné výsledky.
David Cameron je hlavním viníkem brexitu. Odchod Velké Británie z Evropské unie nejenže rozdělil zemi, ale také zasadil hluboké rány její ekonomice, ze kterých se země ještě zdaleka nevzpamatovala. Kromě matných vzpomínek na její rozpačité chování neuvízlo v paměti z Theresy Mayové vůbec nic.
Rádoby Churchill Boris Johnson byl politický klaun nejhoršího druhu, zatímco Liz Trussová nebyla ani špatný vtip. Přežila kratší dobu než ledový salát. A konečně ani Rishi Sunak nic nedokázal, dokonce ani svůj oblíbený projekt, deportaci nelegálních uprchlíků do Rwandy.
Abychom Trumpa porazili, musíme vědět, proč ho Američané stále volí
Konzervativci měli nejen mizerné šéfy, ale předvedli také mizernou politiku. Ekonomika se za jejich vlády nehnula z místa. Masivně poškodili veřejné služby. Ačkoliv tvořila imigrace těžiště jejich snah, dosáhla za vlády toryů rekordních hodnot. Rekordně vzrostlo rovněž bezdomovectví a zadlužení studentů, mezi nejchudšími se dokonce znovu objevil problém hladu. Dokonce se jim nepodařilo ani snížit daně.
Tváří v tvář tomuto debaklu už i přední liberální média téměř toužila po vítězství socialistů. Například The Economist komentoval volební vítězství labouristů takto: „Vláda toryů, která povýšila chaos na umění, je nucena odejít. Nahradí ji strana, která se bezohledně zaměřila na to, aby se zalíbila voličům.“
Proč se toryové přes tato selhání dokázali tak dlouho udržet u moci? Labouristé si za to z velké části mohou sami. V letech 2015-2020 vedl stranu Jeremy Corbyn, muž, který se ke kormidlu dostal náhodou a napáchal při tom maximum škod. Nejenže byl nekompetentní, navíc byl také antisemita.
V osobě Keira Starmera mají nyní labouristé vůdce s malým charismatem, ale o to větší vytrvalostí. Starmer není oslnivý, není to řečník jako kdysi Tony Blair. Je to pragmatik, který nejen sleduje své cíle, ale také jich dosahuje. Každý, kdo se mu postaví do cesty, se bude muset teple obléknout. Pat McFadden, bývalý asistent Tonyho Blaira, řekl listu Financial Times: „Starmer je velmi profesionální. Má rád, když se věci dělají pořádně. Očekává, že jeho zaměstnanci si udělají své domácí úkoly. Schůzky vede velmi dobře. Dbá na to, aby každý věděl, co bylo dohodnuto.“
Velká Británie: kabaret Evropy
Starmerovo funkční období by mohlo být jakousi odpovědí na funkční období „železné lady“ Margaret Thatcherové. A je to naléhavě zapotřebí. Stejně jako labouristé v 80. letech, i toryové po sobě zanechali svinčík první jakosti. Sir Starmer – aristokratický titul mu byl udělen kvůli jeho zásluhám, nikoliv kvůli jeho původu, pochází z velmi skromných poměrů – se musí především postarat o hospodářství.
Stagnující produktivita zatěžuje britskou ekonomiku již řadu let. Změnit to je skutečně herkulovský úkol: „Aby vláda oživila ekonomiku, musí být ochotna něco rozbít“, podotýká týdeník Economist. Jakkoli bylo její vítězství přesvědčivé, nová labouristická vláda si nemůže dovolit váhavou politiku „mingských váz“.
A ještě jednou The Economist: „Labouristé mají velkou většinu, ale ta se může vypařit. Upusťte vázu – a labouristé budou zázrakem na jedno volební období.“
