Výzkumník antisemitismu Wolfgang Benz o válce na Blízkém východě, debatě v Německu a rozdílu mezi nenávistí k Židům a kritikou Izraele.
Frankfurter Rundschau: Pane Benzi, jak hodnotíte současnou německou debatu o válce na Blízkém východě?
Wolfgang Benz: Jsem nešťastný z táborové mentality, která se všude šíří. Lidé se ukrývají za svou vozovou hradbou a rozlišují jen přítele nebo nepřítele, všechny odstíny mezi tím odmítají. Předpokládá se, že se postavím na jednu stranu, a nesmím říct: jsem přítel Izraele, ale hluboce lituji utrpení Palestinců.
FR: Naposledy byl Izrael kritizován na Berlinale v souvislosti s výzvou k míru. To vyvolalo bouři rozhořčení. Jedno liberální celostátní médium následně hovořilo o ostudě, mluvilo se o antisemitském vystoupení. Jak tuto kritiku vidíte vy?
Benz: Můj názor – a jako akademik se antisemitismem zabývám již několik desetiletí – je, že protest na Berlinale neměl s antisemitismem nic společného. S tímto názorem jsem zajedno i se svými židovskými přáteli. Byla to politická demonstrace. Nemám příliš pochopení pro bujarý hněv, že je vnímána pouze jedna strana, a druhá ne.
Berlinale: kdo tu vlastně šíří nenávist?
FR: Co tím konkrétně myslíte?
Benz: Pokud obviňujete z tvrdých vojenských akcí pouze Izrael a cudně zamlčujete zločiny spáchané Hamásem, pak samozřejmě také zaujímáte extrémní postoj, ale to je přesně to, co mi vadí: že uvažujeme pouze v extrémních polohách, a pokud se objeví byť jen jednostranné politické prohlášení, okamžitě křičíme, že jde o antisemitismus.
FR: Dokonce i liberální média velmi rychle vyslovují podezření z antisemitismu. Je to znamení, že se debata v Německu ubírá netolerantním směrem?
Benz: Ano, nejspíš to tak bude. Lidé se rozhodli projevit bezpodmínečnou solidaritu s jednou stranou, a proto stejně bezpodmínečně odmítají druhou stranu. A pak se na ně snese obvinění z antisemitismu, a to je opravdu vážné. Je instrumentalizováno s cílem dehonestovat opačný názor. Je třeba si uvědomit, že odpůrci izraelského postoje nemají s nenávistí k Židům vůbec nic společného. Kritika izraelského jednání nemá nic společného s tím, že Izrael obývají převážně Židé. Kritici by totiž argumentovali úplně stejně, kdyby se jednalo o zcela jiné etnické nebo náboženské společenství. Ale tím, že někoho rychle zaškatulkují jako antisemitu, pokud se objeví byť jen sebemenší kritika současného politického a vojenského konfliktu, se otázka, zda je kritika Izraele oprávněná, nevyřeší. Tím se nedostanete ani o milimetr dál, pouze se přitvrdí diskuse, která pak už není diskusí, ale jen výměnou úderů.
FR: Kritizována je zejména politická levice v Německu, tedy lidé, kteří stojí politicky nalevo. Tvrdí se, že u nich antisemitismus obzvláště zakořenil. Je toto tvrzení správné?
Benz: Tak tomu naprosto není. Antisemitismus, což je původně poněkud nešťastné označení pro rasistickou nenávist k Židům, patří ideologicky do pravicového tábora a je s ním neoddělitelně spjat. Víme to z historie, z hodin dějepisu, víme ze zkušenosti, že antisemitismus je neoddělitelně spojen s politickou pravicí. Levice sama o sobě není ideologicky antisemitská, a to ani v náboženské odrůdě antijudaismu, ani v rasistické odrůdě antisemitismu. Pokud zaujímáte obecný postoj proti Židům, je to antisemitismus. Pro mě je důležité zdůraznit, že problémem je bezvýhradná, jednostranná a zcela nezpochybnitelná zaujatost ve prospěch či neprospěch té či oné strany.
Proč ztratila Organizace pro osvobození Palestiny svůj vliv?
FR: Ale samozřejmě si stále kladete otázku, proč se tolik zaměřujeme na lidi z politické levice? Vždyť je to hlavní směr kritiky v německé debatě, pokud jde o antisemitismus.
Benz: To mě zase až tak nepřekvapuje, protože tento vývoj pozoruji už velmi dlouho. Stejně jako zákazy myšlení a mluvení na liberální, konzervativní a buržoazní straně. Raději pak o Izraeli neřekneme vůbec nic, než abychom si spálili ústa. To pak raději mlčíme, než abychom porušili nějaká jazyková pravidla. Toto nasazování náhubků však nevede k žádnému politickému pokroku. Vždycky rád cituji bývalého německého prezidenta Johannese Raua, který kdysi řekl, že kritizovat je přece nutné, je to naše povinnost jako přítele! To je přece součástí naší solidarity s Izraelem!
FR: Německo bylo nyní ze zahraničí obviněno z omezování svobody projevu, protože byly zakázány demonstrace kritizující Izrael, a dokonce se objevila výzva k bojkotu Německa. Jak to hodnotíte?
Benz: Výzvy k bojkotu vždy a v každém případě považuji za škodlivé a nikdy bych se jich nezúčastnil. Jen to zatvrzuje fronty. Výzvy k bojkotům považuji za naprosto špatné, uspokojují pouze touhu po pobouření. Považuji svobodu projevu v Německu ohroženou už tím, když se například nepovolují demonstrace, protože se předjímá, že jsou spojeny s bojkotovým hnutím BDS nebo když se akce přecházejí mlčením. Nebo když existují jazyková pravidla, podle nichž by se o některých věcech, jako je Nakba, tedy neštěstí Palestinců způsobené vyhnáním z jejich vesnic při vzniku Izraele, nemělo mluvit.
FR: Co tím myslíte?
Benz: Například výstavě o Nakbě, která je seriózní a vědecky korektní, se brání, jak jen to jde, jen proto, že si lidé nechtějí tuto skutečnost připomínat, protože Izrael si ji nechce připomínat. A německá politika a německá média jsou k tomu velmi tolerantní. Podle mého pozorování mohou Židé v Německu beztrestně říkat více než nežidé. Pokud se naskytne příležitost říci něco kritického například o vystoupení izraelského velvyslance, co udělá jedno z předních médií, Süddeutsche Zeitung? Pozve si izraelského opozičního politika a dá mu prostor ke kritice. Žádný německý novinář si to nedovolí, respektive žádný německý kritik není pozván. Ti jsou pak rychle umlčeni obviněním z nepřátelství k Izraeli, což lze v dolnoněmčině přeložit jako antisemitismus.
Josi Bejlin si víru v mír vzít nenechá
FR: V současné době je mnoho židovských intelektuálů veřejně napadáno, když kritizují Izrael. Patří mezi ně Susan Neimanová, Eva Menasseová a Deborah Feldmanová. Je to nový druh kritiky, že se Židé navzájem obviňují z antisemitismu?
Benz: Ano, to je nový a velmi politováníhodný vývoj, kdy se pojmy antisemita a antisemitismus degradují na politické bojové heslo, protože se to v této zemi stalo nejvyšším argumentem. Z dobrého důvodu nechce většina lidí v Německu, kvůli naší historické zátěži, tolerovat antisemitismus, nenávist k Židům a nepřátelství vůči nim. To je dobrá a správná reakce, ale pokud je nějaký názor nežádoucí nebo nevyhovující, označit ho pak hned za antisemitský, bez ohledu na to, zda jste Žid, nebo ne, je politováníhodný vývoj.
FR: Existují také obavy, že by termín antisetismus mohl být rozmělněn a že by pak mohl posílit takříkajíc zadními vrátky, pokud bychom nadále postupovali tímto způsobem.
Benz: Pokud může být prakticky kdokoli podle libosti prohlášen za antisemitu, pak tento termín ztrácí smysl. To si nemůžeme dovolit. To je asi ten nejhorší obrat politické kultury a je samozřejmě také velmi pokrytecké vždy ukazovat prstem na jiné, například na muslimské přistěhovalce, a jednoduše je jednou provždy označit termínem antisemita, což odpoutává pozornost od naší vlastní podprahové, hojné zášti vůči Židům.
FR: Hamás spáchal strašná zvěrstva. Izrael odpověděl válkou. Údajně již zahynulo více než 30 000 lidí. Někteří známí akademici hovoří o etnických čistkách, které Izrael v Gaze provádí. Jak to vidíte vy?
Benz: Termín etnické čistky považuji už 30 let za velkou jazykovou úchylku. Kdo ho používá, vědec? Určitě ne. Tento termín není ničím jiným než parafrází a banalizací strašlivého obvinění z genocidy. Izrael nepáchá genocidu! Každý, kdo mluví o genocidě, by se měl napřed seznámit s fakty.
Politolog: „Vývoj na Blízkém východě nahrává Putinovi“
FR: Kdy hovoříme o genocidě?
Benz: Genocida je systematicky plánovaný projekt, obvykle iniciovaný a prováděný státem, s cílem zcela vyhladit a zničit jiný národ. Přes veškerou kritiku tvrdosti izraelských vojenských akcí v pásmu Gazy o tom nemůže být řeč. To by také relativizovalo skutečné genocidy. Holokaust byl genocidou, vyvraždění Arménů bylo genocidou, obojí naplánovanou a chladnokrevně provedenou. Nelze svévolně označovat události za genocidu, když se vojenská akce zdá být přemrštěná.
FR: A jak se to má naopak s Hamásem? Ten otevřeně prohlašuje, že chce zničit Izrael. Je to snaha o genocidu?
Benz: Ne, Hamás nemá schopnosti ani sílu, aby prováděl genocidu. Hamás je teroristická organizace, která se neštítí ani těch nejbezohlednějších zločinů, to dokázal, to nelze zdůraznit dostatečně jasně. Bojuje proti státu Izrael a používá k tomu zločinné metody.
FR: Jak v této souvislosti hodnotíte kroky německé vlády, která je v kritice Izraele velice zdrženlivá, především pak kancléř Olaf Scholz?
Benz: Oceňuji kancléře Scholze za jeho zdrženlivost v mnoha otázkách, zejména proto, že nejsme učitelé světa. Nemyslím si, že by německá vláda měla být ze všech vlád první, kdo by měl izraelské vládě radit. Její postoj je však jasný. Jestliže německá ministryně zahraničí již pětkrát odcestovala do Izraele, aby udělala něco pro příměří a postavila se za civilní obyvatelstvo Palestiny, pak je to hodno uznání a cti. Ale opravdu chceme, aby bývalí pachatelé, potomci nacistických pachatelů holocaustu, byli první, kdo se cítí být povoláni poučovat izraelskou vládu? O tom si troufám velmi pochybovat. A jasná prohlášení, že se jedná humanitární katastrofu, přece také nechybí.
Wolfgang Benz je historik a emeritní profesor zabývající se výzkumem předsudků. Do roku 2011 vedl Centrum pro výzkum antisemitismu na Technické univerzitě v Berlíně, které se zabývá výzkumem předsudků a jejich důsledků, jako je antisemitismus, xenofobie a rasismus. Je autorem knihy „Sám proti Hitlerovi: život a činy Johanna Georga Elsera“ (Allein gegen Hitler: Leben und Tat des Johann Georg Elser„, kterou vydalo nakladatelství C. H. Beck) a „Zákaz paměti? Výstava ‚Al Nakba‘ v hledáčku protiosvícenství“ (Erinnerungsverbot? Die Ausstellung ,Al Nakba‘ im Visier der Gegenaufklärung, nakladatelství Metropol). V češtine či slovenštině vyšly Benzovi knihy „Holocaust“ (2010) a „Antisemitizmus na konci 20. stročia“ (2001).
