Valentin Gendrot strávil několik měsíců v utajení u francouzské policie. Tam zažil násilnické kolegy a kulturu mlčení.
TAZ: Pane Gendrote, strávil jste několik měsíců v utajení výzkumem francouzské policie a v roce 2020 jste vydal investigativní knihu „Polda“ (v němčině vyšla v roce 2022 pod názvem „Bulle„). Výbor OSN nyní francouzské policii přisoudil strukturální rasismus. Má výbor pravdu?
Valentin Gendrot: Jako pomocný policista v Paříži jsem neměl žádný přehled o strategických dokumentech a organizaci vedoucích oddělení, takže nemohu říci nic o strukturálním rasismu. To však neznamená, že policie nemá s rasismem problém. Pracoval jsem s 32 policisty, 5 nebo 6 z nich bylo rasistických a násilnických. Tito lidé by v normální demokratické zemi už u policie sloužit neměli – přesto ale slouží dál. U policie se používá slovo „bastard“, když mluví o třináctiletých arabských nebo černošských dětech. Černošská mládež je kontrolována, bílá mládež ne.
TAZ: Odráží tento jazyk chování a postoje policie?
Gendrot: Svým způsobem ano. Když jsem zažil násilí, bylo vždy namířeno proti menšinám. Nikdy ne proti bělochům nebo černochům ve vyšším společenském postavení, kteří nosili oblek a kravatu.
TAZ: Říkáte, že jste pracoval s celkem 32 policisty. Není problémem spíše 27 kolegů, kteří mlčí a neozvou se?
Gendrot: Ano, jistě. Francouzská policie funguje jako mafie. Nikdo nemluví, nikdo neodsuzuje poměry, panuje kultura mlčení, není tam žádná transparentnost. Takže pět nebo šest násilnických policistů zůstává u policie. A tak se může stát, že policista zabije sedmnáctiletého chlapce, jako je Nahel M.
Alex Vitale: „Musíme vzít policii peníze“
TAZ: Panuje tedy u francouzské policie silný spojenecký duch?
Gendrot: I když se stane něco zlého nebo špatného, policisté jsou obvykle solidární s ostatními. Myslím, že je to také proto, že je to náročná práce. A pokud odsoudíte policejní násilí, jste zrádce. Pro mě je policie jako Asterix: i v Asterixově vesnici jsou postavy, které nemá nikdo rád. Ale když přijdou Římané, drží všichni při sobě.
TAZ: V Německu je často kritizováno, že neexistují skutečně nezávislé vyšetřovací orgány, že v případě pochybení vyšetřuje policie policii. To se zdá být součástí problému i ve Francii.
Gendrot: Ano. Také ve Francii se trestné činy vyšetřují interně, neexistují žádné nezávislé orgány. Ve Francii máme „Inspection générale de la Police nationale„, říkáme jí policie policie. Ve Velké Británii je to jinak, například v Anglii existuje „Independent Police Complaints Commission„, ve Skotsku „Police Investigations and Review Commissioner„. Proto je možná anglická policie čistší než francouzská.
Derek Chauvin sice byl odsouzen, rozbitý systém však zůstává
TAZ: Jak se chová ministerstvo vnitra?
Gendrot: Ministr vnitra Gérald Darmanin téměř vždy chrání policii. I když policista udělá něco špatného, například někoho zabije nebo zmlátí, stále se staví před policii a chrání ji.
TAZ: Promluvme si o počtu sebevražd policistů ve Francii. Je velmi vysoká.
Gendrot: Ano, děsivě vysoká. Loni jich bylo 46! Druhý nejvyšší počet sebevražd je mezi policisty, vyšší je už pouze mezi zemědělci.
TAZ: Lze vysoké číslo vysvětlit pracovními podmínkami?
Gendrot: Během policejních operací se často setkáváme s násilím. Vidíte mnoho zraněných a mrtvých. Navíc obraz dobrého, hrdinného policisty je zkreslený obraz z francouzské kinematografie. Pokud jste jen „obyčejný“ policista, nejste hrdina. Jste jen chudák, který musí dělat věci, které vám řeknou jiní. A je tu ještě jeden faktor: mnoho policistů, kteří se mnou pracovali, nebylo z Paříže. Pocházeli z malých vesnic, kde žijí jen běloši. Vůbec neznají žádné černochy, žádné Araby. Já také pocházím z malé vesnice poblíž Rennes, kde žije dva tisíce lidí, samí běloši. Když pak přijdete na banlieue (francouzsky předměstí, pozn. PQ) a musíte tam pracovat, je toho na vás moc. Navíc policie v Paříži je na tom špatně. Špinavé policejní stanice, špatné vybavení. Opravdu to není práce snů.
TAZ: Píšete také, že jste se během svého působení u policie denně setkával s homofobními a misogynními hláškami.
Gendrot: Ano, často tak mluvilo oněch stejných pět nebo šest kolegů. Byl tu ještě jeden případ, který jsem v knize nezmínil: jedna kolegyně mi nejprve řekla, že měla sexuální vztah s policistou. Dobře, pomyslel jsem si. O dva týdny později řekla, že to byla žena, se kterou měla sex. Ale na policejní stanici to nikomu neřekla…
TAZ: …protože je lepší o tom, že jste gay nebo lesbička, mlčet?
Gendrot: Jo, prostě raději držíte hubu. Jako policista máš být drsňák, ukazovat svaly. Jestli jsi gay, tak o tom raději nemluv.
OSN kritizuje německý postup proti aktivistům Poslední generace
TAZ: Nahel M. je další z řady obětí s migračním pozadím. Nejznámější byl případ Adamy Traorého z roku 2016, který je srovnatelný se smrtí George Floyda. Proč se stále nic nemění?
Gendrot: Nevím. Je to prostě strašné. Traorého rodina už léta touží zjistit, co se vlastně stalo. Ale policie mlčí. Existují různé znalecké posudky, každý dospívá k jinému závěru. Chápu, že rodina Adamy Traorého nadále organizuje demonstrace, jako byla ta v sobotu minulý týden – kterou úřady následně zakázaly. Policie zatkla a zbila Adamova bratra Youssoufa. Je to zkrátka hrůza.
TAZ: Francie nyní po smrti Nahela M. zažila vlnu násilí a jedním z výsledků je, že podle průzkumu je 60 % Francouzů pro tvrdší imigrační politiku. Viní Francouzi z tohoto problému migranty?
Gendrot: Jsou to dvě různé věci, Nahelova smrt a následné násilí. Pokud jde o případ Nahel, problém je jednoznačně na straně policie. Loni policie zabila 13 lidí, protože neuposlechli výzvy k zastavení. Dalším problémem je násilí po Nahelově smrti a způsob boje proti němu. Mohu hovořit pouze o policii. A vím, že tam musíme udělat pořádek.
TAZ: Dostal jste po svém policejním vyšetřování mnoho výhrůžek?
Gendrot: Spíš více nadávek na sociálních sítích, nikoliv výhrůžek. Když dnes vidím policisty pracující v mém okolí, říkám si, že jsou to chudáci. Každý den musí odvádět těžkou a špatnou práci za malý plat.
TAZ: Setkal jste se někdy s některým ze svých bývalých kolegů?
Gendrot: Ne. Ale jedno je mi jasné: platím tam nyní za zrádce.
Francouz Valentin Gendrot je nezávislý novinář žijící v Paříži. Po absolvování vysoké školy žurnalistiky pracoval v místních novinách a rozhlase. Proslavil se svými reportážemi v utajení, mimo jiné z výrobní linky Toyoty a ze supermarketu Lidl. V roce 2022 mu v němčině vyšla kniha: „Polda. V utajení u pařížské policie“ (z francouzštiny do němčiny přeložil Martin Bayer, Hoffmann und Campe, Hamburg 2022, 224 stran, 20 eur).
