Klimatolog Stefan Rahmstorf varuje před důsledky globálního oteplování. V létě budou v Německu překročeny všechny zátěžové limity.
Tagesspiegel: Pane Rahmstorfe, rok 2022 si pravděpodobně mnozí zapamatují jako rok klimatických extrémů, zejména pro velké sucho a vlny veder v Evropě i ve světě – ale také například kvůli ničivým záplavám v Pákistánu a Austrálii a tornádům v Německu. Jak ho vnímáte vy?
Stefan Rahmstorf: Země již opustila stabilní klimatické pásmo holocénu, tj. předchozích 10 000 let, a proto jsme svědky nárůstu extrémů počasí, zejména v létě. Naplňuje se to, před čím varujeme již desítky let: extrémní projevy počasí se v důsledku oteplování způsobeného spalováním fosilních zdrojů energie stávají výrazně častějšími.
Tagesspiegel: Do jaké míry je možné to spojit se změnou klimatu?
Rahmstorf: Za prvé, prostřednictvím fyziky. V případě tepla je to zřejmé. V případě extrémních dešťů je to proto, že teplejší vzduch může absorbovat více vodních par a následně je srážet. Tropické cyklony jsou silnější, protože čerpají energii z tepla v mořské vodě.
Proč toho o klimatu hodně víme, ale málo děláme?
Za druhé, naměřené údaje již dávno ukázaly, že tyto extrémy jsou podle očekávání skutečně stále častější a prudší.
A za třetí, nyní existuje mezinárodní projekt World Weather Attribution Project, který u jednotlivých událostí zkoumá, nakolik se zvýšila jejich pravděpodobnost v důsledku globálního oteplování. Například vlna veder od března do května v Indii a Pákistánu třicetkrát, vedra v Anglii v polovině července nejméně desetkrát. Pro rok 2022 byly zkoumány také lednové záplavy ve východní Africe, dubnové záplavy v Jihoafrické republice a květnové záplavy v Brazílii, přičemž ve všech případech hrálo globální oteplování důležitou roli.
Tagesspiegel: Již roky 2003 a 2018 byly extrémní, ale málokdo se tehdy zdál být znepokojen. Proč?
Rahmstorf: Poté, co byly Drážďany zaplaveny povodní na Labi v roce 2002, a poté, co si „léto století“ v roce 2003 vyžádalo v Evropě 70 000 obětí, se mě média ptala na totéž. Upřímně řečeno nevím, co se ještě musí stát, aby lidé pochopili, o co tu jde.
Klimatická krize: kopeme si vlastní hrob
Tagesspiegel: Proč navzdory stále zjevnějším důsledkům globálního oteplování nedosahujeme v ochraně klimatu žádného pokroku?
Rahmstorf: Tuto otázku si kladu už tři desetiletí. Stále častěji docházím k závěru, že jsou to lobbistické skupiny, které prokazatelně utratily stovky milionů dolarů, aby zpochybnily klimatickou vědu. A také selhání mnoha médií, která naletěla propagandě a nekriticky šíří „klimaskeptické“ nesmysly, jako by šlo o seriózní odbornou debatu. Stejně jako v minulosti je veřejná diskuse na světelné roky vzdálená té vědecké.
Nevím, co se ještě musí stát, aby lidé pochopili, o co tu jde.
Stefan Rahmstorf, Postupimský institut pro výzkum dopadů na klima (PIK)
Tagesspiegel: Neznamená dopad války proti Ukrajině také obrovský krok zpět pro ochranu klimatu?
Rahmstorf: To zcela závisí na tom, jak se vypořádáme s energetickou krizí – například zda budeme investovat do další fosilní infrastruktury, jako jsou stálé terminály na zkapalněný zemní plyn, nebo do masivního urychlení rozvoje obnovitelných zdrojů, transformace vytápění a dopravy.
Tagesspiegel: Ledovce v Alpách rychle tají a podobná situace je i v Grónsku. Podle nové studie je Arktida teplejší než za posledních 7500 let. Děje se vše rychleji, než vědci očekávali?
Rahmstorf: Po desetiletí se globální teplota vyvíjela tak, jak předpovídaly klimatické modely již v 70. a 80. letech 20. století. To je také poměrně jednoduchá fyzika. Některé efekty však skutečně přicházejí rychleji. Jde o aspekty, které se obtížně počítají, jako je například dynamika ledových příkrovů, která byla v prvních modelech příliš pomalá, takže růst hladiny moří byl dlouho podhodnocen.
Greta Thunbergová si v „Knize o klimatu“ bere na mušku elity
Změny v dynamice atmosféry se také počítají obtížně – mezitím se ukázalo, že Evropa je tepelným hotspotem. Vlny veder zde narůstají čtyřikrát rychleji než jinde ve středních severních zeměpisných šířkách. Souvisí to se změnami v jetstreamu (pozn. redakce: tzv. tryskovém proudění je vítr ve vysokých atmosferických vrstvách, který utváří počasí nad severní polokoulí).
Tagesspiegel: Změny větrů a počasí ve vysokých nadmořských výškách jsou považovány za příčiny sucha, povodní, vln horka a chladu. Co dnes ví věda o příčinách těchto změn?
Rahmstorf: V současné době o tom odborníci stále diskutují. Moji kolegové z Postupimského institutu pro výzkum dopadů na klima (PIK) nedávno ve dvou analýzách dat ukázali, že se zvyšuje trvalost povětrnostních situací, zejména v Evropě, tj. že jednou vzniklá povětrnostní situace trvá déle. A že je to způsobeno častějším výskytem situace dvojitého jetstreamu. Příčinou je pravděpodobně zvláště silné oteplení kontinentálních oblastí na dalekém severu, ale k definitivnímu objasnění této skutečnosti je zapotřebí dalšího výzkumu.
Tagesspiegel: Sucho a nedostatek vody letos postihly nejen střední a jižní Evropu, ale stávají se problémem i na dalších kontinentech. Jak si vysvětlit, že je v posledních letech všude zjevně stále více sucha?
Rahmstorf: Pokud se podíváme na srážky jako celek, není všude sušeji. Koloběh vody se v teplejším klimatu zintenzivňuje, dochází k většímu výparu a celosvětově spadne více srážek. Bohužel se však často stává, že v již tak vlhkých oblastech spadne ještě více vody a v suchých oblastech ještě méně. A také půda a vegetace v horkém počasí rychleji vysychá, takže i když se srážky nemění, vodní bilance, která je důležitá pro vlhkost půdy a doplňování podzemních vod, se stává zápornou.
Vše co nyní děláme, je jen část toho, co nás čeká v budoucnu
Tagesspiegel: Vlastně je v důsledku oteplování ve vzduchu více vlhkosti – ale kde je všechna ta voda?
Rahmstorf: Nárůst vlhkosti vzduchu činí 7 % na jeden stupeň oteplení, to je relevantní pro extrémní deště, kdy nasycená vzduchová hmota opět naprší. Doplňování vlhkosti vypařováním se však zvyšuje jen asi o 3 % na stupeň. Nárůst srážek je tedy zcela spotřebován rostoucími přívalovými dešti, což způsobuje více problémů, než užitku.
Tagesspiegel: Zabýváte se výzkumem oceánských proudů. Stále existuje obava, že severoatlantické rameno Golfského proudu zanikne. Co nám tímto vývojem hrozí?
Rahmstorf: Stále není jasné, kde přesně se nachází kritický bod zvratu. Zatím jsme viděli riziko spíše při silnějším oteplení o 2,5 stupně a více. Nyní mám větší obavy, protože se objevily nové studie s náznaky, že kritický bod nemusí být daleko. Zastavení tohoto proudu by masivně narušilo klima a počasí v okolí severního Atlantiku, urychlilo by stoupání mořské hladiny, oslabilo by pohlcování CO2 oceánem a přineslo by zásadní změnu celého ekosystému v severním Atlantiku.
Letěli byste na dovolenou letadlem, u kterého je jednoprocentní pravděpodobnost, že se zřítí?
Stefan Rahmstorf, Postupimský institut pro výzkum dopadů na klima (PIK)
Tagesspiegel: Studie o extrémních klimatických scénářích letos dospěla k závěru, že jsou nebezpečně málo prozkoumané. Víme o rizicích příliš málo?
Rahmstorf: Již desítky let upozorňuji na to, že i rizika s malou pravděpodobností výskytu je třeba brát vážně, pokud by jejich důsledky byly zničující. Letěli byste na dovolenou letadlem, u kterého je jednoprocentní pravděpodobnost, že se zřítí?
Tagesspiegel: Skutečně nám hrozí konec lidstva, jak naznačuje studie vedená Cambridgeskou univerzitou?
Rahmstorf: Člověk určitě nevymře, ale už teď si dovedu představit konec civilizace, jak ji známe. Již v roce 2007 jsme v Německém poradním sboru pro globální změny (WBGU) vypracovali odbornou zprávu s názvem „Změna klimatu jako bezpečnostní riziko„, která se zabývala i těmito hrozbami.
Pohádka o asociální ochraně klimatu
Varovali jsme před zhroucením nestabilních států po extrémních událostech, jak se o pár let později stalo po rekordním suchu v Sýrii. Nejsem si jist, jak stabilní bude naše společenské uspořádání, pokud dojde k rozsáhlým neúrodám, hladomorům a masové migraci.
Tagesspiegel: Nejrůznější studie hovoří o dominových efektech a kaskádách událostí. Dvě miliardy lidí by mohly do roku 2070 žít v oblastech extrémních veder s ročními teplotami v průměru 29 stupňů. Co to pro vás znamená?
Rahmstorf: Že bychom měli důsledně plnit cíle Pařížské dohodu o klimatu a co nejrychleji zastavit globální oteplování, aby se situace ještě více nezhoršila. A že bychom toho měli dosáhnout tím, že se zcela zbavíme fosilních zdrojů energie. Alternativy máme.
Tagesspiegel: Oteplení o dva až čtyři stupně do roku 2100 je možné. Při překročení dvou stupňů se důsledky oteplení již nepovažují za zvládnutelné. Na co se tedy naše děti musí připravit?
Rahmstorf: Při současné klimatické politice směřujeme k oteplení o tři stupně, což by mělo katastrofální následky. Naposledy byla podobně vysoká teplota na Zemi v pliocénu asi před třemi miliony let. Pokud budou splněny všechny sliby z posledního klimatického summitu v Glasgow, mohli bychom oteplení omezit na dva stupně.
Ne méně, ale více ochrany klimatu a to hned!
V Německu by to mimochodem byly asi čtyři stupně, protože se – stejně jako většina pevninských oblastí – oteplujeme asi dvakrát více, než je celosvětový průměr. Tam, kde jsme dříve sténali pod vlnou veder o teplotě 39 stupňů, by to pak bylo 43 stupňů – nebo i více, kvůli nelineárním efektům. Limity zátěže ekosystémů zavedených v našich zeměpisných šířkách by byly překročeny.
Tagesspiegel: Dokonce i tyto optimistické předpoklady nás dovádí k „nebezpečným cestám zemského systému“, hovoříme se o „katastrofickém riziku“ pro společnost a lidstvo. Takže jsme již prohráli?
Rahmstorf: V žádném případě, budoucnost je v našich rukou a musíme bojovat o každou desetinu stupně, o kterou oteplení snížíme.
Tagesspiegel: Lze ještě vůbec něčemu zabránit, nebo je třeba se nyní zaměřit spíše na adaptaci?
Rahmstorf: Obojí. My, klimatičtí vědci, to říkáme již desítky let. Musíme se přizpůsobit extrémním srážkám, horku, suchu a stoupající hladině moří a oceánů. Ale za hranicí dvou stupňů globálního oteplení bude napůl spořádaná adaptace jen stěží možná a bohužel už nemůžeme globální oteplování zvrátit, pokud se pro nás jednoho dne stane příliš velkým. Můžeme ho pouze včas zastavit.
Stefan Rahmstorf: Toto jsou nejnebezpečnější body zvratu klimatu
Tagesspiegel: Jak velkou naději chováte vy osobně, že se nám podaří omezit oteplování na únosnou míru?
Rahmstorf: Větší než před deseti lety. Řešení dělají velké pokroky, například větrná a solární energie exponenciálně roste, již předstihla celosvětovou výrobu jaderné energie a je stále levnější a levnější. Kromě toho hnutí mládeže „Fridays for Future“ výrazně změnilo politickou debatu. Vlády, které v ochraně klimatu selhávají, byly kvůli tomu v různých zemích, například také v USA a Austrálii, odvoleny z funkcí.
Stefan Rahmstorf vystudoval fyziku a fyzikální oceánografii. V roce 1990 získal doktorát na novozélandské Victoria University of Wellington a v roce 1998 se habilitoval na univerzitě v německém Kielu. Od roku 1996 pracuje v Postupimském institutu pro výzkum vlivu klimatu (PIK). Je jedním z nejcitovanějších vědců ve svém oboru na světě a je také považován za jednoho z předních německých výzkumníků klimatu. V roce 2007 byl jedním z hlavních autorů čtvrté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC). Stephan Rahmstorf je autorem a spoluautorem desítek článků a knih;C pravidelně píše sloupek pro magazín Spiegel Online, v němž se obecně srozumitelnou formou věnuje tématům souvisejícím s klimatickou krizí. Za svou práci proti globálnímu oteplování a vědeckou činnost získal několik ocenění.
