Současná krize je ideálním hřištěm pro politické píáristy, kteří přicházejí s jednoduchými řešeními a vyvolávají nejrůznější obrazy nepřátel, říká belgický novinář Roger Pint. To podkopává důvěru v politiku.
Jde o „jednu krize víc, než dokážeme unést“? Alespoň tak to může jeden nebo druhý vnímat. Ve skutečnosti nelze popřít, že zejména západní svět se již nejméně deset nebo patnáct let potácí od jedné velké krize ke druhé. Právě do tohoto kontextu musíme tento možná hrozivý „horký podzim“ zasadit. Nejde o „krizi“, ale o několikátou krizi, o další kapku v sudu, který jednou může přetéct.
Lidé ztrácejí důvěru v politiku
Právě kvůli tomuto vnímání permanentní krize totiž mnoho lidí ztrácí důvěru v politiku. Není to možná ani tak proto, že za příčiny považují své politiky. Ne, jsou to především reakce vlád na různé, po sobě jdoucí krize, které v lidech vyvolávají pochybnosti a někdy i zoufalství. To začalo nejpozději v roce 2008 finanční krizí: státy shromáždily prakticky bez váhání miliardy eur na záchranu bank. Samozřejmě k tomu existovaly dobré důvody: zjednodušeně řečeno, zhroucení finančního systému by bylo pravděpodobně dražší než jeho záchrana.
Cena ruského plynu je draze vykoupena
Lidé však mají dojem, že žádná částka není příliš vysoká na to, aby vlády vytáhly banky z mizérie, do které se samy vmanévrovaly. V každém případě není divu, že se objevuje heslo „privatizovat zisky a socializovat ztráty“. Po finanční krizi následovala nejen recese, ale v celé Evropské unii také tvrdá politika úsporných opatření. A zatímco si zejména nižší střední třída musela utahovat opasky a bát se o pracovní místa, statistiky dokazují, že bohatí nejenže často ještě více zbohatli, ale také jich přibylo. Vítězové krize. Právě tento pocit nespravedlnosti činí ze současné energetické krize skutečnou, téměř existenční výzvu pro demokracii.
Krize zasáhne i nižší střední třídu
Protože tentokrát to skutečně „schytá“ zmíněná nižší střední třída. Nízkopříjmové domácnosti si nyní musí klást otázku, jak mají, vzhledem k astronomicky vysokým cenám energií, tuto zimu ještě vytápět své domovy. A zda jim nehrozí dokonce finanční kolaps. Jen pro ilustraci: v Belgii bylo na základě současných cen energií vypočteno, že měsíční zálohy pro průměrnou domácnost budou činit více než 800 eur. V podstatě ještě jeden nájem.
Taktizování je jedem demokracie
Tváří v tvář těmto těžkostem bude muset EU spolu s vládami jednotlivých států dokázat, že se neštítí vynaložit žádné náklady a úsilí, aby pro své občany vytvořily ochranný deštník, stejně jako to udělaly pro banky. V sázce totiž není nic menšího než sociální soudržnost a důvěra v demokracii. V tomto kontextu jsou současné váhání a taktizování prostě jen a pouze jedem.
Opět jeden příklad z Belgie, který je ale možné brát obecně: různé vlády země čekaly příliš dlouho, než vyhlásily opatření, o nichž všichni vědí, že nebudou stačit. Místo toho byla celá země svědkem někdy až nedůstojné podívané: stranicko-politické taktiky; stran, které se snažily pouze odlišit, které krizi chápaly jako jeviště pro ideologickou zákopovou válku, v níž – a to bylo to špatné – nakonec už vůbec nešlo o věc samotnou.
Vyšší daně pro lidi s vysokými příjmy
Přiznejme si, že je zde manévrovací prostor pro politiku omezený. Hluboké díry do státních rozpočtů udělaly v neposlední řadě záchranné programy v koronakrizi. Je jasné, že v neomezeném zadlužování nelze pokračovat donekonečna. Základním předpokladem pro to, aby to bylo obecně přijato, je však cit pro spravedlivé rozdělení nákladů. Dokonce i hlavní ekonom Evropské centrální banky (ECB) Philip Lane nedávno vznesl otázku, zda by potřebná podpora pro domácnosti s nízkými příjmy nemohla být financována „prostřednictvím vyšších daní pro osoby s vyššími příjmy nebo pro průmyslová odvětví a podniky, které jsou navzdory energetickému šoku vysoce ziskové“.
EU připravuje daň z nadměrných zisků
Evropská komise již pracuje na dani z nadměrných zisků. A cenová brzda na plyn přijatá v Německu je jistě krok správným směrem. Z belgického pohledu je však škoda, že takové opatření není zavedeno na celounijní úrovni. Nakonec totiž hrozí, že ceny plynu budou zastropovány pouze v zemích, které si to mohou dovolit.
EU má však zásadní zájem na tom, aby se pomoci dostalo skutečně všem Evropanům. Současná krize je totiž již dlouho ideálním hřištěm pro politické krysaře, kteří lidem předkládají zdánlivě jednoduché analýzy a řešení a vyvolávají obrazy nepřátel všeho druhu, a tím dále podkopávají důvěru v politiku, a tím i v demokracii.
Je Giorgia Meloniová fašistka?
Nedávné volební vítězství postfašistů v Itálii by mělo být varováním. Giorgia Meloniová, vůdkyně Fratelli d’Italia, se představila jako statečná bojovnice proti „Bruselu“ a také proti „mezinárodním spekulantům“. „Horký podzim“, který hrozí na sociální frontě, může mít neméně „horké“ důsledky u volebních uren, pokud nebudou přijata rozhodná opatření. A pak by se skutečně jednalo o „jednu krize víc, než můžeme unést“.
