Deglobalizace, sankce Západu vůči Rusku a rostoucí rivalita mezi USA a Čínou zvyšují pravděpodobnost velké války, varuje bonnský sociolog Erich Weede. Rozhovor pro německý ekonomický deník WirtschaftsWoche vedl Malte Fischer.
WirtschaftsWoche: Profesore Weede, hospodářská integrace Evropy, která po dlouhou dobu zahrnovala i Rusko, přinesla kontinentu osm desetiletí míru. S ruskou invazí na Ukrajinu se do Evropy vrátila válka. Selhala myšlenka kapitalistického míru, volného obchodu, ekonomické svobody a hospodářské integrace jako hnací síly míru?
Erich Weede: Za prvé, teze, že volný obchod a hospodářská integrace podporují mír, je pravděpodobnostní hypotézou. To znamená, že není vyloučeno, že tam, kde existuje volný obchod a hospodářská integrace, dojde k válkám. Studie nicméně ukazují, že ekonomická svoboda a vzájemná ekonomická závislost snižují pravděpodobnost válek. Ojedinělé události jako ruská válka proti Ukrajině nestačí k vyvrácení hypotézy kapitalistického míru. Naopak, ruské tažení proti Ukrajině tuto tezi potvrzuje.
WiWO: jak to?
Weede: Obchodní vztahy Ukrajiny s Ruskem jsou pro Ukrajinu mnohem méně významné než obchod s EU. Ukrajinský vývoz do Ruska v posledních letech mimořádně prudce klesl. Podíl Ruska na celkovém ukrajinském vývozu se za posledních osm let snížil z přibližně 18 na 5,5 procenta. Hospodářský rozpad mezi Ruskem a Ukrajinou tedy začal již před válkou. To hovoří pro hypotézu kapitalistického míru. Rusko i Ukrajina navíc nejsou země, kde by se vysoce cenila ekonomická svoboda. To dokládají analýzy Heritage Foundation a Fraser Institute.
WiWo: Proč se nepodařilo zabránit Rusku v napadání jiných zemí jeho integrací do světové ekonomiky?
Weede: Otevřenost Západu většímu obchodu a spolupráci s Ruskem nikdy neudělala z Ruska zemi volného obchodu, jako je Japonsko, Jižní Korea, Německo a Nizozemsko. Rusko bylo vždy relativně soběstačnou a ochranářskou zemí. Hospodářské vztahy s Ukrajinou nejsou od získání nezávislosti nijak zvlášť těsné. Kapitalistický mír nezajistí ani klesající ekonomická vzájemná závislost, ani nízká úroveň ekonomické svobody.
WiWo: Západ na ruskou agresi reagoval sankcemi…
Weede: …které jsou tvrdší, než ruský prezident Vladimír Putin očekával. Západ chce sankcemi oslabit ekonomickou sílu Ruska. Tvrdost a rozsah sankcí nyní dosáhly rozměrů hospodářské války. Západ se de facto stal válčící stranou, i když jí být nechce.
WiWo: Jaké důsledky to má pro vztahy s Ruskem?
Weede: Sankce zvýšily riziko válečné eskalace mezi Ruskem a Západem. Toto riziko je pravděpodobně vyšší, než si většina politiků uvědomuje. Koneckonců Západ nejenže uvalil na Rusko hospodářské sankce, ale také dodává Ukrajině těžké zbraně. Nejen z ekonomického hlediska, ale i z hlediska vojenské strategie je Západ již dlouho účastníkem válečného konfliktu. Vladimir Putin pravděpodobně považuje Západ za skutečného válečného nepřítele a ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského vidí pouze jako lokálního hráče.
Ozbrojené konflikty a mezinárodní právo: „Německo by mělo právo zasáhnout“
WiWo: Co měl Západ udělat jinak? Nechat Ukrajinu na holičkách?
Weede: Tato možnost by v každém případě zachránila mnoho životů. Myslím, že naděje, kterou živí mnoho politiků na Západě, že Ukrajina zvítězí, je chiméra. Jak by takové vítězství mohlo vypadat? Nejmenší variantou by bylo, kdyby Ukrajina znovu získala pozemní most mezi Krymem a Donbasem. Prostřední varianta by spočívala v tom, že by se Rusové vrátili do linie před začátkem války. A velkým vítězstvím by bylo, kdyby celý Donbas a Krym připadly zpět Ukrajině. Nedovedu si však představit, že by Vladimír Putin nebo jakýkoli jiný vládce Kremlu přijal jakoukoliv variantu ukrajinského vítězství. Čím déle válka potrvá, tím větší bude i nebezpečí její eskalace.
WiWo: Co tím myslíte?
Weede: Pokud by Rusko utrpělo velké ztráty vyzbrojením ukrajinské armády těžkými zbraněmi ze Západu nebo pokud by sankce Západu podkopaly schopnost Ruska vést válku, mohl by Putin na Ukrajině použít taktické jaderné zbraně. Přitom by se zaměřil na západní Ukrajinu, která z ruského pohledu beztak není součástí ruského světa.
WiWo: Jak by na to zareagoval Západ?
Weede: Západ by pak musel volit mezi dvěma velmi nepříjemnými možnostmi. Jednou z nich je opuštění Ukrajiny. Ukrajinci by museli kapitulovat, zejména proto, že jinak by Putin pravděpodobně hrozil dalšími jadernými útoky. Druhou možností je, že Západ zasáhne do konfliktu vlastními jednotkami a zaútočí na cíle v Rusku. Pokud Západ zvolí druhou možnost, jsme velmi, velmi blízko jaderné válce v Evropě.
WiWo: A jakou možnost Západ zvolí?
Weede: Předpokládám, že Západ zvolí první možnost a přijme kapitulaci Ukrajiny s argumentem, že země nepatří do NATO, a proto neexistuje žádný závazek pomoci. Abych nebyl špatně pochopen: snahu Ukrajiny o nezávislost na Rusku považuji za legitimní cíl. Na věc je však třeba pohlížet z reálpolitického hlediska a bez emocí. Ve srovnání s nebezpečím dlouhé války, které by padlo za oběť mnoho lidí, v níž by byly nakonec použity jaderné zbraně a která by skončila kapitulací, by bylo menším zlem, kdyby Rusko Ukrajinu rychle dobylo.
WiWo: Většina Ukrajinců to pravděpodobně vidí jinak. Nebylo by možné usilovat o mírovou smlouvu, v níž by se Ukrajina vzdala Donbasu a Krymu?
Weede: Dokud se Ukrajině díky pomoci Západu vojensky daří, bude ochota Kyjeva k mírové dohodě s územními ústupky pravděpodobně nízká. Pouze pod masivním tlakem Západu, například hrozbou, že Kyjevu nebude dodávat další zbraně a peníze, by byla Ukrajina pravděpodobně připravena na takovou mírovou dohodu přistoupit. To však není slučitelné se západními hodnotami.
WiWo: Přijal by Putin mírovou smlouvu s územními ústupky Ukrajiny?
Weede: Vzhledem k současné vojenské situaci si myslím, že je možné, že Putin bude souhlasit, pokud Západ na oplátku zruší všechny hospodářské sankce. Politická nálada na Západě to však nedovoluje.
WiWO: Politici vyzývají Západ, aby své ekonomické vztahy v rámci tzv. „friendshoringu“ zaměřil na země, které sdílejí západní hodnoty, a byl tak méně zranitelný.
Weede: Pokud je teorie kapitalistického míru správná, o čemž jsem přesvědčen, pak masivní obchodní omezení, ať už jsou namířena proti Rusku, Číně nebo rozvíjejícím se zemím, činí svět ještě nejistějším. Zvláště když se snaha o větší soběstačnost šíří nejen na Západě, ale i v Číně. Tendence k hospodářské dezintegraci, která je vedena geopolitickými a vojensko-strategickými hledisky, představuje nebezpečí pro mír ve světě. Obchodní bariéry založené na ekologických, pracovních a lidskoprávních aspektech však také ohrožují mír.
Proč Timothy Snyder pevně věří v Putinovu porážku?
WiWo: Máte na mysli požadavky, jako je zákon o dodavatelských řetězcích, který evropské společnosti nutí kontrolovat své globální dodavatelské řetězce, zda jsou v souladu se západními environmentálními a pracovními hodnotami?
Weede: Náklady na kontroly spojené se zákonem o dodavatelských řetězcích zahlcují mnoho společností. Ve skutečnosti jsou nuceny přesunout výrobu do domácích oblastí nebo do západně orientovaných zemí. Útoky na mezinárodní dělbu práce ještě více znejistily již tak nejistý mír ve světě. Kromě toho se zhoršují šance rozvojových zemí na dohnání zaostalosti. Stovky milionů lidí jsou odsouzeny k tomu, aby zůstaly v chudobě.
WiWo: Jaké důsledky to má pro vztah rozvíjejících se a rozvojových zemí k Západu?
Weede: Rozvojový svět se Západu stále více odcizuje. Podívejte se, kolik afrických zemí není ochotno odsoudit Putina v OSN kvůli jeho ukrajinské válce. Indie se západních sankcí neúčastní. Západ provádí politiku, která v dlouhodobém horizontu podkopává globalizaci, ztěžuje boj s chudobou v rozvíjejících se zemích a tím posiluje nepřátelství rozvojových zemí vůči Západu. K tomu se přidává bobtnání migračních toků.
WiWo: Hrozí Evropě další imigrační vlny?
Weede: Válka na Ukrajině a potravinová i energetická krize zvýší migrační tlaky do Evropy. Vlády zemí tohoto kontinentu se mohou brzy ocitnout před volbou, zda ustoupit migračnímu tlaku, nebo použít nepříjemné až kruté prostředky k zastavení přistěhovalectví. Vývoj na mexicko-americké hranici během funkčního období Donalda Trumpa může být předzvěstí toho, co Západ čeká, pokud se globalizace zaškrtí. Tehdy americké úřady oddělovaly rodiče od dětí. V Evropě taková opatření určitě nebudou tak rychle přijata. S rostoucím migračním tlakem však klesá pravděpodobnost, že budeme schopni dlouhodobě udržet humanitární uprchlickou politiku.
WiWo: Evropa by se tedy měla zaměřit na volný obchod, aby snížila migrační tlak?
Weede: Tak jednoduché to zase není. Je pravda, že volný obchod dlouhodobě snižuje migrační tlak. V krátkodobém horizontu to však vypadá jinak. Migrace závisí nejen na tom, zda k nám lidé chtějí přijít, ale také na tom, zda na to najdou finanční prostředky. Pokud se v zemích původu zvýší prosperita, bude mít více lidí možnost dostat se do Evropy. Volný obchod a z něj plynoucí prosperita tedy zpočátku pravděpodobně urychlí migraci. Teprve až se lidem v zemích původu bude dařit tak dobře, že jejich touha emigrovat poklesne, zpomalí se i migrace.
Expert na migraci: „To co zažíváme, je teprve začátek“
WiWo: Nedávná návštěva předsedkyně Sněmovny reprezentantů USA Nancy Pelosiové na Tchaj-wanu zvýšila napětí mezi USA a Čínou. Měli bychom v příštích letech očekávat vojenskou konfrontaci mezi Čínou a Spojenými státy?
Weede: V mezinárodní politice existuje teorie přechodu moci. V podstatě říká, že nebezpečí velké války se zvyšuje, když jedna velmoc může nebo chce vyrvat roli globálního hegemona druhé. Politolog Graham Allison historicky prostudoval 16 případů takového přechodu moci. Ve 12 z nich vypukla válka. V této souvislosti by Západ měl mít velký zájem na tom, aby neposiloval Čínu tím, že bude hnát Rusko do náruče Pekingu. Jinak by sféra vlivu Pekingu mohla brzy dosáhnout až k Moskvě a Petrohradu. Geopolitické soupeření mezi USA a Čínou a z něj vyplývající dezintegrační tendence ve světové ekonomice tak zvyšují nebezpečí války.
Wiwo: Co by mohlo být spouštěčem války mezi USA a Čínou?
Weede: Otázka Tchaj-wanu je zdaleka nejpravděpodobnějším spouštěčem možné války mezi USA a Čínou. Přesněji řečeno, nejde jen o Tchaj-wan. Tchaj-wan obsadil menší ostrovy, z nichž některé jsou v blízkém dosahu čínské pevniny. Čína by mohla tyto pobřežní ostrovy vojensky obsadit. Západ by to pravděpodobně i akceptoval, protože se Tchaj-wan dá ubránit snadněji, pokud jeho součástí malé ostrovy nebudou. Čína však nehledí pouze na pobřežní ostrovy, Peking chce Tchaj-wan začlenit do čínského impéria jako celek. A chce tak učinit způsobem, který nezničí přední světový tchajwanský polovodičový průmysl.
Erich Weede je německý sociolog, psycholog, a politolog. Od roku 2004 je emeritním profesorem sociologie na univerzitě v Bonnu. V roce 2004 obdržel Richardsonovu cenu za celoživotní dílo, kterou každé tři roky uděluje Evropské konsorcium pro politický výzkum (ECPR). V roce 2012 obdržel Hayekovu medaili od Společnosti Friedricha A. von Hayeka. Weede byl spolu s Eckartem Conzem, Joachimem Scholtyseckem, Jürgenem Frölichem a Ewaldem Grothem v letech 2012-2016 redaktorem „Ročenka výzkumu liberalismu“ (Jahrbuch zur Liberalismus-Forschung) Nadace Friedricha Naumanna pro svobodu. Erich Weede se výslovně označuje za „libertariána“ v americkém slova smyslu a odmítá sociálně tržní hospodářství i sociální stát západního typu, protože jsou „založené na zadlužování“.
