NATO v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu masivně zbrojí, zejména na východě. Připravuje se na biologický, chemický a dokonce jaderný útok proti Ukrajině, který by mohl zasáhnout i území NATO. A dodává do válečné oblasti stále více zbraní, včetně těch smrtících. Válka se neustále přibližuje.
Náš svět, jak jsme ho znali 30 let, se mění neuvěřitelnou rychlostí a jistoty se stávají téměř denně přežitkem. Zodpovědný za to je Vladimír Putin. Jeho chybné úsudky o obranyschopnosti Ukrajiny a o údajné dekadenci Západu nyní zcela nově formují geostrategické postavení Východu a Západu.
A i když to zrovna nepomáhá k uklidnění: konec je otevřený. Nikdo nemůže vědět, co ještě přijde. Co už nyní lze pozorovat jsou krátkodobé a střednědobé změny. Začneme s krátkodobým výhledem.
Smrtící zbraně pro Ukrajinu a ochrana před Putinovým arzenálem jaderných, biologických a chemických zbraní
Za prvé: NATO se připravuje na to, že Putin posune válku na zcela novou úroveň, a to prostřednictvím použití zbraní hromadného ničení. Obranné společenství nyní počítá s tím, že Putin zaútočí na Ukrajinu biologickými, chemickými a také jadernými zbraněmi (v němčině označované jako tzv. „ABC zbraně“: tedy atomové, biologické a chemické; pozn. PQ). Z tohoto důvodu se právě rozhodlo dodat Ukrajině speciální ochranné prostředky – vybavení, které dokáže rozpoznat, zda došlo k napadení těmito zbraněmi, které jsou jinak neviditelné.
A také výcvik v „dekontaminaci“, tedy k detoxikaci osob, které se staly oběťmi těchto zbraní. Podle generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga se tyto konkrétní přípravy týkají i samotného prostoru NATO. Příslušné jednotky byly uvedeny do pohotovostního režimu.
Za druhé: členské státy NATO dodávají Ukrajině ještě více a ještě nebezpečnějších zbraní. Stoltenberg výslovně uvedl, že se jedná o „smrtící zbraně“, které Západ na začátku války vyloučil. Tato hranice nyní pod dojem ruské špinavé války proti civilistům padla.
Patří mezi ně protipancéřové zbraně a bojové drony, s nimiž Ukrajinci dosáhli v boji proti Rusům velkolepých úspěchů. Součástí jsou i rakety, kterými mohou Ukrajinci bojovat proti ruským válečným lodím. Jen britský premiér Boris Johnson oznámil dodávku 2 000 raket, což je více, než kolik jich dodává Německo.
Nicméně: jedno procento letadel a tanků NATO, které ukrajinský premiér Volodymyr Zelenskyj požadoval od NATO ve svém videoposelství, Ukrajina nedostane. Nebo bychom spíš měli říci „zatím nedostane“? Volodymyr Zelenskyj ve svém projevu použil prostředky psychologické války, stejně jako ve svých předchozích projevech, mimo jiné v německém Spolkovém sněmu.
Na summitu NATO proto řekl: „Nikdy jsme si nemysleli, že by se NATO mohlo bát Ruska.“ Zelenskyj nezmínil důvod těchto obav: ruské jaderné zbraně. Zelenskyj otevřeně zapochyboval, zda by se povinnost poskytnout pomoc podle článku 5 Smlouvy o NATO uplatnila v případě útoku Ruska na Polsko nebo pobaltské státy.
K čemuž není oprávněn, protože se ho to jako nečlena NATO netýká. Politický prohřešek, který mu šéfové vlád zemí NATO nechali projít.
Za třetí: NATO zdvojnásobuje své jednotky podél ruských, běloruských a ukrajinských hranic. Ze čtyři bojové skupin v Polsku a třech pobaltských republikách nyní bude osm, dodatečně umístěné na Slovensku, v Maďarsku, Rumunsku a Bulharsku. Stačí se podívat na mapu: jednotky NATO budou brzy rozmístěny od Baltského po Černé moře.
NATO chce vyzbrojit další možné Putinovy oběti
Střednědobá opatření NATO vypadají následovně:
Za prvé: NATO chce chránit další pomyslné oběti Ruska – aby byly „resilientní“. Stoltenberg hovořil o Bosně a Hercegovině a Gruzii. Gruzie chce být přijata do Evropské unie a kdysi chtěla vstoupit i do NATO, čemuž svého času zabránila nejen, ale také, kancléřka Angela Merkelová.
Již několik let se Moskva chová v Gruzii podobně jako na Ukrajině. Ruské jednotky v údajně autonomních oblastech stále útočí na Gruzii, podobně jako se to dělo v Doněcku a Luhansku proti Ukrajině předtím, než Putin zahájil válku.
Za druhé: generální tajemník NATO Jens Stoltenberg výslovně hovořil o umístění jednotek NATO v zemích bývalé Varšavské smlouvy Sovětského svazu „natrvalo“. To znamená, že i Západ porušuje Zakládající akt Rusko-NATO. Jinými slovy: Západ se nyní již také oficiálně necítí být touto dohodou vázán poté, co ji Rusko porušilo napadením Krymu, vůbec nemluvě o napadení Ukrajiny.
Tento vývoj je významný: NATO tak dokončuje svou expanzi na východ, kterou Rusko od počátku odmítalo, a navíc tím NATO posílá válečný cíl Ruska dosáhnout stažení NATO na úroveň roku 1997 do říše iluzí. To bude mít pravděpodobně následky – dost možná na obou stranách.
Co bude následovat: rozmístí NATO někdy na svých východních hranicích taktické jaderné zbraně, jako to již udělalo Rusko v Kaliningradu? Tím by se vrátilo rozmístění z konfliktu mezi Východem a Západem před rokem 1989 – s jedním zásadním rozdílem: tehdy byla sovětská západní hranice de facto o několik set kilometrů dál na západ než dnešní ruská – což je výrazem obrovského mocenského posunu po zániku Sovětského svazu.
Hon na válečné zločince a Habeck mění energetickou politiku na bezpečnostní
Za třetí: spolkový ministr spravedlnosti Marco Buschman právě v Bundestagu oznámil, že hodlá v Německu postavit před soud ruské válečné zločince. Prohlásil: „Když mluví zbraně, právo nemlčí.“
Za čtvrté: energetická politika je od nynějška také geopolitikou. Vicekancléř Robert Habeck ze strany Zelených v pondělí ráno ve Spolkovém sněmu rozšířil „obrat“ kancléře Olafa Scholze v oblasti vojenství o „obrat“ v energetické politice. Spočívá v tom, že se Německo stane zcela nezávislým nejprve na ruské, poté na fosilní energii a především na jejích často pochybných dodavatelích. Energetická politika již není soukromou záležitostí, jak tvrdili Gerhard Schröder, Angela Merkelová a donedávna i Olaf Scholz, ale stala se důležitou součástí bezpečnostní politiky.
Za páté: Západní, možná i konkrétně německá víra ve „změnu prostřednictvím obchodu“ (Wandel durch Handel, pozn. PQ), v „dialog“ namísto „odstrašování“ je pryč – Putin ji popřel a odhalil jako naivní. Pokud bychom to chtěli redukovat na vrcholné politické představitele: přístup, který Merkelová a její tehdejší ministr zahraničí a dnešní spolkový prezident Frank Walter Steinmeier léta prosazovali, je minulostí, ba co víc: dnes je napříč státotvornými stranami chápán jako geostrategická chyba. To bude mít vážné důsledky pro historickou roli Merkelové a Steinmeiera. Merkelová už zkrátka není tím, čím dlouho byla, a to kvůli své uprchlické politice i pro Zelené: světlým bodem.
S Bidenem se USA opět stávají vůdčí silou Západu
Závěr: Putin dosáhl opaku toho, co chtěl. Ukrajina a Zelenský se brání. Západ je nejen jednotný, ale získává zpět svou starou sílu. A také vojensky se přibližuje k Rusku. Aniž by se však nechala zatáhnout do „velké války“.
Bez podpůrné a povzbuzující role amerického prezidenta Joea Bidena by to všechno bylo stěží myslitelné. Pod jeho vedením se Američané, ať už se to někomu líbí, nebo ne, opět stali vedoucí mocností západního světa.
