Budovat protipovodňová opatření je sice hezké, ale je to stejná reakce, jako polykat hory prášků, když už člověk onemocní. Nemá to nic společného s prevencí, jde jen o řešení svízelné situace, která už nastala. Jediná účinná prevence je ochrana klimatu.
Na vině není počasí, ale selhání v ochraně klimatu
Abychom tomu rozuměli, připomeňme si, co se tu právě odehrává: zvyšující se teploty umožňují atmosféře pojmout více vody (o 7% na 1 °C), důsledkem čehož jsou extrémní klimatické jevy častější a navíc také silnější. A aby toho nebylo málo, vlivem změn klimatu se počasí už nemění tak často jako dříve. To znamená, že vysoké teploty, sucha – nebo naopak deště – déle setrvávají na jednom místě.
Extrémní projevy počasí jevy se totiž netýkají jen vody. Stejně jako proti povodním bychom se museli připravovat na jakoukoli jinou potenciálně katastrofickou situaci: na nedostatek vody, na vysoké teploty, na lesní požáry, na tornáda, na neúrodu, na zničenou infrastrukturu v důsledku veder, povodní, vichrů, požárů atd. Proti jakémukoliv z těchto dopadů měnícího se klimatu bychom museli preventivně chránit lidské životy, hospodářská zvířata, pole, soukromý, firemní a státní majetek, kritickou i jinou infrastrukturu atd. Asi každému dochází, že to je poněkud nereálné, že? Už dnes tedy názorně vidíme, že na to, co jsme sami sobě způsobili, se v žádném případě nelze adaptovat (anebo by pak rohlík nebo litr vody stál 500 Kč).
Odkud pochází obrovská energie změny klimatu
Navíc je vždy každá následující katastrofa jiná, než ta předchozí. Jednak proto, že neprší/nefouká atd. nikdy stejně. Zadruhé proto, že jedna z následujících katastrof v dohledné době bude ještě silnější, než ta doposud nejsilnější. Zatřetí i proto, že ji ovlivňují i naše dobře míněné zásahy. Pokud např. za pomoci zábran odvedeme rychleji vodu z jedné oblasti, dostane se rychleji a ve větším množství na území jiné. Není to zas tak složité, je to jen logické. Navíc, aby toho nebylo málo, klima – a s ním i extrémní projevy počasí – se nemění lineárně, ale exponenciálně.
Co je tedy (jediným) řešením? Velmi rychle přejít na nulu ve vypouštění skleníkových plynů. Naší bezohledností a hloupostí jsme se ale už dostali tak daleko, že ani to nebude zdaleka stačit. Již dnes vypuštěné skleníkové plyny budou nejspíš atmosféru ovlivňovat další stovky, možná i tisíc let. To znamená, že i tak by se klima kvůli této obrovské setrvačnosti nadále zhoršovalo. To zase znamená, že se musíme naučit skleníkové plyny aktivně z atmosféry dostávat (stejně jako jedovatou chemii z půdy, plasty z oceánů a nejen našich organismů, jedy z vody…).
Ochrana přírody nám šetří miliardy
Zde před námi ovšem zároveň stojí největší podnikatelská příležitost všech dob. Obnovitelné zdroje energie, ekologické stavebnictví, transformace dopravy a celých našich životů je trh, který je daleko větší, než všechny současné trhy dohromady.
