Angela Merkelová je často kritizována za svou imigrační politiku – v roce 2015 i v následujících letech. Jak ukazují údaje z důchodového systému, bývalé kancléřce je tím křivděno neprávem.
Během svého působení ve vládě zažila Angela Merkelová nejen mnoho krizí, ale učinila také mnoho kontroverzních rozhodnutí, která vedla ke sporům, a to i v její vlastní straně. Postupné ukončení jaderné energetiky, manželství pro všechny (byť byla sama nejprve proti, s odstupem ale svůj názor změnila, pozn. PQ), zrušení povinné vojenské služby – to vše představovalo opuštění tradičních postojů CDU. Žádné z rozhodnutí Merkelové však nebylo tak kontroverzní jako rozhodnutí z roku 2015 neuzavřít před velkým počtem uprchlíků německé hranice. S její érou tak bude významným způsobem spojena otázka přistěhovalectví.
Pokud bychom chtěli dějiny zúžit na jednotlivá data, pak to byl víkend 5. a 6. září 2015, který změnil Německo. Poté, co se více než tisícovka uprchlíků nejprve utábořila na budapešťském Východním nádraží a poté se pěšky vydala k rakouským hranicím, jim německá vláda povolila vstup do Německa – v rozporu s pravidly dublinských dohod (což, jak opakovaně potvrdili experti na mezinárodní právo, bylo zcela v souladu se zákony, neboť každý samozřejmě může dobrovolně udělat něco nad rámec svých závazků nebo povinností, pozn. PQ).
Merkelová krátce před předáním vlády bilancuje svou nejdůležitější větu.
V roce 2015 přišlo do Německa celkem více lidí, než kolik je obyvatel Hamburku. Těchto více než 2 miliony osob bylo zdaleka nejvíce přistěhovalců v jediném roce od sjednocení. Tento trend pokračoval i v následujících letech. Během pěti let po roce 2015 migrovaly do Německa přibližně 3 miliony lidí, zatímco v předchozích deseti letech to bylo méně než 2 milionů.
Zda toto rozhodnutí poškodilo Německo, jak se jisté kruhy snaží naznačit, je už jiná otázka. Navzdory zvýšenému přistěhovalectví totiž počet obyvatel Německa jako celku nerostl, ale do značné míry stagnoval. To znamená, že bez uprchlíků by došlo k úbytku počtu obyvatel, protože mezi domácími obyvateli zemřelo více starých lidí, než se narodilo dětí. Ačkoli počet obyvatel celkově téměř nerostl, počet pracujících se zvyšoval. Od prvního zvolení Merkelové kancléřkou až do roku 2019 počet pracujících neustále rostl. Pravděpodobně to má menší souvislost s ní než s dříve přijatými reformami trhu práce v rámci Agendy 2010, ale i tak se jedná o pozoruhodný efekt. Ani finanční krize v roce 2008 nedokázala tento vývoj zpomalit, pouze koronakrize způsobila v loňském roce mírný pokles zaměstnanosti. Navzdory zvýšenému přistěhovalectví klesla v letech 2015 až 2019 míra nezaměstnanosti z 6,3 na 5 procent. To neznamená, že vývoj nezpůsobil ekonomické náklady.
Míra zaměstnanosti cizinců je nižší než u obyvatelstva jako celku, zatímco míra zaměstnanosti příjemců sociálního programu Hartz IV je vyšší. Podle údajů Institutu pro výzkum zaměstnanosti (IAB), který je součástí Spolkové agentury práce, mají osoby, které se přistěhovaly z hlavních zemí původu žadatelů o azyl, obzvláště nízkou míru zaměstnanosti a obzvláště vysokou míru podílu na Hartz IV. IAB mezi tyto země počítá Afghánistán, Pákistán, Sýrii, Irák, Írán, Eritreu, Nigérii a Somálsko. Ale i mezi lidmi z těchto oblastí nyní pracuje výrazně více než každý třetí a mezi cizinci celkově dokonce více než každý druhý.
5 let „Wir schaffen das“: jak změnilo přistěhovalectví Německo?
Na druhou stranu mají přistěhovalci z roku 2015 viditelný vliv na věkovou strukturu v Německu. Porovnáme-li populaci roku 2014 se současnou, zjistíme dva významné rozdíly. Na jedné straně je více dětí mladších 5 let a na druhé straně je více lidí ve věku 30 až 40 let. Jde tedy o přistěhovalce, protože jejich počet ještě nebyl v předchozí populační pyramidě patrný. To, že je více dětí mladších pěti let, může souviset buď s tím, že počet narozených dětí v Německu od roku 2014 mírně vzrostl, nebo s tím, že se jedná o děti přistěhovalců, které přišly s nimi.
Tato změna věkové struktury má hmatatelné dopady na německé sociální systémy. Německo se totiž stejně jako ostatní průmyslové země potýká s problémem stárnutí populace. Rozdělíme-li Němce podle věku do pětiletých intervalů, zjistíme, že dvě nejpočetnější věkové skupiny tvoří lidé mezi 50 a 60 lety – to dává německé věkové pyramidě známý „tvar urny“. Vzhledem k prodlužující se průměrné délce života budou tito lidé ještě několik desetiletí součástí společnosti – a budou mít nárok na čerpání z důchodového fondu. Je velmi prospěšné, když přibudou pracující lidé v mladších věkových skupinách, a tedy do fondu přispívají.
Od roku 2015 se poměr počtu přispěvatelů a důchodců, který předtím po léta klesal, naopak v poslední době zlepšil. Je pravda, že na jednoho důchodce již nepřipadá 5 pracujících, jako tomu bylo v roce 1965. Tento poměr však vzrostl z 2,05 na 2,13, a to díky přistěhovalectví. To však nijak nezmírňuje kulturní problémy, které přistěhovalectví pro německé obyvatelstvo představuje. Z ekonomického hlediska si však Angela Merkelová za svou imigrační politiku výtky rozhodně nezaslouží.
Ve zvláštních rubrikách najdete vše o uprchlické krizi a migraci, nebo např. o Německu.
