V Berlíně se v souvislosti s možnou novou vládou diskutuje o ochraně klimatu. Nová studie nyní vypočítává, co je třeba udělat, a ukazuje, že dosavadní plány jsou nedostatečné. Příspěvek Ulrike Hauswaldové a Christiny Kunkelové pro Süddeutsche Zeitung.
O nové možné německé vládní koalici zatím existuje pouze předběžný dokument, zhruba nastiňující opatření, s nimiž by se měl podařit silácký kousek – cesta ke klimatické neutralitě do roku 2045. Co to ale konkrétně znamená, pokud chce Německo dosáhnout svých klimatických cílů? Kolik to bude stát a jakých úkolů se bude muset zhostit průmysl, ale také každý jednotlivec? Společnost Boston Consulting Group (BCG) a Svaz německého průmyslu (BDI) minulý čtvrtek v Berlíně společně představily studii s názvem „Cesty ke klimatu 2.0„. Každý, kdo se s dokumentem podrobně seznámí, si rychle uvědomí, jak zásadní opatření a jak velké změny musí budoucí vláda přijmout.
Dokonce i volba slov 44stránkového dokumentu jasně poukazuje na naléhavost situace. Uvádí, že nová vláda musí „velmi rychle nastavit mnoho výhybek“ a učinit „kritická rozhodnutí“. Německo stojí před „největší transformaci poválečné éry“. Vedoucí BDI Siegfried Russwurm při prezentaci studie zdůraznil: „Utíká nám čas. Je nejvyšší doba na zásadní politická rozhodnutí o realizaci klimatických cílů.“ Studie poskytuje jakýsi plán, jak může Německo do roku 2030 snížit emise CO₂ v průmyslu, dopravě, budovách a energetice o 65 % a dosáhnout neutrality skleníkových plynů v roce 2045 – a kolik to bude stát: jen do konce tohoto desetiletí to bude 860 miliard eur.
Studie se zabývá především dopravou
Podle výpočtů BGC a BDI bude jen na konverzi nejdůležitějších výrobních procesů potřeba v průmyslu již do roku 2030 investice ve výši přibližně 50 miliard eur. „Hlavním zjištěním je, jak rychle je zde třeba investovat, zejména do plně obnovitelných technologií,“ říká Jens Burchardt, klimatický expert BCG a spoluautor studie. Pro průmysl jsou podle něj největší výzvou vyšší provozní náklady, nikoli pouze jednorázové investice. „Politika musí podporovat podniky na cestě k neutralitě skleníkových plynů různými opatřeními, která výrazně zlevní obnovitelné zdroje energie a jejich využívání oproti současnosti,“ vysvětlil prezident BDI Siegfried Russwurm.
V současné době je každoročně kompletně renovováno pouze 1,1 % stávajících nemovitostí. Podle studie by se tato míra měla do roku 2030 téměř zdvojnásobit na 1,9 %. Opatření, jako je nahrazení olejových a plynových topných systémů lokálními bezemisními řešeními, jako jsou tepelná čerpadla, dálkové vytápění a další lokální řešení, si do roku 2030 vyžádají roční finanční prostředky ve výši až 17 miliard eur. Aby toho bylo možné dosáhnout, vyzývá odborník na klima k větší transparentnosti ohledně potřebných pák renovace a možností financování.
Zvláštní pozornost je věnována odvětví dopravy, protože emise CO2 se od roku 1990 nesnížily. Na druhou stranu se téma mobility dotkne každého člověka v jeho každodenním životě. Také studie BGC považuje za rozhodující páku přechod na elektromobilitu u osobních automobilů a kombinaci pohonu bateriových a vodíkových vozidel u užitkových vozidel. Studie však také zdůrazňuje, že i když 90 % nových registrací do konce desetiletí nebudou tvořit vozidla se spalovacími motory, stále bude existovat 30 milionů benzinových a naftových automobilů. Autoři studie proto také vyzývají k vytvoření pobídek pro využívání paliv na bázi elektřiny (e-fuels) a biopaliv v celém odvětví dopravy.
Ekonomika je závislá na moudrých politických rámcových podmínkách
Jens Burchart poukazuje na energetický paradox: „Potřebujeme stále více elektřiny, ale zároveň chceme dosáhnout co největšího absolutního snížení emisí CO2.“ O více než 40 % vyšší poptávka po elektřině v roce 2030 vyžaduje zdvojnásobení tempa rozvoje větrné a fotovoltaické energie v rámci zákona o obnovitelných zdrojích (EEG), ofenzivní rozšiřování elektrických sítí a také flexibilitu spotřeby, analyzují autoři studie. Aby se podařilo zvládnout souběžný útlum jaderné a uhelné energie, držel by se Burchardt i nadále rozšiřování plynových elektráren: „Potřebujeme podstatně více plynových elektráren, abychom udrželi bezpečnost dodávek, nahradili konvenční výrobu elektřiny, ale především potřebujeme mnohem více obnovitelných zdrojů energie, abychom dosáhli našeho cíle a mohli kompenzovat útlum.“ V dlouhodobém horizontu by pak měly být plynové elektrárny přeměněny na vodíkové.
Debata o energetické změně v důsledku změny klimatu, kterou by v ideálním případě měly rovným dílem nést stát, ekonomika a společnost, ale také mnoha lidem nahání strach. „Dražší bude především to, co spotřebovává fosilní paliva, tedy jízda autem, topení a létání,“ říká Burchardt. Aby se tomu zabránilo, je třeba, aby politici podporovali více alternativních technologií a vytvořili kompenzační mechanismy, jako jsou například klimatické subvence, které požadují Zelení. Jedna věc je jasná: „Pro ty, kteří nyní přejdou na elektromobilitu nebo si nainstalují nové tepelné čerpadlo, to bude z dlouhodobého hlediska levnější. V roce 2030 na tom budou lépe,“ říká Burchardt.
Studie znovu jasně říká: „Energetická změna není samoúčelná,“ říká energetický a klimatický vědec Manfred Fischedick z wuppertalské univerzity. Ukazuje však také, že průmysl je klíčovým hráčem, pokud jde o klimatickou neutralitu Německa. Podobný názor zastává i Claudia Kemfertová, odbornice na energetiku z Německého institutu pro hospodářský výzkum: „Průmysl chtěl jednat a investovat již dlouho, ale chyběly inteligentní rámcové podmínky ze strany politiky. Podle Kemfertové Svaz německého průmyslu správně rozpoznal, že se toho za posledních dvanáct let stalo příliš málo. „Už nemáme čas, nyní se musíme soustředit na to, k čemu jsme se zavázali v rámci klimatických cílů.“
