Je to až cynické. Zatímco Německo diskutuje o tom, jak na hranicích spolehlivě odmítnout 5 uprchlíků denně – spor, na kterém málem padla vláda – zemřelo jen v červnu ve Středozemním moři více než 600 lidí.
Muži, ženy, děti.
Zatímco národ se zatajeným dechem přihlíží, jak pomocníci z celého světa vyprošťují v thajské jeskyni fotbalový tým, musí záchranáři na Maltě, v Itálii a ve Španělsku nečinně přihlížet, jak se před jejich zraky topí celé rodiny.
Das ist keine abstrakte Diskussion, die Behinderung von #Seenotrettung heißt: Es sterben Menschen. Im Juni starb eine Rekordzahl an Menschen. Im Juli sind es bereits jetzt fast drei Mal so viele Tote wie im Mai. #Seenotrettung #Seebrücke pic.twitter.com/T36QTKbJfC
— taz (@tazgezwitscher) July 8, 2018
Kapitán, který před jistou smrtí zachránil přes 200 osob, se za to musí zodpovídat před soudem. Prý porušil právo.
To je Evropa v červenci roku 2018. Evropa ve své celé nelidské beznaději.
Neziskovky zaskakují tam, kde selhávají vlády
Již dlouho nebyla situace mezi africkým a evropským kontinentem tak dramatická. Již dlouho nezemřelo na mořích tolik lidí.
Podle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) přišlo jen od 19. června na centrální cestě do Itálie o život 483 osob. Příčina je nasnadě: evropské vlády, především nová italská pravice, jdou s nebývalou silou po nevládních organizacích (NGO), které už léta zaskakují tam, kde selhává politické vedení.
V humanistickém poslání záchrany lidí před smrtí.
483 #migrants have died in the central Mediterranean route since 19 June.
It is necessary to reinforce the presence of rescue ships in the Med in order to avoid further loss of life.— Flavio Di Giacomo (@fladig) July 3, 2018
Je třeba, aby bylo opět přítomno více záchranných lodí, aby se zabránilo smrti ještě více lidí, napsal nedávno na sociální síť Twitter mluvčí IOM Flavio Di Giacomo. Místo toho však populisté v Římě přestali pouštět lodě neziskových organizací do italských přístavů.
Potřebujeme politická řešení
Je zcela jasné: spor ohledně záchranářských misí nesmí nahradit politickou diskuzi. Řešením není záchrana uprchlíků na moři a jejich vysazování na evropské pevnině bez jakýchkoliv dohod. Přesně to je povinnost EU – a ne dobrovolných pomocníků, které v naprosté většině pohání jen jedno: boj o lidské životy.
Už dávno se měla vybudovat externí uprchlická centra v severní Africe, ve kterých by panovaly humanitární standardy, které by nebyly kontrolovány nelidskými milicemi – a ve kterých by se už v ideálním případě rozhodovalo o tom, kdo má právo na azyl v Evropské unii.
Je třeba velkého úsilí a mezinárodní spolupráce, aby se smrtící zónu Středozemní moře podařilo uklidnit. Je třeba odlehčit Itálii, Španělsku a Řecku. Místo toho je však v těchto dnech veškeré úsilí namířeno jiným směrem. I v německé debatě jde neustále o otázku, jak pomoci zamezit, jak mohou být lidé hledající pomoc odmítnuti.
A především: jak mohou být odstrašeni. Sousloví „sací efekt“ se stalo politicky nabitým bojovým pokřikem. V roce 2018 by mělo být jedno jasné: využívat smrt jako odstrašení není nic jiného než středověké barbarství.
