Oknem jedoucí Hondy vidíme rozstřílené domy, tanky a ochranné valy zeminy, zatímco Asad sedí za volantem. „Jedeme do Ghúty, abychom se podívali, jaká tam panuje situace“, prozrazuje syrský vládce klidným hlasem cíl své cesty. „Kdo je Bašár al Asad?“, ptá se radaktorka německého magazínu Focus Online.
Černé sako, bílá košile, lesknoucí se sluneční brýle. Diktátor jede do válečné oblasti, kde v nedávno zabily speciální bomby určené k likvidaci krytů 16 dětí. Hledaly ochranu ve škole – marně. Staly se dalšími Asadovými obětmi v nekončící válce. O život přišly od r. 2011 stovky tisíc lidí.
Cenu za udržení moci syrský diktátor nezmínil
Syrský vůdce se na své cestě do východní Ghúty nechává natáčet z místa spolujezdce. Navštíví své věrné jednotky, chce vidět oblasti, které byly „osvobozeny“. Co ale Asad zamlčí, je jeho nelítostná ofenzíva ve východní Ghútě – enklávě rebelů, nacházející se východně od Damašku, kde diktátorovi příznivci bok po boku Ruska a Íránu vraždí už od 18. února. Zhruba 70 % území se 400.000 obyvateli již dobyli – za cenu více než 1.500 obětí na životech.
Mistrovské dílo propagandy
Po lítosti či pochybnostech není u Asada ani stopy. V 8 videosekvencích jeho cesty autem, které zveřejnila 18. března syrská prezidentská kancelář na Twitteru, se syrský vůdce prezentuje jako silný otec vlasti – je to mistrovské dílo propagandy. Opět jednou potvrzuje, že je člověkem bez svědomí, snažícím se pouze oslnit.
الطريق إلى الغوطة (7/8) pic.twitter.com/f6xhebgXQU
— Syrian Presidency (@Presidency_Sy) March 18, 2018
Vytěsňovat kvůli udržení u moci takovým způsobem vlastní zvěrstva, se Asad zřejmě naučil od svého otce Hafíze al Asada, který v Sýrii vládl železnou rukou a s největší brutalitou od r. 1970 až do r. 2000. Přitom sledoval hlavně jeden cíl: potlačení sunnitské národnostní většiny. Asadův klan totiž patří k náboženské menšině alavitů. Vládu nad Sýrií měl vlastně zdědit Bašárův nejstarší syn Basil, ten ale zemřel v r. 1994 při dopravní nehodě. Bašár, tehdy začínají oční lékař, se dostal do čela strany Baas poté, co Hafíz na přelomu tisíciletí po dlouhé nemoci zemřel.
Asad slíbil reformy prohnilého systému
Mladý diktátor vstoupil do úřadu s příslibem reforem prohnilého systému, který se kolem rodinného klanu vytvořil. Jak se později ukázalo, byla to jen prázdná slova. Bašár sice podporoval nová média a uvolnil podmínky pro soukromé podnikání, ale „Damašské jaro“ se ani v nejmenším nedotklo všeobjímající Asadovy moci. Každý kritik režimu byl nadále tvrdě pronásledován a potrestán. I zastrašování a mučení ve věznicích zůstalo na denním pořádku. O skutečné demokratické reformy se Asad nikdy nepokusil. Strach, že by změna kurzu ohrozila rodinný klan, armádu a další profitéry režimu, byl příliš velký.
Humanitární situace se vyostřuje, zatímco se Asad znovu stává otcem
O to tvrději Asad zasáhl, když na jaře r. 2011 vypuklo na Bílzkém a Středním Východě arabské jaro. V Sýrii se k odporu zformovali utlačovaní muslimové. K tomu se přidala nespokojenost, protože z hospodářského růstu země těžil v prvé řadě režim. Pokojné protesty, ke kterým v ojedinělých syrských městech jako např. v Damašku došlo, skončily krveprolitím a nakonec vyústily v syrskou občanskou válku. Mezitím se jí zúčastní bezpočet nejrůznějších milic, USA, Rusko, Turecko a teroristická organizace Islámský stát.
Humanitární situace se rok od roku zhoršuje – v neposlední řadě kvůli útokům chemickými zbraněmi, za které je zodpovědný Asad, což on sám vehementně popírá. Zdá se, že diktátora samotného to vůbec nezajímá. Zatímco ve válce umírá stále více lidí – mezi nimi i mnoho dětí – stal se v r. 2013 počtvrté otcem.
