Německá ekonomika zaostává. Již několik čtvrtletí prakticky neroste. Průmysl se stěhuje pryč. Podniky se zdráhají investovat. Jak se hospodářský motor Evropy dostal do této situace? Důvodů je mnoho – a jsou složité, jak v rozhovoru vysvětluje renomovaný ekonom Daniel Stelter.
Německá ekonomika naposledy skutečně rostla ve třetím čtvrtletí roku 2022, kdy hrubý domácí produkt vzrostl o 0,6 %. Od té doby zná jen jedno: stagnaci. Navíc mnoho firem oznamuje, že v Německu budou investovat méně nebo vůbec. Někteří ekonomové si stěžují na takzvanou „deindustrializaci“, zatímco jiní pozorují spíše evoluci ekonomiky.
Jak je to doopravdy? A jak se kdysi vlajková loď evropské ekonomiky dostala do této situace? Daniel Stelter, nezávislý ekonom, který stojí za ekonomickým fórem „Beyond the obvious“, situaci vysvětluje ve velkém rozhovoru pro FOCUS online.
FOCUS Online: Pane Steltere, jaký je současný stav německé ekonomiky? Odpovědi na tuto otázku se různí podle toho, koho se zeptáme.
Daniel Stelter: V současné době máme mnoho problémů, které tu působí zároveň. Například stále přetrvávají následky koronavirové krize. Nejprve jsme měli hodně peněz, pak přišla inflace, pak jsme museli šlápnout na brzdu.
Máme také strukturální faktory působící mimo Německo – konflikt mezi USA a Čínou, reindustrializace Ameriky, nová Čína, která už nechce být jen levným pracovním trhem, ale je už skutečným technologickým konkurentem, ne-li lídrem na trhu, např. v oblasti baterií, fotovoltaiky atd.
„Německo dělá průmyslovou politiku poloviny 20. století“
Prostředí se tak stalo obtížnějším, zejména pro naši ekonomiku, která je silně závislá na exportu. A nyní se ukazuje, že být světovým exportním šampionem není až tak dobrá věc.
FOCUS: Přitom byl tento titul vždy tak oslavován.
Stelter: Export sám o sobě je dobrý. Být světovým šampionem v exportu ale také znamená, že nejen vyvážíte zboží a služby, ale také že většinu svých peněz investujete v zahraničí. A studie ukazují, že v investování peněz v zahraničí jsme obzvlášť špatní.
V uplynulých 20 letech jsme měli peníze buď lépe uložit, nebo je více investovat v tuzemsku. Pak bychom na tom dnes byli lépe.
FOCUS: Myslíte tím investice státu?
Stelter: Je nesporné, že stát neinvestoval dostatečně. Ale neinvestovaly ani soukromé firmy. Od finanční krize mají podniky tendenci být čistými střadateli. To není jejich úkol. Společnosti si měly půjčovat peníze a investovat je. A ani stát neměl šetřit.
Existuje také mnoho dalších faktorů: vzdělávání, stárnutí populace, technologická transformace, digitalizace… zde všude nejsme v dobré pozici.
FOCUS: Co nám zbývá?
Stelter: Vždycky si dělám legraci, že všechna vedoucí průmyslová odvětví, která tu dnes máme, jsme měli už v době, kdy Německo ještě bylo císařstvím. Už tehdy jsme měli automobilky, strojírenství, chemický průmysl. No dobře, máme ještě SAP, ale ta společnost je také 50 let stará.
Jinými slovy, žijeme ze starých průmyslových odvětví, v nichž jsme si před více než 100 lety vytvořili globálně dominantní postavení a obhajujeme ho dodnes. Existují však i další oblasti, v nichž jsme kdysi byli lídry, které jsme dnes ztratili – například fotografie a spotřební elektronika.
Herbert Diess: „Transformace energetiky je přeceňována“
Všechny tyto faktory působí společně. Máme jinou globální ekonomiku, nové rivality, demografické změny, energetickou transformaci – a v posledních letech jsme prostě udělali málo pro to, abychom se udrželi v dobré kondici.
FOCUS: Průmyslové podniky jsou obzvláště znepokojeny otázkou energie. Podle průzkumu Německé obchodní a průmyslové komory DIHK polovina větších podniků zvažuje kvůli vysokým cenám přesun výroby do zahraničí.
Stelter: Energetická politika je pro hospodářské stanoviště důležitým faktorem. Nemám nic proti energetické transformaci jako takové. Podstata věci spočívá v tom, že i samotná energetická transformace je energeticky náročná. Vezměme si například baterie – jsou energeticky náročné. Solární panely jsou energeticky náročné.
Bylo by rozumnější nejprve rozšířit nabídku energie, než země vystoupí z některých energetických zdrojů. My jsme však upřednostnili ukončení, ale vstup do nových zdrojů energie jsme nezvládli dostatečně dobře.
Spolková vláda sama uvedla, že náklady na přechod na novou energetiku nelze vyčíslit. Každý podnikatel však ví, že pokud nelze náklady s jistotou změřit, můžete si být jisti, že se vám vymknou z rukou.
FOCUS: Jak se díváte na deindustrializaci obecně? Někteří ekonomové říkají, že jde spíše o „evoluci“. A z historického hlediska je deindustrializace téměř „přirozená“, jako například v případě Velké Británie. Nebo je to v Německu jinak?
Stelter: Už když jsem chodil do školy, říkali nám, že strukturální změny jsou normální. Kdo chce proti strukturálním změnám bojovat, jenom ztrácí peníze a stejně je nemůže zastavit. Takže ke změnám je třeba přistupovat otevřeně.
Podívejme se však na příklad Velké Británie. Britové měli textilní průmysl, automobily atd. Ale dnes jsou Londýn a zbytek Spojeného království dva odlišné světy. Jakmile opustíte centrum Londýna, vidíte úpadek.
Problémem Německa je, že elektřina bude brzy velmi levná
Loni jsem byl v Manchesteru. Situace tam byla prostě hrozná. Velké části těchto regionů zůstaly pozadu. Jistě, stále tam jsou proudové motory Rolls-Royce a biotechnologický průmysl, ale jinak tam vládne krach. Otázka zní: jak tomu zabránit v Německu?
FOCUS: A co bychom proti tomu měli podniknout?
Stelter: Základním předpokladem je, že budeme hrát roli v budoucích průmyslových odvětvích. Předpokládejme, že spalovací motory zaniknou. Pak musíme být v čele elektromobility. Existují také studie, které ukazují, že v těchto odvětvích vzniknou pracovní místa. Ne však v takové míře, která by kompenzovala ztrátu pracovních míst v jiných odvětvích.
Navíc jsou v chemickém, automobilovém a strojírenském průmyslu nadprůměrné mzdy. Na jedné straně jsme svědky úbytku nebo přesunu pracovních míst, nikoli však vzniku podobných a stejně placených pracovních míst.
FOCUS: Některá odvětví již léta zoufale hledají dobře vyškolené zaměstnance.
Stelter: Samozřejmě, že zoufale hledáme kvalifikované pracovní síly pro renovaci domů a instalaci tepelných čerpadel. To je pravda. Ale tyto práce mají nižší přidanou hodnotu a nejsou perspektivně tak dobře placené.
To nezajistí dlouhodobou prosperitu. Právě proto je deindustrializace takovým problémem. Ztrácíme průmyslová odvětví, a to zčásti ne proto, že se konkurence stala mnohem tvrdší, ale proto, že jsme svou politikou zhoršili podmínky naší země jako hospodářského stanoviště. To nebyl případ Britů.
Peníze nepracují. Pracují lidé.
Rozdíl oproti běžné transformaci, jako je například přechod od dostavníku ke spalovacímu motoru, spočívá v tom, že výrobky jsou stále žádané. Čpavek od společnosti BASF se bude vyrábět i nadále, ale ne zde, protože to není rentabilní. A proč tomu tak je? Protože jsme se rozhodli zvýšit náklady. Také z politických důvodů.
FOCUS: Pane Steltere, vypadá to, že k zastavení odchodu firem z Německa je nyní zapotřebí zásadní politický krok.
Stelter: Existují i další faktory. Vzdělávací systém produkuje příliš mnoho akademiků, kteří studují zbytečné předměty, a příliš málo lidí, kteří se mohou věnovat odbornému vzdělávání a montáži solárních panelů na střechy.
Navíc moje generace – narodil jsem se v roce 64 – brzy odejde do důchodu. Už se nám nechce nic dělat. To dělá společnost neochotnou ke změnám.
Někteří lidé nyní říkají, že stát teď nesmí šetřit. Potřebuje zcela jednoduše investiční programy, balíčky ekonomických stimulů, zvláštní odpisy na stavby. Ale my tu teď nemluvíme o problémech s konjunkturou, my mluvíme o strukturálních problémech. Už jen udržení stabilního počtu pracovních sil je již obrovskou výzvou.
FOCUS: Nemělo by tedy smysl nyní zasahovat do hospodářské politiky? Jakou alternativu má vládní koalice, jakou alternativu by měla jakákoli budoucí vláda?
Stelter: V žádném případě bychom neměli provádět politiku na oživení konjunktury! To by nebylo nic víc, než palba naslepo. Současnou hospodářskou krizi překonáme, pokud se nám podaří věrohodně prokázat, že řešíme strukturální problémy.
Pak si investoři řeknou: skvělé, Německo si vyhrnulo rukávy, zde budeme investovat. A spotřebitelé si řeknou: skvělé, mám v tuto zemi důvěru, protože se něco děje. To je mnohem účinnější než nalít pár miliard do stavebnictví.
Nerovnost ve vzdělání je naprogramovaná
Musíme důvěryhodně dát najevo, že toto je naše cesta – u nákladů na energie, u regulace, u daní a odvodů, a tohle jsou naše opatření, která udrží lidi déle v pracovním životě. Například osvobozením od daní. Motivovat místo trestat.
FOCUS: Vyšší věk odchodu do důchodu, lepší vzdělávací systém, to vše je hezké, ale i zde vyvstává otázka financování. Takže přece jen státní investice, ať už v té či oné podobě, jsou opět nutné.
Stelter: Ano, samozřejmě.
FOCUS: Jak přesně by to ale mělo fungovat, zvláště v současné napjaté situaci kolem státního rozpočtu? Nebylo by dokonce zapotřebí vlády, která by se nehádala, aby rozpočet opět „fungoval“?
Stelter: S tím nesouhlasím. Rozpočet, který „funguje“, není rozpočet, který řeší problémy. V případě velké koalice rozpočet fungoval, ale neřešil žádné problémy. Sám jsem to tehdy napsal: „Černá nula je lež“.
Stát tehdy nešetřil, jak jasně dokládají sociální výdaje tehdejších let. A přestože se koalice v té době – díky Mariu Draghimu – topila v penězích, rozhodla se neinvestovat.
V dnešní debatě mi vadí, že se často mluví o nedostatku peněz. To není pravda, chybí alokace kapitálu. To, že dám vládě větší manévrovací prostor, pokud jde o zadlužení, neznamená, že tyto peníze budou efektivně využity.
Vezměme si například školství. Dvacet let vedou strany kampaň za větší investice do vzdělávání. Nakonec se nic neudělá. To neznamená, že se nesmíme nebo nemáme zadlužovat. Nejlepší způsob, jak to udělat, je prostřednictvím zvláštních fondů s vhodnými nástroji, které zajistí, že peníze nebudou využity na něco jiného. Nicméně samotné peníze problémy nevyřeší.
FOCUS: Co kromě financování ještě chybí?
Stelter: Řekněme, že nyní vynakládáme spoustu peněz na železniční síť. Pak okamžitě vyvstane otázka: kdo ji bude plánovat, kdo ji bude stavět? Jinými slovy, potřebujeme politiku, která se zaváže udržet udržitelnou úroveň výdajů po dobu 20 let.
Čísla ukazují, jak zelená energie vytváří hospodářský zázrak
Protože pro takové projekty by musely architektonické a stavební společnosti najmout, vyškolit a udržet personál. A to s výhledem na deset let. To není možné. V nejhorším případě po příštích volbách nová vláda řekne, že tento projekt už nechceme.
Jinými slovy, potřebujeme kontinuitu politiky. Proto jsem, pokud jde o politiku, trochu skeptický. Je skoro jedno, o jakou stranu jde – peníze jsou, ale bývají utraceny za špatné věci.
Na druhou stranu je třeba odbourat kulturu nesouhlasu. Vzpomeňte si například na Stuttgart 21 – kdo proti němu demonstroval? Spíše starší občané. Lidé, kteří zažijí stavební hluk, ale přínosy projektu už nepocítí. Podíl lidí v této skupině se však v Německu zvyšuje. To znamená, že vše bude ještě obtížnější.
FOCUS: To, co zde popisujete, vypadá jako bezvýchodná situace. Neexistují nějaké konkrétní kroky, které by bylo možné nyní podniknout?
Stelter: Ano, ty existují. Mám konkrétní návrh. Německo má oficiálně státní dluh ve výši 60 % hrubého domácího produktu. Neoficiálně ekonomové jako Bernd Raffelhüschen spočítali, že dluh je mnohem vyšší.
Podle mého názoru bychom měli přijmout více oficiálního dluhu na investice a na oplátku snížit „skrytý dluh“. To znamená zrušit sliby. Důchodové nároky. Další nároky na fondy. A tak dále.
Pak bychom měli vyšší běžné dluhy, ale mohli bychom snížit daně a odvody a investovat. Na oplátku bychom museli říci: Promiňte, starší občané, ale všichni musíme pracovat do 67 let. A pak by bylo více dávek zdravotního pojištění, které byste si museli platit sami.
To je velmi nepopulární, a proto se to nedělá. Místo toho politici jen dál mluví.
FOCUS: Klíčové slovo daně a cla – neexistují zde také páky na rozpočet? Nebo snad také pro vášnivě diskutovanou podporu občanů, tzv. Bürgergeld?
Stelter: Bohužel programy na školení a rekvalifikaci příjemců podpory občanů mají velmi omezený úspěch. Pokud chcete dostat lidi zpět do práce, nejde ani tak o snížení občanského příjmu, jako spíše o tento přechod. A mezní zátěž je příliš vysoká. Proto příjemci raději pracují načerno.
Obecně je zátěž v Německu v nižší příjmové skupině příliš vysoká. Celý systém by se tedy musel reorganizovat. Pak by bylo možné také více zatížit bohaté, ale zde je problém v tom, že jich není tolik.
Většina přerozdělování se stejně odehrává ve středu, takže bychom to měli nechat být. Lepší by bylo dát více potřebným a zatraktivnit přechod z nezaměstnanosti na trh práce. Ale i zde je otázka: kteří politici by si na to troufli?
FOCUS: Jak se Německo dostane z této šlamastyky, když občané nyní pochopitelně nebudou hlasovat proti svým zájmům, například pro vyšší věk odchodu do důchodu?
Stelter: Často si kladu stejnou otázku. Stále si myslím, že to může fungovat tak, že se sníží skrytý dluh – více oficiálního dluhu a řádný reformní program pro masy s menšími odvody. Možná také s vyššími daněmi pro bohaté nebo s řádnou daní z dědictví. A tím i trochu více spravedlnosti.
Nás neohrožuje migrace, ale změna klimatu
Na opačné straně pak můžeme řešit zmíněné problémy. To by mělo být hlavní. Místo toho mluvíme o sociální podpoře Bürgergeld ve výši 15 eur – to je šílené, to je prostě nesmysl. Politika se v této drobné složitosti ztrácí.
Pokud budeme řešit právě toto, pozdější věk odchodu do důchodu a nižší důchod, ale s fondem zabezpečení na stáří, jaké existují například ve Skandinávii, pak se tomu mohou přizpůsobit i mladí lidé a připravit se na to. Takto je třeba tyto závažné problémy řešit.
Jinak bude pokles pokračovat, přinejmenším ve srovnání s jinými regiony. V Německu to tak necítíme, ale když vyrazíme na dovolenou do zahraničí, vidíme, jak je tam rychlý internet nebo bezproblémová mobilní síť a digitalizované úřady.
Mimochodem, vedlejším efektem úpadku bude rostoucí politická nespokojenost a stále větší politická roztříštěnost. To ještě více ztíží reorganizaci země.
FOCUS: Co byste na závěr poradil mladé generaci, která s největší pravděpodobností pocítí důsledky strukturálních změn, ať už v dobrém, nebo ve zlém?
Stelter: Rozhodně řádné vzdělání, kvalitní studium, ideálně v přírodních vědách. A také: podívejte se za hranice Německa do zemí s lepšími vyhlídkami, byť je mi líto.
A pokud chcete zůstat, měli byste se přičinit o to, aby se něco stalo. Buď odejděte, nebo bojujte za zlepšení. Byl bych rád, kdyby bojovalo více lidí.
Dr. Daniel Stelter je zakladatelem diskusního fóra a podcastu „Beyond the Obvious„, který se specializuje na strategii a makroekonomii, a poradcem v oblasti managementu. V letech 1990 až 2013 působil Stelter ve společnosti Boston Consulting Group (BCG), naposledy jako senior partner, výkonný ředitel a člen výkonného výboru BCG. Jeho poslední kniha se jmenuje „Sen o jedné zemi: Německo 2040„, jeho další knihy o ekonomii najdete např. zde.
