V roce 2023 se přírodní zásobníky oxidu uhličitého zhroutily. Lesy, půda a oceány už téměř neabsorbovaly žádný CO2. Fyzikové v klimatických modelech nečekali, že k tomuto kolapsu dojde už nyní. To by mohlo dramaticky urychlit globální oteplování.
Příroda už stovky let lidstvu neviditelně poskytuje obrovskou službu: oceány, lesy, rašeliniště, mangrovové porosty a půda po celém světě absorbují oxid uhličitý ze vzduchu, přeměňují ho nebo tento klimatu škodící skleníkový plyn ukládají a fungují tak jako klimatické jímky. Dokonce se snaží jak nejlépe to jde kompenzovat nárůst CO2 způsobený spalováním fosilních paliv člověkem. Příroda pohlcuje přibližně polovinu všech emisí způsobených člověkem. Tomuto křehkému procesu však hrozí zhroucení – s fatálními následky.
Hurikány jako Helene jsou s oteplováním klimatu pravděpodobnější
V roce 2023, který byl zatím nejteplejším rokem od počátku meteorologických záznamů, se množství CO2 absorbovaného Zemí přechodně snížilo. Mezinárodní tým vědců zjistil, že lesy, rostliny a půda podle předběžných výsledků studie neabsorbovaly téměř žádný CO2.
To představuje závažný problém. Klimatologové nepočítají s tím, že přírodní ekosystémy se již nyní stanou producentem CO2, namísto aby byly jeho rezervoárem. Ekosystémy však v důsledku sucha a tepelného stresu začínají ochabovat již nyní.
Odbornice na klima Judith Reiseová z Öko-Institutu řekla magazínu Focus online Earth, že dopad na ekosystémy byl předvídatelný. Ke zvratu však dochází již při globálním oteplení o necelých 1,2 až 1,4 stupně, tedy mnohem dříve, než se klimatologové domnívali – a skrývá v sobě obrovské nejistoty pro předpovědi a klimatické modely.
Najednou se začíná otřásat něco, co žádný klimatolog nečekal
Přestože lze lidské emise měřit stále přesněji, naše znalosti složitých přírodních procesů zůstávají neúplné, vysvětluje klimatoložka Reiseová. Satelity zlepšily monitorování lesů, rašelinišť, věčně zmrzlé půdy a oceánů, ale prognózy mezinárodních studií jsou často nepřesné. To ztěžuje předpovědi a znamená, že mnohé modely dostatečně nezohledňují možný kolaps ekosystémů.
Ochrana přírody nám šetří miliardy
Jeden příklad: vědci ve svých klimatických modelech nezohlednili nejnovější poznatky o tom, že světové oceány, které pohlcují přibližně 90 % globálního oteplování, nyní absorbují CO2 mnohem pomaleji. Výkyvy přírody v absorpci CO2 by mohly být dočasné, pokud se ekosystémy opět zregenerují.
Pokud bude příroda jako pohlcovač CO2 opakovaně selhávat, cíl nulových emisí se stane téměř nemožným, říká Reiseová. Neexistuje technologie, která by dokázala v tak velkém měřítku odstranit CO2 z atmosféry. Téměř všechny země se při snaze o dosažení klimatických cílů ve svých národních klimatických plánech spoléhají na absorpci CO2 přírodou. Skutečnost, že těchto přirozených úložišť ubývá již nyní, desítky let před tím, než chtějí země svých klimatických cílů dosáhnout, činí transformaci ještě obtížnější.
Cílem zákona EU o renaturaci přírody je ochrana ekosystémů
Pro Reiseovou je to jasný varovný signál: „Skutečnost, že příroda trpí a už neukládá CO2, ale naopak ho vypouští, je jasným signálem, že všechny země musí co nejrychleji snižovat emise CO2 a dát přírodě prostor a příležitost k regeneraci,“ říká odbornice na klima. Proto je tak důležitý zákon Evropské unie o renaturalizaci, aby se ekosystémy mohly zotavit a chránit tak biologickou diverzitu a vodní oběhové hospodářství – a opět fungovaly jako spolehlivé pohlcovače klimatických změn.
Současnou krizi klimatu nelze s dřívějšími teplými fázemi srovnávat
Abychom věděli, jak tento proces zvrátit, musíme pochopit, jak se dostal do tohoto stavu. Ekosystémy na celém světě úpí pod dopady klimatické krize. Rostliny a lesy trpí vlnami veder a sucha, odumírají – a stávají se žrouty CO2, stejně tak evropské lesy, jak uvádí nedávná studie. Tající ledovce přerušují důležité oceánské proudy, což zpomaluje absorpční schopnost CO2 oceánů. S rostoucím množstvím emisí vzrostlo i množství pohlcené rostlinami a oceány.
„Příroda vlastně funguje jako nárazník,“ vysvětluje klimatoložka, “a tento nárazník se stále více a více drolí. Žádná rostlina nemůže absorbovat a ukládat CO2, pokud jí v důsledku sucha chybí voda. Již nyní vidíme, jak křehké jsou ekosystémy v našich lesích“.
V důsledku změny klimatu selhává příroda jako zásobárna CO2
Ředitel Postupimského institutu pro výzkum dopadů klimatu (PIK) Johan Rockström je rovněž znepokojen: „Pozorujeme trhliny v odolnosti zemských systémů. Vidíme masivní trhliny na souši – suchozemské ekosystémy ztrácejí zásobárny CO2 a schopnost ho absorbovat, ale i oceány vykazují značné známky nestability,“ citoval ho deník Guardian na akci, která se konala v září během newyorského klimatického týdne.
Rockström: „Bojujeme právě naši poslední bitvu o klima a planetu“
„Příroda nám naše zneužívání zatím vyrovnávala. To nyní končí,“ řekl. „Tato stresovaná planeta nám mlčky pomáhala a díky biodiverzitě nám umožnila zamést naše dluhy pod koberec,“ řekl Rockström. „Zahalili jsme se do komfortní zóny – skutečnou krizi nejsme schopni vidět.“
Reiseová ujišťuje, že vědci proto pokračují v intenzivním výzkumu, jak přesně křehké ekosystémy na změnu klimatu reagují. Přesto apeluje na státy a vlády, aby se co nejrychleji začaly chovat zodpovědně v oblasti snižování emisí skleníkových plynů a renaturalizaci ekosystémů. Obojí již nelze odkládat.
