Co se během pandemie koronaviru pokazilo? Politici se s tím stále nedokážou vyrovnat. Podle virologa Christiana Drostena a novináře Georga Mascola je to však naléhavě nutné.
Povinné roušky, zákaz vycházení, uzavření škol: politici během pandemie koronaviru hluboce zasáhli do každodenního života lidí. Ale vyrovnat se s tímto výjimečným obdobím? To se německé koaliční vládě ještě nepodařilo (upozornění: ta během pandemie koronaviru SARS-CoV-2 nevládla; pozn. PQ).
Jedna z nejvýznamnějších postav pandemie, virolog berlínské Charité Christian Drosten, se však domnívá, že je naléhavě nutné období pandemie přehodnotit. Berlínský vědec vydal společně s novinářem Georgem Mascolou knihu: „Alles überstanden? Ein überfälliges Gespräch zu einer Pandemie, die nicht die letzte gewesen sein wird“ (Vše překonáno? Opožděná diskuse o pandemii, která nebyla poslední).
Věda ve stále rychleji se měnícím světě
V rozhovoru pro t-online oba odpovídají na klíčové otázky: jakých chyb se dopustili politici, média a věda? Jaké rány je třeba zacelit?
t-online: Pan Drostene, pan Mascolo, koaliční vláda se už pravděpodobně nebude moci dohodnout na společném zpracování pandemie koronaviru. Nakolik je to škodlivé?
Christian Drosten: Podle mého názoru se přehodnocení nemusí nutně odehrávat na politické úrovni. Společnost ho však naléhavě potřebuje, aby si uvědomila několik věcí, které jsou dnes jasně vědecky prokázány. Pokud se při příští pandemii vrátíme k tomu, že budeme mluvit o věcech, o kterých teď už ani mluvit nepotřebujeme, ztratíme opět spoustu času a učiníme špatná rozhodnutí. Vyhnout se nyní zpracování koronavirové pandemie je promarněná příležitost.
t-online: Na co konkrétně v této souvislosti myslíte?
Drosten: Jen jeden příklad: při příští pandemii budou pravděpodobně více postiženi starší lidé než mladší. Nemá smysl znovu diskutovat o tom, zda by bylo možné místo všech ostatních opatření jednoduše zajistit dodatečnou ochranu domovů důchodců. Existují zcela jasné důkazy, že to nefunguje. Přesto se na veřejnosti stále najdou lidé, kteří tuto myšlenku propagují, ať už jsou jejich motivy jakékoli.
Georg Mascolo: Je politováníhodné, že zřejmě nedojde k politickému přehodnocení. A to je velmi škodlivé. Debata je nyní přenechána části politického spektra, která sleduje své vlastní zájmy. Dokonce ani ti, kdo se účastní jednání v rámci koalice, už nechápou, proč se této otázce tak vzpírají. Věřím, že se tato koalice jednoho dne ohlédne a řekne: litujeme toho.
t-online: Pokud se nejprve podíváme na procesy na politické úrovni: co je třeba zpracovat?
Mascolo: Cílem musí být příprava na další krizi, o které nevíme, kdy přijde a jak bude vypadat. Během pandemie koronaviru se projevily tři výrazné nedostatky.
t-online: A to?
Mascolo: V pozdějším stadiu již nefungovaly společné schůzky zástupců spolkových zemí a vlády iniciované kancléřkou Angelou Merkelovou. To dnes říká i většina zúčastněných. Bylo to naprosté přetížení. Už jen proto, že se šlo do ohromných detailů. Jak by ale mohla vypadat alternativa? Žádné rozhodnutí v této věci ještě nepadlo, i když existují chytré nápady, například spolkový krizový štáb, který by sídlil v kancléřství.
t-online: A zadruhé?
Mascolo: Během koronakrize jsme si uvědomili, že výkonná moc jedná velmi rychle a také tak musí jednat. Velký dosah rozhodnutí během pandemie však vyžaduje, aby byla široce projednávána v parlamentech. Jak se tedy mohou parlamenty stát rychlejšími a pohotovějšími?
t-online: A třetí slabina?
Mascolo: Vědecké politické poradenství nefungovalo tak, jak mělo. Existovalo množství jednotlivých hlasů různé kvality. Předsedové vlád si vytvářeli vlastní odborné komise. To, co bylo potřeba v rané fázi – jak se bohužel stalo až ke konci pandemie – byla rada odborníků, která by písemně zaznamenávala výsledky a otevřené otázky.
t-online: Koronavirová politika zanechala v části společnosti hluboké jizvy – zejména pravidla 2G/3G a povinné očkování pro některé profese. Ta měla Němce přesvědčit, aby se nechali očkovat. Byla to chyba?
Drosten: Také jsem si všiml nevole, zejména v diskusi o povinném očkování. Jako biomedicínského vědce mě to na jednu stranu překvapuje, protože očkování nevnímám negativně. Navzdory vedlejším účinkům pokaždé vidím přínos očkování ve srovnání se škodami způsobenými nechráněnou infekcí. Proto jsem se vždy zasazoval o zvýšení proočkovanosti. Nikdy jsem však nevolal po povinném očkování.
t-online: To je zajímavé. Proč?
Drosten: Každý student medicíny se v prvním semestru učí, že když uděláte do pacienta díru, je to ublížení na zdraví. Ovšem pokud nejste lékař a nemáte souhlas pacienta poté, co pochopil účel. Stejné je to s očkováním. Ale doufal jsem, že mnohem více lidí pochopí smysl a pak se pro něj rozhodne.
Očkování snížilo úmrtnost na Covid-19 o 59 %
t-online: Koncem listopadu 2021 jste však spolu s dalšími vědci také podepsal 10. ad hoc prohlášení Leopoldiny, které mimo jiné doporučuje „urychlené zavedení povinnosti očkování na pracovišti“ a „přípravu na zavedení všeobecné povinnosti očkování s ohledem na nezbytné právní a sociální rámcové podmínky“.
Drosten: Dnes se už rádo zapomíná, jak vážná byla tehdejší situace. Šířila se zvláště smrtící varianta delta. Politici se rozhodli proti kontrolním opatřením, ale právě ve spolkových zemích se špatnou proočkovaností byly v té době k prasknutí přeplněné jednotky intenzivní péče. Existovaly jasné důkazy, že očkování v té době bylo účinné v ochraně před přenosem. Jako lékaři jsme proto museli podpořit povinné očkování pro konkrétní profese, protože je nepřípustné, aby neočkovaný zdravotnický a ošetřovatelský personál šířil virus. Pokud jde o všeobecné povinné očkování, dokument vyzýval k přípravám s ohledem na tehdejší velmi reálnou celospolečenskou hrozbu. Naštěstí se pak rozšířila varianta Omikron se sníženou úmrtností. Můj tehdejší podpis byl rozhodnutím svědomí, nic víc a nic míň. Bohužel, taková je někdy realita naší profese.
t-online: Ale chápete také kritiku tlaku na očkování?
Drosten: Jako vědec sleduji diskusi spíš z postranní čáry a snad mohu upozornit na několik skutečností. Citát „pandemie neočkovaných“ z úst ministra zdravotnictví Jense Spahna vyvolal velký hněv a byl také velkým tématem v souvislosti s protokoly RKI.
t-online: Na některých místech zápisu je uvedeno, že to „není z odborného hlediska korektní“.
Drosten: Ano, ale to není pravda. Protokoly nejsou vědeckými poznatky, ale přepsanými výroky zaměstnanců RKI na pracovních schůzkách. Některé z nich jsou založeny na ústně diskutovaných výrocích, které nebyly ověřeny, protože také nikdy nebyly určeny ke zveřejnění. Pokud se však podíváte na vědecké poznatky, zjistíte, že na podzim 2021 se na přenosu viru podílela v devíti z deseti případů alespoň jedna neočkovaná osoba – buď jako dárce, příjemce, nebo obojí. Zveřejnil to sám RKI, a to na základě údajů z Německa. Samozřejmě je vždycky hloupé, když politik v takové situaci argumentuje pouhými slogany. Ale především to ukazuje, jak moc se naše veřejná debata vzdálila realitě. Reinterpretaci pandemie můžete sledovat v přímém přenosu.
t-online: Pane Mascolo, chápete rozhořčení nad tlakem na očkování?
Mascolo: Povinné očkování je nezbytnou součástí zpracování pandemie koronaviru, stejně jako 2G a 3G opatření. Součástí problému bylo, že lidé neměli dostatečně rychle vhodné nápady, jak přesvědčit dostatek lidí, aby se nechali dobrovolně očkovat. Aby oslovili skeptiky a ne ty, kteří už stojí fronty u lékaře. Jiné státy byly v tomto ohledu mnohem úspěšnější než my a spolkové země jako Brémy byly dobré, protože tuto potřebu včas rozpoznaly. Přesvědčování je vždy lepší než donucování.
t-online: Proč byli politici tak málo nápadití, pokud jde o pobídky?
Mascolo: Politici byli v tomto ohledu především pomalí. Nikdo se nechtěl zabývat rizikem nové vlny. V roce 2021 jsme tu měli spolkovou volební kampaň a mnoho lidí se tvářilo, že žádný problém neexistuje. V této fázi se na politiku dívám mnohem kritičtěji než v roce 2020, tedy v prvním roce pandemie. To se nemělo stát. Stali jsme se jednou z mála demokratických zemí, které stály krátce před zavedením všeobecné očkovací povinnosti.
Koronavirus: člověk je mikrobům ukradený
Drosten: Časová posloupnost, tj. sled událostí, je pro přehodnocení beztak velmi zásadní. Když politici museli rozhodnout o protipandemických pravidlech 2G/3G a povinném očkování, očkování bylo proti přenosu viru účinné ještě několik měsíců. Teprve později, v případě varianty Omicron z prosince 2021, se ochrana proti přenosu z velké části ztratila. Proti nákaze však nadále velmi dobře fungovalo.
t-online: Povinné očkování pro pečovatelské profese však bylo zavedeno až v prosinci 2021.
Drosten: Ano, ale jsme opět u reakční schopnosti politiky. Předtím proběhla debata ta byla opravdu rozsáhlá. Pak se samozřejmě může stát, že rozhodnutí přijde trochu pozdě. A možná už není potřeba.
t-online: Ve své knize píšete také o profitérech koronakrize. Společnost Biontech dosáhla v letech 2021 a 2022 celkového zisku z očkování ve výši zhruba 20 miliard eur. Je to tak, pane Drostene?
Drosten: To mi nepřísluší hodnotit. Firmy musí fungovat a já nemám vhled do ekonomických veličin. Mohu vám pouze sdělit svůj osobní názor. Já jsem na pandemii nikdy nevydělal, i když jsem měl příležitosti. Moje laboratoř vyvinula první diagnostický koronální test, který se na začátku pandemie používal po celém světě. Ale nevydělal jsem na něm žádné peníze. Ani na honorářích za mediální nebo poradenskou činnost během pandemie.
t-online: Proč?
Drosten: Na katastrofách bychom se neměli soukromě obohacovat – to je můj osobní názor. Jiní o peníze a zdraví přišli.
t-online: Zůstává tu ještě něco k objasnění, pane Mascolo?
Mascolo: Všechny podepsané smlouvy by měly být zveřejněny. Biontech se tehdy spojil s agresivní farmaceutickou společností Pfizer a vydělal spoustu peněz.
t-online: Měla politika více zdanit výrobce vakcín?
Mascolo: Společnosti zdaněny byly. Město Mohuč, kde Biontech sídlí, neví, co si se svým štěstím počít. Nechci kritizovat zisky Biontechu jako takové, máme firmě za co děkovat. Ale stále toho víme příliš málo, příliš málo se ví o cenách a o tom, jak se k nim došlo. S mnoha procesy v pandemii se zachází jako s vojenským nebo diplomatickým tajemstvím. Proč? Nevidím pro to žádné opodstatnění.
Protipandemická opatření: jak účinná byla švédská cesta?
t-online: Odkud pochází takové tajnůstkaření?
Mascolo: Především od státu a úřadů. Média musí požadovat nahlédnutí do protokolů RKI nebo do výměny SMS Ursuly von der Leyenové s výrobci vakcín. Výjimečná situace, jako je pandemie ale vyžaduje transparentnost při jejím vypořádání. Občané na ni mají právo.
t-online: Pane Drostene, kde ještě potřebujeme větší transparentnost?
Drosten: Jako vedoucí oddělení v univerzitní nemocnici mohu říci, že veřejnost si neuvědomuje, do jaké míry má pandemie stále dopad na medicínu. Otřesy jsou obrovské.
t-online: Co tím přesně myslíte?
Drosten: Klinika je velkopodnik, operace a léčba jsou jejími zdroji peněz. Pokud se během pandemie dočasně zruší, dostane se celý provoz do obrovských finančních problémů. Pak jsou tu obrovské dodatečné náklady, které je třeba nést, jako je kontrola infekcí a ochrana zaměstnanců. Největší následné škody jsou však jiné.
t-online: A které to jsou?
Drosten: Ošetřovatelský personál trpěl takovým tlakem, že lidé houfně odcházeli. Velkou část lůžek ve velkých nemocnicích dnes nelze obsadit jen proto, že chybí personál. Nemocnice v místech, kde byla vysoká nemocnost, tím trpí dodnes.
t-online: Oba uvádíte příklady, o kterých by média měla z vašeho pohledu informovat. Jakou odpovědnost nese tisk za otřesy pandemie?
Mascolo: To je na mě příliš obecná otázka. Můžeme ji trochu upřesnit?
t-online: Byli novináři příliš chápaví vůči politice?
Mascolo: Během pandemie se mnoho kolegů snažilo až na hranici vyčerpání zodpovědně držet krok. Neustálé zrychlování dnešní doby je však pro novináře obzvlášť náročné. Čím je situace složitější, tím důležitější je ustoupit a říci si: potřebuji čas na prozkoumání věcí, abych jim přišel na kloub. Příliš často se stává, že na to ale již dostatek času není. Ale právě to činí dobrou žurnalistiku nenahraditelnou.
t-online: Bohužel, společnost již pravděpodobně nezpomalí. Jde tedy – obrazně řečeno – už o rozlité víno?
Mascolo: Ne, pro mě je nejdůležitější: stále je toho hodně, co je třeba vyjasnit. A je naším úkolem a povinností to zjistit. Nesmíme to zanedbat, nikdo jiný to nemůže udělat. Zvláště když stát vypořádání s pandemií koronaviru odmítá.
t-online: Diskutovali jsme o chybách politiků a novinářů. Pane Drostene, kdybyste měl provést vlastní bilanci, jakých chyb jste se během pandemie dopustil?
Drosten: Já jako osoba?
t-online: Jako vědec, jako významná veřejná osoba v této pandemii.
Drosten: Když se ohlédnu zpět, nevidím ve svém hodnocení žádné vědecké chyby. Spíše drobné detaily, které nejsou pro veřejnost tak zajímavé. Nemám pocit, že bych s dnešními znalostmi říkal věci úplně jinak. Ale uvědomuji si, že se to těžko sděluje.
t-online: Proč?
Drosten: Protože veřejnost má mylné představy o tom, co jsem řekl a doporučil, ať už na veřejnosti, nebo v politickém poradenství. Všichni máme představu o realitě, která funguje pouze prostřednictvím médií – a tato představa je často mylná. Ale já jsem v tomto ohledu klidný. Politikům jsem doporučil pouze to, co jsem vysvětlil v podcastech stanice NDR. A to vše si můžete poslechnout a přečíst. Je to také zdokumentované a dobře podložené. Nechť to tedy posoudí jiní.
t-online: Přesto to zní hořce. Co jste se naučil z jednání s médii?
Drosten: Na začátku jsem byl ve své komunikaci příliš přímočarý. Ani jsem si neuvědomoval, jaký mám dosah. Až později jsem si uvědomil, jak ho média zesilují, někdy i zkracují a zkreslují. S tímto vědomím bych dnes určitě komunikoval jinak, nebo vůbec. Jako jednotlivec bych se už nevystavoval takovému nebezpečí.
t-online: Co myslíte tím „nebezpečím“?
Drosten: Někdy ve vzduchu viselo násilí vůči mé osobě. Ale jiné nebezpečí bylo pro mě mnohem větší: zničení mé veřejné pověsti. To se v médiích děje, a děje se to i záměrně. Pro nechráněnou profesionální osobnost je to obrovské riziko. Je mnoho kolegů, kteří sledovali mé chování a sami teď budou mnohem opatrnější. Pokud jako akademici nenajdeme jiné způsoby, jak takové krize doprovázet a vysvětlovat, vznikne tu mezera.
Psycholog: co můžeme dělat proti strachu z koronaviru?
Mascolo: A to by nebyl vůbec dobrý vývoj. Mnozí z těch, kteří jsou pro dnešní mediální svět opravdu dobře stvořeni, nemusí být ve svém oboru úplně nejlepší.
Drosten: To je pravda!
Mascolo: Otázka zní: jak to vyřešíme? Jak se nám podaří zajistit, aby diskurz určovali ti nejlepší – a ne ti, kteří umí nejlépe komunikovat s médii?
t-online: Pane Drostene, pane Mascolo, velmi vám děkuji za rozhovor.
Christian Drosten, narozený v r. 1972 v Lingenu v Emslandu, je německým virologem. V letech 2007-2017 působil jako profesor na univerzitě v Bonnu. Od roku 2017 je profesorem, vedoucím katedry a ředitelem institutu na Charité v Berlíně a zároveň vedoucím virologického oddělení Labor Berlin – Charité Vivantes Services GmbH, největší komerční nemocniční laboratoře v Evropě. Jednou z jeho hlavních oblastí výzkumu jsou nové viry. Drosten se stal známým široké veřejnosti v průběhu pandemie COVID 19 (SARS-CoV-2), mimo jiné díky podcastu stanice NDR Coronavirus Update a jako vědecký poradce federální a státní vlády. Ve zprávách o pandemii je jedním z nejčastěji zmiňovaných německých vědců. V roce 2003 byl Drosten jedním ze spoluobjevitelů koronaviru, který v letech 2002/2003 způsobil pandemii SARS a který je nyní znám jako SARS-CoV nebo SARS-CoV-1. Společně se Stephanem Güntherem se Drostenovi podařilo vyvinout diagnostický test na nový virus několik dní po jeho identifikaci a dříve než CDC v Atlantě. Drosten své poznatky o SARS okamžitě zpřístupnil vědecké komunitě prostřednictvím internetu, a to ještě předtím, než v květnu 2003 vyšel jeho článek v časopise New England Journal of Medicine. To mimo jiné ocenil i vědecký časopis Nature. Ve stejném roce zveřejnila Drostenova pracovní skupina ve vědeckém časopise Science sekvenci genomu koronaviru SARS a označila ho za hlavní příčinu těžkého akutního respiračního syndromu. Science ho řadí mezi „přední světové odborníky na koronaviry“. Již v roce 2017 Drosten upozornil, že je třeba prozkoumat potenciál viru SARS. 23. ledna 2020 spolu s dalšími virology v Evropě a Hongkongu zveřejnil pracovní postup diagnostického testu PCR (RT-PCR) v reálném čase, který byl přijat Světovou zdravotnickou organizací (WHO) a která do postižených oblastí rozeslala testovací soupravy. Christian Drosten usiluje o transparentní šíření vědeckých dat, a proto publikuje v odborných časopisech, jako je Eurosurveillance, kde jsou všechny články volně dostupné online.
Georg Mascolo je německo-italský novinář. Mezi lety 2008 a 2013 byl šéfredaktorem magazínu Der Spiegel. Od r. 2014 vede nově založené rešeršní sdružení NDR, WDR a deníku Süddeutsche Zeitung. Kromě toho spolupracuje s veřejnoprávní televizní stanicí ARD jako expert na terorismus (Wiki). O pandemii koronaviru SARS-CoV-2 napsal s novinářkou Katjou Glogerovou knihu „Ausbruch – Innenansichten einer Pandemie“ (Ohnisko – pohled na pandemii zevnitř, Piper, 2021, 336 stran). Nyní mu vyšla společná kniha s renomovaným virologem Christianem Drostenem „Alles überstanden? Ein überfälliges Gespräch zu einer Pandemie, die nicht die letzte gewesen sein wird“ (Vše překonáno? Opožděná diskuse o pandemii, která nebyla poslední, Ullstein, 2024, 272 stran).
