Švýcarská Spolková rada chce umožnit výstavbu nových jaderných elektráren. Jejich výstavba by však byla nejen velmi nákladná. Stěží by byly rentabilní, protože by vyráběly elektřinu i v době, kdy ji nikdo nepotřebuje.
Zelení a ekologické organizace museli ve středu spolknout dvě hořké pilulky. Švýcarská Spolková rada odmítla rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve věci klimatických seniorek (Klimaseniorinnen). Švýcarsko údajně již klimatické požadavky splňuje. Zároveň ministr energetiky Albert Rösti oznámil obrat v otázce zákazu výstavby jaderných elektráren.
Je jaderná energie šetrná ke klimatu?
Voliči zákaz odhlasovali v roce 2017. Nyní má být ze zákona opět odstraněn. Reakce byly odpovídajícím způsobem prudké. Zelení vyhrožují referendem a dokonce i předseda Strany středu Gerhard Pfister v deníku Tages-Anzeiger obhajoval odklon od jaderné energetiky, který iniciovala jeho stranická kolegyně Doris Leuthardová.
Rösti v rozhovoru pro média uvedl několik důvodů, proč chce Spolková rada výstavbu nových jaderných elektráren povolit. Švýcarsko údajně potřebuje mnohem více elektřiny kvůli dekarbonizaci a růstu populace. Zároveň však držel míč nízko: návrh zákona by neměl obsahovat přísnější postupy ani dotace.
Elektrárenské společnosti o jaderné elektrárny nemají zájem
Jako chytrý stratég ví bernský spolkový radní za SVP Rösti, že vzhledem k prakticky jistému referendu nesmí zajít příliš daleko. Co si však o tomto rozhodnutí myslet? Bez ideologických klapek na očích jej lze jistě uvítat. Všechny možnosti by měly zůstat otevřené, včetně nového vývoje v oblasti jaderné energetiky.
Jaderná fúze: více problémů než užitku?
Současně neexistuje prakticky žádný argument ve prospěch výstavby nové jaderné elektrárny. Švýcarské elektrárenské společnosti ve středu svorně zdůraznily, že žádné takové plány nemají. Nové reaktory současné generace by se stavěly pouze tam, kde by stavěl sám stát nebo kde by byly elektrárny „ve vysoké míře“ státem dotovány.
Žádné zahájení výstavby před rokem 2040
I občanští politici si uvědomují, že bez dotací to nepůjde. Podle listu NZZ am Sonntag se poohlížejí po mnohamiliardovém dotačním fondu na obnovitelné zdroje energie. To by bylo přinejmenším porušením zásady dobré víry. Ale i kdyby se tento zdroj podařilo využít, cesta k nové jaderné elektrárně by byla velmi dlouhá.
Hinkley Point C: oddalování, rostoucí náklady a mizivý přínos
Zrovna k jaderným elektrárnám velmi vstřícný deník NZZ, který středeční rozhodnutí Spolkové rady výslovně vítá, poukazuje na „gigantické“ překážky. Než bude v této zemi zahájen projekt nové jaderné elektrárny, budou pravděpodobně zapotřebí tři referenda a několik povolovacích řízení: „Je nepravděpodobné, že by výstavba začala dříve než v roce 2040“.
Další katastrofa je možná
To je v rozporu i s názory jaderné lobby. Dlouhý časový horizont je hlavním důvodem, proč elektrárenský průmysl nemá o sloganu „Jaderná energie? Ano, samozřejmě“ valné mínění. A je tu i další aspekt: většina provozovaných reaktorů po celém světě je stará. Nelze vyloučit další katastrofu jako v Černobylu a Fukušimě.
To by mohlo z nového švýcarského stavebního projektu udělat nákladnou investiční ruinu. Náklady na výstavbu se odhadují na deset miliard franků. A dotace nejsou jediným problémem. Je otázkou, zda by bylo možné jadernou elektrárnu provozovat se ziskem vzhledem k masivní evropské výstavbě solární a větrné energie.
„Elektřina, kterou nikdo nepotřebuje“
To vede v letních měsících k přebytku, který tlačí tržní cenu do záporných hodnot. „Provozovatelé jaderných elektráren pak musí platit peníze za dodávku vyrobené elektřiny, protože nemohou samovolně zastavit svůj provoz“, uvádí NZZ. To je nevýhoda tolik vychvalované pásmové energie.
Jaderná energie je z ekonomického hlediska absolutní nesmysl
Vznikly by „náklady na elektřinu, kterou nikdo nepotřebuje„, uvedl pro Blick Christian Schaffner, ředitel Centra energetických věd (ESC) na ETH v Curychu. A jaderná elektrárna určená pouze pro zimní provoz by byla ještě spornější. Taková elektrárna by byla velmi složitá a nákladná na údržbu a otázka rentability by se stala ještě oprávněnější.
Výhodnější je dosáhnout cílů energetické transformace
Můžeme doufat v nové technologie, jako jsou reaktory založené na roztavených solích nebo malé modulární reaktory (SMR). Zatím však není jasné, jak a kdy budou připraveny k použití. A i v tomto případě vyvstává otázka nákladů a toho, zda je lze provozovat se ziskem. Sázka na ně by byla poměrně riskantní sázkou s velmi nejistou šancí na výhru.
Debata o jaderných elektrárnách proto připomíná kouřovou clonu. I pro NZZ by bylo nejlepší, „kdyby výstavba nových reaktorů nebyla vůbec nutná, protože dosáhneme cílů výstavby zakotvených v energetickém zákoně“. Jinými slovy, s co nejmenším odporem ochránců životního prostředí a krajiny proti novým solárním, vodním a větrným elektrárnám.
Přechod na obnovitelné zdroje energie nevyžaduje zázrak
To neřeší problém hrozícího „nedostatku elektřiny“ v zimě. Švýcarsko má však dobrou pozici v oblasti vodní energie a navíc došlo k pokroku v technologiích ukládání elektrické energie. Například ETH v Curychu ve středu představila projekt, v němž se přebytečná solární energie využívá k výrobě vodíku ukládaného do železa.
Zdá se to odvážné, ale do roku 2026 by tato metoda měla pokrýt pětinu zimní spotřeby elektřiny v curyšském kampusu Hönggerberg. V roce 2026, nikoliv v roce 2040 nebo zkrátka někdy. Do takových projektů je třeba investovat čas, peníze a energii. A ne do abstraktních fantazií o jaderných elektrárnách, které by se ukázaly jako obrovská a chybná investice.
