Slunce zvítězilo: již několik let lze pozorovat exponenciální vývoj v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Odpovědné osoby v Německu si však sotva uvědomují, čeho jsou nové technologie schopny již dnes. To by se jim mohlo vymstít, píše expert Anders Indset.
Německo se stává zelenějším – zda je to díky dobrým politickým opatřením, nebo krátkodobým pozitivním efektem klimatických změn, se teprve uvidí. V současné době je všude vidět vlhká půda, zelené stromy a spousta vody. Naše zahrada letos vypadá spíš jako deštný prales.
Anders Indset a jeho „Vikingský kodex“
Zatímco dříve Německo 55 až 60 % veškeré potřeby zemního plynu dováželo z Ruska, úplná ztráta dříve „nenahraditelných“ dodávek plynu byla kompenzována během osmi měsíců. Byly vyvinuty alternativní zdroje energie, zvýšila se energetická účinnost a dokonce se investovalo do infrastruktury, jako jsou terminály pro dovoz zkapalněného zemního plynu (LNG). Najednou bylo jasné, že má smysl investovat do skladovacích kapacit, když již levný soused nemůže zajistit nekonečný přísun plynu. Od domnělého „není třeba jednat“ se přešlo ke krizovému režimu.
Pokud se však na „krizi“ podíváme zpětně, zjistíme, že jsme nepochopili potenciál technologií. Dokonce i s „německou rychlostí“ Olafa Scholze dosáhlo Německo rychle nízkých cen plynu a plných zásobníků – a to jen několik měsíců po vypuknutí krize. Na začátku tohoto měsíce je stav naplnění 89 %. To je přibližně 17 procentních bodů nad průměrem pro roky 2017 až 2021!
Zelená transformace je tu
Přitom jsme se o velké energetické krizi dozvěděli až z médií a diskusních pořadů, že? Ještě před několika měsíci psalo jedno z předních ekonomických médií: „Německo musí do konce roku 2029 postavit šest větrných elektráren denně.“ A odborníci vysvětlovali, proč je některých cílů téměř nemožné dosáhnout.
Čísla ukazují, jak zelená energie vytváří hospodářský zázrak
Tento týden byla zveřejněna nejnovější data za první pololetí roku 2024. Poprvé se v Evropské unii vyrobilo mnohem více elektřiny z větrné a solární energie než z fosilních paliv a v čele EU je Německo – o 21 % více solární energie a o 9 % více větrné energie ve srovnání s předchozím rokem. S téměř 60 % celkového mixu elektřiny bylo v roce 2023 vyráběno „udržitelně“ tolik energie, jako dosud nikdy předtím. Množství elektřiny vyrobené z fosilních paliv kleslo na úroveň 60. let 20. století.
Na konferencích o klimatu, technologiích a leadershiou se rád ptám hostů na jejich hodnocení toho, jak Německo postupuje v oblasti energetické transformace. Odvolávám se na studii, která extrapoluje, že k zásobování všech soukromých domácností energií by bylo potřeba přibližně 40 000 větrných turbín ve venkovských oblastech. Optimisté odhadují, že je potřeba pouze do 5 000 větrných turbín. Ale v Německu stojí na venkově v tuto chvíli již 31 000 větrných turbín!
Více větrných elektráren už nepotřebujeme
V roce 1991 spustil zákon o výkupu elektřiny silnou vlnu expanze. Německo se stalo světovým lídrem v oblasti větrné energie a již po šesti letech, v roce 1997, bylo v provozu více než 5 000 větrných elektráren. Není překvapením, že se tato technologie od roku 1990 dále rozvíjela. Moderní větrné turbíny sice vyžadují více prostoru, ale jsou podstatně výkonnější než předchozí generace. Odborníci z oboru Hans-Josef Fell a Thure Traber ve svém článku pro Klimareporter uzavírají: „Nepotřebujeme více plochy ani další větrné elektrárny, stačí jen nahradit ty stávající.“
Jak se Green Deal stává hračkou extremistů
Problémem tedy není počet větrných elektráren, ale jejich stáří, tj. jejich technologický stav a související možnosti skladování a distribuce. Podle Trabera a Fella by se v Německu muselo do roku 2030 instalovat přibližně 24 000 turbín, pokud by mělo být plně zásobováno 100 % z obnovitelných zdrojů energie ve všech energetických odvětvích – elektřina, teplo, doprava i průmysl. I když si nové větrné elektrárny vyžádají více místa, vyvstává otázka: nebudeme moci v budoucnu některé z nich dokonce zase demontovat?
Ať už se jedná o reakci nebo reflexi, v těchto dnech se také objevují pozitivní zprávy, které by politici mohli sdělit. Přitom však hrozí jiné nebezpečí: Německo nemá nedostatek místa a ani ho netrápí neřešitelné technologické problémy, ale bojuje s implementací a porozuměním.
Solární energie zvítězila
Větrná energie sice významně přispívá do energetického mixu, ale jak trefně řekl generální ředitel velkého solárního operátora: „Slunce zvítězilo. Je tady a dává nám 10 000x více energie, než potřebujeme. Musíme ji jen využít.“ Ono „využití“ znamená skladování a distribuci energie. Exponenciální vývoj v oblasti obnovitelných zdrojů energie pozorujeme již řadu let. Náklady na výrobu a součástky pro fotovoltaiku klesly za posledních 15 let o 90 %. Jedním z problémů je však závislost na Číně, která v současnosti ovládá 60 % celosvětového zpracování a rafinace vzácných zemin.
Jaký typ výroby elektrické energie je nejlevnější?
Neustále se setkáváme se studiemi, které se snaží vysvětlit, co vše nejde a co je správně nebo špatně. Miliony lidí si naladí talk show a poslouchají své oblíbené odborníky, kteří rozloží složité problémy současného světa do jednoduchých citátů. O půl roku později se ukáže, že věci se mají úplně jinak. Dokonce i navzdory nedostatku vzácných zemin a surovin má Evropa „najednou“ důvod k oslavám. Jeden milion tun oxidů vzácných zemin bylo nalezeno poblíž švédské Kiruny. V červnu letošního roku pak bylo v norském Telemarku objeveno odhadem dalších 8,8 milionu tun vzácných zemin. Podle zpráv jen toto naleziště pokryje do roku 2030 10 % celkové poptávky EU.
Odpovědné osoby v Německu toho ví příliš málo
Velkým problémem Německa je, že sice má mnoho odborníků, ale mnozí rozhodující činitelé nevědí, jak na tom dnes země je, ani čeho lze dosáhnout novými technologiemi. Mezitím sama Čína řídí vědeckou a technologickou „bateriovou revoluci“. Sodík místo lithia je jen jedním z trendů a výroba baterií by se v blízké budoucnosti možná mohla obejít i bez vzácných minerálů.
Odborník na energetiku: „Neznalost politiků je děsivá“
Ale místo toho, aby se Německo soustředilo na to, kde se „tvoří budoucnost“, diskutuje opět o jaderných elektrárnách. Kdybychom je měli, byly by jistě součástí energetického mixu pro zajištění naší současné konkurenceschopnosti. Ale nová výstavba? Výstavba nového reaktoru v sousedním Flamanville ve Francii byla zahájena v roce 2007 a do provozu má být uveden letos – o dvanáct let později, než se původně plánovalo. Při současném „německém tempu“ by to sotva šlo rychleji.
Problémem jaderné energie není bezpečnost nebo otázka, kde, zda a jak by měla být využívána, ale jednoduše – a to platí i pro jiné formy energie – že za 15 až 20 let již nebude konkurenceschopná.
Energie zdarma
Minulý týden mě otec vyzvedl na letišti v norském Rørosu. Hrdě mi ukázal svůj nový elektromobil. „S tímto vozem se dá dokonce mluvit“, dodal. „A co je nejlepší: od té doby, co auto vlastním, jsem neplatil ani za nabíjení!“
V budoucnu bude elektřina levnější než kdykoli předtím
Důvodem je, že Røros má již několik měsíců o víkendech zápornou spotovou cenu za kilowatthodinu (kWh). Zjednodušeně řečeno: energie je v mé staré vlasti Norsku k dispozici za mínusovou cenu (bez daní a poplatků za rozvodnou síť). Røros s pouhými 3 500 obyvateli na hranicích se Švédskem však nemá ideální podmínky pro solární a větrnou energii, protože v zimě je zde velmi málo slunečního svitu a je třeba chránit soby původního obyvatelstva. Část levné elektřiny proto pochází odjinud.
Německá elektřina z Norska
„V Evropě nelze využít veškerou větrnou a solární energii“, vysvětluje můj otec, který se informoval u místního dodavatele energie. Ironií osudu je, že energetický mix, který si lze na minutu přesně prohlédnout na internetu, ukazuje, že část regionální elektřiny z větrné energie pochází ze Šlesvicka-Holštýnska. Nadprodukce větrné energie na moři v severním Německu se tedy převáží do Norska místo do jižního Německa (kvůli populistické a zpátečnicky orientované politice CSU a jejího předsedy Södera; pozn. PQ), protože tam chybí infrastruktura – a to za minusovou cenu! Od 10 hodin dopoledne klesá cena elektřiny pod 0 eur, přičemž mezi 14. a 15. hodinou je podle aplikace minimum minus 6 centů za kWh.
Proč dováží Německo elektřinu?
O víkendu jsem pak četl – také v Norsku – typický novinový titulek roku 2024: „Velké zklamání ze solárních střech.“ Intuitivní reakce mnoha lidí by pravděpodobně byla: „Ha, já to věděl!“ V článku pak ale následuje skutečné jádro sdělení: nové fotovoltaické systémy jsou „příliš“ účinné. Místní dodavatel energie nabídl, že přebytečný výkon uloží do sítě a v zimě bude zákazníkům vracet levnou elektřinu. Při extrémně slunečném květnu však výpočty dodavatele energie nevyšly.
Daimler plánuje do deseti let pokrýt celou svou výrobu a provoz vlastní energií a investuje miliardy do větrné a především solární energie. Co když budou mít maloobchodní skupiny nebo průmyslové podniky, jako jsou automobilky, za deset let náhle nadbytečné kapacity? Kam tato energie půjde? Zaměstnancům? Obyvatelům regionu? Zákazníkům? Další výzva, která vyvstane v souvislosti s probíhající decentralizací dodávek elektřiny, nebude technologická, ale politická. Vznikne tak nový problém, který by mohl vést k tomu, že zmizí jádro obchodního modelu velkých dodavatelů energie – ve prospěch decentralizovaných řešení.
Hype, vystřízlivění, Divoký západ
Pohled na výroční konferenci o klimatu poskytuje názorný pohled na skutečný problém. Zatímco na COP26 v Glasgow v roce 2021 přijelo 25 000 účastníků, do Šarm aš-Šajchu v roce 2022 (COP27) jich přijelo 40 000. V Dubaji na loňské COP28 to bylo již 85 000. Počet účastníků za rok se zhruba zdvojnásobil, stejně jako investice na obyvatele. Ruku v ruce s tím jdou na mezinárodní úrovni technologický pokrok, průlomové vědecké poznatky, snižování výrobních nákladů a politická opatření ke snížení byrokracie pro urychlené schvalování projektů v oblasti obnovitelných zdrojů.
Prominentní role automobilu je v rozporu s transformací dopravy
I když tato čísla nejsou absolutní, dávají jasný obraz: tempo se zvyšuje. Například podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) klesly náklady na baterie za méně než 15 let o 90 % a očekává se, že do roku 2030 klesnou ceny o dalších 40 %.
Zákon exponenciálního zrychlení ukazuje konstantní vzorec: hype, vystřízlivění, Divoký západ, způsobený náhlým pokrokem a technologickými průlomy. Přesto nás tento starý vzorec stále znovu překvapuje.
Z ochrany klimatu se stalo podnikání
Protože klima už není Greta Thunbergová a ideologie, klima je kapitalismus. Jde o ekonomiku a konkurenceschopnost. Německo a Evropa trpí reaktivním a částečně i reakčním kapitalismem, který vychází ze studií a odborných znalostí minulosti. Věčné hledání dokonalé odpovědi na špatnou otázku.
Ochrana přírody nám šetří miliardy
Nechápejte mě špatně, jde o změnu povědomí a způsobu, jakým se chováme k životnímu prostředí, ale za deset let se slovo „udržitelnost“ z našeho slovníku stále více vytrácí. Jde o efektivitu (např. využívání zdrojů). Čína a Spojené arabské emiráty investují biliony do zelené budoucnosti. Ne kvůli svým hodnotám a ideologiím, ale prostě proto, že chápou, že ropa a plyn již brzy nebudou konkurenceschopné. Jakmile bude možné skladovat a distribuovat sluneční energii, budou nevyhnutelně následovat extrémně nízké náklady energií. Ano, je to klimatický cíl, ale především konkurenční výhoda pro tyto regiony, která by naopak – za současného stavu – znamenala konkurenční nevýhodu pro Německo (a pro země, které to nepochopily dodnes, jako např. Česká republika, to samozřejmě bude v budoucnu problém ještě větší; pozn. PQ).
Technologie místo ideologie
Vzhledem k tomu, že globální energetická transformace postupuje tak rychle, musí Německo dbát na to, aby neztratilo kontakt – a od politicky idealistické energetické politiky se přiklonilo k politice technologicky kapitalistické. Pro politiky to znamená vytvářet rámcové podmínky a pobídky namísto předpisů a požadavků.
Zatímco poptávka po energii v příštích třech až pěti letech rychle poroste, překvapivé účinky exponenciálního vývoje se projeví i v oblasti expanze, skladování a distribuce. Pokud Německo nevytvoří kapitalismus, který by nejen reagoval, ale také předvídal budoucnost, budou důsledky odpovídajícím způsobem dramatické: pokud cena energie jinde drasticky klesne, ale v Německu ne, může to v této zemi srazit na kolena celá průmyslová odvětví, protože dojde k destabilizaci trhu a narušení nákladové struktury mnoha podniků.
Longtermismus: oblíbená ideologie mocných
Nedávno jsem byl označen za „technologického utopistu“. Mé teze jsou prý “provokativní”. Rád na takové námitky střízlivě odpovídám svým úhlem pohledu, že “provokativními tezemi” by byla stagnace nebo dokonce zpátečnictví v oblasti technologií a vědy. Přechod na nové technologické formy výroby energie, jako je solární a větrná energetika, není ideologickým opatřením způsobeným změnami klimatu, ale základem podnikatelské existence a budoucí konkurenceschopnosti.
Decentralizované struktury, technologický a vědecký pokrok a důsledky masivního rozšíření obnovitelných zdrojů povedou během deseti let k nulovým mezním nákladům na energii. Velkým rizikem pro Německo by ve skutečnosti mohlo být to, že ceny energie budou v celosvětovém měřítku rychle příliš nízké – protože ekologie je ekonomika.
Anders Indset je norský filosof a investor. Vyrostl v norském městě Røros. Žil také v USA a později se usadil v Německu, kde se naučil němčinu a studoval německou filosofii. Kromě svých profesních aktivit se aktivně věnoval házené jako závodní sportovec a byl hráčem norského národního házenkářského týmu. Má také bohaté podnikatelské zkušenosti a zastává různé funkce v poradních orgánech a je hostujícím lektorem na předních mezinárodních obchodních školách. V roce 2012 založil Global Institute of Leadership and Technology (GILT), společnost zaměřenou na vzdělávání vedoucích pracovníků. Indset působil jako člen dozorčí rady German Tech Entrepreneurship Center (GTEC), podnikatelského inkubátoru, který podporuje podnikání a technologie. Spolu s Klausem Hommelsem ze společnosti Lakestar byl Anders Indset v roce 2020 jedním z prvních investorů švýcarské deep-tech společnosti Terra Quantum AG. Indset je také akcionářem a předsedou představenstva společnosti Njordis AS, společnosti zabývající se rizikovým kapitálem a poradenstvím, která byla založena v roce 2022 a která zahájila činnost Global Blockchain Initiative, vzdělávací organizace zaměřené na technologii blockchain. Počátkem roku 2023 Indset spolu se skupinou vědců, filosofů, umělců a korporací založil The Quantum Economy, která si klade za cíl vzdělávat a realizovat projekty na pomezí člověka a exponenciálních technologií. Jeho první německy vydaná kniha Quantenwirtschaft (Kvantová ekonomika) se v květnu 2019 dostala na 7. místo v žebříčku bestsellerů časopisu Spiegel. V srpnu se dostala na první místo v měsíčním žebříčku nejprodávanějších podnikatelských knih časopisu Manager Magazin. Jeho kniha Wild Knowledge (Divoké vědění) se v září 2019 dostala také na 10. místo žebříčku bestsellerů časopisu Spiegel. Další kniha Das infizierte Denken (Infikované myšlení) se v roce 2021 dostala na 9. místo žebříčku bestsellerů magazínu Spiegel v oblasti literatury faktu. V této knize zveřejnil filosofii „Enkelfähig“ (Schopni vnuků) jako novou definici umění podnikat v 21. století. Rodinný investiční holding Haniel a jeho generální ředitel Thomas Schmidt učinili tuto filosofii základem svého podnikání. V prosinci 2022 vydal Indset spolu s rakouským fyzikem Florianem Neukartem, Markusem Pflitschem a Michaelem R. Perelshteinem publikaci „Are we Living in a (Quantum) Simulation? – Constraints, observations, and experiments on the simulation hypothesis“ (Žijeme v (kvantové) simulaci? – Omezení, pozorování a experimenty týkající se simulační hypotézy) na stránkách Philpapers, která se zabývá způsoby testování simulační hypotézy Nicka Bostroma. Na základě řady pozorování, omezení a předvídatelné dostupnosti kvantových počítačů autoři navrhují experimenty, které by tuto hypotézu ověřily. Patří mezi ně vznik inteligentního života a jeho chování, zvrat globální entropie, komprese dimenzí nebo vývoj simulací podél simulačního řetězce.
