Jak si Německo stojí v oblasti energetické transformace? Velká závěrečná bilance pro rok 2023 ukazuje tři jasné trendy. Ten nejdůležitější: německá elektřina je stále čistší – a stále více pochází ze zahraničí.
Ukončení výroby elektřiny z jádra, rekord ve výrobě solární energie, krach uhlí: německý energetický rok 2023 byl rokem převratů. Vyplývá to i z ročních údajů Fraunhoferova institutu pro solární energetické systémy (ISE), které byly zveřejněny v úterý. ISE provozuje statistickou platformu „Energy Charts„, kterou nyní při své práci využívá mnoho zástupců průmyslu. Následuje přehled nejdůležitějších trendů.
Německá elektřina je čistší než kdy dříve
Rok 2023 byl rokem, kdy se Německo vymanilo z dominance uhlí: poprvé se obnovitelné zdroje energie (tj. především solární elektrárny, větrná energie a biomasa) podílely na čisté výrobě elektřiny více než 50 %, přičemž konečný podíl činil 59,7 %. V předchozím roce činil tento podíl 49,3 procenta. V absolutních číslech se výroba zvýšila o 7,2 % na 260 terawatthodin (TWh).
„Pro větrnou energii to byl velmi dobrý rok“, říká výzkumník Bruno Burger z ISE, „ale pro solární energii ne. U solární energie jsme zaznamenali silný růst výstavby, ale výroba elektrické energie se ve stejné míře nezvýšila.“ Ve skutečnosti Německo v roce 2023 dokonce zaznamenalo pokles výroby solární energie o 0,8 terawatthodiny, ačkoli rozšíření fotovoltaických systémů dosáhlo v loňském roce rekordní úrovně.
Rockström: „Bojujeme právě naši poslední bitvu o klima a planetu“
Důvod: rok 2023 byl prostě rokem s malým množstvím slunečního svitu. Počet „hodin plného zatížení“ solárních zařízení byl nejnižší od začátku sběru dat v roce 2015, zatímco počet hodin plného zatížení větrných turbín na pevnině dosáhl rekordního počtu.
Obecně však údaje také ukazují, že se větrná a solární energie skvěle doplňují. Když je málo slunečního svitu, je obvykle více deště, bouřek a větru. Větrná energie byla v roce 2023 s nárůstem výroby o 17,3 terawatthodin jasným skokanem. Navzdory mylné a rozšířené představě tedy obnovitelné zdroje energie vyrábějí velké množství elektřiny i v zimě. Zejména bouřlivé měsíce prosinec a leden patří tradičně k nejproduktivnějším měsícům výroby elektřiny – tak tomu bylo i v loňském roce.
Německo končí s uhlím
Pokud obnovitelné zdroje energie výrazně rostou, je to na úkor jednoho konkurenta: uhlí. Kombinovaný podíl hnědého a černého uhlí na výrobě elektřiny klesl o 48,1 terawatthodin, což je téměř o třetinu méně než ještě v roce 2022. Podíl uhlí na celkové výrobě elektřiny nyní činí pouze 26 %. Podíl zemního plynu a ropy zůstal zhruba stejný.
Velký uhelný propad ilustruje zejména jeden graf: hrubá výroba elektřiny z hnědého a černého uhlí je v Německu nejnižší od roku 1963, resp. 1955.
Rok 2023 je rokem, kdy se uhlí jednoduše stalo příliš drahým. Výrobní ceny větrné a solární energie klesají, zatímco u uhlí v důsledku ceny CO2 neustále rostou. Proto se elektřina z uhlí na trhu prosazuje stále obtížněji a elektrárny vyrábějí méně. Tento trend trvá již od roku 2013 – uhlí se na krátkou dobu vrátilo pouze v roce 2022, protože Francie měla problémy se svými jadernými elektrárnami a vyhlásila vysokou poptávku po dovozu elektrické energie.
Současná slabá fáze německého průmyslu způsobuje problémy i uhlí. Kvůli hospodářské situaci, ale také kvůli úsporným opatřením v domácnostech v současnosti klesá poptávka po elektřině v celé Evropě a Německo samozřejmě není výjimkou. Když je potřeba méně elektřiny, je nejdražší zdroj energie jako první vytlačen z trhu – a to je v současné době často právě uhlí.
Jaký typ výroby elektrické energie je nejlevnější?
Navzdory častým obavám nevedlo vyřazení jaderné energie loni na jaře k nárůstu výroby elektřiny z uhlí. Zároveň je reálné předpokládat, že podíl uhlí by klesl ještě výrazněji než dosud, pokud by Německo ponechalo v síti jaderné elektrárny, které byly v dubnu 2023 odstaveny.
„Pravděpodobně bychom dováželi o něco méně elektřiny a uhelné elektrárny by běžely na menší výkon“, říká Burger o ukončení jaderné energetiky. „Ale stejně bychom nemohli vyřadit ze sítě tolik uhelných elektráren, kolik bychom chtěli.“ Do definitivního vyřazení uhlí zbývá ještě dlouhá cesta: mnoho uhelných elektráren má v současnosti stále zásadní význam pro stabilitu elektrických sítí nebo díky kombinované výrobě tepla a elektřiny dodávají zároveň teplo desítkám tisíc domácností.
Německo kupuje stále více elektřiny v zahraničí
Další důsledek uhelného krachu: v mnoha případech je pro Německo levnější nakupovat elektřinu v zahraničí, než ji samo vyrábět. Poprvé od roku 2000 se Německo v loňském roce stalo čistým dovozcem elektřiny – někdejší exportní šampion nakupuje více elektřiny ze zahraničí, než kolik jí do zahraničí prodá.
Německo by sice mohlo svou potřebu elektrické energie zcela soběstačně pokrýt i po odstavení posledních jaderných elektráren. Ale pro Německo jakožto zemi uhlí je zkrátka levnější nechat práci na druhých. „Ve spojení s rostoucí cenou CO2 bylo léto 2023 prvním létem, kdy bylo výhodnější velké množství elektřiny dovážet, než abychom si ji vyráběli sami v uhelných elektrárnách“ vysvětluje Burger. „V prosinci jsme však byli opět čistým vývozcem.“
Pohled na jednotlivé měsíce skutečně ukazuje, že Německo importovalo elektrickou energii především na jaře a v létě. V měsících od května do října Německo nakoupilo velké množství elektřiny ze zahraničí a v listopadu ji začalo opět exportovat.
Důvod: dovážená elektřina je levná zejména v teplých měsících, protože spotřeba klesá výrazněji než výroba. Například francouzské jaderné elektrárny se obtížně škrtily a vyrábějí takříkajíc „příliš mnoho“ elektřiny a dánské větrné turbíny v Severním moři jsou v letních měsících také vděčné za zákazníky. Výsledkem jsou dumpingové ceny, kterým německé uhelné elektrárny už nemohou konkurovat. V zimě spotřeba opět stoupá, a to i v sousedních zemích – a Německo se opět stává čistým vývozcem, zejména uhlí a větru.
Proč je argumentace „Ale Čína!“ v debatě o klimatu nesmyslná
Vzhledem k tomu, že se podíl obnovitelných zdrojů zvyšuje i v sousedních zemích Německa, je i dovážená elektřina stále „čistší“. S plynárenskou zemí Nizozemskem je pouze jeden dodavatel stále závislý především na fosilních palivech, zatímco země s větrnou a vodní energií, Dánsko a Norsko, nyní patří k nejdůležitějším obchodním partnerům. V letních měsících je pro Německo důležitým zdrojem dodávek také francouzská jaderná energie – protože však Německo na oplátku v zimě prodává velké množství elektřiny Francii, je obchodní bilance vyrovnaná.
Podíl fosilních paliv největších německých importérů elektrické energie: Dánsko 20 %, Norsko <1 %, Švédsko <5 %, Nizozemsko >50 %, Švýcarsko 0 %, Francie <7 % (pozn. PQ).
Doby, kdy německé uhelné elektrárny zásobovaly elektřinou polovinu kontinentu, jsou nenávratně pryč. Podle prognóz se Německo natrvalo změní z vývozce na dovozce – podmínky pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů jsou v zemích, jako je Dánsko a Norsko, jednoduše příznivější. Pro Německo pak bude levnější stát se odběratelem elektřiny místo toho, aby zapínalo vlastní uhelné elektrárny. A na jednu věc bychom neměli zapomínat, dodává Burger: „Pokud vyrábíme elektřinu z plynu a černého uhlí, jedná se vlastně také o dovoz. Protože plyn a černé uhlí musíme nejprve koupit v zahraničí.“
Celou prezentaci s mnoha dalšími informacemi a grafy k energetické bilanci Německa v roce 2023 si můžete stáhnout ze stránek Frauenhoferova institutu pro solární energetické systémy (pozn. PQ).
