Dosud nebylo zcela jasné, jak bude globální oteplování pokračovat, pokud lidstvo přestane vypouštět skleníkové plyny. Vědci to nyní spočítali.
Vše začalo, stejně jako mnoho jiných věcí v životě, u kávy. Polární výzkumník Martin Siegert ji pil se svou kolegyní, atmosférickou fyzičkou Joannou Haighovou. Oba pracují na Imperial College v Londýně, zda byla káva dobrá, nebo zda se jednalo o nevábný mok z termosky, není známo. Každopádně si povídali o tom, co se stane, až lidstvo přestane vypouštět do ovzduší více oxidu uhličitého, než je zemský systém schopen zvládnout. Skončí tím také klimatické změny a vše se stabilizuje?
Zpráva OSN: časové okno se rychle uzavírá
Polárníkovi Siegertovi bylo jasné, že tím nic neskončí: led na pólech bude samozřejmě tát ještě celá staletí, protože jde o velmi pomalý proces. Jeho kolegyně Haighová se však zaměřuje na atmosféru. Zatím se svými kolegy předpokládá, že po zastavení emisí by se měl zastavit i nárůst teploty. „Oba jsme byli překvapeni“, říká Siegert. On netušil, že se oteplování zastaví tak rychle – ona si neuvědomila, jaká je situace s ledovými masami. Proto se rozhodli podívat se blíže nejen na současný stav vědy, ale také na stávající nejistoty. Výsledkem je studie, která byla 14. listopadu publikována v časopise Frontiers in Science a na níž se k Siegertovi a Haighové připojilo dalších 19 vědců.
Takže, zastaví se globální oteplování, až se zastaví i vznik emisí skleníkových plynů? „Náš nejlepší odhad je, že ano“, říká Sofia Palazzo Cornerová, která se na analýze podílela. Existují však i značné nejistoty. A to oběma směry, takže je po ukončení vypouštění emisí také docela dobře možné ochlazování.
V poslední zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) odborníci předpokládali, že po dosažení nulové čisté bilance skleníkových plynů se teplota změní jen o několik desetin stupně nahoru nebo dolů. Tým Palazzo Cornerové nyní dospěl k závěru, že ani více než patnáctiprocentní dodatečné oteplení či ochlazení není nepravděpodobné.
Tým analyzoval 26 procesů, které budou mít vliv i po skončení emisí
To by znamenalo, že limit 1,5 stupně by mohl být překročen, i kdyby se emise zastavily již zítra. Je to proto, že Země se v současné době oteplila přibližně o 1,3 stupně, a 15 % navrch, pokud se situace zvrtne a skončíme na hodnotě kolem 1,5 stupně. Nehledě na to, že znečištění ovzduší v současnosti ještě pravděpodobně několik desetin stupně oteplení kompenzuje, protože částice v ovzduší blokují sluneční záření. Tento ochlazující efekt by s ukončením emisí skončil.
Katharine Hayhoe: „Změna je nakažlivá“
Skutečnost, že ani přesně nevíme, jakým směrem se bude teplota vyvíjet po zastavení emisí, je způsobena mnoha zúčastněnými procesy. Led bude tát ještě dlouho, což znamená méně světlých ploch, které odrážejí sluneční světlo – další oteplování. Oceán uvolňuje část tepla, které absorbuje, což opět znamená další oteplování. Oceány však CO2 nadále pohlcují – dochází k ochlazování. Věčně zmrzlá půda bude nadále tát a uvolňovat skleníkové plyny – oteplování. Mraky se mohou v důsledku oteplování nadále měnit a zadržovat více nebo méně tepla – oteplování nebo ochlazování, nevíme. Rostliny a půda na pevnině mohou absorbovat další CO2 nebo ho více uvolňovat například prostřednictvím lesních požárů; ani zde není budoucí směr zcela jasný.
Tým Palazzo Cornerové analyzoval 26 procesů, které mají vliv i po ukončení emisí. Jen asi polovina z nich má jasný směr, například ubývání ledu, které rozhodně přispívá k oteplování. U mnoha z nich je již samotný efekt velmi nejistý a ještě obtížnější je zjistit, jaký bude celkový efekt. Vědci nyní doporučují cílený výzkum těchto procesů, aby je bylo možné lépe začlenit do klimatických modelů.
Zpráva OSN: časové okno se rychle uzavírá
„Je ke prospěchu věci, jasně charakterizovat čisté nulové emise jako milník, nikoli jako cílovou rovinku“, říká Declan Finney z Univerzity v Leedsu, který se na studii nepodílel. Důležitým bodem studie je, že čím vyšší jsou emise do dosažení čisté nulové trajektorie, tím větší je nejistota ohledně oteplení, které by mohlo nastat poté.
Z politického hlediska se podle vědců nic nemění na tom, že emise musí v příštích letech co nejrychleji klesat, „to by mělo být naší hlavní prioritou“, zdůrazňuje Joeri Rogelj, jeden z autorů studie. Upozorňuje však, že pokud chceme například udržet teplotu pod dvěma stupni, abychom omezili důsledky globálního oteplování, měli bychom buď usilovat o výrazně nižší oteplování od samého počátku, abychom měli rezervu – nebo plánovat v dlouhodobém horizontu odstranění oxidu uhličitého z atmosféry. Na základě současných klimatických opatření předpovídají odborníci z projektu Climate Action Tracker oteplení o 2,7 stupně. Za předpokladu, že budou splněny všechny národní cíle a sliby, by to byly přesně dva stupně – bez započítání následných efektů. Pokud se tedy brzy nic zásadního nezmění, není v dohledu příliš velká rezerva.
Stefan Rahmstorf vysvětluje změnu klimatu
Zbývá tedy možnost rekuperace oxidu uhličitého. To je ostatně již implicitně zahrnuto v některých klimatických cílech. Například EU se chce do roku 2050 stát klimaticky neutrální, Německo do roku 2045. To znamená, že země nebudou vypouštět již žádné skleníkové plyny. Protože však emise metanu například v zemědělství nelze zcela zastavit, je třeba je kompenzovat ukládáním CO2, ať už v půdě, lesích nebo podzemních zásobnících. To znamená, že emise CO2 by pak byly dokonce záporné protože CO2 by musel být z atmosféry extrahován.
