Miliardáři a velké korporace neplatí téměř žádné daně. Stěžovat si na to je k ničemu. Ale volby a změna mindsetu mohou pomoci. Příspěvek Ulrike Herrmannové pro berlínský deník TAZ.
Je to šílené: miliardáři neplatí téměř žádné daně. Mohou využívat mezer ve svých domovských zemích k vytváření vnořených holdingů nebo investují do nemovitostí. Dokonce i velké nadnárodní společnosti platí velmi nízké daně. Obyčejní občané měli vždy podezření, že jsou bohatí hájeni – nyní jsou však k dispozici údaje, které to dokazují. Evropská unie nedávno financovala skupinu výzkumníků, která si říká „EU Tax Observatory“ – ta nyní představila svou první studii.
Stát může fungovat pouze tehdy, pokud vybírá daně. Z takového státu profitují i miliardáři, ale náklady má platit, pěkně prosím, střední třída. Tato do očí bijící nespravedlnost ohrožuje samotné základy demokracie. Demokracie stojí na myšlence, že jsou si všichni lidé rovni – proto má každý občan hlasovací právo. Tento politický slib však rychle ztrácí na důvěře, když bohatí rychle bohatnou i proto, že nemusí téměř platit daně.
Nestačí se však rozčilovat pouze nad miliardáři. Musíme si také položit otázku, proč voliči stále ještě hlasují pro daňové zákony, které jsou výhodné jen pro bohaté. Zejména dva mechanismy jsou mimořádně škodlivé. Za prvé, státy jsou vnímány jako firmy, které si navzájem konkurují. Zdá se legitimní okrást souseda o příjmy z daní tím, že sám nabídne velmi nízké sazby. Toto šílenství je zušlechťováno neoliberální teorií, která ráda hovoří o „daňové konkurenci“ – jako by daně byly zbožím podobně jako auta.
Za druhé, tento zmatek je posilován rozšířeným dojmem, že stát je tu pouze na obtíž – a že nejúspěšnější společnosti jsou ty, které vybírají nejméně daní. To je ovšem stejný nesmysl. Vzdělání, zabezpečení ve stáří, zdravotnictví, infrastruktura nebo ochrana životního prostředí jsou sice nepostradatelné, ale drahé. Nejlepším způsobem, jak je financovat, jsou spravedlivé daně – a to jedině tak, aby i bohatí přispívali svým dílem.
Psychologie bohatství a vliv peněz na duševní zdraví
Ulrike Herrmannová je vystudovaná bankéřka, autorka a ekonomická redaktorka berlínského deníku TAZ. Absolvovala také žurnalistiku na škole Henriho Nannena, poté studovala historii a filozofii na Svobodné univerzitě v Berlíně. Pracovala jako výzkumná asistentka v Körberově nadaci a jako tisková mluvčí hamburské senátorky pro rovné příležitosti Kristy Sagerové. Ulrike Herrmannová byla od r. 1984 do r. 1989 členkou CDU, později přešla k Zeleným, v r. 2021 však své členství pozastavila. Její poslední kniha, která se stala bestsellerem magazínu Spiegel, se jmenuje „Das Ende des Kapitalismus“ (Konec kapitalismu). Vyšla v září 2022 vyšla u nakladatelství Kiepenheuer&Witsch a má 352 stran.
