Žádné „klimatické bláboly“, ale otevřenost technologiím: německá FDP podporují syntetická paliva pro automobily – zkráceně e-fuels – údajně v zájmu ochrany klimatu. Ta jsou však kontroverzní. Kriticky se k výrobě umělého paliva staví i expert na energetiku Volker Quaschning, jak vysvětluje pro magazín Utopia.
Podle spolkového ministra dopravy Volkera Wissinga (FDP) musí Německo jít cestou klimatické neutrality s technologicky otevřenou a k inovacím vstřícnou politikou. „Naši zemi můžeme posunout kupředu pouze s konkrétními návrhy, a ne s klimatickými bláboly“, řekl v Mohuči na sjezdu FDP v Porýní-Falcku.
Konkrétně jde Wissingovi o syntetická paliva pro automobily. Ta – podle názoru spolkového ministra – získají na významu, protože doprava na železnicích a také na silnicích nadále poroste. Německo by proto nebylo schopno dosáhnout svých klimatických cílů bez syntetických paliv, známých také jako e-fuels. „Jde o to, abychom měli klimaticky neutrální a cenově dostupné automobily“, zdůraznil politik FDP.
Jsou e-paliva šetrná ke klimatu?
Ministr dopravy a jeho strana dala poslední dobou jasně najevo, jaká stanoviska v otázkách mobility zastává. Hlasování EU o plánovaném zákazu nových automobilů se spalovacími motory od roku 2035 bylo na naléhání Německa odloženo. Wissing požadudoval, aby Evropská komise předložila návrh, jak by se po roce 2035 daly ve spalovacích motorech používat e-fuels. Předseda FDP Christian Lindner rovněž vyzval EU k přehodnocení svých plánů.
Ve skutečnosti jsou však syntetická paliva kontroverzní. Je pravda, že se většinou vyrábějí z vody (přesněji z vodíku pomocí elektrolýzy) a oxidu uhličitého (CO2), který je již přítomen – ovšem za vysoké energetické náročnosti. To, zda je výroba e-paliv šetrná ke klimatu, tedy závisí na tom, odkud pochází elektřina pro jejich výrobu.
Pokud se k výrobě elektřiny pro výrobu syntetických paliv používají obnovitelné zdroje energie, jsou syntetická paliva považována za klimaticky neutrální. Je tomu tak proto, že podle této logiky se při výrobě e-fuels na rozdíl od benzínu nebo nafty neuvolňuje žádný nový CO2. Oxid uhličitý, který se přidává do vodíku, může pocházet z průmyslových procesů nebo může být odfiltrován z okolního vzduchu pomocí přímého zachycování. A to je velká výzva, jak pro magazín Utopia zdůraznil energetický expert Volker Quaschning: „Abychom mohli všechna německá auta pohánět e-palivy, bylo by k jejich výrobě zapotřebí mnohem více elektřiny, než se v Německu v současnosti spotřebuje. Takové množství nelze v Německu klimaticky neutrálním způsobem vyrobit.“
Quaschning: „Přestaňte vytvářet zátěž pro další generace“
Quaschning, který je profesorem pro regenerativní energetické systémy na HTW Berlin, odkazuje na pilotní závod společnosti Porsche na výrobu e-paliv. Ten byl otevřen ve větrném Chile na konci roku 2022 a v pilotní fázi má vyrábět 130 000 litrů syntetického paliva ročně; kapacita prý může dosáhnout až 550 milionů litrů. Podle Quaschninga by však k tomu, aby bylo možné v Německu pohánět automobily pouze e-palivy, musela být výroba elektřiny v Chile zvýšena nejméně osminásobně.
„E-fuels představují možnost, jak na přechodnou dobu učinit zastaralou spalovací technologii klimaticky neutrální“, říká Quaschning. Vzhledem k potřebným zdrojům jsou však syntetická paliva „spíše nutným zlem než požehnáním, které bychom mohli oslavovat“. Jinými slovy, aby Německo splnilo Pařížskou dohodu o klimatu, muselo by se stát klimaticky neutrálním do roku 2030. Protože v tak krátké době nelze nahradit všechna konvenční letadla, lodě a automobily, jsou podle odborníka syntetická paliva pouze přechodným řešením. „Jenže e-paliv bude málo a budou drahá. Proto bychom měli co nejdříve přestat vytvářet další emisní zátěže, které bez e-paliv nemůžeme učinit klimaticky neutrálními. Jinými slovy, měli bychom pokud možno co nejdříve přestat povolovat nová automobily se spalovacími motory.“
„Už jen to by pro příštích 10 let bylo obrovskou výzvou“
Podle Quaschninga přichází plánované ukončení výroby v roce 2035 z hlediska ochrany klimatu příliš pozdě. Odpor FDP považuje za „pouhé divadlo“, kterým se strana snaží získat zpět ztracené hlasy voličů.
„Než začneme uvažovat o vytváření poptávky po syntetických palivech, měli bychom se nejprve pokusit o jejich co největší výrobu. Už jen to by pro pro příštích 10 let bylo obrovskou výzvou.“
Ani vliv e-paliv na klima není dosud jednoznačně objasněn, ačkoli politici jako Wissing, Lindner nebo předseda hamburské CDU Christoph Ploß je prosazují pod záminkou technologické otevřenosti.
Evropský think tank Transport and Environment (T&E) například vypočítal, že automobily, které jezdí stoprocentně na syntetická paliva, vypouštějí za celou dobu své životnosti výrazně více emisí CO2 než čistě elektrické automobily. „Elektromobil by byl o 53 % čistší než spalovací automobil na syntetická paliva, a to především kvůli ztrátám při výrobě e-paliva a neefektivnímu spalovacímu motoru“, shrnuje studie T&E.
Odborníci vyzývají k diskusi založené na faktech
Odborníci jako Quaschning proto vyzývají k diskusi založené na faktech. Ne vždy se to však daří, jak ukazuje vystoupení poslance Spolkového sněmu Ploße. Předseda hamburské CDU nedávno v plenární debatě prohlásil, že Německo je „jednou z posledních zemí Evropské unie“, kde ještě nelze tankovat e-paliva. Na dotaz jednoho z politiků Zelených, ve kterých zemích se e-paliva vlastně tankují, neměl jinak tak výřečný Ploß odpověď – protože syntetická paliva zatím není možné tankovat nikde.
„Neznalost některých politiků v oblasti e-fuels je děsivá. Ne všichni politici musí mít znalosti o všech tématech. Než se však politici zapojí do veřejné diskuse, lze právem očekávat, že se o daném tématu informují“, je přesvědčen Quaschning – i s ohledem na možná chybná rozhodnutí.
Volker Quaschning je vědecký inženýr a profesor regenerativních energetických systémů na Technické a ekonomické vysoké škole (HTW) v Berlíně. Vystudoval elektrotechniku na Univerzitě v Karlsruhe a promoval na berlínské Technické univerzitě prací o fotovoltaických systémech. Následně habilitoval na téma klimaticky příznivého energetického zásobování Německa. Od r. 1999 do r. 2004 byl Quaschning projektovým vedoucím systémové analýzy v Německém centru pro letectví a kosmonautiku (DLR) a na detašovaném pracovišti PSA v Almerii ve Španělsku, kde mimo jiné pracoval na solárně-termických elektrárnách. Je autorem publikace „Regenerativní energetické systémy, technologické výpočty a simulace“ (1998), která je mezitím považována za standardní dílo na tomto poli a vyšla již v 10. aktualizovaném vydání. Na laického čtenáře cílí jeho další uznávané dílo – „Obnovitelné energie a ochrana klimatu“ (2008). Volker Quaschning zastává názor, že kvůli globálnímu oteplování musíme co nejrychleji a zcela přejít na obnovitelné zdroje. Za pomoci nejrůznějších scénářů dochází k závěru, že by se to Německu mohlo podařit již v r. 2040. V jaderné energetice a zachycování a skladování CO2 nespatřuje žádnou vážnou alternativu.
