Jak mohou ženy zastavit 75minutové monology mužů? Annahita Esmailzadehová o svých zkušenostech špičkové IT manažerky v SAP a Microsoftu.
TAZ: Když jste přišla na meeting, jeden muž si u vás objednal kávu. Klasický stereotyp: myslel si, že jste stážistka. Necháváte se takovými muži shazovat, paní Esmailzadehová?
Annahita Esmailzadehová: Stává se mi to od té doby, co jsem začala pracovat, ale čím jsem starší, tím méně. Reaguji velmi ofenzivně: „Hm, také bych si dala kafe. Mohl bys mi rovnou také jedno vzít?“, odpovím. Můj tip je jednoduše zrcadlit nemístné nebo sexistické chování nebo dělat hloupou.
TAZ: Jak to funguje?
Esmailzadehová: Stačí říct: „Proč si myslíš, že mám na starosti kávu?“ Ženy jsou socializovány tak, aby se vyhýbaly konfliktům, aby nepůsobily jak mrcha nebo nepříjemně. Já jsem zcela přímá.
Gaia Vince: jak klimatická migrace mění náš svět
TAZ: Jaký je hlavní předsudek vůči vám?
Esmailzadehová: Že jsem na manažerskou pozici příliš mladá a svým zevnějškem se hodím spíše do marketingového oddělení a ne do technologického sektoru. A pak mám také migrační minulost. Existuje mnoho šuplíků, kam mě zaškatulkovat.
TAZ: Co to pro vás znamená?
Esmailzadehová: Klíčové slovo je intersekcionalita: Různé formy diskriminace se jednoduše nesčítají, ale mohou se vzájemně podmiňovat a posilovat. Často nevím, která z mých vlastností, jež se odchyluje od předpokládané normy většinové společnosti, způsobuje, že se můj protějšek chová nepatřičně. Na to musíme pamatovat, když se zabýváme diskriminací a předsudky.
TAZ: Jak jste se navzdory všem těmto předsudkům dostala brzy do vedoucích pozic?
Esmailzadehová: V naprosté většině případů se můžeme zbavit předsudků a zaškatulkování tím, že prokážeme své kompetence.
Právo na potraty a duševní zdraví
TAZ: Opravdu?
Esmailzadehová: Dobře, u některých lidí se ty šuplíky trochu zasekly. Také jsem narazila na zavřené dveře, ale nerozplakala jsem si před nimi a nerezignovala, nýbrž pokračovala dál. Úspěšné příběhy jsou možné. Nicméně struktury se musí komplexně změnit. Nemůžeme očekávat, že se lidé s diskriminací prostě smíří.
Proč si myslíte, že mám na starosti kávu?
TAZ: Liberální imperativ říká, že s tvrdou prací je možné všechno?
Esmailzadehová: Ve skutečnosti je sociální mobilita v Německu značně omezená. Nemůžete tedy dokázat vše jen proto, že máte hlubokou vnitřní vůli. To ukazují čísla, údaje a fakta. Rozhodujícími faktory úspěchu jsou kapitál rodičů, blízkost vzdělání, síť kontaktů a velmi důležitý, často neviditelný, rozhodující habitus: vystupování a chování.
TAZ: Proč většina lidí zaměstnává své mini-me, tedy mladší lidi, kteří jim připomínají je samotné?
Esmailzadehová: Princip podobnosti říká, že lidé častěji povyšují, podporují a zaměstnávají ty, kteří se jim podobají. Při přijímacím řízení to začíná vzhledem a končí zálibami. Small talk o lyžování nebo golfu není pro děti z dělnické třídy snadný. I kdyby se vypracovali, často jim chybí pach té správné stáje, který je nezbytný k tomu, aby se dostali až do nejvyšších manažerských kruhů.
„Ke změně je třeba hněvu – sladký úsměv nestačí“
TAZ: Co jste se o sobě dozvěděla při psaní knihy?
Esmailzadehová: Že i já přemýšlím ve škatulkách a jak zřídka si to uvědomuji. Jediný způsob, jak se zbavit předsudků, je rozpoznat je. Pak mohu nechat šuplíky otevřené a vyčistit je, tj. přemýšlet: kolik lidí zaškatulkovávám? Pak se musím svým předsudkům postavit čelem: dát si kávu s nepříjemným kolegou nebo se sousedem, kterého se bezdůvodně bojím. Pak mohu zjistit: mám tuto nechuť nebo strach jen kvůli svému sociálnímu nastavení?
TAZ: I když jste mileniálka, cítíte se jako boomer. Proč tomu tak je?
Esmailzadehová: Vždy jsem pracovala neuvěřitelně tvrdě a ráda. Nikdy jsem si nevzala roční přestávku nebo dovolenou. Dokonce ani nedělám ‚workation‘.
TAZ: Tedy ani kombinaci práce a dovolené?
Esmailzadehová: Moje krédo zní: nic nevzniká z ničeho. Generace baby boomerů by měla mít spíše silnou pracovní morálku, ale to opět není nic jiného než škatulkování.
Němci si na pracovišti přejí více diverzity
TAZ: Rovnováha mezi prací a zaměstnáním je údajně u generace Z out. In je naopak work life balance. Co jako domnělá boomerka uděláte, když se u vás bude o práci ucházet generace Z?
Esmailzadehová: Při pohovoru s příslušníky generace Z si někdy připadám, jako bych byla já uchazečem, a ne naopak. Jako vedoucí pracovník si musíte uvědomit, že mladí lidé přicházejí na trh práce, kde je o ně velký zájem. V důsledku toho přichází generace Z se zcela novým sebevědomím. Vnímám to jako příležitost pro tuto generaci zpochybnit mnoho věcí. Je legitimní hodně požadovat. Ale pak je třeba také něco odevzdat.
TAZ: V roce 2017 bylo na vedoucích pozicích více starých bílých mužů se jménem Thomas, abych citoval název vaší knihy, než žen. Jak se to mění?
Esmailzadehová: Svou knihou se snažím ukázat, že spojovat muže s tímto staromódním klišé patriarchy nikam nevede. Zároveň se musíme ptát, jak tento skleněný strop vznikl. Nejvyšší úrovně řízení jsou stále mužské a ve všech ohledech homogenní. Pokud to chceme rozbít, je důležité, abychom zajistili větší míru diversity ze shora. A proto jsem mezitím jednoznačným zastáncem kvót.
TAZ: Kdy je tým diverzitní?
Esmailzadehová: Není automaticky různorodý jen proto, že se skládá z pěti žen a pěti mužů. Je diverzitní, pokud má deset lidí také různé sociální a akademické zázemí, různou sexuální orientaci, etnický původ a věk. Nebo se dokonce liší jejich fyzické a duševní schopnosti. Příliš často se v diverzitě o rozmanitosti omezujeme pouze na genderový rozměr.
Jsem příliš mladá na manažerskou pozici a svým zevnějškem se hodím spíše do marketingového oddělení. A pak mám také migrační minulost. Existuje mnoho šuplíků, kam mě zaškatulkovat.
TAZ: Vyplatí se rozmanitost i z podnikatelského hlediska?
Esmailzadehová: Diverzitní týmy mohou být neuvěřitelně nepohodlné. Homogenní týmy nacházejí konsensus rychleji a mají méně konfliktů. To však také znamená mnohem vyšší riziko, že bude přehlédnut důležitý inovační potenciál. Diverzita by měla být vždy cílem. V některých oblastech však může mít smysl, aby týmy byly homogennější.
Například v týmu ABAP vývojářů – což je zkratka pro Advanced Business Application Programming – může mít smysl, když všichni myslí stejně. Ale pokud chci uvést na trh nový produkt pro různé cílové skupiny, pak má smysl dívat se na něj z různých úhlů. A proto si myslím, že bychom se na celou problematiku měli dívat velmi diferencovaně.
Generace alfa nám ukazuje, jak zastaralé jsou naše učební koncepty
TAZ: LinkedIn se stává stále důležitější platformou. Patříte tam do nové kategorie vlivných podnikatelů. Jak k tomu došlo?
Esmailzadehová: To byla náhoda. Vlastně jsem byla klasickou pasivní uživatelkou, která nikdy nic nelajkla. Jako zkratkovitou reakci jsem pak jednou napsala něco o kolegovi, který měl opravdu otravnou vlastnost, že ženám neustále skákal do řeči. Nikdy jsem se nemohla nadechnout, aniž by mě přerušil a nezačal svůj monolog. Jednou takový monolog trval 75 minut. Napsala jsem na kus papíru „Ještě jsem neskončila“, podržela jsem si ho před obličejem a fotografii zveřejnila. Z nějakého důvodu pak tento příspěvek redaktoři LinkedIn našli a stal se virálním.
TAZ: Pomohlo to u vašeho kolegy?
Esmailzadehová: Ano, na dva týdny.
TAZ: Která kniha vás v poslední době nejvíce posunula vpřed?
Esmailzadehová: Moje kolegyně Magdalena Roglová napsala knihu Soucit (něm. Mitgefühl). Je to velmi, velmi pěkná kniha, protože odtabuizovává emoce a soucit v pracovním kontextu. Nejsme totiž stroje.
Třicetiletá Annahita Esmailzadehová řídí oddělení Customer Success Management ve společnosti Microsoft Deutschland. Předtím působila jako Head of Innovation v SAP Labs v Mnichově. Je také influencerkou na sociální síti LinkedIn, klíčovou řečnicí a autorkou knih. Vystudovala podnikovou informatiku. Je několikanásobně oceněnou vědkyní v oblasti podnikových informací, autorkou bestsellerů a jednou z nejznámějších a nejvlivnějších řečnící v oblasti podnikání v DACH regionu. Svůj dosah v médiích a na sociálních sítích využívá k prosazování větší diverzity a inkluze i moderních kulturních a manažerských přístupů ve světě práce. Časopisem Focus byla jmenována jednou ze 100 žen roku 2022. Magazín Business Insider ji vybrala jako jednu z 25 nejlepších tvůrců budoucnosti, kteří mění a utvářejí německou ekonomiku. Za svou angažovanost obdržela Evropskou medaili a Německou cenu za rozmanitost German Diversity Award. Annahita Esmailzadehová se narodila v Mnichově, kde vyrůstala jako dcera íránských přistěhovalců v sociálně slabé oblasti. Právě vydala knihu „O kvótovaných ženách a starých bílých mužích. Jak skoncovat s předsudky ve světě práce“ (Von Quotenfrauen und alten weißen Männern. Schluss mit Vorurteilen in der Arbeitswelt. Campus 2023 –240 Seiten, 22 Euro).
