Němci spotřebovávají tři planety, upozorňuje Ulrike Herrmannová a vyzývá ke konci kapitalismu. Ohrožení životního prostředí, demokracie a svobody přichází ze strany monopolů, konstatuje v rozhlasové debatě stanice Deutschlandfunk Kultur Hans-Jürgen Jakobs: růst nemůže existovat bez konce.
„Klimatická krize je odvrácenou stranou kapitalismu. Nejde o hloupou náhodu, že někdo náhodou zapomněl na ochranu životního prostředí. Souvisí to spolu“, říká novinářka Ulrike Herrmannová, která pracuje jako redaktorka berlínského deníku TAZ.
Proto nemůže existovat žádný „zelený růst“, jak si to politici všech stran v Německu rádi namlouvají, dodává. Ve své nové knize „Konec kapitalismu“ vyzývá k „zelenému smršťování„.
Ulrike Herrmannová: „Potřebujeme zelené smršťování“
Hospodářství potřebuje energii pro výrobu. Podle jejího odhadu však zelená energie stačí jen na zhruba polovinu našeho současného hospodářského výkonu. To znamená, že by naše prosperita musela klesnout na úroveň roku 1978, protože tehdy jsme vyráběli asi polovinu toho, co dnes, zjišťuje Herrmannová.
To nemůže být cílem, říká Hans-Jürgen Jakobs, autor knihy „Monopol v 21. století„. Jakobs působí již řadu let jako redaktor německého ekonomického listu Handelsblatt. „V roce 1978 jsme měli velké problémy s měnou, evropský měnový systém byl zaveden až později, neexistoval internet atd. Tehdy jsme žili úplně jinak. Uměle říkat, že se tam chceme vrátit, považuji za troufalé.“
„S kapitalismem to šlo skvěle“
„Aby nedošlo k nedorozumění, nejsem kritičkou kapitalismu, naopak považuji tento systém za naprosto fascinující,“ odpovídá Herrmannová. „Je to jediný dynamický společenský systém, který kdy v lidských dějinách vznikl. Je to jediný systém, který přinesl růst na obyvatele, a tím i prosperitu.“
Hartmut Rosa: „Stvořili jsme systém, který lze udržet už jen růstem“
Mezi úspěchy kapitalismu řadí prodloužení průměrné délky lidského života. Před vznikem kapitalismu se lidé dožívali v průměru 35 let. Dnes je průměrná délka života více než 80 let. Vysvětluje, že ruku v ruce s prosperitou jde i vzdělání. V minulosti absolvovalo střední školu pouze jedno procento mladých lidí. Všichni ostatní měli štěstí, že mohli chodit do školy osm let. Většinou však musely děti opustit školu dříve, protože je rodiče potřebovali jako dělníky. „A dívky nebyly vůbec vzdělané. Takže můžete jen konstatovat, že s kapitalismem to šlo skvěle.“
Všichni lidé jsou si rovni
Demokracie je také možná pouze díky prosperitě. Lidé vždy věděli, že všichni lidé jsou si rovni. To už bylo napsáno v Bibli, připomíná Herrmannová. Skutečnost, že všichni mají volební právo a jsou si před zákonem rovni, je také možná jen díky prosperitě. „Díky růstu už bohatí nemusí okrádat chudé, aby byli bohatí. Tak tomu však bylo i dříve ve stagnujících agrárních společnostech. Přes všechny výdobytky však musí kapitalismus skončit a ekonomika se musí zmenšit – ve prospěch záchrany planety.
„Němci se chovají, jako by dokázali spotřebovat tři planety. Ale jak víme, Země je jen jedna. A nepomáhá ani to, že jiné státy jsou na tom ještě hůře.“
Ulrike Herrmannová, novinářka a spisovatelka
Abychom si mohli představit „nový svět, kterého musíme dosáhnout“, jak říká Herrmannová, je třeba zvážit, na co bude zelená energie stačit a na co stačit nebude. „Pokud chceme žít klimaticky neutrálně, docházím k závěru, že například létání již nepřipadá v úvahu – ani na krátké, ani na dlouhé vzdálenosti.“ Přehlížíme také, jakým plýtváním energie jsou elektromobily. „Přemísťujeme dvě tuny materiálu ve kterých v průměru sedí 1,3 osoby.“ To však není konec mobility, dodává. Můžeme využít veřejnou dopravu, který by ostatně s lepším využitím kapacity jezdila častěji.
Život v ekonomice nulového růstu a proč by se nám mohl líbit
To vše má důsledky i na zaměstnanost. Novinářka také předpovídá, že mnohé obory ustoupí do pozadí a některá pracovní místa přestanou zcela existovat. Mnoho pracovních míst zanikne v letectví, automobilovém a chemickém průmyslu a také v bankovnictví. Podle ní to však neznamená konec práce, protože zároveň vzniknou nové pracovní příležitosti v jiných odvětvích. Ochrana klimatu je také obrovským infrastrukturálním projektem, pro který jsou zapotřebí zaměstnanci širokého spektra oblastí.
Ekonomika v opojení velikostí
Hans-Jürgen Jakobs nevolá po konci kapitalismu, ale ani on nevylučuje, že v určitém okamžiku bude muset dojít k uskromnění. Ve své knize píše, že kapitalismus potřebuje „nový začátek“. V mezinárodním měřítku se ekonomika dostala do opojení velikostí. Soukromé monopoly na Západě a státní monopoly na Východě vedly k „monopolizaci“ trhů.
„Všude máme co do činění s obry. Monopoly nás obklopují každý den. Začíná to Amazonem, pokračuje to Black Rockem ve finančnictví a komoditními monopoly, Gazpromem a tak dále, které také všichni známe. To je naše realita a něco se opravdu zvrtlo.“
Hans-Jürgen Jakobs, novinář a spisovatel
Trhy jsou ovládány několika monopoly. Ty eliminují konkurenci, která je pro fungující kapitalismus důležitá, zdůrazňuje Jakobs. A cituje sociologa Niklase Luhmanna, který řekl, že jediným jazykem, kterému tento ekonomický systém rozumí, jsou ceny.
Co dělat, když to jde s lidstvem z kopce? Tato filosofka zná odpovědi.
„Ceny však zatím neodpovídaly realitě, protože životní prostředí bylo volně k použití. Mělo by však mít svou cenu. A my nyní stojíme před úkolem vyčíslit reálné škody.“ To má podle něj rozhodující účinek. Ceny jsou zkreslené, protože jsme si mysleli, že jsme v bezpečí; domnívali jsme se například, že budeme mít stabilní dodávky energie z Ruska. Ale ve skutečnosti jsme se vydali na milost a nemilost ruskému státu a jeho monopolu, vysvětluje Jakobs. Podíl ruského plynu v posledních letech stále rostl, a to i navzdory anexi Krymu. Prosazoval to průmysl a politici tento nápad ochotně zaváděli, protože se jednalo o levné řešení.
Závislost na Číně
K uskutečnění energetické transformace však nyní potřebujeme kovy a nerostné suroviny. V této oblasti má ale monopol Čína. Podle Jakobse kontroluje 60 % vzácných zemin. Podíl hořčíku a křemíku je ještě vyšší. Čína uzavřela strategická spojenectví a zajistila si tak 60 % kobaltu v Demokratické republice Kongo.
Daniel Ziblatt: „Vracíme se do světa před rokem 1945“
Každý, kdo má takovou moc, může manipulovat cenami, upozorňuje Jakobs. A Čína tuto sílu aktivně využívá. „Závislost na Číně a jejích surovinách je nesrovnatelně větší než závislost na ruském plynu a ropě.“
Kromě státních monopolů existují také soukromé monopoly. A nejhorší na monopolech je, že škodí inovacím.
„Velký není nikdy dost velký. To není žádná strategie. Jde o to být inovativní.“
Hans-Jürgen Jakobs, novinář a spisovatel
Monopoly kupují zajímavé společnosti, drancují je a využívají jejich dovednosti ke zlepšování vlastních produktů. Podle Jakobse však nepřinášejí rozhodující inovace. To je zvláště zřetelné v případě datových monopolů. Silicon Valley je obrovským hřbitovem firem.
A tyto datové monopoly se pak také vůči sobě navzájem organizují v kooperativním chování tak, že jejich trhy již nejsou zranitelné vůči útokům, kritizuje Jakobs. To se pak rozšiřuje i na další trhy, například automobilový průmysl.
Nebezpečný vývoj
Apple, Amazon a Google svými počítačovými systémy dominují automobilům budoucnosti. „Pro náš domácí automobilový průmysl – VW, se s tím stále snaží bojovat obrovským nasazením softwaru – ale jde o prohranou hru.“ A tak se moc monopolů rozšiřuje, což představuje nebezpečný vývoj, zdůrazňuje Jakobs. Protože monopolní moc má tendenci fungovat invazivně, určovat zákony, lobbovat. „Monopolisté mají vždy mediální složku“, připomíná Jakobs. „Podívejte se, co dělá Elon Musk. Rozhoduje o tom, že Trump smí být opět na Twitteru, že tam mají přístup rasisté a antisemité. Vše v duchu svobody projevu. To proměňuje společnost.“
Nouriel Roubini: „Zažíváme první dny třetí světové války“
Jakobs je zastáncem zveřejnění algoritmů a jejich zpřístupnění pro sociální použití, aby data mohli využívat i ostatní. Úkolem politiky je přijímání zákonů, které umožní větší konkurenci. A je také odpovědností nás všech, abychom věci změnili. Podle něj si například nemusíme objednávat knihy přes internet. A můžeme si také domlouvat schůzky bez messengerů, které využívají získaná data pro hloubkové profily zákazníků. Podle Jakobse máme v rukou možnost se tomuto dobrovolnému sledování vzepřít.
Celou debatu si můžete pustit na webových stránkách stanice Deutschlanfunk Kultur (v němčině) zde.
