Nová kniha švédské klimatické aktivistky Grety Thunbergové vychází ve formě sbírky vědeckých esejů. Ve skutečnosti se jedná o tvrdé zúčtování s globálními elitami – a to zcela oprávněně.
Když mluví kritici o klimatické aktivistce Gretě Thunbergové, rádi líčí tuto dnes devatenáctiletou Švédku jako naivní i radikální volnočasovou řečnici, která sleduje ušlechtilé cíle – ale ztrácí ze zřetele ekonomickou a sociální realitu našeho světa.
Nedávno vydaná „Kniha o klimatu“ dokazuje pravý opak: na necelých 500 stranách Greta Thunbergová s podporou mnoha vědců, publicistů a aktivistů sestavila pravděpodobně dosud nejobsáhlejší populárně-vědeckou sbírku faktů o klimatu.
Jména autorů, kteří se na ní podílejí, jsou doslova who’s who v debatě o klimatu. Zastoupeni jsou špičkoví vědci jako Stefan Rahmstorf z Postupimského institutu pro výzkum dopadů změn klimatu nebo Michael Oppenheimer z Princetonské univerzity, kanadská spisovatelka Margaret Atwoodová nebo francouzský ekonom Thomas Piketty.
„Kniha o klimatu“ Grety Thunbergové je tvrdým zúčtováním s globálními elitami
Váha sbírky textů se však neodvíjí ani tak od těchto známých jmen, jako spíše od dramatických postřehů, které přinášejí. Základní podtón je u všech stejný: my se pouze neřítíme s otevřenýma očima do klimatické katastrofy. My se v ní už nacházíme.
Aby tuto tezi dokázala, Thunbergová a její spoluautoři nejprve překlenou široký oblouk. Začínají vysvětlením, jak bylo možné, že se člověk před tisíci lety vyvinul z prostého tvora mezi mnoha jinými na této planetě v samostatnou geologickou sílu – a vede napříč celou historií lidstva až k četným přírodním katastrofám, které v poslední době postihly svět na mnoha místech zeměkoule. Od dramatického nástupu zimy v Texasu přes záplavy v údolí řeky Ahr v Německu až po rekordní lesní požáry v Austrálii.
Jednotlivé práce, kterých je více než 80, pokrývají nejrůznější aspekty našeho života a ukazují, že kniha přesahuje, chcete-li, svůj jednostranný název. Z jejího pohledu, jak aktivistka opakovaně zdůrazňuje ve svých spojovacích textech, se totiž svět nenachází v první řadě v klimatické krizi, ale v krizi udržitelnosti.
A to se týká naší průmyslové výroby i spotřeby, globálního potravinového systému a našich politických systémů. Thunbergová proto dává čtenářům několikrát najevo: vše je úzce propojeno. Klimatickou krizi nelze vyřešit bez řešení sociálních příčin, které ji způsobily.
Je zásluhou jednotlivých odborníků, že prezentují výsledky svého výzkumu způsobem, který je na jedné straně srozumitelný laikům a na druhé straně dostatečně zajímavý i pro znalce, čímž se knize daří oslovit co nejširší publikum.
Výsledky vědeckého výzkumu se střídají s vyprávěním o zkušenostech obětí klimatických změn. Společnou nití je pět téměř kantovských otázek: Jak funguje klima? Jak se mění naše planeta? Jaké to pro nás bude mít důsledky? Co jsme proti tomu udělali? A co musíme udělat teď?
Greta Thunbergová v roli neoblomné a varující dívky
Sama Thunbergová vždy zůstává v roli nezdolné varující autorky, která převádí poselství výzkumu do politických požadavků. Mnohé z nich jsou velmi nepříjemné, zejména pro západní průmyslové společnosti. Autorka například obviňuje většinu těchto zemí z podvádění při sběru vlastních údajů o CO2.
Například jejich domovské Švédsko, které je podle mezinárodních standardů považováno za průkopníka v oblasti klimatu, vylučuje emise CO2 ze spalování biomasy ze svých statistik, což vede k tomu, že velká část emisí není zohledněna, skleníkové plyny však přesto končí v atmosféře.
Kromě toho je velká část dovozu mnoha průmyslových zemí založena na dodavatelských řetězcích škodících klimatu, jejichž emise se neobjevují v příslušných národních statistikách dovážejících zemí, přesto ale znečišťují atmosféru. „Když naši političtí představitelé tvrdí, že se musíme vypořádat s klimatickou krizí, měli bychom se jich zeptat, jakou klimatickou krizi mají na mysli“, píše Thunbergová v jednom ze svých textů, které čtenáře mezi vědeckými exkurzy odborných příspěvků opakovaně vracejí do každodenní reality. „Krize, která zahrnuje všechny naše emise, nebo ta, která zahrnuje jen jejich část?“
Obvinění z podvádění při sběru klimatických dat je jedním z těch lehčích, které Thunbergová vznáší. V některých částech se kniha dokonce mění v obecné zúčtování s elitami.
Klimatická aktivistka vznáší závažná obvinění vůči energetickým společnostem
Například obviňuje manažery energetických společností, že o problémech s emisemi CO2 věděli již léta, ale zároveň otravovali veřejnou debatu dezinformacemi. Obviňuje média z ignorace, protože více informovala o soudním procesu s Britney Spears než o neúspěchu klimatické konference v Glasgow, a politiky z pohodlnosti, protože se vyhýbají říkat voličům pravdu.
„Klimatická kniha“ je ve snaze o zlepšení nabitá dramatičností, což s přibývajícími stránkami vyvolává stále nepříjemnější pocity. Podle autorky je tento efekt zcela záměrný. „Není třeba nic zamlčovat“, píše Thunbergová hned v první kapitole. „Musíme být dost dospělí na to, abychom se dokázali vypořádat s realitou.“
Sama se v roce 2018 dostala na titulní stránky novin kvůli svým pátečním školním stávkám za klima, kterými inspirovala miliony převážně mladých protestujících z hnutí Fridays for Future. Nyní uvádí, že její kniha v konečném důsledku pojednává o „otázkách života a smrti“.
Mnohé individuální osudy, které jsou v některých částech knihy zdokumentovány, dokazují, že tomu tak skutečně je. Například mnozí zemědělci Jižní Ameriky, kteří již nyní v důsledku klimatických změn každoročně sklízejí horší úrodu, jsou nuceni migrovat za prací jinam. Nebo obyvatelé karibských ostrovů, kteří už léta jako ve zpomaleném filmu sledojí, jak v důsledku stoupající hladiny moří jejich domov centimetr po centimetru pohlcuje oceán.
Jedná se o jednotlivé osudy, kterými chtějí Thunbergová a příslušní autoři objasnit především jednu věc: změna klimatu nejvíce dopadá na ty, kteří jsou za ně nejméně zodpovědní, zatímco nejbohatší země si i nadále mohou dovolit životní styl, který přesahuje možnosti naší planety.
V knize se opakovaně objevuje jeden údaj: 10 % nejbohatší světové populace je v současnosti zodpovědných za polovinu všech emisí. Oproti tomu tři miliardy nejchudších lidí spotřebují na jednoho obyvatele méně energie než lednička.
„Kniha o klimatu“ ukazuje: fakta jsou k dispozici již více než pět desetiletí
Thunbergová a její spoluautoři označují globální nerovnost za hlavní problém v boji proti změně klimatu: „Tím, že globální Sever spotřebovává zbytky našeho uhlíkového rozpočtu, neokrádá o přítomnost a budoucnost jen své vlastní děti, ale především lidi žijící v nejhůře postižených částech světa, z nichž si mnozí ještě ani nevybudovali základní infrastrukturu, kterou ostatní považují za naprostou samozřejmost.“
Závěry, které aktivistka vyvozuje, pravděpodobně způsobí rozruch, zejména v západních průmyslových zemích. Thunbergová vyzývá nejen k radikálnímu a především okamžitému odklonu od uhlíkové ekonomiky, ale také k přiznání viny těch zemí, které v posledních desetiletích egoisticky budovaly svou prosperitu na obchodních modelech poškozujících klima. Dokonce je zmíněno odškodnění – což vzhledem ke škodám, které změna klimatu již v mnoha převážně nezúčastněných zemích Jižní Ameriky a Asie způsobila, není požadavek, který by byl zcela neoprávněný.
Fakta o změně klimatu způsobené člověkem jsou k dispozici již více než pět desetiletí, jak jasně dokazuje „Kniha o klimatu“. Skutečnost, že od té doby dostatečně nepronikla do povědomí obyvatelstva, má mnoho společného s odporem mocných profitérů fosilní ekonomiky – a s dodnes pěstovanou iluzí, že vysoké emise CO2 v našem světě jsou především technickým problémem.
Je pravda, že mnoho klimatických problémů lze skutečně vyřešit za pomoci technických řešení. Skutečnost, že se tak zatím stalo jen ve velmi omezené míře, je však způsobena ekonomickým systémem, který při cenotvorbě nezohledňuje skutečné environmentální náklady.
Vzhledem k těmto vyhlídkám se pesimistický tón aktivisty zdá být zcela na místě. „Naději je třeba si zasloužit“, píše Thunbergová na konci knihy. „Naděje znamená něco dělat.“
Greta Thunbergová je švédská klimatická aktivistka. Jejímu úsilí o důslednou politiku v oblasti klimatu založenou na vědeckých poznatcích se dostalo celosvětové pozornosti. „Školní stávky za klima“, které iniciovala, se od té doby rozrostly v celosvětové hnutí Fridays for Future (FFF). Prostřednictvím školních stávek chce, aby Švédsko dodržovalo Pařížskou dohodu o změně klimatu. Jako představitelka mezinárodního klimatického hnutí získala v roce 2019 cenu Right Livelihood Award a americký časopis Time ji jmenoval osobností roku, což se jí podařilo jako nejmladší osobě v historii. Thunbergová se např. setkala s bývalou německou kancléřkou Angelou Merkelovou, generálním tajemníkem OSN António Guterresem, měla audienci u papeže, vypovídala před americkým Kongresem a mluvila mj. před OSN, britským parlamentem, na konferenci Brilliant Minds a Světovým ekonomickým fórem v Davosu.
