V Íránu pokračují protesty proti morální policii a vládě. Zatímco Západ na události reaguje jen opatrně, střety mezi demonstranty, protidemonstranty a policií jsou stále brutálnější. Omid Rezáí, íránský novinář žijící v Hamburku, v rozhovoru pro RND zdůrazňuje, proč se mulláhové bojí mladé íránské generace.
Současné protesty v Íránu vyvolala smrt dvaadvacetileté Mahsy Aminiové, kterou minulý týden zatkla morální a náboženská policie. Byla zadržena za údajně příliš volné nošení šátku. Policie uvedla, že mladá žena zemřela na infarkt a nebylo s ní špatně zacházeno. Její rodina tato tvrzení zpochybnila. Redakční síť Německo (RND) hovořila s íránským novinářem Omidem Rezáím o perspektivách protestů.
RND: Mnoho Íránců žijících v exilu se v souvislosti s protesty a policejním násilím v íránských ulicích bojí o své příbuzné. Jak situaci vnímáte vy, pane Rezáí?
Omid Rezáí: V Íránu mám mnoho přátel, kteří jsou také politicky aktivní. Mám strach, když se dva nebo tři dny nehlásí. Úplně první, co člověk předpokládá, je, že i oni byli zatčeni – tedy v nejlepším případě zatčeni – pokud se na ulici nestalo nic horšího. Režim stále častěji „preventivně“ zatýká aktivisty v různých městech – bez ohledu na to, zda se skutečně účastnili protestů. V takové situaci není vhodné neustále posílat zprávy s dotazy, jak se věci mají. To může jednotlivcům situaci ještě více ztížit.
RND: V posledních letech se v Íránu opakovaně konaly protesty. Příležitosti byly různé. Je něco, čím se současné protesty liší od těch předchozích?
Rezáí: Zásadní rozdíl spočívá v tom, že v současné době jde především o íránské ženy a jejich práva. Jsou to ženy, kdo protesty organizuje, a ženy jsou první, kdo provolává hesla. Naposledy se tak stalo bezprostředně po islámské revoluci v roce 1979. Pak už nikdy. Poslední protesty se týkaly údajných volebních podvodů a hospodářských potíží. Dnes lidé vycházejí do ulic za své právo na sebeurčení, co se týká oblečení.
RND: To na první pohled nezní příliš politicky…
Rezáí: To je pravda. Ve většině zemí to není politická záležitost. V Íránu se však o vysoce politickou záležitost jedná. Drasticky řečeno: nakonec jde o to, aby vás nezavraždili za to, že na sobě máte „špatné“ oblečení. Novinkou je, že lidé v Íránu nevycházejí do ulic jen kvůli sobě, ale požadují společenskou změnu. To je pro komunitu velmi důležitý krok.
RND: Hlavní role žen při protestech je zřejmá. Měli by se mulláhové íránských žen bát?
Rezáí: Myslím, že už to dělají. Právě se mi podařilo mluvit s Íránkou, která se od začátku zúčastnila protestů. Říkala, že v očích policistů byl vidět strach. Zoufalství bezpečnostních složek je patrné i z videí. To je také novinka.
RND: Proč tomu tak je?
Rezáí: Režim nyní má co do činění s generací, která se přirozeně pohybuje na internetu a je schopna ocenit svobodný svět a překonat ideologický vzdělávací systém islámské republiky. Moje generace, narozená v roce 1989, vyrůstala s nadějí na reformní hnutí. Pro dnešní mladé lidi to už nemá žádný význam. To moc mulláhů ohrožuje.
RND: Dostává se ženám a matkám v íránských ulicích dostatečné podpory od mužů a otců?
Rezáí: Donedávna bylo v Íránu nepředstavitelné, že by muži demonstrovali za práva žen nebo dokonce provolávali feministická hesla. Nyní tomu tak najednou je. Toto hnutí vzniklo díky aktivitě žen a mám dojem, že většina mužů jejich věc podporuje, nebo se s ní dokonce ztotožňuje.
RND: Předseda strany Zelených Omid Nouripour se domnívá, že v Íránu je v současné době „v sázce vše“. Vidíte to také tak dramaticky?
Rezáí: Jakkoli lidé na ulici doufají, myslím, že Nouripourovo prohlášení je příliš optimistické. Situaci je však těžké prohlédnout. Mladí lidé, kteří při protestech riskují své životy, mi řekli, že nejsou tak naivní, aby věřili, že se teď najednou všechno změní. Mohutná stavba islámské republiky se tak rychle nezhroutí. Ve zdech a základech však opět chybí důležité kameny a dům je stále nestabilnější. Na tom záleží. Režim je znejistěný.
RND: Jak se jako uprchlík z důvodu politického pronásledování díváte na zdrženlivé reakce německé politiky na násilí v Íránu?
Rezáí: Nevidím, že by lidská práva na Blízkém východě byla pro západní politiky skutečně důležitá. Je správné pokračovat v dialogu s Íránem. Bylo by však stejně důležité vyvíjet na Teherán tlak v oblasti lidských práv, stejně jako v oblasti jaderného programu. Lidská práva však v mezinárodní politice téměř nehrají roli. To platí například i pro naše vztahy se Saúdskou Arábií a Katarem. Připomíná mi to dlouholeté jednání s Ruskem za Putina. Důsledky nyní pociťují všichni. Stejně jako Putin nebyl spolehlivým partnerem, není jím ani islámská republika. Pokud Západ tuto chybu zopakuje, bude to mít následky pro všechny, i pro Západ.
Omid Rezáí se narodil v roce 1989 v Íránu. Novinář byl autorem a šéfredaktorem íránského studentského časopisu, který byl zakázán režimními bezpečnostními orgány. Od roku 2015 žije Rezáí v Německu a píše pro různé íránské exilové noviny. V roce 2016 se začal intenzivně zabývat němčinou a nyní píše i pro německá média. Již několik let provozuje internetové stránky „Perspektive Iran„.
