Obrázek zvyšuje důvěryhodnost sdělení, i když je irelevantní. Je to dáno psychologickým mechanismem, který mozku usnadňuje zpracování informací.
Bývalý americký prezident George W. Bush může být považován za vizionáře. V roce 2002 pronesl politik od té doby hojně citovaný výrok: „Netrávím mnoho času průzkumy veřejného mínění po celém světě, abych zjistil, zda to, čemu věřím, je správné,“ řekl Bush a pokračoval: „Potřebuji jen vědět, co cítím.“ Komik Stephen Colbert se tímto výrokem inspiroval a vytvořil slovo „truthiness„, které by se dalo přeložit třeba jako „pravdocit“. Exprezidentův výrok i komikova slovní kreace dnes působí jako prozíravá předmluva k současnému způsobu zacházení s informacemi, s pravdou, fake news či fakty. Zdá se, že široké vrstvy veřejnosti prostě horlivě věří tomu, co jim připadá dobré – zejména v tak zásadních otázkách, jako je válka na Ukrajině nebo pandemie koronaviru.
Psychologové se proto již dlouho zabývají otázkou, za jakých podmínek se informace nad rámec čistých faktů jeví jako pravdivé – a slovo „truthiness“ ve svých studiích rádi používají. Obrázky mají obzvlášť přesvědčivou sílu, jak právě znovu prokázali psychologové pod vedením Daniela Derksena z Univerzity Simona Frasera v jedné studii. Pokud se fotografie hodí pouze k tématu, zvyšuje to „pravdocit výroku. Důležité informace nemusí na druhou stranu obrázek vůbec zprostředkovávat.
Psychologové zkoumali tuto souvislost tak, že předkládali k vyhodnocení někdy až absurdní kvízové otázky. Testované osoby měly například posoudit, zda je hroší mléko zbarvené do růžova, nebo ne. Pokud výzkumníci předložili otázky spolu s fotografií jednoho ze zvířat, respondenti si s větší pravděpodobností mysleli, že je tvrzení pravdivé. Z obrázku však nebylo možné získat žádné relevantní informace: Jediné, co bylo vidět, byl hroch stojící ve vodě a vypadající tak, jak hroši zkrátka vypadají, když stojí ve vodě. O barvě mléka, kterým zvířata kojí svá mláďata, se z fotografie nedalo nic vyčíst.
Stejná souvislost je známa i z mnoha dalších studií z jiných oblastí. Je pravděpodobnější že uvěříte nějakému svědectví, pokud bude zkrášleno nějakou fotografií. Nesmyslná tvrzení o neurovědách působí věrohodněji, když jsou doplněna nic neříkajícími obrázky mozku. Totéž platí pro tvrzení o lidech. Ty vypadají seriózněji, pokud jsou zprostředkovány fotografií. V současné době, v době pandemií a válek, platí pravděpodobně následující: obrázek FFP2 roušky nebo rozstříleného tanku může o konkrétním incidentu sdělit jen málo informací nebo vůbec žádné, ale zvyšuje důvěryhodnost výroků, které jsou jím ilustrovány.
Hnací silou je tzv. proces kognitivního zpracování: obrázek pomáhá zprávu snáze mentálně strávit a představit si informaci – i když fotografie vůbec žádné informace nesděluje. Už jen tato duševní stravitelnost vyvolává dobré pocity. A to, co vyvolává příjemné pocity, dokáže přesvědčit dokonce i vrcholné politiky.
