Duševní stav Vladimíra Putina byl po léta tabuizované téma, nyní dominuje debatám v situačních centrech Západu. Obzvlášť, pokud vyhrožuje jadernými zbraněmi. Co vůbec znamenají jeho podivná prohlášení? Experti NATO se mezitím na ruského prezidenta dívají jako profiloví pracovníci FBI na šíleného únosce.
Mluvit s Putinem? Francozský prezident Emmanuel Macron to navzdory válce začátkem minulého týdne opět jednou zkusil.
Jediným problémem je, že se zdá být nemožné aby ruský prezident Vladimír Putin kohokoliv vnímal. Ani když s ním mluvíte.
Macron telefonicky nabádal Rusy, aby při postupu na Ukrajinu šetřili civilisty. Popsal mu, co je pro Evropu a svět v sázce. Putin však, jak uvedl Macronův poradce ve francouzských médiích, odpověděl naprosto bez citu, s klinickým chladem („manière clinique“).
Nemá to už Putin v hlavě v pořádku? Laici si tuto otázku kladou už dlouho: při soukromých hovorech, v taxíku, u kadeřníka.
„Přál bych si, abych o tom mohl mluvit“
Mezitím se tématu věnují i špičkově placení odborníci, a to s velkou vážností a s požadavkem diskrétnosti. O Putinově duševním zdraví se diskutuj v nejniternějším prostředí západní bezpečnostní politiky: v před odposloucháváním chráněných centrech NATO a jeho členských států, na schůzkách nejvyššího vedení tajných služeb, na důvěrných poradách poslanců. Jedno z těchto zasedání se právě konalo ve Washingtonu, kde zasedal senátní výbor pro zpravodajské služby.
Žádný z účastníků nesmí o těchto setkáních hovořit. Poté však bylo patrné, že byly předloženy zjevně děsivé důkazy o zatemnění Putinova duševního stavu. „Přál bych si, abych o tom mohl mluvit“, napsal na Twitteru floridský senátor Marco Rubio. „Zatím jen toto: s Putinem není něco v pořádku.“
Mezi těmi, kdo Putina po dlouhá léta bedlivě, ba nepřetržitě sledovali, je i James Clapper, vrchní ředitel všech amerických zpravodajských služeb za éry Baracka Obamy. Clapper stanici CNN na adresu Putina řekl: „Mám obavy o jeho intelektuální ostrost a emocionální rovnováhu.“
Podobný názor vyjádřil i Michael McFaul, někdejší velvyslanec USA v Moskvě: „Putina sleduji a poslouchám už více než 30 let. Změnil se.“
Dlouhý seznam Putinových zvláštností
Západní pozorovatelé sestavili dlouhý seznam zvláštností. Začíná to jeho zevnějškem: Putin se pohybuje pomaleji, jeho tvář vypadá opuchle, pohled je zatemněný.
Pozorování pokračují nápadným chováním při rozhovorech. Například finský prezident Sauli Niinistö, který si s Putinem po mnoho let notoval, uvádí znepokojivou scénu během jednoho telefonického rozhovoru: Putin náhle přešel na zcela jiný, ostrý tón a předložil mu požadavky, které nyní musí Finsko za každou cenu splnit.
Niinistö si však není zcela jistý, zda se Putin zbláznil, nebo to jen předstírá: „Možná chce jen vyvolat zmatek.“
Ve skutečnosti může být „taktika šíleného muže“ (viz „madman theory„) nakonec racionální: předstírání šílenství může za určitých okolností vyvolat ještě větší strach a hrůzu. „Může být moudré simulovat šílenství,“ učil už v roce 1517 italský teoretik moci Niccolò Machiavelli. Bývalý americký prezident Richard Nixon se tímto způsobem snažil zastrašit Severovietnamce během vietnamské války.
Putinův případ však nevypadá jako trik. Devětašedesátiletý muž tahá za moskevské mocenské páky už více než 20 let. Disponuje absolutní mocí a už dlouho se nesetkal s nikým, kdo by mu odporoval. V takových konstelacích jsou i původně zdraví lidé ohroženi postupnou ztrátou reality. Odborníci hovoří o císařském šílenství.
O tom svědčí i jeho přístup k válce na Ukrajině, kterou na jedné straně vyvolal, ale na druhé straně ji odmítá uznat. Putin zakázal svým státním médiím používat slovo válka. „Omezený zásah“, jak se nyní v Rusku nazývá, považuje za dětskou hru. Pokud bychom tento narativ přijali, pak by Kyjev, „matka všech ruských měst“, celou dobu jen čekal, až bude konečně osvobozen od „bandy narkomanů a neonacistů“, tedy od Zelenského vlády.
Proto Moskva zpočátku posílala na frontu i nic netušící mladé muže, kteří byli jen průměrně vyzbrojeni. Čtyřciferný počet z nich mezitím zaplatil životem za to, že jejich vrchní velitel podcenil nepřítele a uvěřil vlastní propagandě.
Ležérní vyhrůžka jadernými zbraněmi
V bruselské centrále NATO specialisté registrují vše, co Putin řekne, a analyzují význam věty po větě, podobně jako to dělají profilovači v FBI. Podle zasvěcených je však stále obtížnější se v kremelském vůdci vyznat. Putinova prohlášení jsou stále více „nesouvislá“, „nelogická“ a „výhružná“. Stejně jako v případě únosců nyní existuje pouze jedna hlavní otázka: Jak by proboha mohlo vypadat východisko?
Problém je v tom, že Putin si už nemůže zachovat tvář. Vzhledem k tomu, že ekonomické sankce Západu vstoupily v platnost, vypadal by jakýkoli ústupek jako slabost, jako kapitulace, což se nehodí k muži, který našel svůj historický vzor v carovi Alexandrovi III.
Navíc Putin vůbec nechce tuto polohu opustit, naopak, cítí se v ní zcela v pohodě. Nenuceně se uvelebí v křesle a s netečně světu oznámí, že své jaderné zbraně uvedl do stavu zvýšené pohotovosti.
Mnozí z těch, kteří by nejraději jako obvykle mávli rukou, se nyní s obavami zarazí. O Putinovi se totiž až příliš často říká: on ten další krok neudělá, není přece blázen.
V to se doufalo, než s posměchem vyhodil minský mírový proces na smetiště tím, že uznal donbaské republiky. Stejně se doufalo předtím, než napadením Ukrajiny zahájil největší pozemní válku v Evropě od roku 1945.
Putinovi stojí mnozí v cestě
Proč by zrovna Putin měl nyní najednou myslet racionálně, pokud jde o jaderné zbraně? Ve skutečnosti je veškerá jeho moc a velikost založena právě na jeho jaderných zbraních – a na ničem jiném. Již v doktríně vyhlášené roku 2014 osobně označil použití jaderných bomb za rozumnou možnost ve válkách, které by jinak hrozily prohrou. Nemusí to být globální jaderná válka – Američané by se do ní neměli plést, stačí mu, když ho Evropané budou považovat za svého nového vladaře.
Už na začátku své agresivní války na Ukrajině Putin Západu vzkázal, že země, které se mu postaví do cesty, budou čelit následkům, „jaké ve své historii ještě nezažily“.
Co znamená stát v cestě? Dělá to stát až tehdy, když oficiálně vyšle na Ukrajinu vojáky v označených uniformách? Nestojí už Olaf Scholz v cestě, když posílá 1000 bazuk a 500 raket Stinger? A co předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, která chce utratit půl miliardy eur na vyzbrojení ukrajinských vojáků? A co dánská sociálnědemokratická premiérka Mette Frederiksenová, která dala svým krajanům výslovný souhlas k tomu, aby šli bojovat na Ukrajinu?
Psychiatr vidí černě
Pokud Putin hledá příležitosti k jaderné válce, najde je, domnívá se psycholog a výzkumník mozku Ian Robertson, který je, pokud jde o Putina, pesimistou. Již v polovině ledna správně vyhodnotil invazi na Ukrajinu jako „velmi pravděpodobnou“.
Robertson učil desítky let v Irsku a USA. V Dublinu založil Trinity College Institute of Neuroscience, je autorem mnoha knih literatury faktu, které se zabývají psychologií a mocí. V roce 2014 poprvé napsal v časopise Psychology Today o „nebezpečí, které číhá v mozku Vladimira Putina„.
V úterý 1. března, po šesti dnech války na Ukrajině, Robertson v rozhovoru pro Redaktions-Netzwerk Deutschland (RND) uvedl, že se u Putina musíme připravit na další krok, a to že sáhne po jaderné bombě: „Putin je násilník.“ Ruský prezident se již dlouho pohybuje mimo běžné politické kategorie. Putin se řídí svým vlastním, kvazináboženským posláním. „Putin chce zničit každého, kdo se mu jen náznakem postaví.“
Když se nedávno v Berlíně sešli členové Obranného výboru, upřeli znepokojené pohledy na ruskou raketu 9K720 zvanou Iskander. Raketa letí do vzdálenosti 500 kilometrů a to šestinásobnou rychlostí zvuku. Systém lze přepravovat na nákladním automobilu.
Na Ukrajině již byly použity rakety Iskander s konvenčními hlavicemi. Putin by také mohl nechat namontovat jaderné hlavice, což by mohlo mít ničivý účinek nejen z vojenského, ale i psychologického hlediska.
NATO chce systematicky odrazovat ruskou armádu od toho, aby se vydala touto cestou – prostřednictvím vojenské přítomnosti, ale také přímými tajnými kontakty s vedením druhé strany. Západ více než kdy jindy doufá v palácovou revoluci v Moskvě.
