Kostky jsou vrženy: na naléhání Francie bude EU pravděpodobně klasifikovat jadernou energii jako „zelenou„, zuří spolkový ministr energetiky Habeck. Alespoň veřejně. Protože nová směrnice EU v sobě skrývá i dárek pro německou energetickou transformaci.
Na Silvestra, krátce před půlnocí, se v poštovních schránkách mnoha významných osob v Bruselu a evropských metropolích objevilo zvláštní překvapení. V tuto neobvyklou dobu rozeslala Evropská komise dokument, který je docela zajímavý – a na který se na evropském kontinentu čekalo několik měsíců.
Úřad německé předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové (CDU) zaslal návrh právního aktu, který by podle mnohých kritiků mohl mít dalekosáhlé důsledky pro německou energetickou transformaci. Komise v návrhu stanoví, že jaderná energie by měla být v budoucnu považována za „zelenou“ a rovněž za investiční příležitost šetrnou ke klimatu. Pro investory na energetickém trhu by se to rovnalo doporučení z Bruselu, aby investovali peníze do jaderných elektráren. V sázce jsou tedy miliardy.
„Jaderná energie je pro naši zemi přínosem.“
Pro Německo by to mohla být špatná zpráva. Spolková republika se totiž už v roce 2011 rozhodla jadernou energetiku postupně ukončit. Na konci roku byly odstaveny tři ze zbývajících šesti reaktorů, zbytek bude následovat koncem stávajícího roku. Pokud by se však investorům doporučilo investovat do jaderných elektráren, na finančních trzích by zbylo méně peněz na německé větrné a solární elektrárny, zní obava.
Evropská energetická politika: s jadernou energií ke „Green Dealu“?
Je jaderná energie „zelená“? Spor způsobil střet dvou nejvýznamnějších členských států EU. Zatímco Německo od jaderné energie upouští, Francie se na ni spoléhá více než kterákoli jiná evropská země. Ve Francii je v provozu 56 reaktorů a země získává plných 70 % elektřiny z jaderné energie. Prezident Macron chce investovat jednu miliardu eur do tzv. „minielektráren“, což oznámil v říjnu. „Jaderná energie je pro naši zemi dobrá věc,“ tehdy pronesl ve svém projevu.
Dluhy a miliardové propasti
Štěstí, které má svou cenu. Ojedinělá jaderná cesta Francie je totiž nákladná. Bez státních dotací a investic není obrovský francouzský jaderný průmysl životaschopný. Na konci roku 2020 měl provozovatel jaderných elektráren EDF, který je z 80 % vlastněn státem, dluhy ve výši 42,5 miliardy eur. Nové stavby, jako například neustále poruchová jaderná elektrárna Flamanville v Normandii, se staly hrobem v hodnotě několika miliard eur. Celkové náklady se zvýšily šestinásobně z 3,3 miliardy na 19,1 miliardy eur a plánované datum dokončení bylo posunuto z roku 2012 na rok 2023.
Francouzský Účetní dvůr již léta varuje před nebezpečím státní energetické strategie, v poslední době dokonce stále ostřejšími slovy. „Není jisté, zda bude možné postavit nové jaderné elektrárny včas a za rozumnou cenu“, uvedl úřad v polovině listopadu ve svém prohlášení. Podle něj je důležité vést „osvícenou debatu“ o budoucím energetickém mixu, protože v současné době existuje „vysoké riziko pro veřejné finance“. Podle výpočtů Účetního dvora z roku 2020 by elektřina z Flamanville byla po dokončení mnohonásobně dražší než elektřina ze solárních nebo větrných elektráren. Jaderná energie je v současnosti cenově konkurenceschopná pouze díky obrovským státním dotacím.
Seznam novoročních přání
Není tedy divu, že Francie v Bruselu a Štrasburku nasadila veškerou svou diplomatickou sílu, aby prosadila klasifikaci jaderné energie za „zelenou“. S úspěchem: aktuální návrh Evropské komise, který má FOCUS Online k dispozici, zní jako seznam přání Paříže.
V budoucnu bude elektřina levnější než kdykoli předtím
Směrnice EU totiž nejenže upouští od příliš přísných bezpečnostních požadavků, které by mohly výrazně zkomplikovat výstavbu nových jaderných elektráren. Požadavkem je například nákladné úložiště vysoce radioaktivního odpadu, ale stačí předložit „konkrétní plán“ pro toto zařízení, a i na to je čas až do roku 2050.
Prodloužení životnosti a údržba stávajících jaderných elektráren je v unijní směrnici rovněž klasifikována jako „zelená“. Pro Francii je to neocenitelný dar. Většina francouzských atomových reaktorů totiž pochází z počátku a poloviny 80. let, jsou tedy staré přibližně 40 let. Pro jaderné elektrárny je to značný věk: údržba je stále složitější, poruchy jsou stále častější, je nutná nákladná modernizace. Již v listopadu francouzský provozovatel rozvodné sítě RTE varoval, že do roku 2026 bude z důvodu údržby a kontrol dočasně odstaveno celkem 32 z 56 francouzských reaktorů. Neplánované výpadky nejsou v tomto údaji zahrnuty.
Velký dar v podobě plynu
Francouzský seznam přání však obsahuje i velký dárek pro Německo. Nová směrnice EU se totiž netýká pouze jaderné energie, ale také moderních plynových elektráren, které mají být ve střednědobém horizontu přestavěny na ekologický vodík. Tyto plynové elektrárny mohou podle návrhu představovat důležitou překlenovací technologii na cestě k dodávkám energie z obnovitelných zdrojů.
Znění se příliš neliší od znění koaliční smlouvy nové německé spolkové vlády. I tam se uvádí, že plynové elektrárny jsou „nezbytné“, dokud nebude zajištěna bezpečnost dodávek energie z obnovitelných zdrojů. A jako by tento signál nebyl dostatečně jasný, obsahuje směrnice EU také zvláštní ustanovení: plynové elektrárny mají být klasifikovány jako „zelené“ pouze v členských státech, které plánují konkrétní postupný odklon od energie od uhlí. Jinými slovy: Německo.
Ačkoli je tedy Spolková republika striktně proti zařazení jaderné energie mezi „udržitelné“, mohla by z nové směrnice mít velký prospěch. Plány Německa v oblasti plynu jsou totiž také drahé: podle propočtů, které v prosinci provedl Institut energetické ekonomiky (EWI) univerzity v Kolíně nad Rýnem, bude třeba do roku 2030 zvýšit současné kapacity zhruba desetkrát. Jednotlivé plynové elektrárny lze postavit relativně levně, ale v masovém měřítku je i to logisticky i finančně náročné.
Spor, který nikdo nechce
Podle Bruselu je dar Německu v podobě plynu motivován diplomaticky. Ani prezident Macron, ani nová německá vláda totiž nechtějí zahájit své bilaterální vztahy konfrontací. Takže jaderná energie pro Francii, plyn pro Německo?
Podle zpráv se na přípravě návrhu dokonce aktivně podílel resort ministra hospodářství a energetiky Roberta Habecka (Zelení); informace o tom, zda se ministerstvo podílelo na tvorbě textu, nebo zda mu bylo pouze umožněno vyjádřit svůj názor, se však různí. Je pravděpodobné, že spolková vláda o obsahu nové směrnice přinejmenším věděla.
Jak zvládnout přechod na obnovitelné zdroje energie?
Není také jasné, zda se ministerstvu hospodářství pod vedením Zelených podařilo během několika týdnů po nástupu do funkce prosadit významné změny návrhu. V závěrečné fázi listopadových koaličních jednání byli Zelení v Bruselu rozladěni již předchozí vládou kancléřky Angely Merkelové (CDU), jejíž odpor v jaderné otázce náhle znatelně zeslábl. Tím se situace pro novou koalici semaforů ještě více zkomplikovala.
„Prostor pro souhlas nevidíme“
Veřejně Habeck záměr ostře kritizoval. „Prostor pro souhlas s novými návrhy Evropské komise nevidíme,“ řekl v sobotu. Doporučení „rozmělňují pozitivní vnímání udržitelnosti“. Ale i Habeck ví, že na německém „ano“ nezáleží. Většinová situace je totiž jasná: Francie kolem sebe shromáždila mnoho spojenců, zejména mezi východoevropskými členskými zeměmi – mimo jiné proto, že jsou také závislé na dodávkách plynu. Protijadernou frontu naopak tvoří Německo, Rakousko a Lucembursko. K přijetí směrnice je zapotřebí prostá většina v Evropském parlamentu a mezi předsedy vlád členských zemí EU.
Německo by tedy mohlo veřejně hlasovat proti, a přesto by z nepopulární směrnice mělo prospěch. Zejména proto, že konečný postoj německé vlády ještě není jasný. Kancléř Olaf Scholz (SPD) se od svého nástupu do funkce snaží spor utlumit. Na summitu EU v Bruselu krátce před Vánocemi řekl, že spor o ekologickou jadernou energii „by se neměl přeceňovat“. Nakonec jde jen o „malý problém ve velké otázce“.
