Není to vina médií a ani za to nemůže justiční systém. Vinu za neúspěch Kurzova experimentu nese výhradně Sebastian Kurz sám. Komentář Michaela Völkera pro rakouský deník Der Standard.
Experiment Kurz byl docela vzrušující a zpočátku vypadal slibně a nadějně. Mladý, velmi odhodlaný a nepochybně talentovaný muž se snaží otřást politikou. Sebastian Kurz měl v ÖVP dobré kontakty, zejména proto, že si vybudoval vlastní síť a shromáždil kolem sebe úžasně loajální lidi. Jeho argumenty zněly přesvědčivě. ÖVP byla údajně zkamenělá, pevné fronty mezi spolkovými zeměmi a konfederacemi už neodpovídaly době a velká koalice byla beztak zastaralá. Pojďme se dostat z patové situace, ukončeme to balamucení a hrabivost. Bylo třeba se nadechnout čerstvého vzduchu. Sám měl možnost změnu realizovat, zlepšit ÖVP a nakonec i politiku jako takovou.
Hodně lidí Kurzovi věřilo. Lidé ve straně, ale i mnoho voličů mimo ni. Kurz tento program obohatil o velmi populistický, cíleně xenofobním kurzem, a to z jediného důvodu: protože tak bylo (a je) možné získat mnoho hlasů.
Vypadalo to, že mu úspěch dává za pravdu. Jeho plán vedl Sebastiana Kurze přímo do kancléřského úřadu a zdálo se, že si tam vybudoval neotřesitelnou pozici. Tím, že FPÖ přivedl do vlády, ji zároveň dostal do kleští. Následovala aféra Ibiza a systém Kurz se začal hroutit. Kurz bral boj s justicí na lehkou váhu. Což nakonec vedlo k jeho pádu.
Kamarádíčkování a střet zájmů
Vyšetřování justice, která měla přístup k četným přepisům rozhovorů ze zabavených mobilních telefonů, zcela jasně ukázalo, že Kurz ve své politice nedělal nic jinak, ale používal přesně ty metody a nástroje, které předtím démonizoval: kamarádíčkování, korupci, inzeráty za peníze daňových poplatníků. Kurz nemilosrdně stavěl inscenaci nad obsah, vše muselo být podřízeno prodeji jeho osoby a jejího údajně spásného poselství. Kurz pracoval s jasným schématem přítel-nepřítel. Každý, kdo mu nebyl bezvýhradně nakloněn, byl považován za odpůrce. Tím se řídil i ve své straně, kde na všechny strategicky důležité posty dosazoval blízké důvěrníky, stejný přístup praktikoval i v médiích.
Nakonec to bylo soudní vyšetřování, které tento systém tak jasně odhalilo. Kurz obětoval vše, co mohlo být ve veřejném zájmu, svému osobnímu prospěchu. A to byla také jeho slabina. Stále zřetelněji se projevoval nedostatek vize pro Rakousko, stále více se projevovala mocenská politika, které šlo jen o zajištění vlastní politické kariéry, ale ne o dobro země, jak několikrát tak horlivě ujišťoval.
Měřeno jeho vlastními měřítky, Kurz grandiózně selhal. Je nepochybně politickým talentem, dobrým rétorem, prozíravým stratégem a dobrým obchodníkem. Když chce, dokáže přesvědčit a spojit, ale nakonec mu chybí na jedné straně obsah a na druhé straně morální nedotknutelnost. Kvůli vlastnímu prospěchu rozdělil Kurz zemi, relativizoval a radikalizoval tam, kde doufal získat výhodu. A dělal zastaralou politiku. Braní a dávání, často spíše braní než dávání. Nový byl pouze obal. Z tyrkysové příliš mnoho nezůstalo. Zbarvení si budeme pamatovat především jako módní politický výstřelek.
