Před několika týdny se zdálo, že ti, kterým ležel na srdci boj s klimatickou krizí, to mohou zabalit. Nyní se však ukazuje, že viry jsou nebezpečné obzvlášť tehdy, když je příroda už narušená. To bychom měli považovat za varování.
Annalena Baerbocková má jasno. „Musíme se více věnovat prevenci; to je díky koronaviru více než jasné“, řekla předsedkyně Zelených ve čtvrtek Redakční síti Německo (RND). „Proto teď také nemůžeme říct, že klimatickou krizi odročujeme. Vždyť vidíme, jak dramaticky opět postupuje.“
S pohledem na pátek plánovanou klimatickou stávku Fridays for Future dodala: „Demokracie a společenské debaty zaplať pánbůh pokračují i v dobách korony. Klimatická krize nepočká jen proto, že právě zažíváme koronakrizi.“
Ještě před pár týdny to vypadalo, jako by koronakrize klimatickou krizi zastínila – a tím trochu i Zelené. To se naposledy odrazilo v průzkumech veřejného mínění, ve kterých ekologická strana výrazně ztratila. Mezitím se však karta opět obrací.
Souvisí to s přetrvávajícím suchem, které se stejně jako v předchozích letech ohlašuje už v dubnu a alarmuje tak zemědělce a lesníky. V částech Německa už dávno hoří. Vakcína proti globálnímu oteplování nebude nikdy existovat. Nadto se s pokračující pandemií koronaviru a zkoumáním jeho původu a důsledky čím dál jasněji ukazuje, že koronakrize a krize klimatu, případně znečišťování vzduchu, spolu souvisí.
Riziko chybějící biodiverzity
V prvé řadě tu jsou příčiny šíření virů. Mizející různorodost druhů, tedy tzv.biodiverzita. Sandra Junglenová, viroložka na berlínské Charité, v rozhovoru, zveřejněném v červnu 2019 Spolkovým ministerstvem pro výzkum a vzdělávání konstatovala: „Nižší biodiverzita znamená, že existuje více zvířat stejných druhů. Pokud se vyskytuje více zvířat stejného druhu ve stejném životním prostoru, mohou se infekční nemoci mezi živočichy jednoho druhu snadněji šířit. Zjednodušeně řečeno tedy můžeme říct: biodiverzita by nás mohla chránit i před šířením infekčních nemocí.“
Ústřední roli při tom hraje pronikání člověka do ekosystémů a také globalizace, dodává Junglenová. Byla dokázána spojitost mezi prvními ohnisky nákazy žluté zimnice v 16. století a pleněním afrických deštných pralesů. Vir žluté zimnice předtím koloval pouze mezi komáry a opicemi. Když do jejich životního prostoru pronikl člověk, rozšířil se – s obchodem otroků přes Atlantický oceán dokonce až do Ameriky.
Mezitím je jisté, že se druhová rozmanitost nesnižuje jen mýcením lesů, ale – a tom jsou experti zajedno – i globálním oteplováním. Změna klimatu totiž ničí životní podmínky mnoha živočišných druhů.
U důsledků pandemie jsou vlivy životního prostředí rovněž důležité. Například britský Guardian a německá Süddeutsche Zeitung nedávno s odvoláním na odborníky přinesly zprávu, že počet obětí koronaviru je obzvlášť vysoký tam, kde panuje vysoká zátěž oxidu uhličitého a kvůli vysokým horám je znemožněna dobrá vertikální výměna vzduchu. Obojí platí pro severní Itálii, stejně jako pro španělský Madrid.
Riziko oxidu dusičného
Podle deníku Süddeutscher Zeitung vidí vědci Spolkové agentury pro životní prostředí (Umweltbundesamt, UBA) možnou spojitost mezi znečištěním ovzduší a náchylnosti na COVID-19. V rozsáhlé studii UBA už v r. 2018 objasnila, že vysoká zátěž oxidem dusičným zvyšuje pravděpodobnost kardiovaskulárních onemocnění, chronických onemocnění dýchacích cest a cukrovky. Tedy přesně těch nemocí, které představují při infekci koronavirem SARS-CoV-2 rizikové faktory.
Problematiky koronakrize a krize klimatu, případně životního prostředí, tedy od sebe nelze oddělit, jsou to dvě tváře většího ekologického problému.
Zcela jiným tématem je otázka, zda vůbec dojde k prosazení současných poznatků. Nebo jestli občané – po skončení pro mnohé existenciální koronakrize – už budou mít debat o krizích nad hlavu. Na tom záleží mnoho – nejen pro úvodem zmíněnou předsedkyni Zelených Annalenu Baerbockovou.
Otázkou „Proč jsou epidemie stále častější“ se také zabývá biolog Matthias Glaubrecht a šéfekonom největší německé banky David Folkerts-Landau v rozhovoru pro deník Die Welt říká, že „Malý vir dokázal to, co se nepovedlo ekologům„.
Další články, které by vás mohly zajímat: Německý týdeník Die Zeit přinesl pod názvem „Nová doba už dávno nastala“ rozsáhlou úvahu George Dieze o šancích, které by v souvislosti s koronakrizí neměly zůstat nevyužity. „Vir, který změní svět“ od George Moscola se zabývá dopady současné koronakrize, „COVID-19 vyvolal všechny obvyklé zombie“ od nositele Nobelovy ceny za ekonomii Paula Krugmana poukazuje na temné síly, které pandemie vyvolala. O tom, že bouchání pěstí do stolu vystřídala empatie a porozumění, pojednává článek „Revize pojmu ‚síla‘„.
Mor byl jednou z největších katastrof lidských dějin, přesto z dlouhodobého pohledu hospodářskému vývoji pomohl – o paradoxních následcích epidemií píše v článku „Ekonomie smrti“ Nikolaus Piper. O biologických a ekologických příčinách epidemií mluví v článku „Proč jsou epidemie stále častější?“ biolog Matthias Glaubrecht, o sociálních dopadech pandemie zase píše sociolog medicíny Matthias Richter v příspěvku „Zdraví je velmi nerovnoměrně rozdělený zdroj„. Psycholog Gerd Gigerenzer z Institutu Maxe Plancka v článku „Co můžeme dělat proti strachu z koronaviru?“ varuje, že strach obvykle napáchá více škod než samotná hrozba a rakouská Wiener Zeitung vyzpovídala ekonoma a filosofa Tomáše Sedláčka, který si myslí, že „Tuto přestávku si můžeme dovolit„.
Všechny příspěvky věnující se koronakrizi najdete ve zvláštní rubrice.
