Česká média informují o hamburském summitu mocností G20 veskrze jednostranně. Kromě toho, že vůbec neinformují o obsahu jednání a zaměřují se pouze na doprovodné protesty, ještě o nich informují naprosto zaujatě, povrchně a nekompetentně. Než přinesu nějaké informace z výstupů jednání, rozhodl jsem se proto na stávající situaci zareagovat a přeložil jsem dva rozhovory s odborníkem na slovo vzatým. Co maskovaní aktivisté, tedy tzv. „černý blok“ chtějí a jak postupují, vysvětlil pro Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) odborník na protestní hnutí Simon Teune. Rozhovor vedla Anna-Lena Rippergerová. Další vybrané otázky a odpovědi jsem doplnil z dnešního rozhovoru Simona Teuneho pro Süddeutsche Zeitung (SZ), který vedl Thomas Hummel. Nechtěl jsem do odpovědí redakčně zasahovat a krátit je, tudíž se může stát, že se některá informace bude v pozměněné formě opakovat.
V Hamburku eskaloval protest proti summitu G20, dokonce zkušení policisté byli v pátek otřeseni mírou násilí některých demonstrantů. V této souvislosti je stále zmiňován černý blok. Co radikální levicoví aktivisté chtějí, vysvětluje odborník na protestní hnutí Simon Teune v rozhovoru pro FAZ a SZ:
Franfurter Allgemeine Zeitung: Pane Teune, co se skrývá za černým blokem?
Černý blok není žádná uzavřená skupina, ale forma akce, taktika určená pro demonstrace. Ta vznikla na základě zkušeností z konfrontací s policií. Jednotným oblečením, slunečními brýlemi, kapucemi a za pomocí transparentů v čele a po stranách skupiny se snaží vystupovat kompaktně, zabránit identifikaci a útokům policie.
FAZ: Jak černý blok vznikl?
Tato nehierarchicky organizovaná forma protestu – malé skupinky se samy rozhodují, jak budou jednat – vznikla v 80. letech v autonomní scéně, v kontextu obsazování domů a protestů proti atomové energetice. Mezitím ji však převzali i pravicoví demonstranti.
FAZ: Kdo se takových demonstrací účastní?
To se může demonstraci od demonstrace lišit. Jednou je černý blok větší a uzavřenější, jindy je zas organizován volněji – může se i stát, že zahlédnete vlajku JuSo (Arbeitsgemeinschaft der Jungsozialistinnen und Jungsozialisten in der SPD, neboli zkráceně Mladí socialisté je mládežnická organizace německých sociálních demokratů SPD, pozn. překl.). Účastníci si svou strategii, která vychází z konkrétní situace, dohodnou v malých skupinách. Není tu nikdo, kdo by rozhodoval za všechny. Na druhou stranu jsme mohli předevčírem večer v Hamburku pozorovat, že organizátoři demonstrace měli částečný vliv i na černý blok. Mnoho malých skupinek se po rozhovorech s organizátory rozhodlo policejní výzvu na odmaskování uposlechnout.
Nepokojům v Hamburku nelze porozumět bez znalosti předchozích událostí.
Süddeutsche Zeitung: Jsou lidé z černého bloku v zásadě násilničtí?
V případě Hamburku je nutno říct, že lidé, kteří zapalovali auta a ničili obchody, by při demonstraci s velkou pravděpodobností pochodovali s černým blokem. Ale obráceně neplatí, že by každý z černého bloku souhlasil s tím, co se dělo. Například lidé z Červené flory (něm. Rote Flora, je autonomní centrum, obsazené od listopadu 1989 levicovými radikály, pozn. překl.) mají velký problém s tím, že byla jejich čtvrť zničena. Různorodost uvnitř bloku je daleko větší, než se to na první pohled zdá.
SZ: Kdo tedy násilí podporuje?
V černém bloku je hodně malých skupinek lidí, kteří se rozhodují, jak se ke které situaci postavit. Někteří vyhledávají otevřený střet s policií. Ti byli situací v Hamburku obzvlášť mobilizováni. Jsou mezi nimi ale také post-autonomní proudy, které mají odlišný přístup. Zastávají názor, že z jejich strany eskalace nevychází a policie pro ně nepředstavuje nepřítele.
Video z průběhu rozpuštění oficiálně povolené demonstrace.
SZ: V čem spočívá smysl seskupit se v Hamburku do černého bloku? Vědělo se přece, že policie čeká jen na to.
Nepokojům v Hamburku nelze porozumět bez znalosti předchozích událostí. Policie od začátku vysílala signály, že nebude v Hamburku tolerovat žádné protesty. Nepovolila stanový tábor, kde by účastníci demonstrací přenocovali. Vytvořila zakázanou zónu, kde se nesmělo demonstrovat a jako vrchol pak rozehnala povolenou demonstraci – z malicherných důvodů a způsobem, při kterém bez výběru zraňuje a ohrožuje lidi. Tyto události vedly k tomu, že to v lidech, kteří považují polici za soupeře a chtěli projevit známku vzdoru, rozdmýchalo vášně. (Podrobněji o vyhrocených praktikách Hartmuta Duddeho, hamburského velitele policejních zásahů v článku Süddeutsche Zeitung „Warum Hamburgs Polizei-Einsatzleiter polarisiert“, česky „Proč hamburský vedoucí policejního zásahu polarizuje“. Např. jím nařízené vyklizení stanového tábora bylo později soudem zrušeno, atd. Pozn. překl.).
SZ: To ale neospravedlňuje těžké násilnosti.
Neříkám, že je za činy násilníků zodpovědná policie. To by přece byla blbost. Ale policie v tak složité situaci nastavuje podmínky a hranice, v kterých se protestní dění dynamicky vyvíjí. Čtvrteční demonstrace se vůbec nemohla rozběhnout, byla zastavena a rozehnána, ačkoliv existovala dohoda s policií. Velké části zahalených osob své zahalení opět odložilo. Pokud pak policie ještě vodními děly míří na demonstranty, stojící na střeše, pokud lidi obklíčí bez možnosti úniku a pak namátkou mlátí demonstranty i nezúčastněné osoby, to samozřejmě zdvihne emoce proti policii u ještě více lidí.
SZ: Vaše kritika policie je silná.
Při takovém summitu je jasné, že se mezi demonstranty bude nacházet malá skupina těch, kteří chtějí vyprovokovat konfrontaci s policií. Ti tam jsou vždy. Takže vyvstává otázka: jak s tím budeme zacházet? Po desetiletí mají v Hamburku taktiku jít na to silou. Nyní během summitu G20 utáhli šrouby ještě více a to až k napochodování ozbrojenců do pouličního průvodu. Můžeme mluvit o štěstí, že nebyli žádní mrtví. Myslím si, že strategie kolosálně selhala.
SZ: Kdo podle vás nese zodpovědnost?
Vedoucí zásahu Hartmut Dudde razí tuto strategii již léta. Jeho zásahy byly později vždy soudy reklamovány. Jeho kariéře to však neuškodilo. Pokud ho hamburský senátor pro vnitřní záležitosti Andy Grote a hamburský starosta Olaf Scholz (oba SPD, pozn. překl.) nasadí, víte vždy, na čem jste. To byla plánovaná eskalace. Nyní sedí senát doslova před hromadou střepů.
SZ: Proč byla strategie špatná?
Preventivní mlácení zkrátka nefunguje. To jsme mohli pozorovat v Berlíně. Tam roky na 1. máje automaticky docházelo k výtržnostem. Berlínská policie to mezitím několikrát také zkusila s taktikou demonstrace rozpustit a rozprášit. To ale nevyšlo, výsledkem bylo ještě víc zraněných a větší zkáza. Při summitech je situace ještě nepředvídatelnější, protože dorazí skupinky ze zbytku Evropy.
SZ: Jak by tedy měla vypadat úspěšná policejní strategie?
Můžeme to srovnat s 1. májem nebo s demonstracemi v Rostocku během setkání G8 v r. 2007. Tam se koncept deeskalace zajistil, že výtržnosti zůstaly relativně malé. Ten koncept zní: povolit demonstrace, dát jim prostor, menší přestupky ignorovat. Především musí být zaručena základní práva a shromažďovací svoboda. Pokud vystupujete proti svobodě shromažďování, pouze tím utvrdíte fronty.
Můžeme mluvit o štěstí, že nebyli žádní mrtví. Myslím si, že strategie policie kolosálně selhala.
SZ: V Rostocku byla tenkrát policie také tvrdě kritizována.
Protože i v r. 2007 bylo mnoho zraněných a došlo ke škodám na majetku. To bylo opravdu špatné. Ale i tenkrát tam byl černý blok, byl ale dvakrát až třikrát větší, než nyní v Hamburku. Potenciál byl větší. Po demonstraci ale opět vše probíhalo normálně.
Frankfurter Allgemeine Zeitung: V čem spočívá atraktivita stát se součástí černého bloku?
Účast na této formě akce je vědomé politické rozhodnutí. Při demonstracích je taktika černého bloku považována za možnost, jak symbolicky vyjádřit zásadní odpor a získat taktickou výhodu oproti policii. Aktivista se tak může jasně vymezit vůči jiným formám protestu, například od demonstrace, která proběhla minulou sobotu, během níž protestující po účastnících summitu G20 žádali, aby změnili svou politiku. Aktivisté z černého bloku chtějí, aby bylo jasno: jdeme do konfrontace se státem proto, že stát představuje bezpráví a toto bezpráví hájí – od globálních obchodních dohod až po uprchlickou politiku.
FAZ: Jak velký je podíl násilnické turistiky a politických aktivistů?
Na demonstraci jako té předevčírem se vyskytují lidé, kteří se jí účastní z politického přesvědčení a někteří z nich při tom využívají taktiky černého bloku. Nemyslím si, že tam bylo mnoho těch, kteří bez politické motivace hledali dobrodružství, jako je tomu např. už několik let při prvomájových demonstracích v Berlíně.
Süddeutsche Zeitung: Co hrozí těm, kteří byli v Hamburku zatčeni?
Je otázkou, kolika z nich lze před soudem dokázat trestný čin. V Rostocku v r. 2007 zatkla policie přes 1.000 demonstrantů, na konci však bylo velmi málo těch, kteří byli opravdu odsouzeni.
SZ: Mezi případnými vandaly to zrovna odstrašující účinek nezvyšuje.
Zákonodárci se právě dohodli, že mají být útoky na úřední činitele posuzovány přísněji. To bude použito na mnohé ze zadržených. Možná policii pomůže i to, že se dnes všude natáčí a fotografuje, to by mohlo přinést ještě nějaké další důkazy. Mnoho jich ale nebude.
SZ: Veřejnost od pokojných demonstrantů požaduje, aby se od černého bloku distancovali.
To se přece děje. Během sobotních demonstrací to byl pro mnohé důvod říct: náš protest vypadá jinak. Účastníky v černém lze jen těžko vyloučit z demonstrací. K tomu je složení černého bloku příliš heterogenní. V Rostocku se tenkrát lidé z demonstrace postavili mezi obě fronty, aby zastavili konfrontaci mezi vrhači kamenů a policií.
SZ: Přesto si z Hamburku zapamatujeme především násilí. To se ostatním demonstrantům nemusí líbit.
V pátek došlo i k blokádám, k cyklistické a vzdělávací demonstraci. Je povzbuzující vidět, že si mnoho lidí v napjaté situaci nenechá přejít chuť na vyjádření svého názoru. To ale opravdu téměř zapadlo. Souvisí to i s tím, že tu podobná situace ještě nebyla: že táhnou vandalové ulicemi a zapalují auta; že policie nasadí ozbrojené jednotky. To je v popředí. Z toho jsou teď zřejmě všichni nešťastní.
Ne každý protest musí znamenat výtržnosti: sobotní pokojný průvod 100.000 demonstrantů během summitu G20.
Frankfurter Allgemeine Zeitung: Stojí všichni radikální levičáci z řad odpůrců setkání G20 za černým blokem?
Mezi radikální levicí je proud, který názor rituální konfrontace s policií nezastává. Tato část levicové scény chce svůj radikální nesouhlas se summitem G20 vyjádřit blokádami a dohodla se na tomto konsensu: od nás eskalace nevyjde, naším protivníkem není policie. Diskuze, co je ospravedlnitelné a zprostředkovatelné, trvá.
40letý sociolog Simon Teune z Technické univerzity Berlín se zabývá kulturou protestu. Pracuje na Institutu pro výzkum protestů a hnutí, který monitoroval i dění na demonstracích a akcích v souvislosti se summitem G20 v Hamburku.
