Málokterý vědec je tak populární jako psycholog Jordan Peterson. Svými knihami, přednáškami a videi oslovuje miliony lidí. Tento guru svépomoci je však neškodný jen na první pohled. Proč je Jordan Peterson tak nebezpečný?
Už toho bylo dost!
Svět sešel z cesty. Musíme konečně přestat se všemi těmi osvícenskými woke myšlenkami, jako je inkluze nebo rovnost. A vrátit se k přirozenému řádu.
Stůj rovně! Ukliď si pokoj! Už nelži!
Poselství Jordana Petersona jsou často jednoduchá, i když je s oblibou složitě formuluje. Přednáší je s velkým zaujetím a přesvědčením. Peterson je inteligentní a rétoricky obratný – což se již stalo osudným některým jeho oponentům, kteří se s ním pokoušeli o jeho teoriích diskutovat.
Peterson je stálicí na influencerském nebi. Je jedním z těch, jejichž videa jsou sdílena s komentářem: „Páni, takhle jsem se na to ještě nikdy nedíval!“ Mnoha lidem nedochází, jaká ideologie se za jeho výroky skrývá, alespoň ne na první pohled.
Peterson je svými stoupenci považován za intelektuální výjimku. Někoho, kdo stojí mimo klasické kategorie „levice“ a „pravice„, jak sám zdůrazňuje. Intelektuála, který analyzuje střízlivě systém zvenčí. Zároveň dává cenné rady do života.
Ani napravo, ani nalevo
Na otázku, zda Peterson není ani levicový, ani pravicový, se Veronika Kracherová musí usmát. Autorka knihy „Incelové – Historie, jazyk a ideologie online kultu“ (Incels – Geschichte, Sprache und Ideologie eines Online-Kults) se musela hodně zabývat lidmi, jako je Jordan Peterson. „Říkáte-li: ‚Nejsem ani levicový, ani pravicový‘, nakonec vždy podporujete stávající poměry. Je to obhajoba statutu quo postaveného na vykořisťování a útlaku,“ vysvětluje Kracherová.
A právě za tímto obranným postojem se skrývá Jordan Peterson.
Po článku o nebezpečí TikToku pro mladé muže schytal magazín Moment.at v komentářích mnoho kritiky. Článek se zabýval tím, jak rychle jsou mladí muži touto platformou radikalizováni. Autoři narazili zejména na extrémního misogyna Andrewa Tatea – ale v příspěvku se objevil i Peterson. Mnoho výtek znělo: „Jordana Petersona přece nemůžete srovnávat s Andrewem Tatem. To, že je součástí stejného hnutí, je naprosto směšné. Peterson je mnohem inteligentnější, není sexista a už vůbec ne pravičák. A pomohl už tolika lidem.“
Říká tedy Jordan Peterson jen nepříjemnou pravdu, kterou nemůžeme unést? Nebo bychom se před ním měli mít na pozoru?
Kdo je Jordan Peterson?
Petersonovi je 60 let a žije v monogamním, heterosexuálním manželství se dvěma dětmi – model, který podle něj vymírá, ale neměl by zaniknout. Několik let působil na Harvardu, než se v roce 1998 vrátil do Kanady a začal pracovat na Torontské univerzitě. Zde vyučoval a bádal, dokud se zhruba před rokem nevzdal profesury. Univerzity jsou dnes příliš „woke“ – a on stejně oslovuje mnohem více lidí online. V průběhu let také provozoval psychoterapeutickou praxi.
Dokonce i jako profesor byl Peterson některými studenty téměř uctíván. Jeho popularita však explodovala po incidentu, který je příznačný pro Petersonovu kariéru a ideologii.
V roce 2016 plánovala kanadská vláda přijmout zákon, který by lépe chránil lidi před diskriminací kvůli jejich genderové identitě. Peterson to ve své práci univerzitního profesora vnímal jako útok na svobodu projevu. Tvrdil, že ho to nutí oslovovat studenty zájmeny, které chtějí. V opačném případě by mu dokonce hrozilo vězení za nenávistné projevy. Proto proti zákonu vedl vehementní kampaň.
Bojovník proti Cancel Culture
Peterson však zkreslil obsah i účinky zákona. Zákon ve skutečnosti chrání lidi před tím, aby bylo zabráněno například tomu, že kvůli své genderové identitě nezískají byt nebo práci. Jeho tvrzení byla mnohokrát vyvrácena.
Kdo mluví o „Cancel Culture“, sám polarizuje
Jeho strašení však bylo úspěšné. Peterson se tak dokázal prezentovat jako bojovník za svobodu projevu a proti „cancel culture„. Dosah jeho videí a prodej knih prudce vzrostl. Jeho příručka „12 pravidel pro život“ (12 Rules for Life), která vyšla o rok později, se stala bestsellerem. Mimochodem, zákon byl přesto přijat. A svět stále stojí.
Od té doby se Peterson stal guru svépomoci „ztracené“ mužnosti. Deník New York Times ho označil za „mystickou otcovskou postavu“ a „nejvlivnějšího intelektuála západního světa„. Není tedy divu, že kritika Petersona vyvolává silné reakce.
Čím je Jordan Peterson tak nebezpečný?
Jordan Peterson na tom vydělává na tom slušné peníze. Vstupenky na jeho přednáškové cykly začínají na 60 dolarech – pokud vůbec nějaké seženete. Bestsellerem se stalo i pokračování knihy „12 pravidel pro život“. Na YouTube má Peterson přes 6 milionů sledujících. Přestože si opakovaně stěžuje, že ho „mainstream“ canceluje a ignoruje, je pravidelným hostem populárních pořadů a podcastů, kde šíří svá poselství.
Podle Veroniky Kracherové jsou příjemci jeho názorů většinou bílí muži, kteří zpravidla pocházejí z vyšších vrstev. Vyrostli s představou sociální nadřazenosti, která se nyní začíná pomalu drolit. „Fanoušci Jordana Petersona jsou často muži, kteří svou identitu staví na vymezování se vůči údajně slabším. Často nemají nic jiného než svou nadřazenost. Existuje jeden hlavní důvod, proč Petersona zbožňují: jsou vnitřně nejistí,“ říká Kracherová. Mají pocit, že jejich identita je ohrožena progresivním bojem. Tu si vybudovali především prostřednictvím ponižováním lidí na okraji společnosti.
Kracherová proto Jordana Petersona považuje za ukázkový příklad tzv. otevírače dveří pravicově extremistickým ideologiím. „Peterson se nepovažuje za představitele alt-right hnutí. Není ale divu, že se pravidelně objevuje s jejich představiteli a je jimi oslavován,“ upozorňuje Kracherová. Peterson popírá existenci trans lidí a svým antifeminismem oslovuje uražené mladé muže. „Obrazy mužství mezi pravicovými radikály jsou logickým pokračováním jeho ideologie.“
Zpátky do minulosti
Petersonovy ideje jsou především jedno: zpátečnické. Podle něho jde o staré pravdy, které zmizely. Pro mnoho lidí je to obzvlášť přitažlivé. Protože poznání už tu je, je v nás – jen ho musíme znovu objevit. A Peterson nás k němu dovede. Uklidňující myšlenka.
To však ale vyžaduje ještě něco jiného: odmítnutí progresivních názorů. Peterson je nesnáší. Diverzitu, inkluzi a rovnost okamžitě označuje za „velkou ideologickou lež, která musí zemřít“. Hierarchické struktury považuje za přírodní zákon. Zásahy do společnosti – zejména s cílem zajistit větší rovnost – jsou pro něj nepřijatelné. Protože to, co je v naší přirozenosti, nesmí být ovlivňováno.
Peterson tento přirozený stav ztotožňuje s extrémně konzervativním pohledem na svět. Extrémní rozdíl mezi bohatými a chudými může být nějakým způsobem nespravedlivý. Ale je prostě součástí lidské přirozenosti. Inteligentní lidé prostě vydělávají více peněz. Každý, kdo to zpochybňuje, je jen hloupý a nebezpečný.
Jordan Peterson, pán humrů
Peterson to opakovaně „dokazuje“. Například prostřednictvím… humrů.
Čtete správně: podle Petersona jsou nám korýši velmi podobní. Koneckonců jsme z nich vzešli. Jeho argumentace, stručně shrnuto, říká: mozek humrů a lidí funguje v jádru docela podobně. Samci humrů neustále bojují o dominanci. Pokud humr vyhraje, vyroste. A produkuje více serotoninu – hormonu, který je důležitý i pro člověka. Mocenské postavení humrů je tedy určováno množstvím serotoninu v jejich mozku.
Peterson dochází k závěru, že lidé – stejně jako humři – jsou pevně uzpůsobeni k životu právě v takových hierarchiích. Protože pokud to humři už dělají tak dlouho, je to přece přirozené. Koneckonců jsme jejich potomci.
Tato teorie se stala natolik populární, že v Petersonově internetovém obchodě je k dostání zboží s motivy humrů a Peterson u rozhovorů pózuje s plastovými humry.
Problém je, že při bližším zkoumání tato teorie nedává smysl – a vědci ji jednoznačně vyvrátili. Část o humrech a serotoninu je jistě správná. Ale přenášet ji na lidi je od Petersona vytrhávání z kontextu. Nehledě na to, že lidé nejsou potomky humrů, ale mají pouze společné předky: jejich hierarchický systém vznikl proto, že u tohoto druhu dával evolučně smysl. To však v žádném případě nedokazuje, že taková hierarchie je pro lidi „přirozená“.
Stručně řečeno, teorie slouží pouze k tomu, aby dokázala, co Peterson považuje za pravdivé. Na stejném principu stojí prakticky všechny argumenty, které svému publiku vydává za vědu.
Paretův princip: Jordan Peterson a věda
Peterson rovněž miluje „Paretův princip„. Ve zkratce to znamená, že 80 % výsledku je dosaženo z 20 % vstupů. Psychologa nikdy neunaví aplikovat tento princip na všechny možné oblasti. Zejména pokud jde o hledání partnera. Tvrdí, že většina žen „bojuje“ jen o málo mužů. Zbytek mužů se musí postarat, se kterou skončí. Což samozřejmě dokazuje, jak to mají muži v současné době těžké, říká Peterson.
Stejně jako v případě humrů má i tento výrok pravdivé jádro. To mu samozřejmě dodává na důvěryhodnosti. Paretův princip však nelze jednoduše aplikovat na jakoukoli oblast – a především je to pouze pravidlo, nikoli vědecká teorie. Aplikovat ho na oblasti, jako je seznamování, je prostě absurdní. Pohled na studii, kterou Peterson a další uvádějí jako důkaz, ukazuje, že jim nejde o vědeckou přísnost. Koneckonců „Tinder studie“ se zúčastnilo pouze 27 žen – s údaji, které samy poskytly a které nebylo možné ověřit. To není nutně mistrovské statistické dílo.
Nemusíme dlouho hledat, abychom spatřili jiný obrázek. Mnohem rozsáhlejší studie seznamovací platformy „OkCupid“ ukázala, že muži hodnotí ženy jako atraktivnější než naopak – ale píší pouze těm, které považují za velmi atraktivní. Ženy naopak píší hlavně mužům, které hodnotí jako méně atraktivní. Jsou to tedy muži, kdo soutěží o atraktivní ženy – opačně, jak to tvrdí Peterson, to neplatí.
Proti útlaku mužů
Stejnou hru lze hrát i s dalšími zásadami Jordana Petersona. Klimatická krize? Lež! Důkaz: tento graf znázorňující kolísání teploty. Je hloupé, že graf končí rokem 1880. Dávno předtím, než se klimatická krize skutečně rozjela.
Petersonovy tweety dokonce opravil i Twitter. Přesto v klimatickou krizi nevěří.
Tweet také ukazuje další Petersonovu strategii. Jeho komentář zní: „Má někdo nějaké námitky k této grafice?“. Svému publiku toho hodně vysvětluje, ale velmi často nechává závěry otevřené. I když je zřejmé, k čemu směřuje, ne vždy to říká explicitně.
To ho činí obtížněji napadnutelným než jiné vlivné pravicové osobnosti. Peterson toho umí obratně využít. Pokud je kritizován za zřejmý závěr svých extrémních výroků, jednou z jeho obranných linií je, že to nikdy neřekl a samozřejmě to tak ani nemyslel. Dotyčný prostě jen nepochopil, co řekl – protože je příliš ideologicky zaslepený.
Složité, ale přesto velmi jednoduché
Petersonova ideologie je zcela jasná: sexistická, zpátečnická, proti veškeré rovnosti, zabalená do pseudovědeckého hávu – jen ne na první pohled. A právě to ho činí tak nebezpečným.
Pokud se na jeho práci díváte jen jako na gurua svépomoci, nemusí to být tak problematické. Pokud dokáže lidem pomoci radami typu „Vždy si udržujte svůj pokoj uklizený“ – v čem je problém?
Jordan Peterson však chce být víc. Je „kazatelem, ne učitelem“ (Preacher, not a Teacher), jak to formuloval jeho bývalý podporovatel na Torontské univerzitě. Zpočátku byl plný respektu k jeho práci. Mezitím se k Petersonovi otočil zády a označil ho za nebezpečného. Je načase, aby veřejnost následovala jeho příkladu.
