Skutečnost, že existují lidé, kteří biologicky nejsou ani jednoznačně ženy, ani jednoznačně muži, je známa již tisíce let. Intersexualita se však stala společenským problémem až s rozvojem medicíny.
Po 46 vteřinách byl konec: italská boxerka Angela Cariniová ve čtvrtek odstoupila z olympijské soutěže. Důvodem byly silné údery její alžírské soupeřky Imane Khelifové.
Angela Carini just pulled out of her fight against Imane Khelif – a man.
Seconds into the fight yet she knew the danger she was in.
Her Olympic dreams gone for the sake of "inclusion".
Shame on you @iocmedia. You're a disgrace. pic.twitter.com/5rL1wu2g2V
— Brandubh (@brandubh4) August 1, 2024
Scéna vyvolala rozruch zejména na sociálních sítích. Rozzlobené hlasy volají po vyloučení transsexuálů ze sportovních soutěží. Imane Khelif však není trans. V Alžírsku je změna pohlaví nezákonná. A jelikož má Khelifová v pasu uvedeno, že je žena, vždy jí z právního hlediska byla.
Situace však je pravděpodobně o něco složitější. V roce 2023 byl Khelifová před finále mistrovství světa diskvalifikována kvůli vysoké hladině testosteronu. Tehdy nebyly uvedeny žádné podrobnosti o typu provedeného testu a nebylo ani podáno žádné další vysvětlení.
Mezinárodní olympijský výbor ostře kritizuje Mezinárodní boxerskou asociaci
Imane Khelifovou a tchaj-wanskou boxerku Lin Yu-Ting diskvalifikovala v Dillí Mezinárodní boxerská asociace (IBA), financovaná ruským koncernem Gazprom. Ta již v minulosti nechvalně proslula svými kontroverzními rozhodnutími, když například připustila ruské sportovce, ale nepovolila start ukrajinským boxerům. Po dlouholetých sporech MOV 22. června 2023 zrušil IBA jako olympijskou sportovní asociaci.
IBA na zápas Khelifové s Cariniovou reagovala bizarní tiskovou konferencí. Ruský prezident organizace, Umar Kremlev, důvěrník ruského diktátora Vladimíra Putina, který byl živě připojen z Ruska, pronesl přes 20 minut trvající monolog, který rozhodně nezněl jako připravený projev, ale jako nesouvislá tiráda s častými a ostrými výpady proti Thomasovi Bachovi, řediteli MOV. O skandální tiskové konferenci informoval např. magazín Stern.
Mezinárodní olympijský výbor (MOV) vydal 1. srpna prohlášení, ve kterém mj. kterém uvádí: „Obě sportovkyně se již řadu let účastní mezinárodních boxerských soutěží v kategorii žen, včetně olympijských her Tokio 2020, mistrovství světa Mezinárodní boxerské asociace (IBA) a turnajů pod záštitou IBA. Tyto dvě sportovkyně se staly obětí náhlého a svévolného rozhodnutí IBA. Ke konci mistrovství světa IBA v roce 2023 byly náhle diskvalifikovány bez jakéhokoli řádného procesu. Podle zápisu IBA dostupného na jejích internetových stránkách toto rozhodnutí původně přijal výhradně generální sekretář a výkonný ředitel IBA. Představenstvo IBA jej ratifikovalo až dodatečně a teprve následně požádalo, aby byl stanoven postup, podle kterého by se v podobných případech postupovalo v budoucnu a který by se promítl do předpisů IBA. MOV se zavázal chránit lidská práva všech sportovců účastnících se olympijských her podle Olympijské charty, Etického kodexu MOV a Strategického rámce MOV pro lidská práva. MOV je zarmoucen zneužíváním, kterému jsou oba sportovci v současné době vystaveni.“
(Pozn. PQ)
Nicméně údajně vysoká hladina testosteronu by mohla naznačovat, že se u Khelifové vyskytuje pohlavní variace – tedy že je intersexuální.
Intersexualita není nemoc ani něco, co jste si můžeme vybrat. Je to přirozeně se vyskytující jev. Vzhledem ke své vzácnosti však intersexualita vždy vyvolávala v lidech otázky. Pohled do dějin ukazuje: čím lépe lidstvo pochopí, co je intersexualita, tím více debat to v naší společnosti vyvolá.
Co je to intersexualita?
Pohlaví může být z různých důvodů nejednoznačné. Možné jsou například chromozomální odchylky, gonadální odchylky (odchylky v pohlavních žlázách), hormonální odchylky a anatomické odchylky. Ve většině případů je intersexualita (nebo i „intersex“) způsobena kombinací několika z těchto faktorů.
Přívlastek sexuální (pohlavní) naznačuje, že se jedná o sexuální orientaci, s tou však intersexualita nemá nic společného. Místo toho se jedná o variace v pohlavním vývoji, což znamená, že jasné biologické rozdělení na pohlaví „mužské“ a „ženské“ nemusí být zcela jednoznačné.
Intersex by neměl být zaměňován s transgenderem, kdy se osoba neztotožňuje se svým přiděleným pohlavím.
Hrozba ve starověku, zrůdnost ve středověku
Až do 19. století se lidem, jejichž pohlavní variace nebylo možné jednoznačně zařadit mezi muže nebo ženy, říkalo „hermafroditi“. Tento termín má kořeny v řecké mytologii a svědčí o tom, že téma intersexuality je staré tisíce let.
Inspirací pro jméno se stal Hermafrodítos, syn Herma a Afrodity. Narodil se jako chlapec, zásahem bohů se spojil s nymfou Salmakis a od té doby žil napůl jako muž a napůl jako žena. Navzdory tomuto božskému původu byli „hermafrodité“ ve starověkém Řecku považováni za hrozbu pro společenský řád a varování.
Slavný americký válečný hrdina byl ženou nebo intersexuálem
Ve středověku a až do raného novověku kolem roku 1500 byli intersexuální lidé považováni za zrůdy, ale také za něco přirozeně podmíněného a za znamení Boží tvůrčí síly. Podle některých římských zákonů však museli být od 12. století podle svých převažujících pohlavních znaků zařazováni buď do kategorie mužů, nebo žen.
Od 16. a 17. století se medicína začala intenzivněji zabývat „hermafroditismem“, což vyvolalo nové otázky o příčině, klasifikaci a postavení „hermafroditů“. To úzce souviselo se vznikem anatomie jako lékařské disciplíny v polovině 16. století, což vedlo ke stále podrobnějším informacím o pohlavních orgánech.
V průběhu tohoto vývoje již nebyla „hermafroditní“ těla chápána jako obludnosti, ale jako patologické odchylky od normy. Jinými slovy: intersexuální lidé již nebyli považováni za výjimečné, ale za nepřirozené.
Lékařská diagnóza pohlaví
Po éře osvícenství se medicína snažila stanovit přesnou diagnózu pohlaví. Proto definovala nová kritéria pohlaví. Zvláštní význam měla varlata, která byla považována za jednoznačně mužský znak.
Annahita Esmailzadehová: „Zrcadlit sexistické chování“
Protože se však varlata intersexuálních osob často nacházejí v břiše, a nejsou tedy vidět, museli se lékaři u starších pacientů uchýlit k pomocným kritériím, jako je menstruace nebo sexuální orientace. Přitom se také snažili, bez jakéhokoli právního nároku, prosadit jako odborníci na určování pohlaví.
Se popularizací pohlavních žláz jako orgánu určujícího pohlaví (známých také jako gonády) se v 19. století dostaly do centra pozornosti lékařů také vaječníky jako protějšek varlat. Od roku 1850, s nástupem výzkumu hormonů a genetiky, přibyly další faktory určující pohlaví, které dále komplikovaly přiřazení pohlaví.
Na počátku 20. století začali lékaři postupně přebírat větší roli při porodu. Pokud se objevily známky intersexuality, určil lékař pohlaví dítěte po vyšetření pohlavních orgánů.
Přiřazení pohlaví se však ukázalo jako velmi obtížné, protože různé charakteristiky pohlaví byly často protichůdné. Například existují lidé, kteří jsou geneticky muži a fyziologicky ženy (kompletní androgenní rezistence, zkráceně CAIS). To znamená, že mají sadu chromozomů XY, v břiše se jim tvoří varlata, ale navenek se vyvíjejí jako zcela ženské. Vzhledem k těmto obtížím byla léčba intersexuálů – jak se jim od roku 1917 říkalo – považována za kontroverzní.
Chirurgické zákroky
Americký urolog a chirurg Hugh Hampton Young byl jedním z prvních lékařů, kteří ve Spojených státech nabízeli chirurgickou léčbu, která byla v té době poměrně neobvyklá. V roce 1915 začal v nemocnici Johnse Hopkinse rozvíjet chirurgické techniky a v roce 1916 založil Urologický institut, díky němuž se nemocnice stala centrem pro osoby neurčitého pohlaví.
Vzhledem k tomu, že případy intersexuality nejsou vždy viditelné při narození, byli mezi postiženými i ti, kteří vyhledali lékaře až v pokročilém věku. Teoreticky byly až do 40. let 20. století za faktor určující pohlaví považovány gonády (tj. varlata nebo vaječníky), ve skutečnosti se však lékaři při určování pohlaví dospělých obvykle řídili jejich výchovou.
Brzy se objevily lékařské kontroverze, protože existovali lékaři, kteří při chirurgických zákrocích brali v úvahu přání a „vnitřní život“ pacientů a nespoléhali se pouze na složení pohlavních žláz. To vedlo k posunu od určování skutečného pohlaví k určování nejvhodnějšího pohlaví s přihlédnutím k subjektivním pocitům pacienta.
První operace intersexuálního dítěte byla provedena v roce 1944 v dětské nemocnici v Curychu. Koncem 40. let 20. století se lékaři stále více zaměřovali také na psychologické faktory u novorozenců, ačkoli neexistoval žádný konsenzus ohledně teorií a léčby intersexuálních dětí.
Od padesátých let 20. století se jako obzvláště vlivné ukázaly teorie psychologa a sexuologa Johna Moneyho. Dospěl k závěru, že přiřazení pohlaví na základě fyzických znaků není tak důležité, protože postižené osoby dorostou do rolí, které jim byly určeny. Doporučoval proto, aby se pohlaví dítěte určovalo podle možnosti chirurgické úpravy. A protože bylo snazší něco odstranit než něco přidat, většina intersexuálních dětí byla operována tak, aby se z nich staly dívky.
Diskuze o inkluzi nebo exkluzi
S tím, jak medicínský pokrok vyřešil mnoho záhad spojených s intersexualitou, postavil společnost před nové výzvy. Koneckonců z čistě zdravotního hlediska by byl lékařský zásah v případě pohlavní variability nutný jen velmi zřídka. Nicméně ze společenského hlediska se medicíně zdálo důležité přiřadit děti při narození k jednomu nebo druhému pohlaví.
Násilí jako důsledek změny klimatu
Z dnešního pohledu takové časné zásahy, kterým se lze vyhnout, porušují právo na tělesnou integritu, jak uvedla švýcarská Spolková rada v roce 2016. Brzké zásahy způsobily v mnoha případech utrpení. Pokud je to možné, měly by být nevratné zákroky odloženy do doby, kdy je dítě dostatečně staré na to, aby o nich mohlo samo rozhodnout.
Debata ve společnosti dospěla do bodu, kdy se o zavedení třetího pohlaví diskutuje již několik let. To by bylo otevřené nejen pro intersexuální osoby, ale také pro nebinární osoby. Ti mají zpravidla jasné biologické pohlaví, ale neidentifikují se ani s jedním z nich – intersexuální lidé se mohou identifikovat také jako nebinární.
Zatímco debata o zavedení třetího pohlaví se vede o inkluzi, ve sportu se diskutuje o vyloučení, tedy exkluzi, intersexuálních sportovců.
Soubor pravidel pro zacházení s intersexuálními sportovci existuje již delší dobu: lékařská vyšetření za účelem určení pohlaví sportovce byla poprvé povolena na letních olympijských hrách v roce 1936. Na olympijských hrách v roce 1968 pak Mezinárodní olympijský výbor poprvé zavedl testy pro kontrolu chromozomálního pohlaví ve sportu. Od té doby se tyto testy standardně prováděly u všech žen.
Od roku 1996 se testy pohlaví prováděly pouze u sportovců, u nichž existovaly vážné pochybnosti o jejich pohlaví. V roce 2012 MOV změnil typ testování na hormonální testy. World Athletics, zastřešující organizace všech národních atletických federací, od roku 2018 testuje také testosteron. Ženy s vysokou hladinou testosteronu musí užívat léky na její snížení, aby se mohly účastnit soutěží.
Nejznámějším případem je pravděpodobně Caster Semenyaová, jihoafrická běžkyně na střední tratě. Odmítla brát léky na snížení hladiny testosteronu, a proto byla za soutěží vyřazena.
A co Imane Khelifová? Stále není oficiálně potvrzeno, že je Khelifová intersexuálkou. MOV ve svém čtvrtečním prohlášení uvedl:
Všichni sportovci, kteří se účastní boxerských soutěží na olympijských hrách v Paříži 2024, splňují požadavky na způsobilost a účast v soutěži, jakož i všechny platné lékařské předpisy Boxerského oddělení Paříž 2024 (PBU).
MOV také poukazuje na to, že Imane Khelifová a Tchajwanka Lin Yu-ting (o níž se také hovořilo) se již léta účastní vrcholných soutěží.
Pravidla způsobilosti by se neměla měnit v průběhu probíhající soutěže a veškeré změny pravidel musí probíhat podle příslušných postupů a měly by být založeny na vědeckých důkazech.
🚨🚨🚨 LE PRÉSIDENT DU CIO, THOMAS BACH S’EXPRIME SUR IMANE KHELIF :
« Imane Khelif est une femme. Elle est née femme, et elle combat avec les femmes. Il y’a ABSOLUMENT aucun doute sur ça.
Nous avons réalisé des test très poussés qui le prouvent. » pic.twitter.com/CdoTFiui8V
— Algérie Football Média 🇩🇿 (@DZFOOTBALLDZ) August 3, 2024
Je proto nepravděpodobné, že by byla Khelifová kvůli náhlé propuklé kontroverzi ze současné soutěže vyloučena.
Jako zdroj byla použita kniha Ulrike Klöppelové (2010): „XX0XY nevyřešeno. Hermafroditismus, pohlaví a gender v německé medicíně. Historická studie intersexuality“ (XX0XY ungelöst. Hermaphroditismus, Sex und Gender in der deutschen Medizin. Eine historische Studie zur Intersexualität).
