Kultura USA je inkubátorem „vnějších hodnot“. Nikdo je neztělesňuje tak jako republikánský favorit. Komentář George Monbiota pro The Guardian.
Pro pokračující vzestup Donalda Trumpa a nezlomnost jeho podpory, navzdory vzrůstajícímu pohoršení a množství trestních oznámení, se nabízí mnoho vysvětlení. Některá z těchto vysvětlení jsou přesvědčivá. Nikde jsem však neviděl zmíněno jedno, které by podle mého názoru mohlo být nejdůležitější: Trump je králem extrinsiků.
Unie CDU a CSU spoléhá na populismus
Někteří psychologové se domnívají, že naše hodnoty mají tendenci shlukovat se kolem určitých pólů, které se označují jako „vnitřní“ (intrinsické) a „vnější“ (extrinsické). Lidé se silným souborem vnitřních hodnot inklinují k empatii, intimitě a sebepřijetí. Bývají otevřeni výzvám a změnám, zajímají se o univerzální práva a rovnost a ochraňují ostatní lidi a živoucí svět.
Lidé na vnějším konci spektra jsou více přitahováni prestiží, postavením, image, slávou, mocí a bohatstvím. Jsou silně motivováni vyhlídkou na individuální odměnu a pochvalu. Jsou náchylnější k objektivizaci a vykořisťování druhých lidí, k hrubému a agresivnímu chování a k přehlížení sociálních dopadů a důsledků pro životní prostředí. Mají malý zájem o spolupráci nebo společnost. Lidé se silným souborem vnějších hodnot častěji trpí frustrací, nespokojeností, stresem, úzkostí, hněvem a nutkavým jednáním.
Trump ztělesňuje vnější, extrinsické hodnoty. Od mrakodrapu se zlatě vyvedeným nápisem s jeho jménem až po nabubřelou okázalost bohatství, od nekonečných řečí o „vítězích“ a „poražených“ až po jeho údajný zvyk podvádět při golfu, od extrémní objektivizace žen, včetně jeho vlastní dcery, až po jeho posedlost velikostí rukou, od odmítání služeb pro veřejnost, lidských práv a ochrany životního prostředí až po jeho extrémní nespokojenost a zlobu, která se nezmenšila ani v době, kdy byl prezidentem Spojených států, je Trump, možná více než kterákoli jiná veřejná osoba v nedávné historii, chodícím a mluvícím pomníkem extrinsických hodnot.
Jan-Werner Müller: „V částech Evropy je de facto odstraněna demokracie“
Se svými hodnotami se nerodíme. Utvářejí je náznaky a reakce, které získáváme od ostatních lidí, a převládající mravy naší společnosti. Jsou také formovány politickým prostředím, ve kterém žijeme. Pokud lidé žijí v krutém a chamtivém politickém systému, mají tendenci jej brát za normu a ztotožňovat se s ním, vstřebávat jeho dominantní tvrzení a převádět je do vnějších hodnot. To následně umožňuje vznik ještě bezcitnějšího a chamtivějšího politického systému.
Pokud naopak lidé žijí v zemi, kde nikdo nestrádá, kde se společenské normy vyznačují laskavostí, empatií, sounáležitostí a společnost je osvobozena od lakoty a strachu, jejich hodnoty se pravděpodobně posunou směrem k vnitřním, intrinsickým cílům. Tento proces je znám jako zpětná vazba politiky nebo „hodnotová západka“ (values ratchet). Hodnotová západka funguje na společenské i individuální úrovni: silný soubor vnějších hodnot je často důsledkem nejistoty a nenaplněných potřeb. Tyto vnější hodnoty pak vytvářejí další nejistotu a nenaplněné potřeby.
Od doby, kdy se k moci dostal Ronald Reagan, který se zasadil o to, aby se společnost ostře rozdělila na „vítěze“ a „poražené“ a aby se stále více lidí, kterým chybí veřejné zaopatření, dostávalo do úzkých, se americká politika stala živnou půdou vnějších hodnot. Když demokratičtí prezidenti po Reaganovi přijali většinu zásad neoliberalismu, jen stěží se podařilo hodnotovou západku otočit. Odvolávání se demokratů, labouristů a dalších kdysi progresivních stran na vnější hodnoty je vždy sebezničující. Výzkumy ukazují, že čím více se lidé přibližují vnějším hodnotám, tím spíše budou volit strany z pravicového křídla.
Tento posun je však hlubší než politika. Po více než sto let uctívaly USA více než většina národů vnější hodnoty: americký sen je snem o získávání bohatství, jeho okázalém utrácení a útěku od potřeb a požadavků ostatních lidí. V politice i v populární kultuře ho provázejí toxické mýty o neúspěchu a úspěchu: bohatství je cílem, bez ohledu na to, jakým způsobem je získáno. Všudypřítomnost reklamy, komercializace společnosti a vzestup konzumerismu spolu s mediální posedlostí slávou a módou tento příběh posilují. Marketing nejistoty, zejména pokud jde o fyzický vzhled, a výroba nenaplněných přání hloubí v naší psychice díry, které se můžeme snažit zaplnit penězi, slávou nebo mocí. Dominantní kulturní témata ve Spojených státech – a v mnoha dalších zemích – fungují už desítky let jako téměř dokonalý inkubátor vnějších hodnot.
Klasickým znakem tohoto posunu je individualizace viny. Na obou stranách Atlantiku dnes nabývá extrémních podob. Podle návrhu zákona o trestním soudnictví, který nyní ve Velké Británii prochází parlamentem, mohou být bezdomovci přistižení při spaní ve veřejných prostranstvích uvězněni nebo pokutováni až do výše 2 500 liber, pokud jsou považováni za „obtěžující“ nebo způsobují „škodu“. Podle článku 61 návrhu zákona „škoda“ zahrnuje i zápach. Těžko říct, kde v tom nalézt smysl. Kdyby měl někdo nazbyt 2 500 liber, nebyl by na ulici. Vláda navrhuje, aby se pro osoby, které spí na ulici, poskytovaly vězeňské cely, ale ne domovy. A co je možná nejdůležitější, lidé jsou šikanováni a kriminalizováni za svou vlastní nouzi, kterou ale v mnoha případech způsobila politika vlády.
Mluvíme o posunu společnosti doprava. Mluvíme o polarizaci a rozdělení. Mluvíme o izolaci a krizi duševního zdraví. Na pozadí těchto trendů je však změna hodnot. Ta je příčinou dysfunkce naší společnosti; zbytek jsou jen symptomy.
Trump, Orbán, Höcke: liberalismus jako nepřítel
Když společnost oceňuje postavení, peníze, moc a dominanci, nutně to vede k frustraci. Je matematicky i ekonomicky zhola nemožné, aby byl každý bohatý. Čím více si ekonomické elity urvou, tím více musí všichni ostatní tratit. A někdo musí být následně obviněn ze selhání. V kultuře, která uctívá vítěze, to však nemohou být vítězové. Musí to být zlí lidé usilující o laskavější svět, v němž se bohatství rozděluje, na nikoho se nezapomíná a chrání se společnost, komunity a živá planeta. Ti, kdo si vytvořili silný soubor vnějších hodnot, budou volit toho, kdo je reprezentuje, toho, kdo má to, co by chtěli oni sami. Trumpa. A kam půjdou USA, tam je následuje i zbytek.
Trump by mohl znovu vyhrát – Bůh s námi, pokud se tak stane. Pokud ano, jeho vítězství nebude jen důsledkem rasové zášti stárnoucích bílých mužů, jeho vyhrocování kulturních válek nebo algoritmů a ozvěnových komor, jakkoli jsou tyto faktory důležité. Bude také důsledkem hodnot zakořeněných tak hluboko, že si je již ani neuvědomujeme.
