Hostem německé veřejnoprávní rozhlasové stanice Deutschlandfunk je Georg Löwisch, šéfredaktor listu Christ und Welt (Křesťan a svět). Své téma nazval „Kulturní válka jako možnost“.
Kulturní boj CDU a CSU
To, že Friedrich Merz (předseda unie CDU/CSU, pozn. PQ) nazval Unii Alternativou pro Německo s obsahem, je senzačně neobratné. Unie jako hodnotnější varianta AfD? Ne, každý, kdo tvrdí, že se chce distancovat od pravicových radikálů, by si neměl zahrávat s jejich názvem, jak to tento týden udělal šéf CDU.
Mnohem hlubší než Merzova volba slov je však otázka, zda strany CDU/CSU chtějí vstoupit do kulturní války, kterou v Německu již několik stran vede. Zdá se, že toto pokušení je věčné. Lze ho spatřit, když duryňský lídr CDU prohlásí, že ministr hospodářství Zelených Robert Habeck chce, cituji, zřídit energetickou StaSi, která se bude lidem dívat do kotelen. Pokušení je také vidět, když na pódiu CDU spolková policistka a bývalá rychlobruslařka Claudia Pechsteinová žertuje o tom, zda se koncerty ještě mohou jmenovat německý písňový večer a staví se proti rodinám s rodiči stejného pohlaví. Merz Pechsteinovou za její projev pochválil.
V demokracii směřuje politická debata k tomu, aby se nakonec našlo řešení. Lidé se hádají ve volebních kampaních, ve stranách, ve vládě, v parlamentu. Nakonec však dojde k dohodě. Demokracie je stroj na kompromisy. Jejím opakem je kulturní válka. V ní proti sobě stojí konfese. V kulturní válce protivník nesleduje jen politické cíle, ale ohrožuje i vlastní způsob života, a to i na místní úrovni. Kulturní válka polarizuje, kulturní válka odsuzuje.
Konfese a hrozba
To, že tento trik funguje, je dáno i tím, že se svět rychle mění. Německo je společensky stalo rozmanitější. Z ekologického hlediska klimatická krize v létě vysušuje řeky. Z ekonomického hlediska firmy zoufale hledají kvalifikované pracovníky. Právě tyto obavy využívají pravicoví populisté k vedení kulturní války. V konečném důsledku jde o obchod se strachem.
Pokud se do toho CDU/CSU zapojí, riskuje, že extremistický narativ ještě posílí. Nakonec bude většina stejně raději volit hlasitější originál. Výrazným příkladem jsou bavorské zemské volby v roce 2018. CSU Markuse Södera zaútočila na uprchlickou politiku tehdejší kancléřky Angely Merkelové. Jeho stranický kolega Alexander Dobrindt dokonce vyzval ke konzervativní revoluci. CSU nakonec dosáhla žalostných 37 %. AfD se podařilo dosáhnout 10 %. Markus Söder hovořil o zkušenosti blízké smrti. Jeho generální tajemník Markus Blume suše shrnul, že skunka nepředčíš. Unie se tehdy zřejmě poučila.
Nyní se však pokušení a dilema ukazuje znovu. Dokáže se Unie vyhnout kulturní válce? Nebo by do ní přece jen měla vstoupit se všemi číhajícími nebezpečími? Včetně rizika, že získá pověst strany, která pro změněný svět nemá vůbec žádnou koncepci.
Tento týden se CSU na uzavřeném zasedání pokusila najít řešení. Opět ji čekají bavorské zemské volby. Ministerský předseda Söder státnicky zdůraznil slovo respekt. Jeho stranický kolega Alexander Dobrindt kritizoval neúctu takzvané arogantní koalice. Neúcta, to je nejměkčí forma vedení kulturní války. Použití tohoto termínu má evokovat, že Olaf Scholz (SPD), Robert Habeck a spol. nemají žádnou úctu ke způsobu života občanů. Neúcta až k talíři s řízkem, neúcta až ke kotelně ve vlastním sklepě.
V porovnání s CSU tluče CDU hlasitě na buben. Náš azylový zákon je založen na lži, vysvětlil politik CDU Thorsten Frei. Přišel s nápadem okamžitého odstranění práva jednotlivce na azyl.
S pokušeními je to vždy těžké. Dnes jsou obzvlášť velká, protože CDU už nemá kancléřku. Programovou stranou nebyla nikdy. Utvářela Spolkovou republiku jako strana pragmatismu a křesťanského obrazu člověka, která má na zřeteli každého jako individuum. Jako velký žaludek dokázala strávit všechny rozpory. Právem se jí říká Unie. To je její role, a ne role strany kulturní války.
Georg Löwisch je šéfredaktorem listu Christ und Welt (Křesťan s svět). Christ und Welt byl evangelicko-konzervativní týdeník, který v poválečném období patřil k nejčtenějším a nejvlivnějším novinám ve Spolkové republice Německo. V průběhu 70. let 20. století ale začal ztrácet čtenáře i vliv. V roce 1980 byl pohlcen deníkem Rheinischer Merkur. Od roku 2010 vychází jako příloha pod hlavičkou týdeníku Die Zeit. Georg Löwisch byl od září 2015 do dubna 2020 šéfredaktorem berlínského deníku Tageszeitung (taz). Roku 2020 přešel k listu Christ und Welt. Löwisch vystudoval na Lipské univerzitě žurnalistiku a afrikanistiku a je držitelem několika novinářských ocenění.
