U příležitosti vydání knihy „O 3 stupně více – Pohled na hrozící globální oteplování a jak nám může příroda pomoci mu zabránit“ (3 Grad mehr – Ein Blick auf die Heißzeit und wie uns die Natur helfen kann, sie zu verhindern) zorganizovalo Helmholtzovo centrum pro výzkum životního prostředí (UFZ) vystoupení klimatologa Prof. Dr. Stefana Rahmstorfa.
Světoznámý klimatolog, oceánograf a profesor fyziky na Postupimském institutu pro výzkum klimatu (PIK) během necelých 24 minut laické veřejnosti srozumitelně vysvětlil hlavní klimatické hrozby a jejich fyzikální příčiny. Záznam živě vysílaná prezentace pochází z 28. dubna 2023. Zde je jeho přepis.
Prof. Dr. Stefan Rahmstorf: Dámy a pánové, jsem rád, že zde mohu být a přestože nemám žádné moc příjemné a potěšující zprávy o budoucím vývoji klimatu, uvidíte také, že to vůbec nechci sdělovat výlučně prostřednictvím modelových simulací, ale jednoduše tím, co se již děje a co již dlouhou dobu pozorujeme v naměřených datech.
Změna klimatu není „módní myšlenkou“
Myšlenka, že člověk mění klima, není úplně nová. Alexander von Humboldt například již v roce 1843 napsal, že lidé mění klima tím, že kácejí lesy a zastavují rozsáhlé plochy a také tím, že v průmyslových centrech vypouštějí velké masy páry a plynu. I v tomto ohledu Humboldt předběhl svou dobu. Snad každý někdy viděl tuto grafiku (viz video od první minuty). Nádraží v Cottbusu (česky též Chotěbuz, pozn. PQ) je také takto koncipováno, i když se popírá, že by mělo něco společného s globálním oteplováním. Výzdoba nádraží v Cottbusu mi připadá docela vtipná. Toto jsou proslulé „warming stripes„, každá čára představuje rok, počínaje rokem 1880, a zobrazuje globální střední teplotu. Vložím před ně konvenční datovou křivku, která jen ukazuje stejná data jiným způsobem (od 1:26). A nyní vidíme vlevo také stupnici, která nám ukazuje že jsme nyní na úrovni o 1,2 stupně vyšší globální teploty, než jsme byli v 19. století.
Proč toho o klimatu hodně víme, ale málo děláme?
A mimochodem, toto bylo předpovězeno dříve, než to bylo pozorováno. Už první oficiální vládní zpráva o globálním oteplování v roce 1965 pro tehdejšího amerického prezidenta Lyndona B. Johnsona obsahovala vše podstatné, a sice že v důsledku využívání fosilních paliv musíme očekávat globální oteplování, tání ledu a zvyšování hladiny moří. V roce 1988 pak americký klimatolog z NASA Jim Hansen před americkým Senátem prohlásil, že globální oteplování je zde již nyní a je pozorovatelné na měřeních (od 2:15). Dodnes si na ten den dobře pamatuji, bylo to i na titulní straně nejen deníku New York Times, ale vlastně všude. V té době bylo dokonce i v klimatologických kruzích – byl jsem tehdy doktorandem – trochu kontroverzní, když něco takového vyslovili konzervativní profesoři. No jo, prý to možná řekl ještě trochu předčasně, možná je to prý ještě v mezích přirozených výkyvů. Tomu ovšem dnes už dávno nikdo nevěří a globální oteplování už desítky let probíhá přesně podle předpovědí.
Což ostatně předpověděla kvantitativně korektně i společnost Exxon v 70. letech (G. Supran, S. Rahmstorf, N. Oreskes: Assessing ExxonMobil’s global warming projections, Science 2023, pozn. PQ). Očekávali oteplení o více než 2 stupně do konce století. A ano, k tom opravdu nemáme moc co dodat. V důsledku těchto poznatků byla v roce 1990 zveřejněna první zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) a poté se v roce 1992 konal Summit Země v Rio de Janeiru, na kterém se mezinárodní společenství jednomyslně rozhodlo zabránit nebezpečným změnám klimatu. Tak vznikla Rámcová úmluva o změně klimatu, v jejímž důsledku se tyto klimatické summity každoročně konají a proto byla v roce 2015 přijata Pařížská dohoda o klimatu. Tolik tedy k historii.
Globální oteplování není důsledkem změny zemské dráhy
Samozřejmě se můžeme na vývoj klimatu naší planety podívat i z delšího časového odstupu. Vidíme zde přechod od vrcholu poslední doby ledové zhruba před 20 000 lety do holocénu (od 3:51). Kdo z vás ví, proč na Zemi existují doby ledové? Dobře, zajímavé. V 70. letech jsem se to učil ve škole. Jedná se o tzv. Milankovičovy cykly zemské dráhy. Milutin Milankovič objevil oběh Země ve 20. letech 20. století. A nejpozději od 50. let minulého století je to bezesporu prokázáno. V mém oddělení v Postupimi dokážeme za pomoci našeho klimatického modelu korektně reprodukovat všechny změny ledových a teplých období, poháněné pouze těmito oběhovými cykly Země, které lze s astronomickou přesností reprodukovat a to miliony let do minulosti a miliony let do budoucnosti.
Rahmstorf: Jaká jsou nebezpečí neustále se zahřívající planety?
OK. Takže toto je přirozený cyklus oběžné dráhy Země, který zde způsobil přechod z doby ledové do holocénu. Od té doby žijeme posledních 10 000 let v holocénu v poměrně stabilních klimatických podmínkách. A na začátku holocénu člověk vynalezl zemědělství, usadil se a tak dále. Rozvoj naší civilizace tedy úzce souvisí se stabilním holocenním klimatem, které jsme již opustili, jak je zřetelně vidět na tomto grafu. S oteplením o 1,2 stupně zde máme tepleji, než jsme kdy měli v holocénu, a samozřejmě i více než během 100 000 let doby ledové, která mu předcházela. Takže dnes je tepleji, než na Zemi bylo nejméně 120 000 let. A teplota bude i nadále prudce stoupat, dokud tento vývoj nezastavíme přechodem na nulové emise.
Jedinou cestou jsou nulové emise
Zpráva IPCC opět zcela jasně uvedla, že stabilizovat klima znamená nulové čisté emise CO2, jiná cesta neexistuje (od 6:09). V Německu jsme nyní na zhruba dvojnásobku globálního oteplování, 2,3 stupně, což je to, co se očekávalo a předpovídalo. Není to překvapivé, protože 70 % zeměkoule tvoří oceány a oceány se zaprvé kvůli tepelné setrvačnosti ohřívají pomaleji, zadruhé se celkově zahřívají méně kvůli odpařování, a proto se samozřejmě pevniny vždy ohřívají mnohem více, než kolik činí globální průměrná teplota. Mnohé z nich asi dvakrát více.
Proč zavírají byznysmeni oči před „klimatickými alarmisty“?
Evropa se otepluje přibližně dvakrát více než je globální průměrná teplota, a protože je to naprosto jasné už celá desetiletí, vždycky mě překvapí, že to mnoho lidí neví a pak se ptají, co je tak špatného na oteplení o 2 stupně a nevšimnou si, že tady jsou to spíš 4 stupně. Veškerá příroda tam venku, ekosystémy, už nejsou vhodné pro klima, které zde budeme mít. Už teď vidíme, že lesy masivně odumírají kvůli suchu a neobvykle vysokým teplotám posledních několika let od roku 2018. A to znamená, pokud myslíme dopředu, že scénář, jako je tento, který zvýší globální teplotu o 3 stupně skončí někde mezi 5 a 6 stupni, právě protože u nás musíme počítat s dvojnásobným oteplením. A ano, bylo by vskutku katastrofální, kdybychom to dopustili, rozhodně bychom pak už naši zemi a celý svět nepoznali.
Změnu klimatu způsobil ze 100 % člověk
Otázka, která kupodivu zatím k mnoha lidem v publiku nedolehla, občas se najdou organizátoři, kteří uspořádají online ankety, kde můžete odpovědět na otázku k tématu, a já někdy dělám kvíz s výběrem z několika možností, o tom, kolik procent současného globálního oteplování je způsobeno člověkem (od 7:56). A stále je jen menšina těch, kteří znají správnou odpověď, a tou je 100 procent. Ale ani to není nový poznatek, je to jen zobrazení z aktuální zprávy IPCC. Údaj byl uveden už také v předchozí zprávě IPCC před osmi lety. A ano, i toto je zkrátka fakt.
Zdraví Země kolabuje ve většině klíčových ukazatelů
K současnému oteplování nijak nepřispívá příroda. Rozhodně ničím co by stálo za zmínku, dokonce spíše naopak, což je pravděpodobně způsobeno slábnoucí sluneční aktivitou, která se v posledních několika desetiletích snížila a trochu působila proti oteplování. Takže můžeme dokonce říci, že jsme pravděpodobně způsobili o něco více než 100 procent pozorovaného oteplení, protože malá část byla kompenzována slabou sluneční aktivitou.
Pokud se podíváme na důsledky které lze pozorovat i z vesmíru, když nás mimozemšťané pozorují z dálky, uvědomí si, že něco není v pořádku, protože takhle vypadala ledová pokrývka Severního ledového oceánu do 70. a 80. let, nyní vypadá jen takto, zaznamenáno pokaždé v létě (od 9:15). A myslím, že skoro všichni, kdo tu sedí, jsou ještě dost mladí na to, aby ještě zažili situaci, kdy budeme poprvé mít arktický oceán v podstatě bez ledu. A opět můžete pomocí paleoklimatických proxy dat rekonstruovat jaká byla ledová pokrývka v posledních více než tisíci letech (od 9:48). Byla v podstatě stabilní, dokud se v posledních 50 letech masivně nezmenšila. Můžete také vidět přímá pozorování od tmavě modré přerušované čáry dále, které začalo v 19. století, a červená čára na konci je satelitní trend od doby, kdy máme tyto satelity k dispozici, což je od 70. let 20. století. Můj kolega Markus Rex z Postupimi, který před pár lety vedl expedici Polárka na severní pól, po návratu řekl že přihlíželi umírání ledu.
Extrémy počasí jsou důsledkem globálního oteplování
To, čeho si všimneme jako první, jsou extrémy počasí a paní Reiterová na tato extrémní vedra poukázala již loňském léto (od 10:39). Bylo to nejteplejší léto v Evropě od počátku záznamů. A když jsme tuto paleokřivku viděli, pravděpodobně je nejteplejší za více než sto tisíc let.V současné době opět zažíváme extrémní vedra. Dnes jsem také na Twitter napsal pár věcí o příslušných mechanismech. Nechci to teď příliš rozebírat, ale dubnový teplotní rekord v Córdobě byl překonán téměř o pět stupňů. Takže nebyl jen tak překonán, ale byl starý teplotní rekord byl přímo rozmetán. Takové nové extrémní teplotní rekordní hodnoty jsou v posledních letech na různých místech planety zaznamenávány stále častěji.
It is stunning that the heat record in Cordoba was almost 5 degrees C above the previous April record. This is statistically implausible without changes in the dynamics of weather activity (which in science we distinguish from thermodynamics). 7/x https://t.co/u4YY5bN4P9
— Prof. Stefan Rahmstorf 🌏 🦣 (@rahmstorf) April 28, 2023
Možná bych ještě měl vysvětlit graf vlevo (11:36). Jedná se o analýzu dat celosvětových údajů o počasí, kterou jsme dělali. Ukazuje četnost teplotních anomálií v měsíčních hodnotách, které jsou o jednu směrodatnou odchylku, případně dvě, tři, čtyři nad normálem. Tři standardní odchylky je to, co bych nazval opravdu extrémní. To je tmavě červená čára. To je něco, co až do doby před začátkem globálního oteplování v tomto referenčním období, což je období 1950 až 1980, dosud nikdy nenastalo a nyní je 90krát častější. Takže lze skutečně říci, že vlny veder tohoto druhu by se s velkou jistotou bez globálního oteplování nevyskytovaly, protože jejich četnost se zvýšila tak obrovským způsobem. A jak již zmínila i paní Reiterová, měli jsme tu desítky tisíc úmrtí v důsledku veder. Jsem v kontaktu s kolegy, kteří to zkoumají, to číslo bude pravděpodobně kolem 100 000 v Evropě během tohoto léta. Vlna veder v roce 2003, která již byla dobře vyhodnocena z hlediska statistik úmrtnosti, způsobila 70 000 úmrtí. Vždy jsem ukazoval nejteplejší léto v Evropě od středověku, o kterém existují dobré záznamy což byl v mých prezentacích vždy rok 2003, ale ten nyní pomalu dál a dál klesá a nyní se už nachází až na pátém místě (seznam vln veder od r. 1540 do současnosti na Wikipedii, pozn. PQ). Tolik k takzvanému „létu století“ 2003.
Velké části Země nebudou za pár let obyvatelné
Při dalším oteplování budou části zemského povrchu příliš horké na to, než aby tam mohl žít Homo sapiens (od 13:18). Zde je studie ze sborníku Národní akademie věd USA, která tyto oblasti ukazuje znázorněné černě, kde pak jednoduše bude takové horko, že se tam nedá pobývat venku delší dobu po několik týdnů v roce a tak dále. Lidé tam prostě už nebudou moci žít a musí někam odejít. Mám na mysli například Indii, tam nežije zrovna málo lidí. A ti se určitě z velké části přestěhují na sever.
Rozhovor se Stefanem Rahmstorfem: „Na toto se musí naše děti připravit“
Dalším extrémním důsledkem oteplování je rostoucí sucho a na to poukazuji už mnoho a mnoho let (od 14:06). V Evropě bude vysychat oblast Středozemního moře, a to se podle naměřených údajů již dávno děje, stejně jako to již dlouho předpovídají modely. Na této mapě vidíme pokles srážek ve Středomoří. Druhou důležitou stránkou sucha je samozřejmě rostoucí odpařování v důsledku oteplování. Což pak masivně urychluje vysychání vegetace a půdy. A zde na mapě vidíte, že tímto vysycháním je velmi silně postižena také Sýrie, která v letech před vypuknutím tamních nepokojů zažila nejhorší sucho za posledních nejméně 900 let. Opět z údajů získaných ze sedimentů z východního Středomoří. To zásadně přispělo k tomu, že tam bylo jeden a půl milionu vnitřně vysídlených osob. Zemědělci opustili své vesnice a migrovali do měst, což masivně přispělo k nespokojenosti tamních obyvatel s Asadovým režimem. Také sucho na Loiře nebo Pádu máme v ještě v živé paměti a bude pravděpodobně pokračovat i v letošním létě.
Druhá strana mince, totiž extrémní srážky, se také zvyšují a to z prostých fyzikálních důvodů (od 15:36). Také je klimatologové předpovídali již před 30 lety. Teplý vzduch totiž může absorbovat více vodních par, které se za odpovídajících klimatických podmínek opět uvolní. I tato předpověď byla již dávno potvrzena údaji z měření, že tomu tak také je. To je také studie, kterou jsme publikovali před dvěma lety na základě globálních srážkových dat. Publikovali jsme ji také před deseti lety, toto je jen aktualizace po dalších deseti letech. Jde vlastně jen o aktualizaci s dalšími deseti lety údajů. V devadesátých letech jsme již opustili oblast náhodných výkyvů, od té doby se extrémní srážky, v tomto případě jde o denní rekordy, staly statisticky významnými a nadále rostou.
Teplotní rekordy jsou trend, ne náhodné výkyvy
A pak jsou tu povodně, jaké jsme zažili v údolí řeky Ahr (od 16:28). Švýcarští kolegové shodou okolností ukázali ve studii provedené o rok dříve, zejména pro Německo, Rakousko, Švýcarsko a Nizozemsko na základě údajů ze srážkoměrných stanic, že extrémních srážek skutečně přibývá i u nás, a to nejen v celosvětovém průměru.
Jsem vlastně oceánograf, jak již bylo zmíněno v úvodu a proto také ještě ukáži zvyšování hladiny moří (od 16:56). I to, jak jsem zmínil, byl předpovězen již v roce 1965 ve zprávě pro tehdejšího amerického prezidenta. Je zcela logické, že když ohříváte vodu, rozpíná se, a když ohříváte led, taje. Obojí způsobuje zvyšování hladiny moří. Nyní vidíme i v satelitních datech, že se tempo zvyšování mořské hladiny zrychluje. I to bylo samozřejmě předpovězeno, protože je opět zcela logické, že čím je tepleji, tím rychleji tají kontinentální ledové masy a tím rychleji stoupá hladina moří. A musíme vědět, přechod z doby ledové do holocénu jsem vám ukazoval, to bylo zhruba 6-7 stupňů globálního oteplení, tehdy se hladina moře zvedla o 120 metrů, protože dvě třetiny tehdejších ledových mas roztály a to dále znamená, že zbývající třetina nám ještě zůstává, například dostatek ledu v Antarktidě a Grónsku, aby se hladina světových oceánů zvýšila o dalších 65 metrů. A nyní se právě řítíme do oteplení o několik stupňů, pokud okamžitě nedupneme na brzdu a emise CO2 nezastavíme.
Již brzy nebude cesty zpět
Dalším problémem jsou takzvané body zvratu klimatického systému, z nichž některé jsou uvedeny zde a také v mé knize, kde body zvratu vysvětluji (od 18:21). Nejprve pár slov k tomuto tématu. Co je to bod zvratu?
Bod zvratu je bod, v němž se další vývoj systému stává samoběžným, bez toho abychom ho ještě nějak poháněli, např. vypouštěním ještě většího množství CO2 do ovzduší. Bod zvratu si můžete jednoduše vyzkoušet tak, že budete tuto láhev pomalu posouvat směrem k okraji stolu, tam se také nachází bod zvratu. Již tento příklad ilustruje, že nepotřebujete super složitou fyziku, abyste měli v systému body zvratu, a proto existuje mnoho subsystémů klimatu, kde takové body zvratu existují, například velké masy kontinentálního ledu v Grónsku, západní nebo východní Antarktidě, které mají každý svůj bod zvratu, od něhož se úbytek ledu stává samovolným procesem, který již nelze zastavit. I biologické systémy mají také takové body zvratu.
Stefan Rahmstorf: Toto jsou nejnebezpečnější body zvratu klimatu
Zejména v biologii známe pojem převrácení ekosystému. Původně vznikl v ekologii vodních toků, například v případě lesů to znamená, že uschnou a odumřou, nebo snad dokonce vzplanou, protože jakmile les uschne, riziko lesních požárů se samozřejmě výrazně zvyšuje. Korálové útesy ve velké části světa již pravděpodobně bod zvratu překročily. Tři čtvrtiny Velkého bariérového útesu v Austrálii v posledních letech vybělily, a to jen z důvodů omezené teplotní tolerance korálů.
Souhrnná zpráva IPCC, která byla zveřejněna před několika týdny, jasně uvádí, že pravděpodobnost takových náhlých a nevratných změn změn a překročení kritických bodů se zvyšuje s každým dalším oteplením (od 20:11). A zpráva to také kvantifikuje a říká, že toto riziko překročení bodů zvratu se mezi 1,5 a 2,5 stupni oteplení zvyšuje z mírného na vysoké. Takže již mírné riziko je příliš velké a pokud překročíme 1,5 stupně, pak se skutečně dostaneme do velmi nebezpečné situace.
Nyní se dostávám ke konci (od 20:58). Chci říci pár slov o tom, že stále ještě můžeme něco udělat. Naštěstí existuje Pařížská dohoda o klimatu, kde bylo dohodnuto, mimochodem jednomyslně, dokonce včetně Saúdské Arábie i Ruska a lidi, kteří vydělávají hodně peněz na fosilních palivech, také souhlasili, protože i oni vědí, jak je to nebezpečné, když nic neuděláme, že se všichni budou snažit omezit oteplování na 1,5 stupně. Každý občan by to také měl od své vlády vyžadovat.
Když začneme hned a radikálně, máme ještě šanci
To znamená, že musíme velmi rychle zastavit emise (od 21:38). IPCC to právě znovu tweetnul, náhodou jsem to viděl včera na Twitteru. Pochází to samozřejmě z jejich zprávy, kde jedním z hlavních závěrů je, že musíme rychle, zásadně a ve většině případů okamžitě redukovat skleníkové plyny, to je pro splnění cílů Pařížské dohody nezbytné. Vidíme to na emisní křivce, zde černá křivka ukazuje dosud pozorovaný rostoucí průběh emisí CO2 nebo emisí skleníkových plynů celkově, jako v tomto případě a my se musíme co nejrychleji dostat na tuto modrou dráhu, která jde velmi strmě dolů, pokud vůbec chceme mít šanci omezit oteplení na 1,5 stupně.
Current policies make it likely that #globalwarming will exceed 1.5°C during the 21st century & make it harder to limit warming below 2°C.
“This Synthesis Report underscores the urgency of taking more ambitious action.” – Hoesung Lee, #IPCC Chair
👉 https://t.co/zAMzd12lR7 pic.twitter.com/KzLW4z9yK0
— IPCC (@IPCC_CH) April 27, 2023
Dobrou zprávou je, že řešení již máme (od 22:30). Nemusíme doufat v jadernou fúzi, která je od mého mládí vždy vzdálená 30 let. To je pokaždé jen mrkvička, která je vám nabízena. Máme řešení, která už teď exponenciálně rostou, jsou stále levnější a levnější, obnovitelné zdroje energie jsou již nyní ve většině zemí nejlevnější formou energie a větrná energie, baterie a elektromobilita se nyní během několika málo let, jak vyplývá z nejnovější zprávy Mezinárodní energetické agentury, velmi poměrně dramaticky změní.
„Růst je pozitivní. Pokud se díváte jen jedním okem“
Ale stále ještě existují lidé, kteří se snaží tento naléhavě potřebný rozvoj zastavit nebo ho alespoň zpomalit, aby na ropě a uhlí ještě něco vydělali. To je fatální, protože máme velmi málo času. Pokud bychom měli několik desetiletí, byl bych zcela benevolentní, že obnovitelné zdroje a tak dále samy od sebe prosadí, protože jsou prostě nejvýhodnější, ale my už ten čas nemáme, protože se desítky let brzdilo. Proto se teď musí vše odehrávat velmi rychle.
A tím jsem u konce. Děkuji vám za pozornost a ano, jsem také na Mastodonu, děkuji vám.
Stefan Rahmstorf vystudoval fyziku a fyzikální oceánografii. V roce 1990 získal doktorát na novozélandské Victoria University of Wellington a v roce 1998 se habilitoval na univerzitě v německém Kielu. Od roku 1996 pracuje v Postupimském institutu pro výzkum vlivu klimatu (PIK). Je jedním z nejcitovanějších vědců ve svém oboru na světě a je také považován za jednoho z předních německých výzkumníků klimatu. V roce 2007 byl jedním z hlavních autorů čtvrté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC). Stephan Rahmstorf je autorem a spoluautorem desítek článků a knih, pravidelně píše sloupek pro magazín Spiegel Online, v němž se obecně srozumitelnou formou věnuje tématům souvisejícím s klimatickou krizí. Za svou práci proti globálnímu oteplování a vědeckou činnost získal několik ocenění.
