Jsou ‚midterms‚ v USA známkou síly americké demokracie? Politolog Daniel Ziblatt neskrývá své pochybnosti: „Vzniká zde celá infrastruktura autoritářství.“
Daniel Ziblatt je profesorem nauky o vládách na Harvardské univerzitě a ředitelem oddělení transformace demokracie ve Středisku sociálního výzkumu v Berlíně (Wissenschaftszentrum Berlin für Sozialforschung). Rozhovor pro německý týdeník Die Zeit vedli Lenz Jacobsen a Marcus Gatzke.
Die Zeit: Pane Ziblatte, po letech převážně špatných zpráv o americké demokracii je situace po těchto volbách jiná. Ani odborníci se neshodnou v tom, zda byly volby v polovině prezidentského volebního období znamením síly demokracie, nebo dalším krokem k jejímu zničení. Jak si vysvětlujete tento zmatek?
Daniel Ziblatt: Myslím, že to vychází z toho, že se staly dvě věci najednou: jednou z nich je, že strana, ze které vzešel prezident, v polovině volebního období ztrácí. Tak tomu bylo vždy a bylo tomu tak i tentokrát. Na druhou stranu jsou mezitím autoritářské prvky ve vedení Republikánské strany silnější než kdykoli předtím v historii USA. Tyto dva fenomény se ve volbách protnuly a nejsem si jistý, zda jde jen o opakování běžných vzorců z poloviny volebního období, nebo zda se zde odehrává něco opravdu zásadního.
Zeit: Zásadní by bylo, že kvůli výše popsané radikalizaci nezískali republikáni v polovině volebního období tolik, kolik by vlastně získat měli.
Ziblatt: To by byl optimistický výklad. Ale i kdyby nezvítězili všichni nejradikálnější republikánští kandidáti, republikáni ve Sněmovně reprezentantů budou prakticky v zajetí této radikální skupiny, těchto lidí, kteří slíbili zahájit řízení o impeachmentu prezidenta Joea Bidena atd.
Fukuyama: „Liberalismus potřebuje demokracii“
Zeit: Příznivci Donalda Trumpa si však vedli hůře, než se očekávalo.
Ziblatt: Ano, Republikánská strana má možnost se od Trumpa odpoutat. To je dobrá zpráva. Špatnou zprávou je, že to, co přijde potom, nemusí být nutně lepší. Zaprvé je chybou dívat se vždy jen na prezidentskou otázku, na tuto část politického systému. Význam Kongresu je hodně velký a mnoho republikánů, kteří tam nyní sedí, je prostě nebezpeční blázni. Bez ohledu na to, co se stane s Trumpem. A za druhé, zatím nevíme, co si o Ronu DeSantisovi vlastně myslet.
Zeit: Právě znovuzvolený republikánský guvernér Floridy a možný kandidát na prezidenta.
Ziblatt: Ve skutečnosti nevíme, jaký je DeSantis člověk. Je nebezpečnější než Trump? Připomíná mi Viktora Orbána, protože i on si umí zajistit většinu tím, že kašle na volební zákony a pravidla demokracie a zasahuje do soukromého sektoru. Možná je to ale také přehnaná interpretace a DeSantis je jen velmi, velmi efektivní republikánský politik, který za sebou dokáže shromáždit různé etnické skupiny. Zkrátka to zatím nevíme.
Změna, kterou Trump inicioval, nyní pokračuje nezávisle na něm, a to i na úrovni federálních států.
Zeit: Právě to, že ho není tak snadné odhadnout, a tím i odsoudit, může být jeho silnou stránkou.
Ziblatt: V naší knize „Jak umírají demokracie“ jsme navrhli lakmusový papírek, podle kterého lze rozpoznat autoritářské politiky. Každý si mohl okamžitě všimnout, že Trump plně splňuje všechna čtyři kritéria. Trump to výzkumníkům a studentům demokracie usnadnil. S Orbánem to bylo vždy složitější, evropští pravicoví autoritářští politici jsou rafinovanější a DeSantis se zdá být také. Republikáni by řekli: Trump je teď pryč a vy přesto nepřestáváte stigmatizovat naše úspěšné lidi!
Útok na Kapitol, tajné dokumenty, znásilnění a podvod: Trump pod čtyřnásobným tlakem
Zeit: Není to pochopitelné? Akademická a politická reakce na DeSantise a Orbána nemůže spočívat v tom, že prostě upravíme lakmusový papírek a definici toho, kdo je nebezpečný pro demokracii, tak, aby vyhovoval všem, kteří se nám nelíbí.
Ziblatt: Ano, to je oprávněná kritika. Proto bych spíše řekl: Důležitější než tyto osoby je, že se mění samotný fenomén. Změna, kterou Trump inicioval, nyní pokračuje nezávisle na něm, a to i na úrovni federálních států. Někteří z lidí, kteří tam přišli do důležitých funkcí, neuznávají Bidenovo volební vítězství v roce 2020 a není jasné, zda mohou znemožnit demokratické prezidentské volby v roce 2024. Vzniká zde celá infrastruktura autoritářství. To je to, co bylo myšleno, když se před volbami říkalo, že tentokrát se hlasuje o demokracii.
V současné podobě představuje Republikánská strana nebezpečí pro demokracii.
Zeit: Ale demokratičtí politici, například exprezident Barack Obama, to říkají už léta při každých volbách.
Ziblatt: Když se jedna ze dvou hlavních stran stane tak autoritářskou, jako jsou republikáni, stává se, že každé celostátní volby vypadají jako celostátní výjimečný stav: když budete nyní volit špatně, bude to opravdu špatné! To má z dlouhodobého hlediska únavný a vyčerpávající účinek. Není to tak, že se ráno po volbách probudíme a demokracie je mrtvá. Umírá pomalu, slábne, degraduje.
Mnozí Američané se nyní oprávněně obávají ještě většího politického násilí, republikáni se nesmířili s výsledky voleb, demokratičtí politici se už neodvažují kandidovat, protože se bojí násilí a zastrašování – to všechno jsou podmínky, na které jsme si zvykli a které bychom ještě před lety považovali za nesnesitelné.
Novinář o Trumpovi: „Nihilistický, nebezpečný a opovrženíhodný“
Zeit: Ale pokud demokraté při každých volbách říkají, že jde o demokracii jako celek, znamená to také: pokud nevolíte nás, ale ty druhé, jste vlastně proti demokracii.
Ziblatt: Ano, to zní samozřejmě strašně.
Zeit: Ale je to podle vás pravda? Je hlasování pro republikány hlasem proti demokracii?
Ziblatt: Hm. Nejdřív se nad tím zamyslím, protože je to tak důležité (dlouho přemýšlí). Ano. Bohužel je to pravda: hlas pro Republikánskou stranu je hlasem proti demokracii. Co je pro mě v tuto chvíli důležité: napsal jsem celou knihu o konzervativních stranách a o tom, proč jsou tak důležité pro fungování demokracie, a opravdu to neříkám lehce. V současné podobě však Republikánská strana představuje nebezpečí pro demokracii. Tragédií je, že to tak vidí i mnozí republikáni.
Republikáni nemají žádný recept na vítězství v celostátních volbách. Jsou stranou menšiny.
Zeit: Navzdory tomuto dramatu došlo v polovině volebního období k velmi malým změnám ve složení Kongresu, mnohem menším než obvykle. Je jinak tak dynamická americká politika polarizací prakticky zmrazena?
Ziblatt: Výsledek voleb lze také interpretovat jako Bidenův úspěch. Často je podceňován, ve skutečnosti je jeho prezidentství zatím velmi úspěšné. To je jeden z důvodů. Druhá věc je, že republikáni nemají žádný recept na vítězství v celostátních volbách. Jsou stranou menšiny. I proto by mohly tyto midterms být dobrým znamením. V nejlepším případě povedou výsledky k tomu, že republikáni v určitém okamžiku změní kurz, aby znovu získali většinovou podporu.
Zeit: Nejste příliš optimistický? Naposledy jsme s vámi mluvili den po útoku na Kapitol. Tehdy jste doufal, že se republikáni odvrátí od Trumpa a volebních lží a že velká reforma volebního zákona ochrání demokracii. Ani jedno se nestalo.
Ziblatt: Jistě, čekáme, pracujeme na tom a doufáme. Můžeme být ale také ještě optimističtější: možná vůbec neprožíváme pomalou degeneraci demokracie, ale pouze její autokorekci. Bolestivý, pomalý proces, na jehož konci se objeví jiný, ale ne nutně horší kurs. To nevím.
Daniel Ziblatt: „V USA utichla debata o budoucnosti“
Co ale vím je, že v příštích dvou letech nedojde k zásadním reformám, k celostátní volební reformě. Republikáni budou vše blokovat. Ale, a tady jsem opět optimistický, ve federálních státech se může stát hodně, jsou stále velmi dynamické. Volební právo žen a mnoho dalších důležitých inovací bylo nejprve zavedeno na úrovni federálních států a teprve později na celostátní úrovni. Jednotlivé státy jsou laboratořemi demokracie.
Zeit: Zachrání tedy americkou demokracii federalismus?
Ziblatt: Nebo ji zabije. K experimentům na úrovni federálních států bohužel patří i omezení volebního práva.
Zeit: Co vás na těchto volbách nejvíce překvapilo?
Ziblatt: V New Yorku a Nové Anglii demokraté ztratili některé obvody, kde bych to nečekal. Když se však podíváte blíže, uvidíte vítězství demokracie. Demokraté se snažili vyčlenit obvody tak, aby v nich mohli bezpečně zvítězit. Jeden soudce tomu zabránil a zvýšil tak kompetitivnost voleb. Jinými slovy, volby se zde skutečně staly demokratičtějšími. A zároveň nyní v jednom z obvodů zvítězil republikánský kandidát, který se podílel na útoku na Kapitol v roce 2020. To jsou paradoxy demokracie.
Zeit: Nápadné také bylo, kolik voličů se rozhodovalo podle toho, jak se strany stavěly k legálním potratům. V Michiganu to bylo rozhodující pro polovinu, v Pensylvánii pro 40 % voličů.
Ziblatt: V současné době právě píši knihu o „tyranii menšiny“. Potraty jsou toho jasným příkladem: Nejvyšší soud rozhodl jinak, než si většina Američanů přeje. Je to vzorec: prezident Trump zvolený menšinou vybírá soudce, kteří jsou pak potvrzeni částí amerického Senátu, který zase zastupuje jen menšinu voličů. Výsledkem je pak samozřejmě politika, která jde proti většině v zemi. Pro pro naše téma, demokracii, je však na debatě o potratech zajímavá ještě jedna věc.
Francis Fukuyama: „Americká identita již neexistuje“
Zeit: Co?
Ziblatt: Ukazuje, jak celostátní, vysoce polarizované otázky dlouhodobě dominují všem lokálním a federálním problémům. Naše lokální politika se zcela rozpustila. To byla jedna ze silných stránek americké demokracie: kromě celostátní politiky existovala také politika místní, kde se strany lišily od místa k místu a stát od státu, kde bylo možné uzavírat neobvyklá spojenectví a kde mohlo vzniknout něco nového. Bohužel se zdá, že je za námi.
Zeit: Selhala s těmito midterms, které vlastně polarizaci potvrdily, Bidenova strategie o „ozdravení“ země?
Ziblatt: Nikdy jsem si nemyslel, že je to správná cesta. A část mého já se domnívá, že Biden sice mluvil o „ozdravení“, protože to odpovídá jeho povaze a roli, ale dobře věděl, proti čemu ve skutečnosti u republikánů stojí. Biden ví, že chcete-li něco politicky změnit, musíte vyhrát důležité bitvy. Nejde o léčení; když už metafory, tak spíše sportovní: chcete-li změnit zemi, musíte být lepší než váš soupeř, musíte vyhrát politickou hru.
Ziet: Dobře, nemluvme tedy o ozdravení. Ale vy sám jste svou knihu nazval Jak umírají demokracie, takže je to také zdravotní metafora. Co byste tedy po těchto volbách zapsali do chorobopisu americké demokracie?
Ziblatt: Že je nemocná, ale její obranný systém jede na plné obrátky. Je tolik demokratických aktivistů, v boji za demokracii je již dlouho mobilizováno tolik občanů. Většina Američanů chce demokracii bránit. Institucionálně, ve svých orgánech, je však americká demokracie oslabena. Co tedy pozorujeme, je horečka. Ano, to je možná správný obraz: někdy je teplota nízká a vše se zdá být pod kontrolou. A někdy, jako teď v polovině volebního období, se horečka najednou zvýší. Vypadá to zle, ale horečka ukazuje, že tělo s nemocí bojuje – že USA bojují za demokracii.
Daniel Ziblatt, nar. 1972, je americkým politologem, zabývajícím se na výzkum demokracií a demokratizace, jakožto politiku a politické dějiny západní Evropy. Od r. 2018 je profesorem na Harvardské univerzitě. Za svou knihu Conservative Parties and the Birth of Democracy získal mj. Cenu Woodrowa Wilsona Americké politologické vědecké asociace a Cenu Barringtona Moora Americké sociologické asociace. Zvláštní pozornost také vzbudila jeho kniha How Democracies Die (Jak umírá demokracie), ve které spolu se Stevenem Levitským popisuje podkopávání demokratických institucí v USA, latinské Americe a v Evropě. Kniha byla přeložena do 22 jazyků a udržela se dlouho na seznamu bestsellerů New York Times a získala cenu za odbornou literaturu stanice NDR a v r. 2019 obdržela cenu Goldsmith Book Prize.
